Megaman Battle Network 2

Miluji, když moji kamarádi spadnou do finanční tísně a já od nich mohu s výhodou odkoupit herní zařízení. V roce 2002 jsem se tak stal majitelem GameBoy Advance SP i s hrstkou originálních her a podle očekávání - vše drží jak helvétská víra až dodneška. Že děkujeme, pane Drokk! Mít k platformě jen několik málo her má jednu nečekanou výhodu - hrateje do zemdlení to co máte. A přesně díky tomu jsem se dostal ke hře, o které bych za jiných okolností (čti: po pořízení warezítka F2Advance) ani neuvažoval. Megaman Battle Network je JRPG spinoff ke klasickému maskotu, známého především z Nintendích platforem, ale jeho autorem je Capcom. Druhý díl je také jedinou hrou z této subsérie, který jsem dohrál a když jsem nyní hru opět dostal do pracek, proč se o ní alespoň pár slovy nezmínit.

Gravity Rush

O Gravity Rush se obecně hovoří, jako o killer titulu pro Playstation Vita. Hned zkraje musím přitakat, že jde asi o nejzajímavější velkou hru pro tento systém. Hra se rozhodně snaží zaujmout tím, že je jiná, než ostatní hry. Má zvláštní atmosféru, mnohdy úžasné okamžiky a pěkné vizuální zpracování, plus povedená hudba. Proti tomu ale stojí velice plytký a primitivní soubojový systém, opravdu odpudivé dialogy a chvílemi skutečně nezvládnuté ovládání kamery.

Headhunter

Třicátého března 2001, pouhé tři roky po svém uvedení, ukončila Sega podporu své poslední a dle mého názoru své nejlepší konzole Dreamcast. Není tedy divu, že když na přelomu let 2001 a 2002 vychází poslední velkorozpočtová hra Headhunter, o které někteří hovořili jako o "MGS killer", nikdo o ní nemohl vědět. Pozdější vydání pro Playstation 2, kde se ve stejnou dobu objevil Metal Gear Solid 2, to opravdu zachránit nemohlo. Zapomenutá hra, která byla navíc vydaná POUZE v Evropě. Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil jeden z nejambicióznějších titulů pro Dreamcast!

Uncharted: Golden Abyss

"Koukej, máme Uncharted do kapsy! Vita rulez!" To je jediný důvod, proč tato hra existuje - má jít o referenční titul
 pro Playstation Vita, který se nesnaží zaujmout hratelnosti nebo originalitou, ale těží jen ze svého grafického vzhledu a snaží se jakože prezentovat úžasné možnosti obou dotykových ploch. Obsah hry je ale směsicí toho nejhoršího klišé, kdy se zdá, že se frenčíza prostě zoufale (a možná předčasně) vyčerpala a neumí nabídnout nic jiného, než generické hlášky, generické hádanky, zrecyklovanou grafiku a konec konců i zrecyklovanou hratelnost. Navrch k tomu, dotykové elementy hratelnosti se smrskávají na šmrdlání po displayi, kterým děláme jakože děláme kopie reliéfů na papír pomocí uhlíku, což je něco, co se přestalo nosit před deseti lety s příchodem Nintenda DS. Je to prostě smutné, jak moc snahy bylo do této hry vloženo.

Report z Amiga Old School Party 2014

To byla zase jízda. Tento rok se akce odehrála ve velice komorní atmosféře - ve špičce nás tam bylo dvanáct (a to včetně Jeníka, který ve Staré Škole bydlí), takže jsme si stihli všichni se všemi pokecat a pobavit se. Z těch jedenácti lidí bych rád vypíchl nově příchozí - například človíček Rohlík o Amize jen slyšel a (jak je běžné) domníval se, že jde o nějakou archaickou konzoli. Človíček ToSa zase přijel s tím, že se podívá na magory, mezi které před X lety patřil se svou Amigou 600 - a když jsem pak viděl jeho rozzářená očka, bylo mi jasné, že je potřeba předat genetický materiál Amigy dál. A víc a houšť!

Guacamelee

Co zaručeně zkazí jinak docela pěknou hru? Když je trestuhodně krátká. Skutečně - stanout po třech a půl hodinách tváří v tvář finálnímu bossovi, to není zrovna vizitka, kterou by se hry mohly chlubit. O to je horší, že bez vysbírání všech bonusů se dočkáme jen smutného konce. Dalších tři a půl hodiny lze tedy se hrou v pohodě strávit, ale už je to jen taková pachuť.