Crash Bandicoot

Jedi měl několik videokazet se záznamy her z Playstation 1, které používal jako podklady pro digitalizaci screenshotů do magazínu Riki. Doba to byla zlá, alespoň co se týče screenshotů z konzolí. Podívejte se například na otřesnou kvalitu obrázků ve Score, to si PC hráči neuměli představit, jak málo to má co společného s realitou a konzole vypadaly prostě v časopise blbě. Ale na VHS vypadaly... no v podstatě tak, jak vypadat měly :). A jedna z těch her, která vypadala zkrátka fantasticky, byl i Crash Bandicoot (i ve Score to vypadalo docela dobře).

Přenosné herní konzole Na Vítězné Pláni 2016

Je tomu přesně rok, co jsem vedl malý workshop na Gymnáziu na Vítězné Pláni. Cílem bylo přiblížit Amigu současným teenagerům a myslím, že to bylo super ;). Letošní rok jsem byl opět osloven s tím, že bych vymyslel další téma z podobného těsta. Jelikož loni byl problém s televizními přijímači (teda on to nebyl žádný "problém", ale prostě staré CRT televize ve škole byly určené k vyřazení a nebyly tedy moc dobré - a tahat autem vlastní televize mi přijde docela namáhavé a ani jich nemám tolik), rozhodl jsem se, že letošní akce bude ve znamení přenosných herních systémů. Rád bych touto cestou poděkoval Sledgehewerovi za zápůjčku Sega Game Gear a ruské digihry, JayTeemu za zápůjčku Atari Lynx a v neposlední řadě také Conquestu za zápůjčku osmi kusů 3DS, které tvořily páteř celého workshopu.

Megaman Battle Network 2

Miluji, když moji kamarádi spadnou do finanční tísně a já od nich mohu s výhodou odkoupit herní zařízení. V roce 2002 jsem se tak stal majitelem GameBoy Advance SP i s hrstkou originálních her a podle očekávání - vše drží jak helvétská víra až dodneška. Že děkujeme, pane Drokk! Mít k platformě jen několik málo her má jednu nečekanou výhodu - hrateje do zemdlení to co máte. A přesně díky tomu jsem se dostal ke hře, o které bych za jiných okolností (čti: po pořízení warezítka F2Advance) ani neuvažoval. Megaman Battle Network je JRPG spinoff ke klasickému maskotu, známého především z Nintendích platforem, ale jeho autorem je Capcom. Druhý díl je také jedinou hrou z této subsérie, který jsem dohrál a když jsem nyní hru opět dostal do pracek, proč se o ní alespoň pár slovy nezmínit.

Tony Hawk's Downhill Jam

Proč se vracet k této hře? Nedávno jsem půjčoval známým svoje staré dobré Wii a k tomu několik her - samozřejmě pořád táhnou Sporty, ty nemají konkurenci nikdy v ničem, ale při procházení nemalého množství originálek jsem si zavzpomínal na jednu z první her, kterou jsem si pro Wii pořídil (z DVDcrave blahé paměti). A znáte to - když máte na konzoli tři hry, tak je vaříte do zemdlení, ať už jsou jakékoliv. Zatímco Sporty a Twilight Princess byly jasnou sázkou na kvalitu, Downhill Jam byl ten černý vzadu. Řekněme si to na rovinu - ta hra je ptákovina. Avšak když jsem si nyní osvěžil paměť, uvědomil jsem si pohnutou historii a řekl jsem si, že něco málo k tématu napíšu.

Metroid Fusion

Jestli něco Nintendo umí dělat, jsou to jejich first party hry. Konkrétně Zelda a Metroid jsou vzorem toho, jak lze pracovat s jedním tématem na mnoho způsobů a vyhnout se tak zatuchlosti. Retrospektivně si vybavíme nejrůznější "dlouhé série" her, jako třeba dělala dříve Sierra se svými *Quest hrami, ale také třeba Wizardry nebo Ultima. V dnešní době vidíme leda tak Final Fantasy a pak samozřejmě držáky Nintenda. Když se ale přeneseme do roku 2002 (to už je deset let?!), máme tady Metroid Fusion, téměř launchovou hru pro Game Boy Advance, která jakoby navazuje na tradice slavného Super Metroida ze SNESu a je zároveň "pouze" čtvrtou hrou v sérii. Jak se mu to dařilo? Hodnocení na Gamerankings přesahuje hranici 91%, což je velice slušné. A tak jsem se do hry po letech pustil.

Game Boy Advance po jedenácti letech

Když byl v roce 1989 vydán originální Game Boy, trvalo neuvěřitelných devět let, než vyšel oficiální nástupce Game Boy Color. Mnohými byl ale považovaný jen za kosmetický upgrade, čili není divu, že teprve Game Boy Advance, vydaný v roce 2001, je mnohdy považovaný za "opravdového nástupce" (mne nevyjímaje). Od vydání této konzole uplynulo již 11 let a jelikož jsem se shodou okolností stal majitelem Micro verze, zjistil jsem, že mám doma kompletní sbírku GBA série. A tak jsem se rozhodl napodobit experiment s původním Game Boyem a poslední dva týdny nosil v kapse jedno ze tří GBA a urputně jsem testoval, zda-li má tato konzole po těch letech smysl. Odpověď ale není tak jednoznačná, jako v minulém případě.

Warioware Inc.

V životě by mne nenapadlo, že o této hře budu psát článek. Navíc o celé sérii. Jenže stala se taková věc. Jak Nintendo v rámci ambassador programu dalo ke stažení deset klasik pro GameBoy Advance (prakticky se jedná o TOP TEN, chybí snad jen Advance Wars), zjistil jsem, že původní klasické Warioware Inc. jsou mnohem lepší hrou, než jsem čekal "od prvního dílu". To si člověk samozřejmě uvědomí až po té, co má nahráno desítky hodin ostatních dílů - nebo většiny z nich v mém případě. Najednou mi došlo, v čem je koncept a design geniální a čím se tyto bohaté série miniher liší od tisíců jiných miniher, které Warioware nesahají ani po členky. A jelikož jsem již delší dobu plánoval separátní článek o Warioware DIY, máme tady již krátké povídání o Warioware Snapped, rozhodl jsem se dokoupit si jediný chybějící díl - Twisted - a sepsat to všechno najednou. Ono sice hry si jsou podobné, jako vejce vejci, ale zároveň si zaslouží pozornost nad rámec krátké zmínky o rozdílech. (Článek je dlouhý na počet PgDwn, protože obsahuje hodně obrázků a odstavců, samotného textu je spíše střídmě. Veškeré obrázky jsem převzal z Mario Wiki).

Golden Sun

Nintendo se během své dlouhé historie může pochlubit tituly jakými jsou Final Fantasy, Dragon Quest nebo Chrono Trigger, ale ze současného úhlu pohledu lze konstatovat, že žádná z těchto značek se na Nintendo platformách neudržela. A ani nebyla nahrazena. Absolutní počet kvalitních RPG je za posledních pět let velice skoupý. Přehlížený (vynikající) The World Ends With You to nezachrání, Monster Hunter Tri je přeci jen sequel z Playstation, Legend of Zelda je někde úplně jinde. A to nepočítám ani Pokémony, Digimony a další sběratelské věci. A stejně tak nemohu brát zcela plnohodnotně remaky starších Final Fantasy a Dragon Quest pro DS. Zkrátka a dobře – jediné plnotučné a původní JRPG s potenciálem je jedině Golden Sun. První dva díly pro GameBoy Advance a nedávno jsme se dočkali pokračování pro DS.

Golden Sun je krásná hra, což lze aplikovat na libovolný díl. Za zásadní přednost považuji vyvážený mix tradičních a inovátorských prvků. Hra samotná se hraje, jako klasické JRPG – parta panáčků s různými vlastnostmi, důraz na výbavu, tahové souboje (převážně náhodné – k tomu se ale vrátím) a tak dále. Na druhou stranu jsou souboje krásně okořeněné používáním potvůrek „Djinn“, díky kterým je na co koukat a strategie se bude rozvíjet s přibývajícím počtem Djinnů a přituhujícími bossy. Způsob vyprávění příběhu je více „západní“ (přestože Camelot Software jsou japonští vývojaři), není postaven na primitivní zápletce „jsem svůj otec“. Naopak – příběh hry není vysloveně dechberoucí, ale opírá se o zajímavý svět o jehož záchranu se chceme snažit. A z neposledního soudku – pravděpodobně inspirováni Zeldou – Golden Sun je hodně zaměřený na prostorové hádanky v zajímavém leveldesignu, čili procházení lokacemi není jen zdržovačka plná náhodných soubojů. Všechno má svůj důvod a využití (na rozdíl třeba od 4 Heroes of Light).

Svět Weyard je založený na legendě, že kdysi dávno měli lidé k dispozici vysokou alchymii, která ale způsobovala nestabilitu světa. Mocní alchémové tak zamknuli přístup k této magické moci do čtyř klíčů, které schovali do čtyř majáků. Jak lze odhadnout, tak po mnoha letech nastupuje éra zloduchů, kteří chtějí alchymii ovládnout pro své plány. Přestože během hry zjistíme, že záměr padouchů je motivovaný pozitivně, samotné ohrožení světa má vyšší prioritu. A tak se díky slušně napsaným dialogům (obohacených o emotivní ikonky) do hry slušně zažereme. A samozřejmě zjistíme, jakou roli v tomto světě hrají Djinnové a Psyenergie, nižší stupeň „víceméně legální“ magie. Jak říkám – žádné velké vyfikundace, ale milé fantasy.

Souboje jsou graficky naprosto špičkově udělané, hýří efekty a útoky až šestnácti kombinacemi Djinnů jsou pastvou pro oči. Je to způsobeno i tím, že Golden Sun byl původně vyvíjený pro Nintendo 64, ale s příchodem GameCube došlo k úpravě pro GameBoy Advance. Proto hra překvapí a baví svým vzhledem. Není to ale jenom grafika a interní strategie, která je zábavná. Je to i systém náhodných soubojů, které vlastně nejsou moc náhodné. V klíčovém místě dungeonů dochází k soubojům na pevně daných místech, v exteriérech je to náhodné. Důležité je, že tyto běžné souboje velice rychle odklikáme a nemáme pocit ztráty času. Vedle toho souboje s bossy vyžadují pečlivou přípravu a správné pořadí příkazů. Obtížnost hry je nastavena relativně nízko, jenom nějakou dobu trvá, než objevíme všechny featury, kompletní partu a kombinační možnosti.

Dva díly pro GameBoy Advance nakonec v mých rukách podlehly asi po třech měsících hraní. Bez zajímavosti není možnost přenosu party z prvního dílu do druhého. A to buď pomocí kabelu (a druhé konzole) nebo pomocí přepisu unikátně vygenerovaného kódu na konci první hry, který mohl mít až 256 znaků. Umíte si představit ten šrumec ;). Každopádně – dohrání obou her mělo unikátní odměnu na konci a tak se to nakonec bohatě vyplatilo. Golden Sun se považuje nejen za nejlepší JRPG pro systém, ale obecně se může v klidu zařadit do padesátky nejlepších JRPG vůbec.

Přiznám se, že bych si přál méně dětské hrdiny, trochu nelineární průběh hry a více vedlejších úkolů. Příběhu by to tak mohlo pomoci k dospělosti a košatosti. Jádro hry je zkrátka (zastaralá) klasika, obalena mnoha svěžími nápady. Hodnotit hry mezi 7-8/10 je podle mne rozumné.

Při letošní E3 mne ohlášení třetího dílu pro DS nadchnulo. Nečekal jsem to. Ale uvítal. Pokračování JPRG, které mne jako jedno z mála nezačalo ani po týdnech hraní srát? To si nechám líbit! Chvíli jsme si počkali a nyní již uplynuly čtyři hodiny od doby, co jsem hru poprvé zapnul. A radostně tleskám ručkami!

Třetí Golden Sun se v zásadě liší naprosto minimálně, od svých předchůdců. Má novou, moc pěknou grafiku a dokáže tak kamerou efektně interpretovat dialogy a interakci. Přibylo ovládání na stylus (i když je možné vše ovládat tlačítky), zaregistroval jsem snížení obtížnosti (v podstatě vítané) a několik novinek v prostorových hádankách. Příběh se posouvá o kus dopředu – hrdiny z prvních her nyní vidíme jako dospělé a chopíme se role jejich dětí. Za jednu z nejlepších novinek, byť ne tak zásadních, považuji implementaci hypertextových odkazů během dialogů, díky čemuž si udržíme přehled o tom, kdo je kdo a co je co, i když jsem hru týden nezapnul. To ale není tím, že by se mi nelíbila, prostě nemám poslední dobou moc času.

Z obou obrazovek na mne dýchla známá atmosféra a já jsem pohlcený. Sedm let od druhého dílu. Teprve teď si uvědomuji, že mi Golden Sun chyběl a že si ho rád vychutnám. Oproti Final Fantasy nebo Dragon Quest jde o svébytný styl JRPG, který jsme zatím viděli jen ve třech hrách dohromady a tak není okoukaný. Umí nalákat a pobavit. Není to nejlepší recenze? Hra samotná je osvěžující a velice poctivě udělaná, hratelná v každém detailu. Jasně ji odlišíte od konkurence a za sebe ji s klidem v srdci označím za „prostě mnohem lepší“.

Jistě, zatím jsem se ponořil sotva do desetiny herní doby, ale já klukům kameloťáckejm věřím, že to udělali dobře. Minimálně jako trilogie je Golden Sun sázkou na jistotu, nutností pro všechny majitele DS či GBA. Vhodná na cesty i na doma – palec nahoru!

GameBoy Camera

Drokk mi udělal radost a rozšířil mou sbírku o pěkný kus hardware. Nejde o nic menšího, než digitální fotoaparát pro staričký GameBoy.


Rozlišení 128x112 ve čtyřech odstínech šedi je více, než komické, na poměry běžné fotografie, leč na rok 1998 šlo o zajímavý experiment (v roce 1999 zapsán do Guinnessovy knihy rekordů, jako nejmenší digitální kamera na světě), který Nintendo zlepšovalo až na úroveň, kterou v praxi vidíme u Nintenda DSi. Nintendo prezentovalo kameru v podstatě jako minihru, což je nejlepší možné přirovnání, jelikož kvalita fotografií je skutečně směšná. Ne snad, že by ty fotky neměly specifickou atmosféru - dyk sakra fotíme pomocí osmibitového GameBoye!


K dokonalosti chybí už jen GameBoy Printer, který mimo jiné umožňuje tisknout fotky pododbně, jako staré pokladny v obchodech - na navinutý proužek papíru. Krom toho je možné fotky z GameBoye přenášet do jiného pomocí kabelu. Dost sofistikované, na rok 1998.


Softwarová výbava se stává z několika miniher, jako je osekaná Galaga, žonglování s míčky nebo hudební rychlík DJ. Poslední dvě jmenované umožňují do hry vložit fotografii obličeje, místo výchozí grafiky. Je skoro až s podivem, jak se koncepčně blíží tento jedenáct let starý produkt současnému DSi, co se využití týče.


Krom toho lze fotky rotovat, kreslit do nich, lepit nálepky (a jelikož má v zařízení prsty firma Game Freak, je hodně patrný vliv Pokémon her), zesvětlovat a mixovat. Drobnou nevýhodou je, že kamera je vzhůru nohama a šíleně vyčuhuje z GBA SP, jelikož najít doma čtyři AA baterky pro klasický systém se mi nepodařilo. Ale i tak je to super! Díky Drokku!


P.S.: Nedík, žes tam nesmazal svoje intimní fotky ;).

Doporučené hry pro GB/GBC

Původní GameBoy a i GameBoy Color jsou z dnešního hlediska historické konzole, u kterých je navíc ten problém (na rozdíl od GBA například), že v bazarech nevídám úplně běžně hry pro tyto systémy a pokud ano, tak jen blbosti, kterých se chtěl každý zbavit. Budeme se tedy muset odkázat na emulátory a tím pádem chtě nechtě nelegální zdroj softwaru. Předesílám, že emulátor handheldu je vždy v nevýhodě, že jste obvykle přikováni k PC nebo jinému pevnému stroji, ale jsou i emulátory na Nintendo DS, Sony PSP, případně věci typu GamePark (GP32 či GP2X). Originálky pak lze nacpat i do GBA (DS již není kompatibilní). Takže - čemu byste z té záplavy měli věnovat pozornost?

GameBoy:

Legend of Zelda - Link's Awakening - je neuvěřitelné, jak tato první přenosná Zelda ovlivnila sérii a jak se zapsala do srdcí nás všech. Nemluvě o tom, že to byla moje první Zelda vůbec.
Wario Land - luxusní hopsačky, vlastně první inkarance Waria - dokázaly zaujmout nevšedním odklonem od Mario série zcela novými prvky. Škoda, že od GBA výše se to začalo celkem kazit.
Metroid 2 - Return of Samus - co naděláme - Nintedo vždy sázelo na nejlepší franchisy a ani tentokrát se neminulu. Jedna z nejlepších her na GameBoye vůbec.
Super Mario Land - tady není moc co dodávat. Oba díly jsou nejkrystaličtějšími hopsačkami v celé své kráse. Perličkou je hudba, která je zde zcela nová, originální a kterou zná každý Mario fanda, ačkoliv jej tyto hry na GB i minuly.
Tetris - tečka.
Gargoyle's Quest - výborná kombinace japan RPG ve skvělé grafice, doporučuji!
Dragon Heart - neznámé krokovací RPG pro GameBoy, které nemohu než vnutit.

GameBoy Color:

Legend of Zelda - hned tři hry. Jednak remake Link's Awakening DX a pak dvou hra Oracle of Seasons a Oracle of Ages. Všechno patří do zlatého fondu.
Metal Gear Solid - Ghost Babel - první přenosný Snake. A kvalitativně mu není moc co vytknout. Dokonce se dá říci, že slavný Snake Eater čerpal inspiraci v mnoha bodech právě v této hře.
WarioLand 3 - "další díl Waria" v tomto případě znamená "po čertech dobrá hra".

Další hry případně doplním časem.

Doporučené hry pro GBA

Lidé se mne často ptají, jaké hry bych jim doporučil pro Nintendo GameBoy Advance. Nemusíme si nic namlouvat - 90% veškeré GBA produkce stojí za starou belu (a to ještě v lepším případě), takže člověk musí pečlivě vybírat. Doposud jsem shromáždil seznam těchto her, které by měl mít povinně každý majitel GBA v knihovničce. Nejde nutně o "desítkové" tituly, ale o hry, kvůli kterým má smysl si GBA koupit. A hry, které má smysl si koupit samozřejmě - kdybychom zabrousili do nelegální sféry, tak her vhodných k zahrání je více. Ještě ale dodám, že Nintendo DS je s GBA plně kompatibilní.

Golden Sun - perfektní japan RPG ve dvou dílech.
Castlevania - co se dá dělat, tyhle 2D akční RPG se neomrzí asi nikdy.
Tony Hawk Pro Skater 3 - od opuštění 2D konceptu do isometrické 3D grafiky jsme se dočkali těch nejlepších akčních her vůbec.
Legend of Zelda - Minish Cap - nejlepší Zelda pro GBA, parádně dlouhé a krásné dobrodružství.
Legend of Zelda - Link to the Past - remake ze SNES, který je ovšem povinný i v této inkaranci.
Advance Wars - oba díly patří do platinového fondu tahových strategií.
Final Fantasy 5+6 Advance - remaky ze SNES patří mezi to nejlepší na poli japan RPG, co lze na GBA najít.
Final Fantasy Tactics Advance - vedle Ogre Battles jde o nejlepší tahovku s RPG prvky. Obtížná jako peklo, ale hratelná jako víno.
Metroid Zero Mission- takřka bezchybná hopsačka, plnohodnotný pokračovatel klasických hopsaček / stříleček se skvělou grafikou a atmosférou.
Rebelstar Tactical Command - kupodivu jediná varianta na UFO. Nutnost.

Časem budu průběžně doplňovat další zajímavé tituly.