Magazín ABC a počítačové hry

Nedávná diskuze pod článkem Počítač tvůj kamarád přinesla své ovoce. Sedl jsem si zhruba ke dvou stovkám čísel tohoto skvělého časopisu mladých techniků a přírodovědců - a prošel jsem nerozstříhané stránky přílohy D. A nejen tedy ty. Nafotil jsem významnější články, které pocházejí z let 1985 až 1989, na kterých lze krásně ilustrovat, jaký vztah tehdy panoval mezi počítači samotnými a tvrdým komunistickým režimem.

Bleemcast! v praxi

Byl to emulátor Bleem!, který na PC přinesl možnost hraní originálních her z Playstation. Psal se rok 2002 a já proháněl na svém věrném Celeronu 400 MHz například takové Gran Turismo 2 ve vysokém rozlišení, s vyhlazováním a s polovičním framerate ;). Ale to tehdy nevadilo, bylo to scifi. Pak přišlo ePSXe, Xebra a další vymoženosti, takže na Bleem! bylo možno v klidu zapomenout. Méně lidí již ví, že šlo o komerční emulátor - museli jste si ho koupit v obchodě. A ještě méně lidí ví, že Bleem! se dočkal také vydání pro Dreamcast a to s názvem Bleemcast! Hrát hry z konozolí v emulaci na PC - to bylo normální. Ale emulovat jednu konzoli na druhé? To bylo nevídané! Prošel jsem tedy svou skromnou sbírku Playstation her a vyzkoušel jsem, co tahle báječná krabička od Segy umí.

Sbohem, Vito

Někde jsem četl, že štěstí se dá definovat, jako překonání očekávání. Když něco dopadne ještě lépe, než čekali ti největší optimisté. Konzole Playstation Vita mne nečiní šťastnou z mnoha důvodů a po dvou měsících aktivního používání mne omrzela. Některé důvody jsou ryze osobní, jiné jsou ale řekl bych dost obecné a souvisejí právě s managamentem očekávání ze strany SONY. Po stránce hardwaru nemám než slova chvály, ale jakmile došlo na využívání tohoto stroje, byl jsem často prostě na rozpacích.

Herzog Zwei

Tak pověst nelhala! Mega Drive má skutečně ve své nabídce hru, která se nemusí stydět za označení "pramáti RTS". Většina lidí si vybaví Dune 2 (1992), fajnšmekři pak Nether Earth (1987), odborníci nejspíše Ancient Art of War (1984), František Fuka doplní Stonkers (1983) (o těch jsem ani neměl tušení!), no nyní musíme k těmto titulům přidat ještě japonskou hru Herzog pro počítač MSX (1988) a nyní popisovaný Herzog Zwei (1989). Autoři Technosoft mi nejsou úplně neznámí, ale spojuji si je zejména s klasickými 2D střílečkami (Thunder Force, Elemental Master, Hyper Duel), nyní jsem zjistil, že měli na starosti docela povedený port 3D střílečky Starblade od Namca pro Sega Mega CD, ale že by se někdy zabývali strategiemi mne ve snu nenapadlo.

Mega Drive strikes back!

Není pochyb, že na vnímání uměleckého objektu má vliv nejen objekt či umělec samotný, ale také divák a aktuální souvislosti. Docela dobře to vystihl Doug Walker (aka Nostalgia Critic) při ohlédnutí se za filmem Americká Krása. Tento film z roku 1999 zřejmě po právu získal kultovní status, avšak na rozdíl od filmu Klub Rváčů se Nostalgia Critic zdráhal nazvat "nadčasovou klasikou" a to zejména kvůli tomu, že události po roce 2000 byly příliš překotné a tak vyznení téže Americké Krásy, viděné v roce 2014, již nemusí být provázeno takovým nadšením. A pokud si někdo přelom století nepamatuje, či se prostě narodil později, tak zpětně horko těžko pochopí onen status kultu, i když se mu film bude líbit.

Tearaway

Ne, nejde o pokračování relativně populární hry z Amigy - Tearaway Thomas (avšak doporučuji longplay video od Lemona). To si zase jen Media Molecule řekli, že udělají nějakou další hopsačku, která se bude vyznačovat netradičním materiálem, ze kterého je celá hra udělaná. Jejich prvotina - vřele přijatá Little Big Planet - měla za téma látkové zpracování, plyš, pytlovina, knoflíky, nitě a podobné materiály. Většina objektů v této hře jsou pak loutky vycpané vatou nebo něčím podobným, jde tedy o trojrozměrné objekty - avšak hratelnost byla prakticky bezezbytku dvourozměrná. Tearaway si jako téma bere papír, tedy materiál, který si instinktivně spojím s dvourozměrným zpracováním. Avšak Media Molecule tento papír zohýbá a vytváří tak skutečně trojrozměrnou hru, plnou placatých papírků.

Dragon's Crown

Při oznámení této hry jsem nijak zvlášť vysoko do stropu neskákal. Na první pohled se zdálo, že půjde o klasickou kopírku arcade chodiček-mlátiček, které jsme už tady viděli mnohokrát. Za vzor lze postavit bezesporu Shadows over Mystara, ale tentokrát se ATLUS rozhodli přihodit nějaké ty kozy navrch. Alespoň tak působila reklamní kampaň. Líbivá, byť tématicky omšelá grafika, megalomanské efekty a trochu toho poctivého automatového běsnění navíc. Proč by mne to mělo vůbec zajímat?