Šťastný Nový Shock!

Rok 2014 byl v mém životě převratný z mnoha důvodů. Narodila se mi dcera, projekt Chaos Guns se přetransformoval v něco poněkud většího, můj herní projekt v mé práci se rovněž posunul o mílové kroky dopředu, oženil jsem se a začal jsem hrát hry se svým tříletým synem. A to jenom kloužu po povrchu, po těch nejvýznamnějších událostech. Z hráčského hlediska se mi podařilo změnit filozofii přístupu k blogu jako takovému, z Deníku nespokojeného hráče je nyní Herní snob a když jsem rekapituloval dosavadní činnost, došel jsem k veselým statistikám. Od roku 2008, kdy jsem tento blog začal psát, uplynulo šest let a množství publikovaného textu dávno přesáhlo magickou a jakoby nedosažitelnou hranici jednoho megabytu. A ještě k jedné hranici jsem se přiblížil, což by mne nikdy nenapadlo - počet článků, počet zpracovaných témat a her. V okamžiku, kdy píšu tento text, ukazuje počítadlo číslo 998. A pro tisícátý článek jsem si řekl, že udělám něco výjimečného.

Stunt Race FX (+rodičovské okénko)

Oukej, po téhle hře jsem rozhodně netoužil a vlastníkem jsem se stal jedině proto, že jsem ji dostal v balíku s jinými hrami, které jsem chtěl. Cvičně jsem ji vrazil do SNESu a chvíli jsem si ji zahrál. No... nelíbila se mi. Je to podobný případ, jako nedávno se Star Foxem - ona ta vektorová grafika je v rámci SNES platformy opravdu úžasná (a Stunt Race FX navíc disponuje vylepšeným Super FX čipem v cartridge), ale i s přihlédnutím k datu vydání jsem hodně chladný, protože tou samou dobou jsem na PC proháněl mnohem pokročilejší tituly (například Stunts). Nedostatečná snímkovací frekvence je dalším problémem - tohle má tak 10 fps s odřenejma očima. A poslední postřeh byl, že hra je neskutečně chudá. Pár krátkých tratí, tři auta a pár nudných menu s šumem v pozadí a nevýraznou hudbou. Přesto jsem toužil o hře alespoň něco napsat, ale nenacházel jsem těch správných slov. Takže jsem to odložil na "neurčito" a to neurčito přišlo právě teď.

Boogie Wings

Naprosto miluju, když narazím na hru, která se hraje stejně skvěle, jako vypadá. Boogie Wings jsou hrou, která kombinuje žánr raketkových / letadýlkových stříleček, střílecích běhaček, přidává do toho hrátky s fyzikou (v roli herního mechanismu, nikoliv jen na efekt) a oplývá roztomilým pixel artem, při kterém se tají dech a těšíte se na další obrazovku. A fakt je na co koukat!

R-Type

R-Type je klasika a jakákoliv zmínka o něm je jenom nošením dříví do lesa. I když - ne tak docela. Tahle pecka peckózní od společnosti IREM je od roku 1987 naprostou stálicí v oboru raketkových stříleček. Jistě jste tuto hru hráli - hra byla naportovaná snad na všechno - Amiga, PC, ZX Spectrum, Master System... přitom je často s podivem, že i takto jednoduchá hra působila při portování potíže - například pro Turbografx16 musela být hra rozdělena na dvě části! Já sám jsem hrál několik domácích verzí, hodně jsem si ulétl na verzi pro GameBoy. A jak mi bylo doporučeno v komentářích, přišel čas na originál, arcade verzi, který jsem nikdy vlastně pořádně nehrál (a to je prosím k dispozici v arcadeherně.cz!). Jak jste na tom vy?

Trable s reklamací kufru - OFF TOPIC

Pro jednou bych si rád dovolil použíti blogu jako média ke zveřejnění mé parádní zkušenosti s reklamací kufru od společnosti CARPISA. Tj. následující psaní nijak nesouvisí s hrami a to ani okrajově, ale pobavilo mne, jak někteří obchodníci přistupují ke svým zákazníkům. Je to takový ten klasický rozpor mezi zákonem a rozumem, proti kterému není moc co namítat, ale snad následující text s ukázkou komunikace poslouží budoucím generacím, jako inspirace. Inspirace k tomu, jak věci nedělat - čistě z úhlu pohledu mé maličkosti.

Úsvit a úhyn pohybových her

Je to poněkud otřepané téma, uznávám, ale proč se o tom pár slůvky nezmínit. Pohybové hry jsou na tom podobně, jako virtuální realita. Přicházejí ve vlnách a vždy se jakoby očekává, že se "tentokrát se to chytne". Reálným pohybem ovládané hry jsou tady od nepaměti - spousty arcade automatů disponuje různými nápady, jak zvednout realismus prožitku a tím znásobit ponoření do hry. Jde o nejrůznější volanty, boxovací pytlíky, rybářské pruty, lyže, bubny, motorky, pistole, taneční podložky a tak dále a tak podobně. Všechny tyto prostředky měly hráče více zaujmout proti konkurenci - implementace reálné námahy zvedá atraktivnost. Pro domácí použití jsme v nedávné historii viděli hned několik úspěšných pohybových systémů, které do určité míry dokázaly evokovat reálnou činnost - no ale jak vidno, jak Kinect tak Wiimote a potažmo i Move jsou po pár letech opět na okraji zájmu hlavního herního proudu a ani ten pověstný pes po nich neštěkne. Proč je tomu tak?

Super Smash Bros. Wii U

Tak tohle bude hodně těžké popsat. Ač jsem velký fanda bojovek, ač jsem velký fanda Nintenda, nikdy zvlášť mi Smash Bros. nepřirostli k srdci. Hrál jsem jejich druhou itiraci na Game Cube, první verzi pouze v emulátoru Nintenda 64. Na Wii jsem si koupil ihned originál, ale neměl jsem ho s kým hrát. Takže se historie opakuje. Jde o to vychytat správný moment, mít kolem sebe správné lidi (alespoň online) a pak tu atmosféru teprve nasajete a začnete hru vnímat ve správném kontextu. Podobně jako krásu Mario Kart jsem objevil až s vydáním na DS, podobně jako krásu Animal Crossing jsem ocenil až s 3DS, tak krásu Smash Bros. začínám objevovat a oceňovat až nyní na WiiU.

Ralph Baer 1922-2014

Musíme tam všichni, i Rejžek, já vím. Ralph Baer byl živým důkazem, že hry vás udrží mladé. Na svém kontě má mnoho vynálezů, počínaje pochopitelně průkopníkem v oboru videoher - první komerční herní konzolí vůbec - Magnavox Odyssey. O tomto kousku jsem se podrobně rozepisoval již dříve, ale nyní bych rád připomněl i další fakta související s bádáním tohoto herního velikána. Nejen že vymyslel světelnou pistoli, což je samo o sobě super, ale také se podílel na vzniku hry Simon a jejich následníků. Vůbec zajímavé je i to, že když se dozvěděl, kolik peněz mu Magnavox zatajil ve své době, mávnul nad tím rukou. Dělal to všechno pro dobrou věc a stvořil něco, co ovlivnilo nejednu generaci lidí. A proto Vám pane Baer salutuji i s celou nastoupenou jednotkou. Poneseme Váš odkaz hrdě dál.

Devastators

Moje dětství by se dalo shrnout do několika málo slov. Atari, Star Wars, Indiana Jones, Neverending Story, Rambo, Rocky, Commando, Petržalka, beton a alkohol. Není tedy divu, že jsem k těmto fenoménům odjakživa tíhnul a mimochodem na stránce 28 mého životopisu (který jsem si psal v rozmezí věku 6 až 13 let) najdete nalepený výstřižek z časopisu Filip pro náctileté, na kterém je de facto plakát filmu Rambo 3, s komentářem "tak bych chtěl vypadat". Tomu jsem sice ani tehdy nevěřil, chtěl jsem jen udělat radost staršímu bráchovi, který se tou dobou vážně zabýval kulturistikou - no na druhou stranu nebudu lhát, že by mi Rambo jako hrdina nebyl sympatický. Je to drsný hrdina ze staré školy osmdesátých let a logicky jsem tak i vyhledával počítačové hry s podobnou tématikou. Devastators je přesně jedna z těch her, která esenci zachycuje takřka dokonale, byť bez oficiální licence.

Gun Force 2

Je tolik her, které vám něco připomínají a mnohdy i svedete říci nahlas, co to je. Gun Force 2 je automatová hra, ve které běháte zleva doprava a střílíte všemi směry. I když při hraní najdete spousty originálních drobností, bude jedna věc přehlušovat všechny ostatní. A sice - Gun Force 2 je klonem hry Metal Slug! Vypadá stejně, hraje se velice podobně, sází na stejný efekt. Ale není to pravda. Hru Gun Force 2 (první díl jsem z nějakého důvodu prostě přehlédl) totiž vyrobila legendární společnost IREM a to již v roce 1994, tedy dva roky před Metal Slugem od SNK! A první díl hry je dokonce z roku 1991, a i když je vizuálně podobný, více svým zaměřením připomíná klasický Contra klon. Druhý díl je ale jiná káva - šílená, přepálená a super rychlá běhačka se střílejícím magorem v hlavní roli!

Savage Reign

Je tomu už mnoho let, co jsem chodil do Laser Game na Národní, abych tam alespoň okukoval herní automaty s hrami, o kterých se mi ani nesnilo. Jistěže jsem si byl vědom, že hry byly mnohdy zastaralé už v téže době, stejně tak jsem věděl, že na západě mají "pořádné" herny se stovkami automatů... ale tohle bylo zkrátka to nejlepší, co jsme v Praze měli. Tu a tam se v nabídce objevil nový titul, na který jsme se vhrli, dychtiví po nové grafice a akci. Hra Savage Reign je výjimečná jenom jednou věcí a sice, že po startu celého automatu bylo možné hrát jednu hru bez vhození mince. To byl hlavní důvod, proč nás velice brzy provozovatelé herny identifikovali a vyhodili. Od té doby jsem hru neviděl a zapomněl jsem i její název. Ke hře jsem se dostal teprve nedávno a to více méně náhodou - takže když už jsem o ní věděl, nebyl jediný důvod si ji opět nezahrát!

Metamorphic Force

Když se řekne beat'em'up od Konami, napadnou mne vynikající želvy ninja (Turtles in Time), pak neméně legendární The Simpsons, X-MEN a pak... no jistě jich je celá řada, ale žádné si nevybavím. Každopádně Konami je pojem a když investovali do vytvoření nové řady hrdinů, neměli bychom je brát na lehkou váhu. Metamorphic Force je příběh o skupině kožoměnců, kteří bojují proti teroristům nejen ve své lidské podobně, ale zejména skrz své zvířecí alter ega - puma, vlk, býk a medvěd. Celé to pak vypadá, jako ždímačka peněz pro čtyři hráče, ale jako proč ne?

Captain Commando

Je to už mnoho let, kdy jsem si vysnil, že budu mít doma MAME automat, u kterého budu hrát všechny ty báječné hry, o kterých jsem jenom snil. A hle, je to opravdu tak super, jak jsem si vždy myslel, že to bude super ;). Arcade hry mají jednu obrovskou výhodu - instantní hratelnost. Prakticky okamžitě pochopíte, co od vás hra chce a hra nešetří a láduje do vás grafiku, zvuky, hudbu, atmosféru - a vy oplácíte zuřivým (avšak pečlivě promyšleným) mačkáním tlačítek. Během deseti minut odpadnete plni zážitků a to hlavně kvůli tomu, že vám dojdou mince. Ty jsou sice virtuální, ale mám ve zvyku tam vhodit rovnou tři a dostat se co nejdál. A tak jsem o minulém víkendu proseděl oba večery u automatu a co mne zaujalo popisuji níže. Captain Commando!

Guardian

Amiga je proslulá svou superplynulou 2D grafikou, jakmile ale zabrousíme do 3D vod, začne se nebe mračit. Jistěže skalní obhájci platformy vysypou z rukávu jednotky, možná i dvojice trojrozměrných her, které na Amize stojí za to. Ano, Alien Breed 3D je pecka nejpeckovatější, ale když se bavíme o texturovaném prostředí, je to prostě prach s bídou. Co ale vektorová grafika? Holé polygony jsou přece jenom méně náročné na výpočet a když minule neopěvovaný Star Fox tohle umí dobře na SNESu, zvládla by to i Amiga? Jistěže ano!