Oukej, po téhle hře jsem rozhodně netoužil a vlastníkem jsem se stal jedině proto, že jsem ji dostal v balíku s jinými hrami, které jsem chtěl. Cvičně jsem ji vrazil do SNESu a chvíli jsem si ji zahrál. No... nelíbila se mi. Je to podobný případ, jako nedávno se Star Foxem - ona ta vektorová grafika je v rámci SNES platformy opravdu úžasná (a Stunt Race FX navíc disponuje vylepšeným Super FX čipem v cartridge), ale i s přihlédnutím k datu vydání jsem hodně chladný, protože tou samou dobou jsem na PC proháněl mnohem pokročilejší tituly (například Stunts). Nedostatečná snímkovací frekvence je dalším problémem - tohle má tak 10 fps s odřenejma očima. A poslední postřeh byl, že hra je neskutečně chudá. Pár krátkých tratí, tři auta a pár nudných menu s šumem v pozadí a nevýraznou hudbou. Přesto jsem toužil o hře alespoň něco napsat, ale nenacházel jsem těch správných slov. Takže jsem to odložil na "neurčito" a to neurčito přišlo právě teď.
Totiž - nikdy jsem neměl v plánu "vychovávat své děti pomocí počítačových her", ale zároveň jsem neměl v plánu jim existenci počítačových her "tajit" nebo jinak upírat. Chtěl jsem to dělat přirozenou cestou - ono v naší skromné domácnosti se prakticky v každé místnosti nachází 1-2 herní zařízení, takže je nemožné se tomu vyhnout. Přistupuji k problematice výchovy dětí zodpovědně - a možná proto mne překvapily reakce na článek Playing with my son, protože jak jinak chcete dítě uvést do problematiky počítačových her, než že začne hrát staré klasiky? Dělám to vlastně trochu podobně, i když po svém. Mně prostě nenapadá jiný způsob, vás ano? V mé mysli vytanul už před lety plán, že moje děti budou nejprve hrát na osmibitech, pak teprve šestnáctibity a tak dále. Prostě nevím, jak jinak bych to udělal. Že jim rovnou vrazím do ruky GTA5? To je přece blbost. Nebo koupit tablet a krmit ho mikrotransakčními kravinami, kopírující Atari 2600? To je taky blbost podle mne.
Konkrétně můj syn projevoval zájem o elektroniku (hlavně mobilní telefon) prakticky od narození, protože to zkrátka je součástí jeho přirozeného prostředí, stejně jako plínky. Ale teprve s dovršením třetího roku života (tj. přibližně před sedmi měsíci) dosáhl určité vyzrálosti, díky které pochopil vztah mezi ovladačem a děním na obrazovce, takže přišel ten čas mu začít formovat výhled na situaci. Jelikož miloval (a pořád miluje) auta v jakékoliv podobě, přišlo mi celkem samozřejmé sáhnout po Mario Kart 8, jako vhodném začátku. Po sedmi měsících už umí používat veškeré předměty, ve většině závodů proti počítači (50 cc) končí první a začíná používat smyk s jistotou. Je fakt hustej, každý den mi vyráží dech. Sám jsem se chystal na podobnou výchovu od jeho pěti let - protože to byl věk, kdy jsem začal hrát já sám (protože jaksi předtím u nás díky tvrdému totalitnímu komunistickému režimu prakticky žádné počítače ani hry nebyly, že).
Samotný rozbor výchovy mých dětí bych ale dal raději stranou, protože by to někteří mohli pochopit, jako důvod k zavolání na sociálku. Čili dodám, že hrajeme pouze o víkendu, přes týden jenom večer, když byl náročný den a jinak si hrajeme notně s Legem, chodíme ven, zpíváme si, čteme knížky, jezdíme s angličáky a tak dále - sem tam dokonce i na záchod, mytí a jezení čas vybyde. Pokud bude zájem, milerád se o tom co dělám rozepíšu, ale nyní skutečně k pointě článku.
Jednou za čas mu chci představit nějakou novou hru. Už máme za sebou (klon) Atari 2600, Mega Drive, Playstation 3 (a to jen kvůli Gran Turismu 5, protože to jsou auta), takže jsem si tento víkend řekl, že bych mu rád představil SNES. A protože z autíčkových her nemám zrovna na výběr, sáhnul jsem po Stunt Race FX.
Že se hra mému synovi okamžitě zalíbila - to nebylo překvapení. Překvapení nastalo, když mne hra začala bavit. Při hře dvou hráčů jsem se naučil pořádně ovládání, našel určitou setrvačnost v zatáčení a také jsem pochopil, že auta je možné rozbít ;). Zatím co u Star Foxe vysoká dobová hodnocení chápu, u této hry mi to pořád uniká - ona opravdu není žádná bomba. Na druhou stranu - můj první, špatný dojem, hravě vyvrátila.
V prvé řadě nutno říci, že grafika vypadá obstojně - skromná hrstka polygonů je hezky stínována a počet objektů na scéně je adekvátní danému rozlišení obrazu - schematičnost vzhledu hře spíše napomáhá. Aby ale autoři rozbili iluzi fádní vektorovky, rozhodli se autům přidat oči ve stylu animovaných filmů a tím posílit roztomilost či cartoonovost titulu. To poměrně chválím, ale na druhou stranu je fakt, že vyjma úvodní obrazovky ve hře chybí jakékoliv hlubší pojítko či "příběh" hry - jsou to vážně jen tři menu, bez hlubší možnosti se zaobývat osobnostmi našich tří aut.
Závodit se pak dá standardně na rychlost - kdy jsou tratě mnohdy skutečně trojrozměrné (silnice se stáčí do prostoru a vytváří tak přejezdové rampy) - dále pak jsou zde trati kaskadérské, kde musíme v časovém limitu posbírat hvězdičky. Ovládání je obyčejné, jenom pomocí L a R na vršku ovladačeů můžeme ostřeji zatáčet, více toho od hry nelze očekávat - je vlastně docela jednoduchá na zvládnutí.
Největším problémem je ale jistě velmi nízká snímkovací frekvence - pocit z pohybu neevokuje rychlost, což je u závodní hry přítěž. Při hře dvou hráčů se navíc okénka výhledu zmenší na rozměr zrhuba 12*8 pixelů a i když je možné změnit úhel kamery (můj oblíbený bumper view je žel tak nízko nad zemí, že je naprosto nepoužitelný), v tom výsledku to s počtem obrázků za vteřinu zas tak moc neudělá.
Abychom se situaci podívali tváří v tvář - nesrovnávejme Stunt Race FX s tehdejší špičkou na PC, ale podívejme se na konzolovou konkurenci - ono jí zas tak moc není. Jmenovitě Virtua Racing pro Mega Drive vypadá dle mého vkusu o dost lépe a navíc běží i rychleji - a to se skutečně nebavím o verzi pro 32X (ale samozřejmě stejně jako Stunt Race FX obsahuje Super FX čip, tak Virtua Racing zase má svůj ekvivalent SVP čip)! V případě obou her je ale vidět, že jde o arcade hry - tj vhoď minci a hraj, dosáhneš nejrychlejší čas - a to je tak všechno, co nás zajímá. Žádné blbinky okolo. U Virtua Racing to ještě pochopím, protože to koneckonců je port z automatů. U Stunt RAce FX mne to maličko zaráží.
Nakonec bych řekl, že hra umí motivovat ke hraní. Série základních závodů na rychlost určitě pár hodin vydrží, při dvouhře jsou na výběr sice jen čtyři mapy, ale zase je to docela zábava si připomenout dřevní časy, kdy jsme na 386SX proháněli Dooma a přišlo nám to v pohodě. Jediným mystériem tedy zůstává čtvrté auto. Totiž na titulní obrazovce vidíme i nějaký náklaďák - což bude zřejmě náš osobní řidič, doprovázející nás na závodech (při kaskadérských závodech vyjíždíme právě z útrob náklaďáku, ála Knight Rider). Avšak při pohledu na tabulku rekordů u všech tratí jasně vidím nejenom tři okénka pro naše tři auta (červené, žluté a modré), ale také jedno okénko s autem zeleným. Kdepak je asi schované?
Jo, už vím, co mi hra nejvíce připomíná. Představte si Hard Drivin' na osmibitech. Na svou dobu to byla pecka, ale na ZX Spectru se to hýbalo tempem zfetovaného šneka, takže to bylo spíše hezké techdemo než něco, co by připomínalo závodní hru. Týž titul na o generaci mladším hardwaru už pojede krásně. Stejně jako Star Fox, tak i Stunt Race FX považuji za proof of concept, že na SNESu je možné mít obstojnou vektorovku - ale jak tam chybí ta omáčka okolo a přidaná hodnota nad rámec grafického enginu, těžko nacházím důvod, proč se do hry pustit sám. Ve dvou to ale docela ujde, ne že ne.
P.S.: Při hře dvou hráčů je na výběr pořád ta stejná trojice aut, ale pokud si vezmete oba dva týž vůz, druhý hráč má barevnou variantu. Nepovedlo se mi zjitist, zda-li je možné si barvy měnit dle libovůle i v jiném herním režimu.
Žádné komentáře:
Okomentovat