Robotron: 2084

Nebylo to poprvé, co jsem někde mimoděk zaslechl, že "Nejlepší hra všech dob je Robotron: 2084". Samotnou hru pochopitelně znám, ale popravdě jsem ji nikdy nehrál na automatu (tedy ani MAME), poprvé před půl rokem U Cválajícího Ducha. Poslední době jsem se hře pověnoval a musím říci narovinu jednu věc: tohle je opravdu archetyp toho, co jsou "počítačové hry". Neuvěřitelně náročná, návyková a sofistikovaná holomajzna. Je rychlá, vyžaduje preciznost a ano, došel jsem po několika hodinách v závěru, že je to právě Robotron: 2084, který by se měl stát základním studijním materiálem všech, kteří si chtějí o médiu počítačových her udělat ucelený obrázek.

Guardians / Denjin Makai II

V roce 1995 vydala japonská společnost Banpresto pokračování hry Guardians, která o rok dříve vyšla na automatech a také na Super Nintendo. První díl jsem tedy nikdy nehrál, ale podle všeho je dvojka o dost lepší ve všech ohledech. Více hratelných postav, více grafiky, více úrovní, více animací. Připravil jsem si tedy řádku virtuálních čtvrťáků a do této klasicky vypadající beat-em-up jsem vhodil první minci.

Shadow Force

Máme tady čas Vánoc a není tedy důvodu se zdržovat zbytečnostmi a rovnou se podíváme na pár her, které jsem objevil (na doporučení kanálu GameSack) v době nedávné a které mne zaujaly svou originalitou, byť samozřejmě jen částečnou. První pán na holení se jmenuje Shadow Force a v roce 1992 ho vydala známá firma Technos. Jde o beat-em-up hru, avšak bylo do ní propašováno mnoho prvků z her bojových, které by člověk rozhodně nečekal. A navíc se v ní lze převtělovat do nepřátel!

Nostalgické zasnění o hodnocení starých her

Za scany všech možných časopisů ještě jednou děkuji panu Martinu (DJ) Schmidtovi
z Oldgames.sk.

Navštívil jsem svou oblíbenou stránku lemonamiga.com, abych udělal nějaký ten výzkum ohledně právě hraného Simona the Sorcerera 2, protože historie tohoto titulu pro platformu Amiga je značně pohnutá a zajímavá sama o sobě. Poslední dobou jsem objevil kouzlo Twitche, přesněji jsem okouzlen snadností použití služby - čili když je po ruce takový zajímavý produkt, proč rovnou moje čím dál sporadičtější hraní nahrávat a proč ne rovnou s publikem? A staré adventury jsou vhodné téma, navíc málo využívané. Během hraní Tajemství Oslího Ostrova jsem se zmínil o hodnotící tabulce hry a to mne nyní přivedlo k zajímavému poznatku, o který se chci podělit.

Ready Player One

Knihy moc nečtu, ale dar je dar a tak jsem se pustil s vervou do čtení románu z herního prostředí. Podle všeho se totiž jedná o dílo, které mi musí zákonitě padnout do noty. A musím říci, že kniha na mne skutečně působí, jako by mi byla psána na míru.

Crash Bandicoot

Jedi měl několik videokazet se záznamy her z Playstation 1, které používal jako podklady pro digitalizaci screenshotů do magazínu Riki. Doba to byla zlá, alespoň co se týče screenshotů z konzolí. Podívejte se například na otřesnou kvalitu obrázků ve Score, to si PC hráči neuměli představit, jak málo to má co společného s realitou a konzole vypadaly prostě v časopise blbě. Ale na VHS vypadaly... no v podstatě tak, jak vypadat měly :). A jedna z těch her, která vypadala zkrátka fantasticky, byl i Crash Bandicoot (i ve Score to vypadalo docela dobře).

Dreamweb

Konečně!

Konečně jsem si udělal čas a prostor v hlavě na to, abych KONEČNĚ dorazil naprosto výjimečnou hru jménem Dreamweb. Však se podívejte na dobou recenzi ve Score a řekněte mi, jestli byste okamžitě nevzplanuli touhou si hru zahrát. Mně to trvalo - a neptejte se mne proč - více než deset let od vydání, než jsem si hru nacpal do Amigy a začal pařit. A bohajeho, jaká je to pařba tohleto!

Q*bert

Ruku nahoru, pokud jste v mládí pařili Q*berta! No, čekal jsem vás teda trochu víc, ale i tak - že to byla povedená pařba? Vzdálenou asociací jsem si při psaní o hře Joust zavzpomínal u svého domácího arcade automatu právě na Q*berta, protože mají jedno společné. Hra je natolik unikátní a dostatečná, že se nedočkala mnoha klonů ani veleúspěšných pokračování, no přesto nechybí v jakémkoliv seznamu TOP her z osmdesátých let. Taková je to vařba, přátelé!

Mega lo Mania

Někteří mne asi teď nebudou mít rádi, ale už jsem vám dneska říkal, že Megalomania je naprosto geniální hra? Jedna z těch realtime strategií, kde jde opravdu o strategii. Hra od Sensible Software, která je jednoduchá na povrchu a složitá uvnitř. Hra pro Amigu a ostatní dobové stroje (1991), která se dočkala slušného ohlasu, ale žádného pokračování (když pomineme nějaké ty amatérské klony ála Gigalomania). Titul, který jsem si před dvaceti lety špatně zaškatulkoval jako "psycho scifi", protože jsem někde viděl reklamu s podivnou, jakoby rozbitou hlavou v kontrastním pixelovém zpracování. Škoda, moje škoda... ale chybu jsem napravil a do poloviny hry bez návodu jsem se konečně dostal! Matka všech bitev mi již nebude dlouho unikat!

Pacific Islands

Konečně přišel čas ne jedno vyrovnání se s minulostí. Vyznat se k lásce ke hře, kterou člověk nikdy pořádně neuměl hrát. Pacific Islands, Excalibur 13, strana 12, ICE napsal: Svítá. Nad rozkvetlou loukou se prohání divoké husy. Začíná krásný slunný den plný radosti a vůně. Náhle je idyla přerušena. Rachot ocelových pásů předznamenává příchod válečného stroje - šedé monstrum se přiřítí na sluncem prohřátou louku. Květiny zmizely pod pásy tanku, husy odlétly. Mír byl porušen. Přišel čas pro Team Yankee.

Wow, jako opravdu: wow. Takhle se uvozuje sakra recenze!

Albion

Tom Driscoll se probouzí z noční můry. Zase ten sen. Letí prostorem a pak se začnou objevovat náznaky konfliktu, který vrcholí až chvíli po té, co se Tom probudil. Nepříjemný pocit chladu obestírá jeho bedra. Rychle vyskočí z postele, hodí na sebe nejnutnější oděv a vyrazí do chodby. Tam ho potkává špatná zpráva - během letu zahynul nešťastnou náhodou jeho nejlepší kámoš Snoopy při explozi v laboratoři. Typické pondělní ráno roku 2230 na kosmické lodi Toronto, hledající nerostná bohatství na vzdálených planetách. Tom přitom vůbec netuší, že se tato zpočátku nudná cesta vesmírem zvrhne v jedno z nejepičtějších dobrodružství, které kdy PC platforma měla tu čest hostit.

Skies of Arcadia

Dreamcast se může pochlubit celou řadou legendárních JRPG, ale je pravdou, že čistě z hlediska kvantity nemohl konkurovat ani Playstation 1, natož Playstation 2. Abych jmenoval pár: Grandia 2, Phantasy Star Online, Sakura Wars, Silver a někdo by bez ostychu započítal i Shenmue. Když ale dojde na exkluzivní tituly, výběr se nám dále zužuje na nepříjemně nízké číslo. A právě Skies of Arcadia patří mezi první zmiňované japonská RPG pro Dreamcast (i když byl o rok později naportovaný na GameCube s přívlastkem Legends).

Obrazem: Computerspielemuseum, Berlín

GP2X

Samotná myšlenka emulace je lákavá - však kdo nikdy neemuloval, tomu jistě ušly hromady skvělých titulů. Já sám jsem na přelomu století emulaci notně holdoval a díky vestavěné funkcionalitě savestatů jsem dohrál celou řadu her. Po určité době mne ale emulace začala nudit - byl jsem zahlcený hrami a nevěděl jsem, kam dřív skočit. Hry jsem si přestal užívat, protože jsem se nemusel snažit, postrádalo to atmosféru. Asi posledním pokusem využívat emulátory, byla dlouhodobá zápůjčka zařízení GP32. Od té doby jsem emuloval čistě kvůli testování her, které jsem pak sháněl na eBayi..

Atari Portfolio na hraní? Jako fakt ne!

Je zvláštní si odpovědět na otázku hned v nadpisu, ale prostě mi to nedalo. Atari Portfolio je naprosto úděsný stroj, který ve své době propadl a to přes vysoký sci-fi index. Stroj kompatibilní s MS-DOS 1.0, schopný běžet na tři tužkové baterie po tři měsíce a s možností se připojit přes modem do světové sítě? Na rok 1989 šlo o velice ambiciózní projekt, ale asi jako všechno v Atari v té době, ambice nestačily. O historii tohoto strojku si najdete velice snadno mnoho příběhů, mne ale zajímá využití čistě herní. Musím totiž dodat, že jsem po tomto stroji DLOUHO toužil, jelikož klasické PC jsem v té době neměl, o notebooku jsem si mohl leda tak nechat zdát a tohle by se navíc dalo nosit do školy a pařit na tom, no ne?

Star Fox Assault

Další hra z GameCube, která mne ve své době naprosto minula. Nikdy jsem nebyl extra fanda Star Foxe, ale nyní, jak jsem nedávno zmínil, je motivace ke hraní daná zájmem mého syna, takže jsem s radostí oprášil druhý gamepad a pustil se do díla! Star Fox Assault pokračuje v nastolené tradici stříleček, avšak nabízí mnohem více variability. I když hru vyvinulo Namco, mám podezření, že použili stejný engine, jako RARE ve Star Fox Adventures, kde se rovněž vyskytuje několik velice podobně vyhlížejících létacích pasáží. Ale nelétáme jen ve vesmíru, kdepak!

Game Gear po šestadvaceti letech

Díky podpoře pána Sledgehewera jsem si splnil další položku v seznamu "Herní výkony, bez kterých se nelze považovat za pařana". Co se segmentu přenosných her, nikdy jsem neměl potřebu vlastnit cokoliv jiného, než vše od Nintenda, ale celkem pochopitelně ve své době znělo fantasticky mít BAREVNÝ DISPLAY v kapse. Realita byla pochopitelně jiná - systémy jako Game Gear a Lynx pohořely z mnoha dobrých důvodů, mezi něž patřila herní nabídka, výdrž baterie a kompaktnost přístroje. Zastaralý Game Boy zkrátka vyhrál. Ale mne nyní skutečně jen zajímalo, jestli má smysl se o Game Gear po tolika letech vůbec zajímat. O retro statusu není třeba pochybovat, byly mi zapůjčeny i nějaké ty hry a tak jsem se do toho pustil.

Star Fox Adventures

Bylo to až někdy v roce 2007, kdy jsem si ke svému tehdy zbrusu novému Wii pořídil GameCube příslušenství, tedy memory kartu a gamepad (na který dodnes nedám dopustit). Hlavním důvodem byla pochopitelně Zelda, přesněji řečeno vynikající Wind Waker. Jelikož jsem do té doby nikdy GameCube neměl, začal jsem pochopitelně pátrat po dalších peckách tohoto stroje. Krom Eternal Darkness, Battalion Wars, Metal Gear Solid Twin Snakes, Mario Kart Double Dash a Metroid Prime jsem došel ke hře Star Fox Adventures.

Remember Citadel - System Shock remake

Od jisté doby nemám ve zvyku hýkat nad každým titulem, který se objeví na Kickstarteru. Má to svou logiku - samotné ohlášení titulu není zárukou naprosto ničeho. Přesto je Kickstarter dobrým lakmusovým papírkem toho, v jaké náladě a chuti se nachází herní obecenstvo a vlastně i herní tvůrci. Když jsem minulý rok vyrukoval s plánem oživit povědomí o System Shocku, nečekal jsem, že budu mít takový úspěch ;). Dámy a pánové, remake System Shocku posbíral dost peněz na to, abychom se dožili řádného remaku. I když bych si přál větší cílovou částku, i když to pořád není záruka úspěchu, je to důkaz toho, že System Shock žije!

Pozvánka na Amiga OldSchool Tanks Furry párty - ( 5. - 7. srpna 2016 )

No vida, rok utekl jako voda a je čas rozeslat další pozvánku na nejlepší letní akci roku 2016 - Amiga OldSchool Tanks Furry párty! Téma bylo zvoleno s rozmyslem - jde o nově vydanou hru pro naši milovanou Amigu, kterou lze hrát až ve čtyřech hráčích, takže o zábavu jistě nebude nouze! Krom toho si samozřejmě zahrajeme klasiky, ale počítáme také s bohatou účastí nováčků jak ve formě nových lidí (loni se to převelice osvědčilo!), tak nových, dosud nám neznámých her pro dva a více hráčů (přičemž singleplayer nebude zahálet). I když nemáte Amigu, tuhle akci si nesmíte nechat ujít! Pro inspiraci pohleďte alespoň na report z loňského roku, který patřil mezi ty nejvydařenější! Ale dobrá tedy, pár detailů ohledně organizace již osmé Amiga párty ve Vraném nad Vltavou (kousíček od Prahy):

Akce vypukne v pátek, 5. srpna kolem 17:00 ve Vraném nad Vltavou, ulice V Zídkách 128, objekt Staré Školy (tedy nikoliv té velké, Nové Školy, kam loni pár oveček zbloudilo). Jest dobrou tradicí, že celý pátek i sobota se propaří a proklábosí, takže až kolem poledního v neděli se pakují poslední vytrvalci a jedou domů. Tedy skoro celé dva dny v kuse se budeme věnovat naší věčné radosti.

Bude prima, pokud přivezete televizi, monitor nebo projektor, Amigu, případně nějaký finanční příspěvek - úplně zdarma akce není. Pro snadnější orientaci se můžete na akci přihlásit přes Google+ i Facebook, ale není to potřeba. Karimatka, spacák a hodně sil a dobré nálady - to si nesmíte zapomenout doma!..

Co se dopravy týče, tak klasika - můžete přijet na kole po cyklostezce, ale je nejlepší se dopravit do Vraného autem - i tak si ale dejte na úseku Zbraslav - Jarov pozor na nepozorné cyklisty a inlinisty. Alternativně lze jet i vlakem a nebojím se to doporučit. Pokud přijedete autem do Vraného od Zbraslavi, před Papírnami musíte odbočit doleva (bacha na ten rigol podél silnice!) a pak uzoučkou stezkou nahoru - před kolejemi opět doleva a doveze vás to až ke škole. A mimochodem - pokud pojedete ze zahraničí, jako třeba z Brna, dá se přijet i přes Zvoli "zadem" (já tu cestu rád nemám, ale prostě důvěřujte své GPS).

Moc se na vás všechny těším, ať je to pařba jako loni!