18. 4. 2014

Mass Effect 3: Special Edition - uzavření trilogie


V roce 2006 jsme se mimo jiné dozvěděli, že všemi milovaní Bioware začínají pracovat na nové RPG trilogii, která měla navázat na předchozí úspěchy firmy. Po Baldur's Gate, Neverwinter Nights, Star Wars: Knights of the Old Republic a Jade Empire jsme se tedy připravovali na návrat (či prostě pokračování?) ve velkém stylu. Avšak několik věcí viselo ve vzduchu - akvizice Microsoftem (a později dokonce populárními Electronic Arts), zaměření na konzolový trh (a na vlajkovou loď Microsoftu - XBOX 360), přizpůsobování se masovému trhu. Není divu, že mnozí přijali Mass Effect s určitou mírou zklamání, zatímco jiní (hlavně nově příchozí) zákazníci si chrochtali blahem. Před pár dny jsem konečně splnil svůj rest a dohrál třetí díl trilogie. Dvouletý odstup mi nakonec posloužil ku prospěchu věci - byl jsem si vědom všech problémů se zakončením příběhu (a vlastně jsem celkem přesně věděl, jak to všechno může dopadnout). I když jsem se trochu bál, že si nebudu pamatovat první dva díly dostatečně dobře na to, abych si užil trojku, opak se ukázal být pravdou - nakonec se ukázalo, že Mass Effect ve mně zanechal mnohem hlubší vryp, než jsem si myslel. (Následující text se v pozdější části nebude vyhýbat spoilerům).

5. 4. 2014

Metal Gear Solid V: Ground Zeroes - demo


Nebudu lhát - jsem nepokrytý fanda díla Hideo Kojimy a šňupnu naprosto všechno, na co si jenom pšoukne. Taktika vydávat placenou demoverzi - v případě nextgenu dokonce nepříjemně placenou - považuji obecně vzato za hnusnou a nepřijatelnou. V případě Metal Gear Solid V: Ground Zeroes je to ale v mých očích úplně jinak. Je to takový ekvivalent Kickstarteru, kdy za svůj příspěvek dostáváme hratelné techdemo, demonstrující možnosti budoucí hry Phantom Pain. Je to mecenášský příspěvěk, který rozhodně nedám každému. Je špatně, kdyby se tato marketingová taktika stala normou - to v každém případě odmítám. Ale nalijme si čistého vína - náklady na vývoj her stoupají a v rámci klasického business modelu už není kam jít, než nahoru. Psychologická hranice padesáti dolarů za titul byla už prolomena, ale osmdesát dolarů za hru už prostě moc lidí nedá. Placená DLC (vyseknutá z celé hry), mikrotransakce, pay to win, free to play - to považuji za mnohem větší zločiny proti hráčskosti. Čili - pokud mi někdo nabídne pořádnou, ale setsakramentsky pořádnou gamesu za dva litry, tak ji vezmu raději, než ten současnej moderní šmejd. A ta pětistovka napřed je prostě záloha. Bude Phantom Pain takovou hrou? Soudě dle tohoto dema - ANO!