R-Type je klasika a jakákoliv zmínka o něm je jenom nošením dříví do lesa. I když - ne tak docela. Tahle pecka peckózní od společnosti IREM je od roku 1987 naprostou stálicí v oboru raketkových stříleček. Jistě jste tuto hru hráli - hra byla naportovaná snad na všechno - Amiga, PC, ZX Spectrum, Master System... přitom je často s podivem, že i takto jednoduchá hra působila při portování potíže - například pro Turbografx16 musela být hra rozdělena na dvě části! Já sám jsem hrál několik domácích verzí, hodně jsem si ulétl na verzi pro GameBoy. A jak mi bylo doporučeno v komentářích, přišel čas na originál, arcade verzi, který jsem nikdy vlastně pořádně nehrál (a to je prosím k dispozici v arcadeherně.cz!). Jak jste na tom vy?
Grafika
Nejsem si jistý, kolik let mi bylo, když jsem hru poprvé viděl. Ale když bych ji viděl v roce 1987, když mi bylo šest, byl bych zcela jistě paf. Pro účely vesmírné hry nevadí, že je valná část obrazovky - tedy pozadí - černá. To navíc platí jen pro první úrovně a některé pasáže. Hlavní je ale design nepřátel, animace efektů a barevná paleta a tady nelze říci nic jiného, než slova chvály. Hra vypadá skvěle, je krásně plynulá a doslova se těšíte na každou další úroveň a hlavně na každého nového bosse.
Zvuk
Samotné střílení je vlastně trochu nevýrazné a nevzbuzuje ve mně pocit megapráskovosti a důležitosti, což je škoda. I výbuchy jsou takové mdlé. Vše to ale výrazně nahrazuje hudba, ta je pro každou úroveň jiná a v každém případě naprosto fantastická. Motivy si pobrukuju i nyní při psaní článku a přemýšlím, jestli existuje nějaké orchestrální zpracování. Stejně jako grafika - technicky i umělecky skvostná práce.
Hratelnost
Ke hraní stačí jenom joystick a hlavní tlačítko střelby, které lze podržet a tím nabít střelu na maximální výkon. Tento dnes již klasický element na svou dobu znamenal překvapivě velkou variabilitu hratelnosti - někdy mačkáte rychle jako o život, jindy se zase strategicky uklízíte k okraji obrazovky a pečlivě nabíjíte. V každé úrovni si najdete rytmus a pak jen rubete a rubete a rubete. Poučen z GameBoy verze jsem se soustředil na využívání externí zbraně - druhé a poslední tlačítko na automatu - funguje to tady trošku jinak, než jsem byl zvyklý, ale většinu naučených taktik se mi podařilo adaptovat.
Obtížnost
Hru bych označil za průměrně obtížnou. V každé úrovni existuje několik základních průchodů, obvykle alespoň jeden průchod je bezpečný, tj. s minimem riskování se lze dostat k bossovi. Úrovně jsou relativně krátké, dají se tak rychle naučit a jakmile si zapamatujete, kde se objevuje jaký bonus, jsou některé úrovně vysloveně hračkou. Avšak než na to přijdete, pár čtvrťáků do bedny vrazíte. Já měl nyní výhodu, že jsem mlhavě tušil, co mne čeká a tak jsem přišel o pouhých deset mincí, než jsem se dostal na konec. A vsadím se, že bych s trochou času navíc svedl dojet celý titul bez ztráty kytičky. Což bude asi i jeden z důvodů, proč se hra stala tak populární a žánr definující.
Atmosféra
Na hře je krásné, že i když ji porazíte, máte chuť si ji zahrát znova. Velkou motivací jsou různorodé úrovně - pokaždé nás učité jiné typy nepřátel, využívat správně bonusy, pykat za své chyby, obletovat obří kosmickou loď, schovat se do klubíčka nepřítele a kochat se falešným pocitem bezpečí... R-Type zkrátka shrnuje základní prvky žánru a předvádí je v ideální konstelaci. Přitom se nekoná žádný bullet hell, tempo hry jako celku je spíše pomalé. Jen velice málo her před a po R-Type dosáhlo podobné až zenové osvícené dokonalosti. Tuhle hru má zkrátka pořád smysl hrát, je pořád bohatá na zkušenosti, které vám může předat.
Závěr
I když mi to nikdo nebude věřit - R-Type v jednadvacátém století zkrátka obstál na výbornou a bez ztráty kytičky. Takhle krásnou střílečku jen tak nenajdete. Najdete větší, objemnější, rychlejší, megapráskovější... ale ideální poměr elementů najdete jenom tady. Trochu mi to připomíná situaci kolem hry Dungeon Master. I on spustil vlnu následníků, kdy se každý snažil trumfnout originál tím, že násobil množství obsahu, obtížnost, rozsah nebo rozlišení grafiky. Ale originál je jenom jeden, aniž by nutně šlo o první hru tohoto žánru. Jak Dungeon Master, tak R-Type, jsou zkrátka definiční hrou žánru a všechno ostatní jsou jenom deriváty. Mnohdy dobré, mnohdy zábavné, ale pořád jen deriváty. Plně to pochopíte jedině tehdy, že se budete intenzivně zabývat předlohou - a k tomu vám přeji mnoho sil a štěstí. A čtvrťáků ;). (Páťáci jsou už moc velcí a do autoamtu se blbě cpou
P.S.: Obě hry vyšly navíc v roce 1987 - náhoda? Nemyslím si ;).
Žádné komentáře:
Okomentovat