Broken Age

V roce 2012 vybralo studio Double Fine Productions neuvěřitelné tři miliony dolarů v kampani na serveru Kickstarter, aby následně po bezmála třech letech vydalo po patáliích nadvakrát hru, která svými produkčními hodnotami sotva sotva odpovídala částce, kterou v kampani původně žádali, tj. 300 tisíc dolarů (plus stovka navrch na dokument o hře). Jedná se bezesporu o nejvýraznější příklad moderního crowdfundingu, který se v konečném důsledku nepodepsal jen na vnímání hráčského financování  jako takového, ale také na přijetí výsledné hry kritikou. Já sám jsem se rozhodl udělat pro hru lví službu - rozhodl jsem se vnímat výsledný produkt nezávisle na jeho tvůrčím procesu, který byl možná ostudný, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Takže fanfáry - první klikací adventura Tima Schaffera od dob Grim Fandanga je tady!

A zadařilo se! Vážně! Jasně, ani s retrobrýlemi nasazenými na špičce nosu nelze na otázku Matěje S. "Je to lepší, než Indiana Jones?" odpovědět kladně, to vážně nejde. Jenže když ani Broken Sword, ani Gabriel Knight v této ožehavé záležitosti nevyhraje jeho srdce, člověk pochopí, že se nemá ani snažit. Broken Age je klikací adventurou pro současné hráče, takže není divu, že míra komplexnosti a zákysovosti není úplně na nejvyšší míře. Vedle toho ale platí, že zpracování hry je v rámci žánru poměrně originální - ovládáme dvě nezávislé postavy, světy kolem nás nabízejí i jednoduché hrátky s fyzikou, vizuál a animace bych se nebál označit za unikátní čistě z uměleckého hlediska. A navíc se to hraje, jako víno, má to styl, humor a když člověk přivře oči nad párem primitivně nechutných překroucených hádanek (jak typické pro tento žánr, že?), tak ze hry vyplývá i hezké pohádkové poučení.

Ve hře se chápeme role dvou hrdinů, jejichž osudy jsou spjaty, ale dlouho o tom neví. Dlouho o tom neví ani hráč samotný, který se může libovolně přepínat mezi dívkou určenou k obětnímu rituálu, ale chlapci uvězněném v kosmické lodi s rodiči ve formě umělé inteligence. Jde o tak vzdálené světy a osoby, že jsem si sám dlouho neuměl představit, jak se tito dva vůbec potkají a jak jsou vlastně jejich osudy propleteny.

Dívka Vella se dočkala zvláštní pocty. Bude společně s několika svými kamarádkami obětována do chřtánu obří zrůdy, což zajistí bezpečí pro celou vesnici na další období. Jenže Vella nemá ráda, když se někdo předem vzdává. Problém je, že všichni v jejím okolí - rodinu nevyjímaje - považují tuto oběť za obrovské štěstí a blaho pro celý svět, bylo by obrovskou urážkou, kdyby Vella odmítla (ne snad, že by měla volbu). Přitom je zřejmé, že Vella nemá ze svého osudu jisté smrti strach - na to je připravovaná evidentně delší dobu - ale vadí jí ten nulový odpor ze strany všech ostatních. Vadí jí ten poraženecký přístup, kdy bojovat nemá cenu, tak to alespoň oslavíme.

Díky moudrému vedení hráčem se Vella nejen dostane ze spárů netvora na poslední chvíli (čímž spustí ve vesnici paniku a sama se stane objektem největšího opovržení), ale také navštíví sousední vesnice, kde se jí podaří získat podporu pro odboj. Její kroky vedou do mračného království a také do přímořského letoviska, kde narazí na slušnou řádku krásně napsaných a vyprofilovaných postav. Snad nebudu označen za kazišuka když prozradím, že Vella nakonec s pomocí jednookého boha zastaví zlou zrůdu a nakonec všechno dobře dopadne. I když ta část mezi "zastaví zrůdu" a "všechno dobře dopadne" je na delší vyprávění.

Chlapec Shay se jako každé ráno probudí pod svou virtuální přikrývkou v posteli s výhledem do černého vesmíru. Robotické ruce ho svléknou, omyjí, vyčistí zuby, obléknou, nakrmí a pak se jde do práce. Shay se zde narodil a nezná ničeho jiného a protože onou denní prací jsou ve skutečnosti dětské hry (s příchutí infantilního pozitivismu, vedle kterého působí Teletubbies jako dílo Cliva Barkera) (zlé jazyky teda tvrdí, že Teletubbies skutečně napsal Clive Barker), nemá Shay důvod na svém životě nic chtít měnit.

Jenže jednoho dne se pojídání zmrzliny omrzí, jednoho dne se objímání plyšáků přejí, jednoho dne si zkrátka Shay uvědomí, že začíná být dospělý a že ho gumová barevná tlačítka na ovládacím panelu kosmického korábu, společně s nafukovacím volantem, neuspokojují. Jeho přirozená rebelie ho zavede do temných hlubin, kam se nesmí a kde potká vlka jménem Marek a ten mu nabídne mnohem atraktivnější dobrodružství a sice - opravdické zachraňování nebohých mimozemšťanů na vzdálených planetách...

V jeden okamžik se obě postavy potkají a jejich životní pouto nabude konkrétnější podoby. Je zřejmé, že vše, co jsme doposud sledovali, je pouze stínem skutečných událostí.

...

Mně to prostě sedlo. Nějak nevím, co více k tomu říkat. Broken Age je ryzí adventura v klasickém smyslu slova, vhodná pro mobilní zařízení i stolní počítače, svým laskavým humorem neurazí (některé narážky jsou rovnou trojsmyslné, pokud teda nemám jen příliš bujnou fantazii) a svým celkovým pojetím vysloveně pohladí. Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že celá hra skutečně nese starobylý rukopis páně Schaffera, že to prostě JE taková tak klasická Lucasovská adventura, jak se sluší a patří. Jestli je tohle málo na medajli - to nechám na vás. Mé srdce si hra získala (ale neměla to se mnou těžké, to zase ne).

Co bych určitě vytknul je příliš nízká obtížnost, respektive že zkušení hráči jakékoliv starší adventury ze síně slávy odhalí řešení mnoha situací na první pohled. A to dokonce tak moc na první pohled, že spousta vtipných monologů a komentářů mne při prvním hraní minula, jelikož jsem prostě usoudil, že ta nejméně logická či nejvíce komplikovaná varianta je ta správná, protože "takhle to přece dává smysl". Ke konci hry tedy nastoupí překalibrované hádanky, kdy jsem prostě dal jen oči v sloup a proklikal jsem se jimi bez vážnějších opocí v podpáždí, ale je to opět testament starých her, proti kterému v zásadě nemám co namítnout.

Netroufám si hru hodnotit na klasické stupnici, protože jakákoliv udělená známka nepřekryje fakt, že o této hře se v budoucnosti nebude mluvit jinak, než v kontextu Kickstarterové kampaně. Člověk si skoro až přeje, aby místo Broken Age vydali nějakou skandální srágoru a "ukradené" peníze celý tým investoval později právě do této hry, která by tím pádem více vynikla.

P.S.: Ten dokument jsem ještě neviděl.