V roce 1985 založili manželé Bob a Phyllis Jacobovi (díky za upozornění v komentářích, původně jsem zde uváděl "bratry Jacobovy") studio Cinemaware, které proslulo svými filmovými hrami s Defender of the Crown (1986) v čele. Režií byl pověřen Kellyn Beck, který později pracoval i na dalších hrách Cinemaware. Není divu, že jsou si hry pak opticky docela podobné, i když se liší svým námětem a některými detaily - S.D.I. zpracovává téma krize z prostředí alternativní studené války, Sinbad je akčnější pohádková story a Rocket Ranger paroduje komixovým způsobem druhou světovou. Koncept Cinemaware her byl dobovým nextgenem - přibližoval hry filmovému divákovi a těžil z technické revoluce, kterou přinesla Amiga. Předběhli svou dobu a v roce 1991 bylo studio uzavřeno. Kelly Black ale chtěl v podobném duchu pracovat dál a dostal šanci od Electronic Arts (byly dříve takové doby, kdy název společnosti vystihoval její podstatu). V roce 1991 vydali hru Centurion: Defender of the Rome, která rozšiřuje strategickou složku, ale rovněž sází na atraktivní prostředí, filmové zpracování, příběh a atmosféru. Zkrátka a dobře - chcete-li si vyzkoušet, jaké to bylo vést Řím pár století před narozením majitele největšího řetězce pizzerií, Centurion je nejlepší možná volba!
Já sám jsem se ke hře dostal až na gymnáziu, když jsme chodili hrát ke kamarádovi domů na jeho 286 s VGA kartou (bydlel relativně kousek od školy, tak jsme tam trávili čekání na odpoledku). Hry jako Wolfenstein 3D, Legend of Kyrandia, Stunts a právě Centurion se nesmazatelně zapsaly do mé pařanské duše. Fascinovaně jsem klikal na jednotlivé kraje a hlavně jsem pak komplikovaně strategizoval v samotných bitvách. Dodnes nezapomenu, jak jsem se snažil pomocí několika málo panáčků porazit Haniballovu armádu slonů. Ne snad, že bych skutečně chápal, co ve hře dělám, ale ten úžasný pocit kontroly nad starým Římem (který jsme navíc zrovna probírali v dějáku) mi zůstal. Přitom by mne nikdy nenapadlo, že jde o pokračovatele Defender of the Crown, který jsem hrával na osmibitech (jmenovitě u Matěje Smetany na jeho Sharpovi). Centurion nebyl o nějaké zaprděné zemičce někde uprostřed moře na severu. Byl o dobývání celé Evropy. Roman style!
V každém tahu můžete provést jednu akci se svou armádou a pak jednu lokální akci v každém spravovaném kraji. Začínáte pochopitelně v centru Říma, můžete uspořádat turnaje v závodech ořů, gladiátorské zápasy, ale také budovat nové legie, trénovat je a vylepšovat výbavu. Podle vašich úspěchů se vám zvedá nejen sebevědomí, ale také moc, čili brzy budete moci ovládat více a více armád a dirigovat jejich pohyb.
Strategická složka hry není o moc více komplikovaná, než klasický Defender of the Crown, ale za naprosto vynikající považuji zapracování určitého psychologického a morálního profilu přirozených oponentů. Po vstupu na Sicílii není technicky vzato problém ji dobýt, ale doslova každý tah můžete očekávat vzpoury a odpor domobrany. Jiné regiony jsou pověstné svou zbabělostí, jiná jsou takřka neutrální. Právě toto zmapování terénu hraje velkou roli a není možné hned při prvním hraní uspět bez ztráty kytičky. Až tak při páté, možná desáté hře, můžete svůj postup kontrolovat do takové míry, že minimalizujete rizika ztrát a začnete ladněji vyhrávat.
Novým elementem je ale přímé ovládání bitev, které skutečně evokuje válečné tažení. Počet jednotek na obrazovce je enormní - na svou dobu - víc panáčků na scéně má leda Kingdom Come: Undeliverance! Neovládáme ale jednotlivé vojáky, spíše jednotlivé čety, na které křičíme jenom útok nebo ústup. Globální taktiku tvoříme rozmístěním čet do útvarů a základní strategii rovněž volíme až před startem bitvy - na výběr máme obkličování, předstíraný ústup a podobně. Přidejte systém morálky a panikaření a máte před sebou minimalistickou a velice hezkou realtime strategii.
Na vyšší úrovni pak řešíte výběr daní a udržování dobré nálady celého národa a plánujete postup plundrování Evropy. Odměnou vám jsou pak nesčetné malé animace, které ilustrují dění v regionech, sledujete zápasy gladiátorů v arénách s lítými šelmami a vůbec se necháváte opájet mocí. A díky tomu, že moderní technologie umožňují hrát tuto hru v okně prohlížeče, vřele doporučuji se rovněž nechat opájet. Pevnou ruku přeji!
Žádné komentáře:
Okomentovat