24. 3. 2016

Centurion: Defender of the Rome


V roce 1985 založili manželé Bob a Phyllis Jacobovi (díky za upozornění v komentářích, původně jsem zde uváděl "bratry Jacobovy") studio Cinemaware, které proslulo svými filmovými hrami s Defender of the Crown (1986) v čele. Režií byl pověřen Kellyn Beck, který později pracoval i na dalších hrách Cinemaware. Není divu, že jsou si hry pak opticky docela podobné, i když se liší svým námětem a některými detaily - S.D.I. zpracovává téma krize z prostředí alternativní studené války, Sinbad je akčnější pohádková story a Rocket Ranger paroduje komixovým způsobem druhou světovou. Koncept Cinemaware her byl dobovým nextgenem - přibližoval hry filmovému divákovi a těžil z technické revoluce, kterou přinesla Amiga. Předběhli svou dobu a v roce 1991 bylo studio uzavřeno. Kelly Black ale chtěl v podobném duchu pracovat dál a dostal šanci od Electronic Arts (byly dříve takové doby, kdy název společnosti vystihoval její podstatu). V roce 1991 vydali hru Centurion: Defender of the Rome, která rozšiřuje strategickou složku, ale rovněž sází na atraktivní prostředí, filmové zpracování, příběh a atmosféru. Zkrátka a dobře - chcete-li si vyzkoušet, jaké to bylo vést Řím pár století před narozením majitele největšího řetězce pizzerií, Centurion je nejlepší možná volba!

11. 3. 2016

Playstation 4 - druhé dojmy


Přibližně po dvou týdnech "zahoření" jsem se vyblbnul dost na to, abych sepsal nějaké ty (již druhé) dojmy k této konzoli nové generace. A hnedle musím z kraje říci dvě věci. Za prvé - vyplatilo se počkat. Za ty dva roky se podařilo konzoli stabilizovat, koncepty "nedodělaných" her dotáhnout do další fáze a hlavně se nabídka her dá považovat za atraktivní a to přesto, že exkluzivních titulů je pomálu (takových, na které by člověk mohl být hrdý). Za druhé - je to přece jenom taková Playstation 3 HD, neboli "Playstation 3 done right". Když se chopím gamepadu, mám konečně pocit, že ovládám platformu, kterou jsem si přál v roce 2007 (a dokonce pár her jede v 1080p, jak bylo slíbeno už dávno). Fajn, to byl úvod, nyní více do detailu.

10. 3. 2016

3. 3. 2016

The Goonies


Hodně lidí tvrdí, že staré hry jsou jenom o nostalgii. Nesouhlasím s tímto tvrzením, ale když se podívám na titul The Goonies, tak tam musím říci: ano, tohle je čistá nostalgie. Totiž mé dětské vzpomínky na hry začínají sice titulem International Karate, ale na Atari 800 XL/XE jsme měli samozřejmě více her. Ghostbusters, Lotus, Popeye a mnoho dalších. The Goonies se od tehdejší nabídky her liší v mnoha ohledech a dodnes si myslím, že jde o neprávem zapomenutou klasiku. Považte - hra podle filmové licence, která nejen že není srágora, ale navíc je naprosto dokonale zvládnutá. A pak že to nejde!

2. 3. 2016

Shadow Puppeteer


Shadow Puppeteer je portem indie hry z PC, kde vyšla již v roce 2014. Nyní se dočkala i vydání pro Wii U a protože mne zaujala vizuální stránka věci, celkem s chutí jsem se do hry pustil. Základní premisa mi vzdáleně připomíná hry jako Shadow's Tale nebo ICO - máme k dispozici dvě postavy, malého chlapce a jeho stín, které mají odlišné možnosti pohybu, ale mají stejný cíl. Hráč pak ovládá obě postavičky a logicky tak vzniká prostor i pro kooperační multiplayer - a to byl pro mne hlavní tahák. Pár set megabajtů dat staženo, dejme se do díla!