10. 5. 2016

Team Fortress


A nyní trochu z jiného soudku. Ze soudku vzpomínkového. Totiž - vždycky jsem byl Doomer a Quaker, mnohem více, než třeba Unrealista (kde jsem utopil také neateisticky mnoho hodin, ale prostě to není Quake). První inkarnace těchto titulů řadím dodnes do platinového fondu, ale jak jsem se zmínil již dříve - Quake byl jiný. Byl jiný v tom, že otevřeně podporoval aktivní mod scénu a tak krom nespočetného množství levelů a total conversions (což platí i pro Dooma koneckonců) vznikla také pěkná řádka modů, které časem oživly jako samostatné tituly. Quake byl pro mou tvorbu velkou inspirací, jak jsem zmínil v seriálu Továrna na hry. Fantasy Quake byl hlavním spouštěčem, no v článku samotném jsem nezmínil právě původní Team Fortress, který mne také hodně ovlivnil a to přesto, že jsem ho NIKDY nehrál.

9. 5. 2016

Star Fox 64


Nedávno jsem psal o hře Star Fox pro SNES. Hra mne nikterak zvlášť nezaujala (což je na delší povídání, čili doporučuji si přečíst odkazovaný článek předtím, než se pustíte do tohoto), i když špatná rozhodně také nebyla. U přímého pokračování Lylat Wars, neboli Star Fox 64 ale už ochotně propadnu nadšení. Totiž i když je základní premisa hry od originálu takřka k nerozeznání, propracovanost konceptu a jeho variabilita je tady na úplně jiné výši, nemluvě o adekvátním technickém zpracování, rychlosti a celkovém dojmu. Svým způsobem jde o rozšířený koncept on-rails stříleček, ale člověk má nad bojištěm větší kontrolu - ale zároveň hra disponuje atmosférou typickou pro arcade herny, jenom s příchutí Nintenda. A to je jedním slovem skvělé!

6. 5. 2016

Návod: Jak se nepojišťuje auto - Wüstenrot - OFF TOPIC


Ilustrační foto.

Je tomu pár let, co jsem si koupil auto z druhé ruky. Pln radosti z dobré koupě jsem vyřídil nezbytné papírování a zvesela si jezdil. Asi tak po měsíci jsem se zamyslel a řekl jsem si, že by nebyl špatný nápad, kdybych si vůz nějak připojistil - čelní sklo, pro případ krádeže a podobně. Pozdě. Auto mi ukradli ještě téže noci a bylo pozdě bycha honit. Není tedy ale divu, že když jsem si koncem minulého roku pořídil jiný vůz z bazaru, chtěl jsem hnedle při uzavírání povinného ručení mít vyřízené i připojištění pro případ krádeže. Obratem jsem zaplatil veškeré platby, podepsal veškeré papíry a zbývalo dořešit poslední formalitu: dodat fotografie vozu. A tím začala veselá historka, z které plyne tolik ponaučení, že mi to nedá se nepodělit. (A taky kvůli tomu, že můj čistě neherní článek Trable s reklamací kufru má na mém blogu zdaleka nejvyšší čtenost ;)).