29. 3. 2013

Even More Mature Mario Party

Máme takový pěkný zvyk - téměř každý čtvrtek se schází banda nintendistů, aby si poměřila pinďoury v Mario Kart, probrala nejnovější hry, odsoudila finanční politiku Nintendo e-Shopu a vůbec využila možnosti offline hraní, tváří v tvář oponentům. Nepíši o podobných akcích často, jelikož jde vesměs o tradiční dýchánky, takže bych o ničem jiném vlastně nepsal... je ale fakt, že tyto srazy dostaly poměrně oficiální podobu a pokud se nepletu, tak jsme tuto tradici nastartovali již před více než třemi lety. Od té doby se sice hodně změnilo - vyměnili jsme svá DS za 3DS, výběr lidí i her prošel evolucí a konkrétně Mario Kart 7 se stalo popudem k zakoupení a dovyrobení oficiální trofeje, na kterou se každý týden nalepí štítek se jménem posledního vítěze. Moc pěkná tradice, tohleto!

25. 3. 2013

Sbohem, PSP


Ještě jedna platforma by si zasloužila zamávat šátečkem. Je to Playstation Portable, první pořádné šplouchnutí SONY do vod přenosných herních zařízení (PocketStation opravdu nepočítám). Jde poměrně o logickou úvahu - SONY většinou nejprve ovládlo domácnosti svými přístroji a pak nabídlo přenosnou alternativu - platí to zejména pro slavnou značku Walkman. Jelikož Playstation  a i Playstation 2 de facto ukořistily trh jenom pro sebe, byla SONY sebevědomá a nabídla tak pro cílovou skupinu mobilních hráčů PSP. Proti sobě měla jenom jedinou konkurenci - zastaralý GameBoy Advance od Nintenda. A i když Nintendo vyrukovalo s opozicí ve formě DS, na první pohled se nezdálo, že by vítěznou pozici PSP mohlo něco ohrozit, když na poli domácích systémů SONY uspěla na jedničku z hvězdičkou. Byl konec roku 2004 a budoucnost byla krásná.

22. 3. 2013

Hyboria


V roce 1991 se na pultech knihkupectví objevila Velká Kniha Deskových Her od Miloše Zapletala. Jde o úžasného průvodce mnoha typy deskových her. I když se může zdát, že zdaleka nejvíce prostoru je věnováno variantám šachu, pozičních her typu Go nebo Mlýnek, po pečlivém prostudování všech pravidel dojdete k tomu, že skoro každá varianta obsahuje nějakou unikátní myšlenku designéra hry, pro kterou stojí za to se o hře dozvědět. Nezávisle na tom ale kniha obsahuje i řadu zmínek a odkazů na méně klasické deskové hry, okrajově jsou zmíněné dokonce i tituly spadající do kategorie stolních RPG. Jak je asi jasné - knihu naprosto zbožňuji, jelikož se mi stala cenný průvodcem i ve světě počítačových her, respektive v jejich chápání. V samotném závěru knihy pak Miloš Zapletal vyjmenoval několik perliček, jakési "NEJ" ze světa deskových her. A tam jsem narazil na "Nejdelší herní seanci v dějinách deskových her". Jde o hru Hyboria, kterou vymyslel Tony Barth. Celá herní seance trvala roky a dokonce vycházel časopis pro hráče, aby je informoval o aktuálním vývoji. Po hře jsem začal pátrat.

19. 3. 2013

B.A.T.


Pamatujete si na dobu, kdy Ublijsoft ještě nebyl synonymem pokleslé zábavy? Těžko říct, kdy se to zlomilo, ale je celkem jisté, že před rokem 1995 má na svém kontě tato společnost nejeden hodnotný zářez. A to nejen jako developer, ale také jako publisher. V tomto případě hovoříme o studiu Computer's Dream, která vyrobila dvojici her B.A.T. Rád bych se nyní podíval na první díl této krátké série a to prostě proto, že jsem teprve minulý týden, tedy skoro čtvrtstoletí od vydání hry, pochopil, o co ve hře jde. Naposledy jsem ji hrál asi před deseti lety na Amize a přestože mne hra okamžitě zaujala, nikdy jsem se vlastně pořádně nikam nedostal. Nyní již chápu proč. Rozhodl jsem se tedy sepsat následující postřehy, které by měly sloužit napůl jako rozbor hry, napůl jako její návod či spíše průvodce.

14. 3. 2013

Tomb Raider


Další restart další populární série. Lara Croft volá po předělání do moderního hávu současných her. To znamená překopat herní styl, zmenšit kozy a jelikož jde o prequel - zobrazit kořeny této hrdinky, jak se vlastně Lara Croft stala Larou Croft. Jistě, měli jsme možnost hrát za mladičkou, sotva patnáctiletou Laru již v jednom z předchozích dílů, ale to šlo jen o tutorialovou úroveň. Nyní máme před sebou Laru přibližně dvacetiletou a ve zcela novém herním i grafickém kabátě.

11. 3. 2013

Max Payne 3


Naliji si čistého vína. Postavu Max Payna jsem nikdy zrovna moc nežral. Vlastně naopak. Vedle Duke Nukema jde dle mého názoru o nejprovařenější archetyp hrdiny, kterému k dokonalosti nechybí nic. Policajt, který přestal kouřit, zabili mu rodinu a umí střílet ve zpomaleném čase. Na rozdíl od zmíněného Atomového Vévody ale s touto postavou nemám tak zásadní problém, jelikož poselství studia Remedy bylo jasné. "Hle, tady máme supersexycool engine a nejlépe ho předvedeme na klišé noirové akci, která tady ještě nebyla". I když Max Payne není první hrou, která pracovala s bullet time (toto prvenství patří zřejmě Requiem: Avenging Angel, ale možná bychom jisté náznaky našli i dříve), je rozhodně tou, která ho proslavila. Čili - po druhém díle tady máme třetí. Bude bullet time stačit na to, abych si ze hry sedl na zadek? No samozřejmě, že ne.

4. 3. 2013

Hra měsíce: R-Type


Marná sláva, polní tráva. R-Type se stal na dlouhou dobu hitem, přestože nebyl ani první ve svém oboru, ani nevypadal zdaleka nejlépe, ani nebyl nijak zvlášť originální. Jediná jeho vlastnost, která ho vystřeluje vysoko nad průměr, je hratelnost. Jakoby to bylo málo. R-Type zkrátka disponuje tím, co je pro tento žánr potřebné. Má akurátní rychlost, přesné ovládání, akurátní nepřátele, akurátní bossy. Dá se namemorizovat s patřičnou dávkou trpělivosti, umí frustrovat i motivovat. Hra, o které se nebojím říci, že je skutečně "al dente".