18. 8. 2015
Monster Hunter - poslední slovo
O čem je Monster Hunter? Je to magořina pro závislácké japonské úchyly? Je hraní této hry ztrátou času? Jak hrát "správně"? Má hra vůbec nějaký příběh? Proč vlastně tomuto titulu věnovat tolik prostoru? Na toto i více se pokusím odpovědět svým finálním textem o Monster Hunterovi, který byl původně inspirován mou soukromou příběhovou teorií (jak si každý hráč skládá historii svého vlastního hrdiny unikátním způsobem podle toho, jaký si hráč stanoví cíl), ale trochu mi to přerostlo přes hlavu. Následující text je tedy nejen upřímnou zpovědí po téměř 700 hodinách hry (kombinace předchozího a současného dílu), ale také nahlédnutím do mysli začínajících lovců, rozbor možností, které hra nabízí začátečníkům (spoilerům se rozhodně nevyhýbám) a v neposlední řadě jde o poslední text k tomuto tématu. Slibuji.
6. 8. 2015
Psycho Killer
Považuji se za herního historika, kronikáře, archiváře, průzkumníka. Jsem obeznámen s obrovským množstvím her, chápu jejich vývoj a souvislosti návazností. Pokud ale existuje žánr, se kterým mám málo zkušeností, jde jednoznačně o FMV hry. Full Motion Video byla překvapivě velká kapitola herních dějin, která je notně opomíjena pro její uměleckou nedostatečnost - hry nebyly ani zábavné k dívání, ani ke hraní a vlastně ani k analýze. Pochopitelně, že po letech studia již svedu odrecitovat mílníky i tohoto proudu a demonstrovat na nich vývoj. Přesto má osobní zkušenost je téměř nulová. Osahal jsem si v podstatě jen ty dobré kousky, které tato jinak příšerná vlna přinesla - Phantasmagorie, Black Dahlia, Beast Within (Gabriel Knight 2), Dragon's Lair (v nějaké emulaci teda). Nikdy jsem na vlastní kůži nezažil perly jako Night Trap, Panic in the Park nebo Voyeur (no dobře, pět minut jsem hrál dvojku a jako nic teda); chvíli jsem hrál jenom Microcosm a Mad Dog McCree (a hned to vytěsnil). A vzdělání by se mělo doplňovat, že ano.
Powermonger podruhé - krátký dodatek
Takže jsem jsem zakončil minulý článek, nyní navazuji. Na Amiga párty jsem důkladně prozkoumal Amiga verzi této hry a podle očekávání vypadá a zvučí znatelně lépe, než verze pro Mega Drive, leč hlavní předností je rychlost, v tom Amiga vítězí. Jediná věc, kterou bych ale vytknul, je automatické otáčení kamery po 45°, které mi nedává moc smysl. Na Mega Drive můžu otáčení ručně ladit dle libosti, nikoliv pouze jen v předdefinovaných krocích. Asi by se na to dalo zvyknout, no trochu mne to překvapilo. To je ale detail, co hraní po kabelu, přínáší on vytouženou slast? Inu, ne tak docela. První spárování Amig proběhlo po chvilce laborování vlastně bez problémů - nastavit správnou barvu kapitána a hurá do první mise. Na první pohled bylo zřejmé, že mapa je proti hře jednoho hráče odlišná - přibyla jedna pevnost v mořích a od ní cesta na hlavní ostrov. Začali jsme s Předsedou hrát, ale potkali jsme se prakticky okamžitě a tak na nějakou strategii prostě nezbyl čas. Říkal jsem si, že raději počkáme na experta Damiho, který situaci zváží lepší optikou.
5. 8. 2015
Report z Old School Skidmarks Amiga párty 2015
Třetího listopadu 2007 jsem poprvé okusil organizování akce, která dodnes nese přívlastek "legendární". Šlo o první Amiga párty ve Vraném, tehdy ještě v papírnách, která byla iniciována po úspěšném celorepublikovém sletu u Josky kdesi uprostřed Vysočiny, a také po Galaga párty od Ghh. Retrospektivně je také zajímavé, že jsem takovouto akci uspořádal pouhý rok po té, co jsem se zaregistroval na neméně legendární Amigaportál.cz, tedy kdy jsem se v této komunitě teprve profiloval. Akce dopadla veleúspěšně a stanovila měřítka kvality. Od té doby těch akcí pár proběhlo - Worms párty (2010 - dvouletá pauza byla dána několika neúspěšnými pokusy navázat na celorepublikové srazy (Vrané bylo příliš zaměřené na Pražáky, podle mnohých, což se nakonec ukázala být ne zcela pravda), ze kterých nakonec sešlo a už bylo pozdě cokoli reorganizovat - ale probíhaly alespoň Galaga párty a podobně), Body Blows párty (2011), Banshee párty (2012), Hired Guns párty (2013, to již v budově Staré Školy), Chaos Guns párty (2014) - no kvalita akcí kolísala, podle toho, jaká byla účast, nálada a hry samotné. Letos jsem uspořádal tedy již sedmou akci s tématem Skidmarks. A mohu s potěšením konstatovat, že od dob Lotusů jsme neměli tak vysokou účast, tak horlivé hráče, natolik pohodové setkání a vůbec - že šlo o akci, která si opět zaslouží nálepku "legendární". Proč tomu tak bylo a je?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)