26. 12. 2016

Skies of Arcadia


Dreamcast se může pochlubit celou řadou legendárních JRPG, ale je pravdou, že čistě z hlediska kvantity nemohl konkurovat ani Playstation 1, natož Playstation 2. Abych jmenoval pár: Grandia 2, Phantasy Star Online, Sakura Wars, Silver a někdo by bez ostychu započítal i Shenmue. Když ale dojde na exkluzivní tituly, výběr se nám dále zužuje na nepříjemně nízké číslo. A právě Skies of Arcadia patří mezi první zmiňované japonská RPG pro Dreamcast (i když byl o rok později naportovaný na GameCube s přívlastkem Legends).

14. 12. 2016

Oddworld: New 'n' Tasty


Jsou hry, u kterých lze existenci HD remaku již považovat jako za poklonu originálu a připomenutí mladším generacím, že ty starší hry mají obecnou platnost. Oddworld nebo prostě česky lidově zvaný Ejb, patří koncepčně k těm nejjednodušším a proto geniálním hrám. Koncept zachraňování pajduláků pomocí několika mála příkazů byl od dob osmibitů a hlavně šestnáctibitů živý (do této kategorie příbuzných puzzloidních platformovek bych zařadil třeba Moogles, přeslavné Lemmings, Humans, Troddlers, Diggers, Krusty's Fun House Timekeepers a novější World of Goo) a to v mnoha podobách. Ale jen Ejbovi se podařilo prolnout tento koncept se žánrem filmových her ála Another World, kdy svět kolem nás dýchá, má logiku, okamžitě se do něj vžijete a nedokážete se od něj odtrhnout.

11. 12. 2016

Last Guardian - první dojmy


Nebudu lhát - nad legendárním téměř vaporware, následníkem přeslavného Shadow of the Colossus a neméně slavného ICO, jsem po mnoha letech netrpělivého vyčkávání zlomil hůl. Celá ta atmosféra kolem vývoje svědčila o tom, že "něco neni v pořádku". Já sám jsem po fenomenálním úspěchu (nikoliv nutně komerčním) poslední hry série pro Playstation 2 automaticky předpokládal, že hra s krycím názvem Trico vyjde ideálně možná už s launchem Playstation 3 (v Evropě 2007) nebo nejpozději do roku 2010 (s přihlédnutím k době vývoje předchozích her to je realistické očekávání, řekl bych). Bylo to prostě dané, stejně jako pokračování Metal Gear Solid, God of War a GTA.

14. 11. 2016

Nintendo Switch


Šokující je, že Nintendo tentokrát nepřekvapilo. Domněnka, že nástupce WiiU bude hybrid s 3DS se ukázala nejen správná, ale také poměrně rozumná. Mít přenosný systém, který zvládá "normální hry", se mi zamlouvá čistě kvůli tomu, že já sám hraju převážně na cestách a při volbě koupě nové hry to hraje zásadní roli. Mně se ten koncept opravdu líbí. Tím neříkám, že je to záruka komerčního úspěchu, ale jako následník WiiU je to bezvadné. Dále se mi líbí, že konečně změnili styl prezentace, aniž by šli do přímého boje se SONY nebo Microsoftem. Nějak to na mne působí zkrátka rozumně, bez extravagance a přehnaného sebevědomí.

13. 11. 2016

MHGEN Hunt & Tell

Před pár lety jsem chtěl udělat herní seriál, vycházející z japonské televizní produkce GameCenterCX, čili že bych já a mí známí bourali nějaké herní rekordy nebo dělali prostě s hrami věci, které nám přišly zábavné (jako třeba hraní Portalu ve dvou - klávesnice + myš). Nedopadlo to moc slavně, v archivu mám všechny záznamy, ale krom kousku "rekordu" v Donkey Kongovi, psychedelického střihu Dooma a později nezávisle můj coolrun skrz první epizodu, se vlastně nic neudělalo. Poslední dobu jsem si ale uvědomil, že můj vlastní kanál docela disponuje obsahem, který mne baví - jsem docela pyšný na své testy doomovek pro Amigu a taky si myslím, že série vývoje Chaos Guns stojí za to. Nemám na videa žádný talent, ale baví mne o hrách mluvit. Co kdybych prostě jen mluvil o tom, jakou hru zrovna hraju? Nebylo by to vůbec nejjednodušší a časově nejméně náročné?

Severed


Před více než rokem jsem se měl tu možnost potýkat s indie hrou Guacamelee od studia Drinking Box. Hra se mi zamlouvala pro humor, grafickou stylizaci a pro klasickou metroidvania hratelnost, i když byl hra veskrze povrchní a krátká. Hra Severed na první pohled pochází od stejných autorů, ale místo tradičního žánru se setkáváme s krokovacím dungeonem, kterých zas tak moc nemáme, kor na přenosné konzole (viz časký The Keep). Je to ale podobná situace, jako s Guacamelee. Je to krokovací dungeon light.

21. 10. 2016

Chase: Cold Case Investigations ~Distant Memories~


Hotel Dusk Room 215 dle mého názoru patří mezi kultovní hry Nintenda DS. Dlouho jsem doufal, že se podaří vytvořit z této hry sérii, ale bohužel, žádného pokračování jsem se nikdy nedočkal***. Samotná hra byla lehkou adventurou s vynikající atmosférou a s držením konzole na výšku. Prostě snadno zapamatovatelný titul. Oznámení Cold Case Investigations bylo velice tiché a jediným důvodem, proč jsem se začal o hru zajímat, bylo jméno autora Taisuke Kanasaki, který stál právě i za zmíněným Hotel Dusk: Room 215 (***a až teprve nyní jsem zjistil, že hra skutečně má pokračování Last Window! To mi uniklo!).

4. 10. 2016

GP2X


Samotná myšlenka emulace je lákavá - však kdo nikdy neemuloval, tomu jistě ušly hromady skvělých titulů. Já sám jsem na přelomu století emulaci notně holdoval a díky vestavěné funkcionalitě savestatů jsem dohrál celou řadu her. Po určité době mne ale emulace začala nudit - byl jsem zahlcený hrami a nevěděl jsem, kam dřív skočit. Hry jsem si přestal užívat, protože jsem se nemusel snažit, postrádalo to atmosféru. Asi posledním pokusem využívat emulátory, byla dlouhodobá zápůjčka zařízení GP32. Od té doby jsem emuloval čistě kvůli testování her, které jsem pak sháněl na eBayi..

20. 9. 2016

Megaman 7


OK, tak tohle byl "eye opener" pro mne. I když můj respekt a obliba série nezná mezí, počet dohraných titulů se limitně blíží nule. Je to myslím zřejmé - obtížnost těchto her je přímo legendární a jediný rozumný způsob je neustálé opakování do zblbnutí. Hry mne vždycky bavily, ale ne zas tak moc na to, abych u nich vydržel tolik času na nějaké zvládnutí. Obvykle nemám problém porazit tři čtyři bossy, ale pak nějaksi končím s náladou. Megaman 7 vyšel pro SNES v roce 1995, v podstatě na konci éry šestnáctibitů a proto usuzuji, že jde o titul s nižší obtížností, přístupnější širší veřejnosti. Navíc jde o první a prakticky jedinou hru pro SNES v sérii, dosud šlo o NESové tituly (POZOR - záměrně vynechávám Megaman X subsérii, ta vyšla na SNES již v roce 1993). Jedině tak si totiž svedu vysvětlit, že jsem porazil první čtyři bossy více méně s prstem v nose, abych se dočkal velkého prozření.

19. 9. 2016

Until Dawn


S několika přestávkami jsem konečně dohrál další exkluzivní titul pro Playstation 4 - Until Dawn. Když mi hra byla zapůjčena, očekával jsem pořádný meaty-gory-horror, ale velice brzy se ukázalo, že jde o interaktivní televizní seriál pro mladší páry na několik večerů s relativně vysokou znovuhratelností. Stylově bych hru zařadil někam k Heavy Rain s tím, že jde určitě o povedenější pokus. Hra se nesnaží realisticky ztvárnit nějaké trápení - jde naopak o záměrně béčkovou záležitost, kdy se do chatky s osmi postpubescenty odříznutých od zbytku světa dostane zabiják s motykou místo ruky. Díky tomu jsou nejrůznější situační prohřešky prominuty, hra skvěle zapadá do svého žánru.

31. 8. 2016

Report z Amiga Old School Tanks Furry party 2016


Záleží na tom, jak to chcete počítat. Lotus 2007, Worms 2010, Body Blows 2011, Banshee 2012, Hired Guns 2013, Chaos Guns 2014, Skidmarks 2015, Tanks Furry 2016. To máme osm akcí v průběhu devíti let. Další rok bude zkrátka jubilejní, bude to deset let od počátku našich pravidelných srazů. To, co původně začalo jako domácí párty s Amigou a dalšími strojky u mne doma (a to mám na mysli dobu dlouho před "celorepublikovým sletem u Josky v roce 2007"), přerostlo v událost, o které se mi ani nesnilo. Vždy jsem obdivoval staré fotografie z akcí jako XCOPY párty, Resetkání, Bytefest nebo Praseparty - a ani ve snu by mne nenapadlo, že se jednou stanu pořadatelem něčeho v podobném rozsahu. Největší pařební akce roku!

30. 8. 2016

Galaxy Trucker


Zřetelně si vybavuji, když mi Kvin poprvé ukázal vesmírnou strategickou hru Vládi Chvátila s názvem Galaxy Trucker. Když se mi řekne vesmír, vybavím si okamžitě Frontiera nebo Star Wars. Ve hrách miluji, když se mohu prohánět od planety k planetě v neomezeném vesmíru, čili potenciálně jsem ten správný zákazník pro No Man's Sky (po sérii patchů, samozřejmě). Galaxy Trucker ve své deskové podobě ale popravdě řečeno nepřináší onu vizuální slast a tak jsem se nakonec hře nevěnoval. Nyní ale mohu s potěšením oznámit, že vyšla mobilní verze téže hry, která krom velice příznivé ceny také boduje svou atmosférou. Konečně jsem si pořádně zahrál Galaxy Trucker!

28. 8. 2016

Star Fox Zero


Je to zvláštní, jak mne Star Fox dohnal v čase. Za poslední dobu jsme doma více méně dohráli všechny hlavní hry ze série, navíc si pořád vybavuji dobré vzpomínky na DSkový Star Fox Command. První trailery Star Fox Zero navíc chvílemi připomínaly nikdy nevydaný druhý díl pro SNES (i když byl v podstatě hotov), nějak to ve mně zabrnkalo a začal jsem se těšit. Plus teda očividný příslib originálního využití tabletu WiiU. Jde bezesporu o hru, která měla definovat launch této konzole. Jenže přichází pozdě, mimo jakýkoliv mainstreamový zájem a i když se nesnažím tvrdit, že by případné vydání v době launche konzole ovlivnilo pozici na trhu, Star Fox Zero si pořád odnáší označení: "Jedna z mála her, u které by my bylo líto, kdybych ji nikdy nehrál".

19. 8. 2016

Atari Portfolio na hraní? Jako fakt ne!


Je zvláštní si odpovědět na otázku hned v nadpisu, ale prostě mi to nedalo. Atari Portfolio je naprosto úděsný stroj, který ve své době propadl a to přes vysoký sci-fi index. Stroj kompatibilní s MS-DOS 1.0, schopný běžet na tři tužkové baterie po tři měsíce a s možností se připojit přes modem do světové sítě? Na rok 1989 šlo o velice ambiciózní projekt, ale asi jako všechno v Atari v té době, ambice nestačily. O historii tohoto strojku si najdete velice snadno mnoho příběhů, mne ale zajímá využití čistě herní. Musím totiž dodat, že jsem po tomto stroji DLOUHO toužil, jelikož klasické PC jsem v té době neměl, o notebooku jsem si mohl leda tak nechat zdát a tohle by se navíc dalo nosit do školy a pařit na tom, no ne?

17. 8. 2016

Star Fox Assault


Další hra z GameCube, která mne ve své době naprosto minula. Nikdy jsem nebyl extra fanda Star Foxe, ale nyní, jak jsem nedávno zmínil, je motivace ke hraní daná zájmem mého syna, takže jsem s radostí oprášil druhý gamepad a pustil se do díla! Star Fox Assault pokračuje v nastolené tradici stříleček, avšak nabízí mnohem více variability. I když hru vyvinulo Namco, mám podezření, že použili stejný engine, jako RARE ve Star Fox Adventures, kde se rovněž vyskytuje několik velice podobně vyhlížejících létacích pasáží. Ale nelétáme jen ve vesmíru, kdepak!

15. 8. 2016

Game Gear po šestadvaceti letech


Díky podpoře pána Sledgehewera jsem si splnil další položku v seznamu "Herní výkony, bez kterých se nelze považovat za pařana". Co se segmentu přenosných her, nikdy jsem neměl potřebu vlastnit cokoliv jiného, než vše od Nintenda, ale celkem pochopitelně ve své době znělo fantasticky mít BAREVNÝ DISPLAY v kapse. Realita byla pochopitelně jiná - systémy jako Game Gear a Lynx pohořely z mnoha dobrých důvodů, mezi něž patřila herní nabídka, výdrž baterie a kompaktnost přístroje. Zastaralý Game Boy zkrátka vyhrál. Ale mne nyní skutečně jen zajímalo, jestli má smysl se o Game Gear po tolika letech vůbec zajímat. O retro statusu není třeba pochybovat, byly mi zapůjčeny i nějaké ty hry a tak jsem se do toho pustil.

Star Fox Adventures


Bylo to až někdy v roce 2007, kdy jsem si ke svému tehdy zbrusu novému Wii pořídil GameCube příslušenství, tedy memory kartu a gamepad (na který dodnes nedám dopustit). Hlavním důvodem byla pochopitelně Zelda, přesněji řečeno vynikající Wind Waker. Jelikož jsem do té doby nikdy GameCube neměl, začal jsem pochopitelně pátrat po dalších peckách tohoto stroje. Krom Eternal Darkness, Battalion Wars, Metal Gear Solid Twin Snakes, Mario Kart Double Dash a Metroid Prime jsem došel ke hře Star Fox Adventures.

27. 7. 2016

Metroid Prime Blast Ball


Jestli jsem to správně pochopil, hra Metroid Prime Federation Force obsahuje speciální multiplayerový režim Blast Ball, který byl nyní uvolněn zdarma na Nintendo 3DS. O hře jsem se poprvé doslechl na E3, ale od prvního spatření jsem k titulu získal odpor. Sérii Metroid považuji za rodinné zlato Nintenda, na které bych nedovolil sahat špinavýma prackama nějakým (v případě Blast Ball dokonce free to play) multiplayerovým spinoffem bez Samus Aran. Myšlenka začlenění této hry do franchisy se mi prostě příčila a tak jsem si barometr očekávání nastavil někam k absolutní nule (tedy hodně vysoko nad hradního trollka a jeho pána). Plná hra snad ještě ani nevyšla a už nyní sklízí na internetu kritiku. Stahovat tedy "metroidí fotbálek" jsem bral jako formu masochismu ze studijních důvodů. A to píšu jako někdo, kdo si na DS užil Metroid Prime Pinball!

24. 7. 2016

Monster Hunter Generations


Po padesáti hodinách se konečně cítím dostatečně silný na to, abych sepsal své dojmy z této monstrózní hry. Samozřejmě - jako obvykle - není možné shrnout vše o této hře do jediného článku. Ale přesto je toho tolik, co bych rád napsal, jelikož toto nemá své obdoby v dnešním světě. Takže počítejte s osobní sondou ze života starého lovce (tj. předpokládám, že jste už některé starší články četli - úvodní texty pro neznalé v tomto článku nenajdete, ale zkuste něco na netu). Velice stručně - zdaleka nejpřístupnější a nejvariabilnější titul série, fantastické zpracování, hraní za kočky a tuna nostalgie pro pamětníky.

Remember Citadel - System Shock remake


Od jisté doby nemám ve zvyku hýkat nad každým titulem, který se objeví na Kickstarteru. Má to svou logiku - samotné ohlášení titulu není zárukou naprosto ničeho. Přesto je Kickstarter dobrým lakmusovým papírkem toho, v jaké náladě a chuti se nachází herní obecenstvo a vlastně i herní tvůrci. Když jsem minulý rok vyrukoval s plánem oživit povědomí o System Shocku, nečekal jsem, že budu mít takový úspěch ;). Dámy a pánové, remake System Shocku posbíral dost peněz na to, abychom se dožili řádného remaku. I když bych si přál větší cílovou částku, i když to pořád není záruka úspěchu, je to důkaz toho, že System Shock žije!

Pokémon GO


Upřímně obdivuji mánii, kterou tento titul vyvolal. Ne snad, že bych nečekal komerční úspěch jako prase. Dokonce jsem vnitřně přesvědčen, že k této hře vedla "marketingová kampaň" od roku 1995. Považte - hra, ve které chodíte s panáčkem a lovíte Pokémony, se nyní změnila na augmented reality hru, kdy vy sami jste oním panáčkem, chodíte a lovíte Pokémony. Geniální! Střízlivé odhady hovoří o deseti milionech hráčů (což je samo o sobě fascinující), v praxi se ale zdá, že hrají naprosto všichni. Byl jsem překvapen, že téma se na relativně dlouhou dobu ujalo i v natolik prominentním klubu, jakým NEXTGEN na nyxu zcela jistě je a to nemluvím o tom, že se Pokémoni dostali i do mé oblíbené kuchařské show. Takže mi nezbylo, než fenomén prozkoumat.

17. 7. 2016

Pozvánka na Amiga OldSchool Tanks Furry párty - ( 5. - 7. srpna 2016 )


No vida, rok utekl jako voda a je čas rozeslat další pozvánku na nejlepší letní akci roku 2016 - Amiga OldSchool Tanks Furry párty! Téma bylo zvoleno s rozmyslem - jde o nově vydanou hru pro naši milovanou Amigu, kterou lze hrát až ve čtyřech hráčích, takže o zábavu jistě nebude nouze! Krom toho si samozřejmě zahrajeme klasiky, ale počítáme také s bohatou účastí nováčků jak ve formě nových lidí (loni se to převelice osvědčilo!), tak nových, dosud nám neznámých her pro dva a více hráčů (přičemž singleplayer nebude zahálet). I když nemáte Amigu, tuhle akci si nesmíte nechat ujít! Pro inspiraci pohleďte alespoň na report z loňského roku, který patřil mezi ty nejvydařenější! Ale dobrá tedy, pár detailů ohledně organizace již osmé Amiga párty ve Vraném nad Vltavou (kousíček od Prahy):

Akce vypukne v pátek, 5. srpna kolem 17:00 ve Vraném nad Vltavou, ulice V Zídkách 128, objekt Staré Školy (tedy nikoliv té velké, Nové Školy, kam loni pár oveček zbloudilo). Jest dobrou tradicí, že celý pátek i sobota se propaří a proklábosí, takže až kolem poledního v neděli se pakují poslední vytrvalci a jedou domů. Tedy skoro celé dva dny v kuse se budeme věnovat naší věčné radosti.

Bude prima, pokud přivezete televizi, monitor nebo projektor, Amigu, případně nějaký finanční příspěvek - úplně zdarma akce není. Pro snadnější orientaci se můžete na akci přihlásit přes Google+ i Facebook, ale není to potřeba. Karimatka, spacák a hodně sil a dobré nálady - to si nesmíte zapomenout doma!..

Co se dopravy týče, tak klasika - můžete přijet na kole po cyklostezce, ale je nejlepší se dopravit do Vraného autem - i tak si ale dejte na úseku Zbraslav - Jarov pozor na nepozorné cyklisty a inlinisty. Alternativně lze jet i vlakem a nebojím se to doporučit. Pokud přijedete autem do Vraného od Zbraslavi, před Papírnami musíte odbočit doleva (bacha na ten rigol podél silnice!) a pak uzoučkou stezkou nahoru - před kolejemi opět doleva a doveze vás to až ke škole. A mimochodem - pokud pojedete ze zahraničí, jako třeba z Brna, dá se přijet i přes Zvoli "zadem" (já tu cestu rád nemám, ale prostě důvěřujte své GPS).

Moc se na vás všechny těším, ať je to pařba jako loni!

6. 7. 2016

Uncharted 4: A Thief's End


Poslední díl Uncharted je zakončením série ve velkém stylu. Během značně vlezlé marketingové kampaně jsme byli konfrontování s oznámením, že má jít o hru, kde se dozvíme vše o pomalu stárnoucím Nathanovi Drakovi, zažijeme jeho poslední velké dobrodružství a to vše bude zabalené v benchmarkové audiovizuální krabici, exkluzivně pro Playstation 3 HD. Přiznám se, že nejsem zrovna velký fanda série, ale na druhém dílu jsem si vysloveně smlsnul, přes drobné výtky a zcela chápu, proč je série populární. Spatřit titul, který se holedbá více dospělým zpracováním mne docela lákalo, ale ne natolik, abych si hru koupil hned první den. Stačilo chvíli počkat a voilá! Šup s tím do plejstejšny.

2. 7. 2016

DOOM (2016 edition)


Nemusím snad tajit, že Dooma považuji za nejzásadnější hru PC scény z devadesátých let a klidně mu otevřeně přiřknu celou tu slavnou 3D revoluci, ze které žijeme dodnes. Zatím co vydání třetího dílu jsem nesledoval s radostí, oznámení nové hry pro rok 2016 ve mně vzbudilo spíše otázky až obavy, než-li nadšení. Když hra konečně vyšla, bránil jsem se recenzím a vlastně jsem ani po hře nijak netoužil. Ale tlak ze strany přátel sílil: "Tohle si musíš zahrát, Dave!". A tak jsem popadl gamepad, zapálil svíce v pentagramu a spustil novou hru.

18. 6. 2016

E3 2016 - stručný komentář


Svým způsobem mne fascinuje orchestrace takto olbřímích prezentací, kde se na scéně vyskytuje živý orchestr, zaplacené publikum, sebevědomé prohlašování o běhu na reálném hardwaru a o úspěšnosti nových produktů + duhové stužky kam se jen vešly. Kolikrát jsme to jen viděli? No, vlastně je to v principu pořád o tom samém, jenom se to víc a víc zvětšuje. Prezentace se už ani nesnaží vypadat, jako reálná hra, vše je pečlivě nakašírované, jako od Horsta Fuchse. Tak se prostě dělá business.

17. 6. 2016

Fast Racing Neo


Neodolal jsem slevě a za pár babek jsem si koupil tento na první pohled klon Wipeouta. Chudé menu, na první pohled prázdný obsah, ale s tím jsem tak nějak počítal. Faktem ale zůstává, že Wipeout mám rád a je to už dlouho, co jsem hrál nějaký nový. Na Playstation 3 pomalu sedá prach a tak jsem to bral jako dobrý důvod k provětrání Wii U, než nám vyjde příští rok ta Zelda, že jo ;).

Monster Hunter: Generations - demo


Je to už dlouho, co jsem stahoval nějaké demo s takovým napětím, jako právě nyní. Přitom jsem vlastně věděl, do čeho jdu - sleduji pravidelné updaty od Gaijin Huntera a nahrubo jsem nastudoval novinky. Ve své podstatě by se dalo říci, že Monster Hunter: Generations bude největší hra v sérii, protože nabídne naprosto všechny příšery, lokace, vychytávky ze všech dílů a navrch výběr čtyř bojových stylů pro každou ze čtrnácti zbraní. Tím se počet kombinací (questy, skilly, zbraně, příšery, herní situace...) zvedá zhruba tak na... no prakticky na nekonečno ;). Bude jistě radost potkávat lovce a nechat se překvapovat, jaké jiné detaily využívají ve svůj prospěch. Tohle bude nářez!

6. 6. 2016

Titanic


James Cameron točí vynikající filmy, řekl bych, ale nutno jedním dechem dodat, že i mistr tesař se někdy utne. Například jeho adaptace počítačových her jsou vysloveně nevydařené a to přesto, že měl prakticky neomezený rozpočet. Vzpomeňme například na adaptaci klasické hry Albion, tedy film Avatar (2009). Megalomanský projekt, který se sice nechal inspirovat PC klasikou, ale prostředí bylo chudé, postav málo, zpracování magie poněkud nudné. Pořád jde ale o naprostý majstrštyk ve srovnání s filmovou adaptací stejnojmenné hry Titanic. Originální hra pro ZX Spectrum z roku 1988 se naprosto minula příběhově, vizuálně a i atmosféricky od Cameronova filmu z roku 1997. Pojďme se společně podívat na originál, na který mnoho z vás jistě již zcela zapomnělo.

10. 5. 2016

Team Fortress


A nyní trochu z jiného soudku. Ze soudku vzpomínkového. Totiž - vždycky jsem byl Doomer a Quaker, mnohem více, než třeba Unrealista (kde jsem utopil také neateisticky mnoho hodin, ale prostě to není Quake). První inkarnace těchto titulů řadím dodnes do platinového fondu, ale jak jsem se zmínil již dříve - Quake byl jiný. Byl jiný v tom, že otevřeně podporoval aktivní mod scénu a tak krom nespočetného množství levelů a total conversions (což platí i pro Dooma koneckonců) vznikla také pěkná řádka modů, které časem oživly jako samostatné tituly. Quake byl pro mou tvorbu velkou inspirací, jak jsem zmínil v seriálu Továrna na hry. Fantasy Quake byl hlavním spouštěčem, no v článku samotném jsem nezmínil právě původní Team Fortress, který mne také hodně ovlivnil a to přesto, že jsem ho NIKDY nehrál.

9. 5. 2016

Star Fox 64


Nedávno jsem psal o hře Star Fox pro SNES. Hra mne nikterak zvlášť nezaujala (což je na delší povídání, čili doporučuji si přečíst odkazovaný článek předtím, než se pustíte do tohoto), i když špatná rozhodně také nebyla. U přímého pokračování Lylat Wars, neboli Star Fox 64 ale už ochotně propadnu nadšení. Totiž i když je základní premisa hry od originálu takřka k nerozeznání, propracovanost konceptu a jeho variabilita je tady na úplně jiné výši, nemluvě o adekvátním technickém zpracování, rychlosti a celkovém dojmu. Svým způsobem jde o rozšířený koncept on-rails stříleček, ale člověk má nad bojištěm větší kontrolu - ale zároveň hra disponuje atmosférou typickou pro arcade herny, jenom s příchutí Nintenda. A to je jedním slovem skvělé!

6. 5. 2016

Návod: Jak se nepojišťuje auto - Wüstenrot - OFF TOPIC


Ilustrační foto.

Je tomu pár let, co jsem si koupil auto z druhé ruky. Pln radosti z dobré koupě jsem vyřídil nezbytné papírování a zvesela si jezdil. Asi tak po měsíci jsem se zamyslel a řekl jsem si, že by nebyl špatný nápad, kdybych si vůz nějak připojistil - čelní sklo, pro případ krádeže a podobně. Pozdě. Auto mi ukradli ještě téže noci a bylo pozdě bycha honit. Není tedy ale divu, že když jsem si koncem minulého roku pořídil jiný vůz z bazaru, chtěl jsem hnedle při uzavírání povinného ručení mít vyřízené i připojištění pro případ krádeže. Obratem jsem zaplatil veškeré platby, podepsal veškeré papíry a zbývalo dořešit poslední formalitu: dodat fotografie vozu. A tím začala veselá historka, z které plyne tolik ponaučení, že mi to nedá se nepodělit. (A taky kvůli tomu, že můj čistě neherní článek Trable s reklamací kufru má na mém blogu zdaleka nejvyšší čtenost ;)).

27. 4. 2016

Virtuální realita za babku


No nekupte to, když to stojí na eBayi dva dolary! Obálka dorazila domů, chvilka laborování s papundeklem, ovázat gumičkou a voilá! Jak jde ta technologie kupředu! Živě si vybavuji, jak jsem někdy kolem roku 1996 v Renacu zkoušel žhavou novinku - virtuální helmu VFX-1. A dneska? Kousek papíru a průměrný mobil zvládne stejnou práci a to ještě v nesrovnatelně vyšší kvalitě. Kde se to zastaví?!

25. 4. 2016

Witcher 3: Wild Hunt


...a pak vyšel Baldur's Gate. A všichni milovníci klasických RPG vydechli. Konečně, konečně další poctivá hra! Ještě to není s herním průmyslem tak špatné, když jednou za rok vyjde pecka typu Baldur's Gate. To samé jsme si řekli ještě u Neverwinter Nights a pak začala frekvence prudce klesat. Od prvního Dragon Age uplynulo již hodně vody a se sérií to dopadlo asi trochu jinak, než bych si ze srdce přál. Mass Effect? Meh. Skyrim? Meh. Dragon's Dogma? Ale no tak. Zkrátka a dobře tady zůstal jen ten Zaklínač. Poslední mohykán. Hra, která vznikla, aniž by do ní kecal kravaťák s tabulkami prodejnosti a politické korektnosti. Jediná AAA hra současnosti s uměleckou kvalitou nezávislé produkce. Naprostý zázrak a nevídaná věc. Herní průmysl je v "riadnej riti" a třetí Zaklínač to nevytrhne. Ale až si ho  zahrajete (bez ohledu na vaše dosavadní herní zkušenosti), tak vám okamžitě přijdou všechny ostatní současné hry jako prázdné, nudné a hlavně zbytečné - nehodné vašich peněz a času. To není o tom, že by byl Zaklínač bez chyb! Je to o tom, že Zaklínač je přesně takový, jak si ho autoři vysnili. A to si samo o sobě žádá respektu.

7 Mágů - Brány Skeldalu 3


Oukej, ještě jsem to zdaleka nedohrál, ale nedá mi to se nepodělit. Rovnou předesílám, že miluju klasické Brány Skeldalu. Byl to pro mne titul, který napříč trendu 3D akcelerovaných doomovek (psal se rok 1998) šel cestou klasických dungeonů typu Wizardry a navíc česky. Na hře jsem si skutečně smlsnul a i když si dodnes myslím, že obtížnost soubojů byla chvílemi na hranici přijatelnosti, její logické hádanky, rozsáhlost a atmosféra mne zasáhla do srdéčka šípem amorovým. Druhý díl ve formě jakési adventury mne minul, hrál jsem jen nějaké demo a nelíbilo se mi na první pohled. A tak tedy není divu, že vítám třetí díl pro svůj mobil. Naposledy jsem si takhle užil Legend of Grimrock, kde mi vyhovuje více realtime zpracování; pro mobilní platformu sedmi mágů jsem ale s tahovým přístupem navýsost spokojený.

10. 4. 2016

Valiant Hearts


K této hře nemám prakticky žádných výhrad. A to je od Ubisoftu. Valiant Hearts jsou fantastickou sondou do světa edukativních her, bere si na paškál neotřelé téma první světové války, má jednoduše načrtnuté hrdiny, přístupnou a neurážející hratelnost klasických her a hlavně se mi trefuje do mého vkusu a nálady. Je to už nějaký pátek, kdy jsem navrhnul jakési pokračování klasické hry Saboteur - pod krycím názvem Samotér 3. A v mnoha ohledech Valiant Hearts vyslyšely mé volání po netradiční hře, avšak dělají to moderním způsobem, aniž by byla stupidní nebo přímočará.

8. 4. 2016

Everybody's Gone to the Rapture


Tohleto nemám rád, vážně ne. Když se o nějaké hře básní, hypuje, sklízí vysoká hodnocení... záměrně jsem si o hře nezjišťoval nic dopředu a zpětně viděno - měl jsem si alespoň zjistit, že jde o pokračování Dear Esther a podle toho si nastavit laťku očekávání. Takto jsem čekal něco úplně jiného a bohužel to zcela nespravedlivě ovlivnilo moje vnímání titulu.

6. 4. 2016

Sadame


Důvod, proč jsem se začal u tuto hru zajímat je prostý - opticky se mi totiž vybavila klasika Secret of Mana na SNES, kterou jsem si společně s druhým dílem ve své době velmi užíval (byť jen v emulátoru). Základem hry je hrdina s různými, převážně bojovými schopnostmi, hromady nepřátel a krásná pixelartová grafika, přičemž hráč vše bedlivě pozoruje z ptačí perspektivy. Bohužel, ve srovnání se Secret of Mana se v Sadame prakticky nesetkáme s žádným zajímavým příběhem a rovněž úrovně jsou veskrze lineární a prázdné. Vyvažuje to ale fakt, že hra našeho hrdinu zahrnuje náhodně generovaným lootem, takže můžeme takřka donekonečna ladit výbavu a tím pádem životaschopnost hlavního hrdiny. Je to za ty peníze zábava? Ale jo, docela je.

24. 3. 2016

Centurion: Defender of the Rome


V roce 1985 založili manželé Bob a Phyllis Jacobovi (díky za upozornění v komentářích, původně jsem zde uváděl "bratry Jacobovy") studio Cinemaware, které proslulo svými filmovými hrami s Defender of the Crown (1986) v čele. Režií byl pověřen Kellyn Beck, který později pracoval i na dalších hrách Cinemaware. Není divu, že jsou si hry pak opticky docela podobné, i když se liší svým námětem a některými detaily - S.D.I. zpracovává téma krize z prostředí alternativní studené války, Sinbad je akčnější pohádková story a Rocket Ranger paroduje komixovým způsobem druhou světovou. Koncept Cinemaware her byl dobovým nextgenem - přibližoval hry filmovému divákovi a těžil z technické revoluce, kterou přinesla Amiga. Předběhli svou dobu a v roce 1991 bylo studio uzavřeno. Kelly Black ale chtěl v podobném duchu pracovat dál a dostal šanci od Electronic Arts (byly dříve takové doby, kdy název společnosti vystihoval její podstatu). V roce 1991 vydali hru Centurion: Defender of the Rome, která rozšiřuje strategickou složku, ale rovněž sází na atraktivní prostředí, filmové zpracování, příběh a atmosféru. Zkrátka a dobře - chcete-li si vyzkoušet, jaké to bylo vést Řím pár století před narozením majitele největšího řetězce pizzerií, Centurion je nejlepší možná volba!

11. 3. 2016

Playstation 4 - druhé dojmy


Přibližně po dvou týdnech "zahoření" jsem se vyblbnul dost na to, abych sepsal nějaké ty (již druhé) dojmy k této konzoli nové generace. A hnedle musím z kraje říci dvě věci. Za prvé - vyplatilo se počkat. Za ty dva roky se podařilo konzoli stabilizovat, koncepty "nedodělaných" her dotáhnout do další fáze a hlavně se nabídka her dá považovat za atraktivní a to přesto, že exkluzivních titulů je pomálu (takových, na které by člověk mohl být hrdý). Za druhé - je to přece jenom taková Playstation 3 HD, neboli "Playstation 3 done right". Když se chopím gamepadu, mám konečně pocit, že ovládám platformu, kterou jsem si přál v roce 2007 (a dokonce pár her jede v 1080p, jak bylo slíbeno už dávno). Fajn, to byl úvod, nyní více do detailu.

10. 3. 2016

3. 3. 2016

The Goonies


Hodně lidí tvrdí, že staré hry jsou jenom o nostalgii. Nesouhlasím s tímto tvrzením, ale když se podívám na titul The Goonies, tak tam musím říci: ano, tohle je čistá nostalgie. Totiž mé dětské vzpomínky na hry začínají sice titulem International Karate, ale na Atari 800 XL/XE jsme měli samozřejmě více her. Ghostbusters, Lotus, Popeye a mnoho dalších. The Goonies se od tehdejší nabídky her liší v mnoha ohledech a dodnes si myslím, že jde o neprávem zapomenutou klasiku. Považte - hra podle filmové licence, která nejen že není srágora, ale navíc je naprosto dokonale zvládnutá. A pak že to nejde!

2. 3. 2016

Shadow Puppeteer


Shadow Puppeteer je portem indie hry z PC, kde vyšla již v roce 2014. Nyní se dočkala i vydání pro Wii U a protože mne zaujala vizuální stránka věci, celkem s chutí jsem se do hry pustil. Základní premisa mi vzdáleně připomíná hry jako Shadow's Tale nebo ICO - máme k dispozici dvě postavy, malého chlapce a jeho stín, které mají odlišné možnosti pohybu, ale mají stejný cíl. Hráč pak ovládá obě postavičky a logicky tak vzniká prostor i pro kooperační multiplayer - a to byl pro mne hlavní tahák. Pár set megabajtů dat staženo, dejme se do díla!

16. 2. 2016

Rastan


Hru Rastan z roku (Taito, 1987) mám mylně zafixovanou, jako předchůdce hry Rygar (Tecmo, 1986), kterého jsem se na NESu něco nahrál! Je tomu ale ve skutečnosti naopak - nejprve vyšel Rygar na automatech, teprve po něm Rastan a pak Rygar na NES - proto si to pletu. Jde o kategorii Slash'n'Run her, kdy prostě jen běžíte zleva doprava a kydlíte veškeré nepřátele jediným zásahem a vše strašně rychle utíká. V současnosti bych doporučil sáhnout po hře Volgarr (je i na Dreamcast!), ale pokud chcete jít ke kořenům a zrovna Rygara nemáte v seznamu, je Rastan tou nejlepší možnou volbou!

Frogger


Nedávno jsem si dal do pucu arcade panel a konečně jsem si pohrál i s MaLa frontendem pro MAME, díky kterému lze nejen ovládat menu s výběrem her joystickem, ale také dodat další funkce, jako třeba správa seznamů her. Hnedle jsem si udělal seznam "Fight", "Beat'em'Up", "Run'n'Gun" a také seznam s názvem "Classic", kam jsem nacpal věci jako Centipede, Asteroids, Pac Man... a také Frogger. Hra, kterou jsem poprvé a naposledy hrál, když mi bylo asi tak šest let na Atari 800 XL/XE. Když jsem si tedy dosytosti vyhrál s rozdělováním her do jednotlivých seznamů, řekl jsem si, že některé z nich si rovnou i zahraju, když mám ten čas. A začal jsem právě s Froggerem.

15. 2. 2016

Space Hulk


Já a Space Hulk, to je na dlouhé povídání. Nejsem žádný expert, ale počítačových inkarnací jsem se trochu nahrál, avšak nejvíce ve mně rezonuje vlastnoručně vyrobená deskovka, položena na chatrném popisu originální deskovky ve Score v sekci Hobby Hry. Počítačové hry na dané téma ale nebyly zrovna ojedinělé - stačí jmenovat klasiku Space Crusade, celou řadu WH40k her a nakonec samozřejmě free předělávku deskovky do počítačové hry v jednoduché top-down grafice. Na té jsem naposledy vykysl někdy před pěti lety a tak mi přišlo k chuti, že na WiiU vyšel port tři roky staré hry z PC, která se chlubí tím, že jde o věrnou adaptaci deskové hry. V tom je její přednost i nedostatek.

12. 2. 2016

Monster Hunter 4 Ultimate - Velký průvodce zbraněmi


O této hře jsem napsal již docela dost. Vyhýbal jsem se ale schválně tomu nejpodstatnějšímu - soubojům. Měl jsem totiž pocit, že kdybych začal rovnou básnit o jedné ze čtrnácti zbraní, že by to v očích čtenářů degradovalo nejepičtější RPG všech dob na pouho pouhou akční hru. Možná vynikající, ale "jen" akční. Pravdou je, že CAPCOM zužitkoval své zkušenosti z her jako Street Fighter či Shadows over Mystara, takže bojová mechanika je skutečně vybroušená, mnohem propracovanější, než v bývá v akčních hrách zvykem. Ale tím to nekončí, tím to naopak začíná...

10. 2. 2016

Přenosné herní konzole Na Vítězné Pláni 2016


Je tomu přesně rok, co jsem vedl malý workshop na Gymnáziu na Vítězné Pláni. Cílem bylo přiblížit Amigu současným teenagerům a myslím, že to bylo super ;). Letošní rok jsem byl opět osloven s tím, že bych vymyslel další téma z podobného těsta. Jelikož loni byl problém s televizními přijímači (teda on to nebyl žádný "problém", ale prostě staré CRT televize ve škole byly určené k vyřazení a nebyly tedy moc dobré - a tahat autem vlastní televize mi přijde docela namáhavé a ani jich nemám tolik), rozhodl jsem se, že letošní akce bude ve znamení přenosných herních systémů. Rád bych touto cestou poděkoval Sledgehewerovi za zápůjčku Sega Game Gear a ruské digihry, JayTeemu za zápůjčku Atari Lynx a v neposlední řadě také Conquestu za zápůjčku osmi kusů 3DS, které tvořily páteř celého workshopu.

28. 1. 2016

Highway Encounter



Highway Encounter je zvláštní hra. I ve své době se vymykala standardům a málokdo se ji pokusil napodobit, i když mnozí jí přiřknuli kultovní status. S odstupem doby vidíme, že dodneška se nikdo nesnažil téma hry zrecyklovat, což je možná trochu škoda. Na jednu stranu je fakt, že herní svět působí s odstupem času trošku komicky. Považte - máte dálnici, na ní bombu a tu musíte dotlačit do hnízda emzáků a tím je dokonale anihilovat. Emzáci se snaží bránit - staví nám na dálnici bariéry, vrhají se v náhodných vlnách do našich střel - což vyvolává otázku, proč se snažit vůbec zničit tak neškodný národ? Další podivností je, proč onu bombu musíme tlačit zrovna v jedné linii, bez možnosti změnit směr? Proč ji třeba nehodit ze vzduchu? A tak dále, a tak podobně. Naštěstí v roce 1985 nikoho nenapadlo tyto nepodstatné otázky řešit, takže máme před sebou jasnou božárnu, která hustě vypadá, hustě zvučí a hustě se hraje!

18. 1. 2016

Jetpac


Pakliže musí existovat právě jedna hra, se kterou je nejlepší začít výklad o tom, o čem jsou doopravdy počítačové hry, napadne mne jako žhavý kandidát právě Jetpack. Hra tak jednoduchá, hra tak primitivní a přitom hra tak zábavná a chytlavá, že se od ní jen těžko odtrhává. Jetpac, naprogramovaný v roce 1983 firmou Ultimate Play the Game, vyšel pro ZX Spectrum (16 kB) a Comodorre VIC20, se stal během let naprosto kultovní záležitostí a těžko najdete majitele ZX, který by si s touto hrou neužil své. Proč tomu tak je? Vrátil jsem se ke hře a rozhodl jsem se to zjistit. Následující odstavce popisují jednotlivé argumenty, proč se hrou zabývat i dneska.

Rubikova kostka


Byl to můj dávný sen, naučit se skládat Rubikovku. Jako malý jsem byl schopen jakž takž dát dohromady jednu stranu (a to ještě nesprávně) a od toho okamžiku jsem se příliš bál dalšího postupu, abych si tu jednu stranu "nerozbil". A protože kostka patřila mým bratřím, po přestěhování se do Čech jsem ztratil možnost si na kostku pořádně sáhnout. Abych byl ještě přesnější - nějak jsem si zkrátka vtloukl do hlavy, že pointou existence kostky je přijít na její pravidla a pomocí nich pak kostku složit. Protože na tu první vrstvu jsem přece přišel sám. Ale to byla mylná úvaha. Na to prostě nemám mozek.