Cena života

Většina klasických her operuje se životem postavy, jako s jedním z hlavních motivátorů k hraní, či ke zlepšování hráčovy dovednosti. Když se pak díváme na multiplayerové hry, tak jsou postaveny na faktu, že jedna skupina hráčů se snaží dosáhnout cíle, který brání druhá skupina hráčů. Umírání je zde součástí herních mechanismů a zdánlivě na tom není nic moc co měnit. Problém nastane v případě, že chceme udělat hru, která by měla vzburcovat hráčův pud sebezáchovy a tím ho donutit k zodpovědnějšímu stylu hry. Dokud je trest za smrt pouze virtuální - bez ohledu na to, zda-li jde o trest adekvátní nebo ne - hráči do hraní nevkládají jinak přirozený pud sebezáchovy. To má negativní vliv na hru, na její design, pokud se hráči nechovají zodpovědně, s čímž systém hry počítá.

AEIOUY? OUYA!

Ouya je poměrně ambiciózní projekt. Na jedné straně je tady vlna nadšení z řad mnoha hráčů a řekl bych zejména hackerů. Mít přístroj na bázi Androida, ale připojený k televizi a s gamepadem - a toto zařízení používat jak na oficiální hry, tak na emulátory všeho druhu? Nezní to špatně a avizovaná cena $99 je prostě skvělá a zřejmě by mne inspirovala ke koupi, i kdyby to nakonec stálo za pendrek. Je tady ovšem spousta otazníků. Přeskočme ty, které se týkají primárně vývoje samotného hardwaru. Nedokážu posoudit, nakolik je cena konzole reálná z hlediska výroby či následné dotace prodejů. Potenciální výhody a nevýhody vidím jinde.

Game Boy - R-Type dodatek

Neuplynul ani měsíc a mohu nahlas říci, že jsem konečně poprvé v životě dohrál R-Type, přestože jen verzi pro Game Boy. Tak jako tak to byl úžasný proces. Samotná hra se dá dorazit asi za deset, maximálně patnáct minut. Je to všechno jen o memorizaci nepřátelských vln, pak se hra stává až téměř nezdravě snadnou. Tohle je přesně ten element automatových her, který v dnešních hrách nenajdete, takže se dá říci, že jsem byl překvapený tím, že se k tomu dokážu i po těch letech dokopat. Takové to uspokojení, když porazíte hru, aniž by měla jakýkoliv příběh nebo charaktery. Samozřejmě, že mnohé děti v osmdesátých letech dokázaly R-Type dohrát s prstem v nose, ale na dnešní poměry a v mých třiceti letech je to jako omlazovací balzám, stroj na cestování časem. Vlastně to není "dohrál jsem R-Type", ale opravdu "porazil jsem R-Type", respektive jeho autory.

Game Boy po třiadvaceti letech

Můj syn je přes svůj nepokročilý věk od narození masírován technologiemi tak, jak se asi nikomu z nás nestalo. Je tedy nasnadě, že mezi jeho nejoblíbenější hračky patří gamepady, mobilní telefony, televize a další svítící hejblata. Pro mne jako otce je to tedy obrovská zodpovědnost nenechat ho zmagořit vlivem Playstation 3 nebo Nintenda 3DS, ale začít pěkně od začátku. Nečekal jsem, že to přijde takto brzo, ale napadlo mne, že pro bezpečnost naší domácnosti a koneckonců i synkovy bude lepší, bude-li po bytě nadšeně utíkat s něčím méně cenným a rozbitným, než je telefon za X tisíc. A tak jsem ze skříně vytáhl původního Game Boye. Jenže - drahý synáček při své inteligenci velice záhy poznal, že konzole není funkční, jelikož v ní chybí baterie a tak jeho zájem opadl. Vyštrachal jsem tedy čtyři tužkovky a dal jsem mu zapnutou krabičku s hlasitostí na maximum. To bylo radosti!

Hra měsíce: Pitfall

V roce 1982 byla již společnost Activision známá svými obchodními úspěchy, které vycházely z vydávání kvalitních her. Mnoho z nich redefinovalo žánr počítačových her, dokázalo se vymanit z problematiky klonů. Jedna z těchto her je právě Pitfall. A jelikož jde o mou oblíbenou hru (a jelikož další adepti ze slavné Atari éry nezískali dost hlasů), máme tady měsíc s Pitfallem. (Omluvička, že tento článek je chronologicky až druhý v tomto měsíci).

DayZ

Je to poněkud nespravedlivé, ale hlavně, že tomu tak je. DayZ je řekl bych nejlepší ukázka toho, jak lze v současnosti dělat hry. Nejde ani tak o konkrétní zpracování tohoto jednoho jmenovitého titulu. Jde o přístup k věci. Jde o to, že někdo udělal nikoliv hru (resp. to, čemu se dneska říká "hra"), ale funkční ekosystém, do kterého pustil hráče. To neznamená, že by svět kolem nás byl nutně hratelný. To neznamená, že by byl vyvážený nebo spravedlivý. Naopak - je chvílemi až mrazivě podobný realitě. Zejména tedy svou atmosférou a zpracováním. Hledáte-li trochu jinou zábavu, než nalinkovaná dobrodružství se šťastným koncem, měli byste zauvažovat, zda DayZ není právě tím pravým ořechovým pro vás. Vítejte do světa první pořádné zombie apokalypsy!