29. 1. 2014

Tony Hawk's Downhill Jam


Proč se vracet k této hře? Nedávno jsem půjčoval známým svoje staré dobré Wii a k tomu několik her - samozřejmě pořád táhnou Sporty, ty nemají konkurenci nikdy v ničem, ale při procházení nemalého množství originálek jsem si zavzpomínal na jednu z první her, kterou jsem si pro Wii pořídil (z DVDcrave blahé paměti). A znáte to - když máte na konzoli tři hry, tak je vaříte do zemdlení, ať už jsou jakékoliv. Zatímco Sporty a Twilight Princess byly jasnou sázkou na kvalitu, Downhill Jam byl ten černý vzadu. Řekněme si to na rovinu - ta hra je ptákovina. Avšak když jsem si nyní osvěžil paměť, uvědomil jsem si pohnutou historii a řekl jsem si, že něco málo k tématu napíšu.

Super Mario 3D World



WiiU konečně dostalo titul, který je dostatečně originální i tradiční, geniální i prostinký, přitažlivý i k naštvání - přesně tak, jak se Nintendo sluší a patří. Díky této hře se nabídka zajímavých titulů konečně stabilizuje a nelze konstatovat jinak, než že právě teď je správná doba ke koupi této konzole. To, co jí scházelo - tedy hry - se nyní konečně obrátilo ve prospěch nás, hráčů. Celý život chceme víc, protože za to platíme - ale zároveň nás neohromí jen líbivá a drahá grafika. Chceme se bavit mačkáním tlačítek na ovladači, sledovat reakce hrdinů na obrazovce a zlepšovat sebe jako hráče, místo postaviček v televizi. Třicet let od uvedení Super Mario Bros. pro klasický NES je tady poslední inkarnace Maria a nelze než smeknout klobouk. Jestli nějak, tak přesně takhle. Čirá esence hratelnosti, čirá radost, čistá droga do žil.

22. 1. 2014

Steamworld Dig


Tuto hru jsem si koupil z jediného důvodu a to proto, že autoři si někde stěžovali na nízké prodeje tohoto titulu pro 3DS. A přitom že má tak dobrá hodnocení a že to přece není fér. Následovala verze pro Steam... ale hlavně došlo ke slevě na Nintendím eShopu. Takže jsem si řekl, že podpořím dobrou věc, i když hra samotná mne na základě trailerů moc nezaujala. No ale za těch pár ojro, proč to nezkusit. Zaplaceno, stáhnuto a za šest hodin dohráno.

8. 1. 2014

Shadow of the Devil - návod

Jeden z mnoha snů, který si v rámci blogu naplňuji, je touha býti redaktorem Excaliburu či Score v devadesátých letech. Napsal jsem spousty recenzí, článků a komentářů, stylem poplatné platinové éře české herní žurnalistiky. A i několik průvodců ke hrám jsem napsal, byť pomálu... Nedávno mi ale blesklo hlavou, že jsem si nikdy nezkusil literární žánr, který mne do víru herních časopisů vlastně vrhnul. Ano, jde o návod na nějakou adventuru. Ono je to logické - sám návody nevyhledávám a dokonce jimi pohrdám v jakékoliv formě, takže když už se jednou za rok k tomuto potupnému kroku snížím, rozhodně se tím nechlubím a po večerech se bičuji jódovými důtkami. Ale čistě literárně? No jistě! Vždyť Simon the Sorcerer - respektive návod na něj v Excaliburu 29 - byl první text tohoto druhu, který jsem hltal. Takže přišel čas, abych také nějaký oldschoolový návod na oldschoolovou hru napsal. Volba padla na klasickou Slovenskou adventuru Shadow of the Devil a to z několika důvodů. Především jde o hru neznámou, ale ve své době (i když pouze v Rikim ;) protěžovanou a slavnou. Také je nutné dodat, že hra nedisponuje funkcí na ukládání pozice, leč je možné v ní zemřít. A jelikož jsem hru kdysi dávno (někdy v roce 1998) dohrál a mám ji v paměti, prošel jsem si ji znova a u toho jsem sepsal následující návod.