28. 11. 2015

Broken Age


V roce 2012 vybralo studio Double Fine Productions neuvěřitelné tři miliony dolarů v kampani na serveru Kickstarter, aby následně po bezmála třech letech vydalo po patáliích nadvakrát hru, která svými produkčními hodnotami sotva sotva odpovídala částce, kterou v kampani původně žádali, tj. 300 tisíc dolarů (plus stovka navrch na dokument o hře). Jedná se bezesporu o nejvýraznější příklad moderního crowdfundingu, který se v konečném důsledku nepodepsal jen na vnímání hráčského financování  jako takového, ale také na přijetí výsledné hry kritikou. Já sám jsem se rozhodl udělat pro hru lví službu - rozhodl jsem se vnímat výsledný produkt nezávisle na jeho tvůrčím procesu, který byl možná ostudný, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Takže fanfáry - první klikací adventura Tima Schaffera od dob Grim Fandanga je tady!

18. 11. 2015

Ingress


Hru Ingress jsem na svůj mobilní telefon nainstaloval již před nějakým tím pátkem, ale jelikož jsem tehdy nedisponoval zrovna příznivým datovým tarifem, po většinu doby jsem byl jen velice pasivním divákem. Zaujala mne ale celá řada detailů, jako třeba business model, propojení s navigací Google Maps pro upřesnění výsledků, sběr fotografií zajímavých míst a vůbec jsem si studoval řadu detailů, které nijak přímo souvisí s hratelností titulu jako samotného. Poslední dvě měsíce se ale Ingressu věnuji i jako hráč, dostal jsem svou postavičku na třetí level a začínám chápat, co to jsou ty rezonátory, portály, kdo jsou ti zlí zeleňáci a tak vůbec. A musím uznat, že mne to překvapilo, jak moc dobře to mají vymyšlené a že je to vážně dost hratelné a to zejména pro nehráče klasických her (ať už mobilních nebo obecně počítačových).

17. 11. 2015

Year Walk


Jediný důvod, proč jsem si hru koupil, byl tento článek v Eurogameru. Přesněji řečeno - má jít o další ukázku, kde má smysl zapojit do hry dva displaye, každý se svou vlastní gravitací. Vím, že hra byla původně dělaná pro telefony a tablety, ale mne zajímalo právě, jak se autoři popasovali s platformou WiiU. Jelikož jde o minihru, nelze doopravdy čekat nějaké asynchronní orgie. Přesto musím čistě ze snobského hlediska pokývat hlavou, že celá řada detailů je implementovaná naprosto skvostně a i když je cena za sotva dvouhodinový zážitek celkem vysoká, jsem rád, že jsem tyto nápady viděl implementované v praxi.

Nintendo Badge Arcade


O tom, že se Nintendo mění, svědčí dost zásadní změna strategie vydávání her. Nejde jenom o uvedení nové hardwarové platformy, od které si slibuji všelicos, ale také o zaměření na free to play tituly. Vedle Pokemon Shuffle a Puzzle & Dragons, je to nyní Badge Arcade, který usiluje o naši přízeň. Obvykle se free to play titulům nevěnuji, tentokrát ale udělám výjimku, protože mne zaujal celkový business model i design titulu, který je skutečně inovátorský a myslím si, že může mít úspěch - avšak pouze v Japonsku.