XCOM - demo

Nemůžu říct, že bych původní UFO hry neměl rád. Netajím se tím, že jsem velice tupý, co se strategických a logických her týče. Ale jsou výjimky. UFO nepatří mezi ně. I když jsem jim ve skutečnosti věnoval opravdu hodně času, tak v tom výsledku jsem se vždy plácal jen někde na okraji hry a nikdy jsem doopravdy nepronikl do jádra. Důvod je celkem jasný. Zatímco jsem exceloval v šoupání panáčků na bitevním poli, v laboratořích a obecné managerské strategii jsem vždy tápal, takže dříve nebo později jsem se dostal do bodu, odkud jsem nemohl jít dál. Moje chyba. Vzkříšení značky jsem ale vítal spíše s uzavřenou náručí. Tehdejší ukázky nové FPS ze světa XCOMu mne spíš vystrašily. Oproti tomu později oznámený nástupce strategické větve pod taktovkou Firaxis mne napak naplnil nadějí. A to přesto, že v primárním zájmu je konzolový trh. Možná je to ale pro mne bod plus. Jak jsem psal - u této hry uvítám zjednodušení mnohých prvků na hratelnější úroveň, zatímco na bojově taktické části není třeba nic moc měnit. Demoverze o velikosti téměř 6 GB nabízí přibližně dvacet minut hry, což je zřejmě rekord v nepoměru, ale to dejme stranou. Jsem rád, že jsem si demoverzi zahrál, jelikož velice dobře shrnuje, co lze od plné verze očekávat.

Třikrát hurá digitální distribuci

Digitální distribuce her je funkční již mnoho let. Když přesočíme pionýrské pokusy s NES a SNES konzolemi, máme tady veleúspěšný Steam, ale také velcí konzoloví hráči mají svou vlastní variantu téhož. Když si ale vybavíte dřevní doby internetu, kdy se o tomto stylu dodávání her hráčům začalo hovořit konkrétněji, tak jeden z argumentů byla i cena her jako takových. Když hráči nedostanou krabice a fyzická média, když se hry nemusí vozit kamionem po Evropě, tak logicky lze očekávat nižší cenu. Neřekl bych, že půjde o slevu natolik zásadní. Serverová farma také něco stojí, ale určitý posun v ceně by měl být patrný. Doposud jsme ale viděli prakticky pravý opak, což je alarmující. SONY ale nyní hrdě uvádí systém "PSN Day 1 Digital", který zřejmě poprvé v historii hodlá naplnit naše očekávání a nabízí plné hry ve stejný den na síti, tak v krabici. A na síti dokonce se slevou 10%. Chvályhodné. Je tady ale i druhá strana mince.

Bytefest 2012

Bytefest je akce, na které by neměl chybět žádný milovník starých strojů. Oproti akcím typu Prasepárty nebo Papírna Párty se liší zejména širokým záběrem platforem a lidí. Z mého hlediska bych řekl, že jsem znal naprosté minimum účastníků - leč jak se začali postupně představovat, začal se mi obrázek komunity postupně vyplňovat. Kde jinde vedle sebe vidět lidi jako TomSoft, krupkaj a Dave de Sade? Jedině na Bytefestu! Přestože jsem se zúčastnil pouze prvního večera, nastřádalo se tolik zážitků, že je zde chci stejně odprezentovat. Byla to totiž jízda, na kterou se nezapomíná.

Borderlands 2 - první dojmy

První Borderlands jsem si docela užil. I když bych si to z počátku nepřipustil, honba za číslíčky u zbraní mne nakonec přesvědčila. K tomu jsem dostal hezkou grafiku, atraktivní svět a hlavně dobrou motivaci ke grindu skrz interní odměny za rubání jinak nehodnotných nepřátel. Tím pádem byla radost procházet si úrovně dokola. Příběhově hra příliš nezaujala, ale zase upřímně netvrdila, že by byla o něčem jiném, než zábavném vyvražďování všeho živého. V tomto úhlu pohledu nebylo divu, že druhý díl na sebe nenechal tak dlouho čekat. Ne snad, že bych očekával nějaké rozhřešení, ale se zájmem jsem se do druhého dílu pustil.

Samotér - game design

Je to již přes rok, co jsem se poprvé zamyslil nad realizací pokračování slavné osmibitové hry Saboteur, absolutní božárny od Durell. Text s názvem Saboteur 3 - koncept se zabýval hrubými rysy, kterými by se měla hra vyznačovat. Od té doby jsem ale v hlavě rozpracovával vizi do větší hloubky a hledal jsem programátora, který by dokázal takovou hru napsat s tím, že level design bych si vzal na starosti já. Moje žádost byla vyslyšena, což men motivovalo k sepsání detailnějšího design dokumentu, na jehož základě by už mělo být možné něco udělat. Programátor se však posléze omluvil, že na to prostě nemá čas (a kdo má, že ano) a mně přišlo líto se textu zbavit. Takže jej nyní publikuji na blogu, jako inspiraci pro ostatní. Hra dostala pracovní název Samotér.

FTL

Nalijme si čistého vína. Jediný důvod, proč jsem při ohlášení této hry na Kickstarteru zpozorněl byl, že se mi okamžitě spustila asociace s génii z FTL, co mají na svědomí božského Dungeon Mastera. Když se pak ukázalo, že má jít dle proklamace o "rogue-like space RPG", můj zájem neochabl, jenom se trochu přetransformoval (na druhou stranu - hra opticky připomínala první titul od FTL - Sundog: Frozen Legacy. Náhoda?). Projekt na Kickstarteru si vytyčil cíl posbírat $10.000, aby nakonec získal více než dechvyrážejících $200.000. A jestli se nepletu, jde o jeden z prvních projektů Kickstarteru, který skutečně spatřil světlo světa. Za cenu pouhých $10 si můžete koupit a zahrát velice originální hru. Tímto děkuji jednomu z nejaktivnějších dárců tohoto blogu - panu Pavellovi - za jeho věcný dar! A nyní již k věci.

Black Mesa

Osm let vývoje fandovského modu. Objektem je nic menšího, než legendární Half Life, převedený do neméně legendárního enginu Source, kterým disponuje vlajkový Half-Life 2. Black Mesa je to, co jsem čekal při ohlášení Half-Life Source. Já opravdu miluju první Half-Life a krom toho, že si ho každoročně dohrávám, vidím v této hře obrovský historický mílník, který zřejmě jako jediná hra dokázala překročit stín Dooma (a potažmo i Quaka) a nastolit nový směr vývoje žánru first person stříleček. Vedle Dark Forces 2 si nedovedu představit lepšího kandidáta na remake, než právě Half-Life.

Die by the Sword

Povinný úvod - určitě všichni víme, že ovládání her pohybem nevzniklo společně s Nintendem Wii, ale má svoje kořeny už na automatech v sedmdesátých letech. Nejedna společnost vyráběla nejrůznější periferie, které měly za úkol hráče více vtáhnout do děje a vyžadovat po něm fyzické úkony. Je to mimochodem celkem dobrý námět na článek, jak moc absurdní systémy vůbec někdy vznikaly. Tak jako tak ale zároveň víme, že pro hráče je podstatná nejen kvalita odezvy hry, ale mnohdy také cena a podpora dané periferie. Z toho důvodu se nakonec většina hráčů uchyluje k tradičním metodám ovládání, jako jsou gamepady, joysticky, klávesnice a myši. Avšak i zde můžeme pozorovat vliv "pohybového ovládání", jakési pokusy vzbudit v hráči pocit, že jeho pohyb prsty má za následek přímou odezvu pohybu na obrazovce. Zde můžeme započítat všelijaké hrátky s fyzikou, golfové simulátory, některé bojové hry, hry s porcí quick time eventů a tak dále. Je ale jenom jedna hra, která naprosto vybočuje svým konceptem a přináší "realistické" ovládání paží postavy za pomocí myši. Řeč je pochopitelně o Die by the Sword.

Magnavox Odyssey

Mám zde na blogu takový zvyk. Pokud název článku obsahuje pouze název konzole, většinou to znamená, že ohlašuji nový přírůstek do sbírky. Tentokrát tomu bude jinak. Magnavox Odyssey totiž nevlastním a vzhledem k ceně na eBayi potrvá ještě dlouho, než našetřím 500-1000 dolarů (dle stavu). Jenže zároveň nedávno uplynulo čtyřicet let od doby, kdy byl tento přístroj uveden na pulty obchodů. A to je sakra důvod, proč o této konzoli napsat. Je to až k nevíře, jak málo webů a blogů (zejména českých) se tomuto fenoménu dosud věnovalo. Někteří vyhlášení retro-gameři (hrající nextgen tituly typu Heroes of Might and Magic 2 - ahoj Sledgi!) dokonce nepovažovali za nutné o této události byť jenom kvíknout. Takže to budu muset udělat sám. Vítejte do světa, kde ještě neexistují počítačové hry!

King of Dragon Pass

Nedávno jsem psal na Google+ o vydání této hry na GOG.com. Hra mne na první pohled zaujala a tak jsem nevydržel s za pár dolarů jsem si ji koupil. Očekával jsem mix tahové strategie a RPG, přesně ve stylu oldschoolových her od KOEI, vydávaných někdy v roce 1993. I když moje doměnka nebyla zas tak moc vzdálená realitě, několik překvapení na mne přece jen čekalo. Za prvé - hra byla vydaná až v roce 1999, i když vypadá o deset let starší. Za druhé - byla vydaná znova v roce 2011 pro iOS zařízení, což zřejmě způsobilo sekundární vlnu popularity, díky které se pak hra objevila na GOG.com. A za třetí - jde primárně o interaktivní román, který má překvapivě bohaté strategické a RPG pozadí, ale jádro hry spočívá především ve čtení příběhů dle naší volby.

Hra měsíce: Broken Sword

V soutěži o nejlepší adventuru všech dob proti sobě máme v zásadě tři hlavní soky. Jednak samozřejmě Indiana Jones and Fate of Atlantis. Zástupce klasické Lucasovské školy, o které již bylo napsáno opravdu hodně. Dále pak Gabriel Knight 3. Zástupce Sierrácké školy, o kterém jsem již nejednou psal a stojím si za tím - tohle je lahůdka všech lahůdek. No a na závěr nikdo jiný, než Broken Sword. Zástupce školy Revolution Software. Nástupce titulů jako Beneath a Steel Sky nebo Lure of the Temptress. Marná sláva - i když adventur v devadesátých letech vzniklo stovky, jsou to právě tyto tři, které bychom si měli pamatovat nejvíce. A jelikož měsíc s Gabriel Knightem (08/2009) již byl a Lucasovské adventury také dostaly vlastní měsíc (11/2007), bylo jen otázkou času, kdy dojde na Broken Sword. A ten čas přišel nyní.