Je tomu přesně rok, co jsem vedl malý workshop na Gymnáziu na Vítězné Pláni. Cílem bylo přiblížit Amigu současným teenagerům a myslím, že to bylo super ;). Letošní rok jsem byl opět osloven s tím, že bych vymyslel další téma z podobného těsta. Jelikož loni byl problém s televizními přijímači (teda on to nebyl žádný "problém", ale prostě staré CRT televize ve škole byly určené k vyřazení a nebyly tedy moc dobré - a tahat autem vlastní televize mi přijde docela namáhavé a ani jich nemám tolik), rozhodl jsem se, že letošní akce bude ve znamení přenosných herních systémů. Rád bych touto cestou poděkoval Sledgehewerovi za zápůjčku Sega Game Gear a ruské digihry, JayTeemu za zápůjčku Atari Lynx a v neposlední řadě také Conquestu za zápůjčku osmi kusů 3DS, které tvořily páteř celého workshopu.
Musím říci, že pohled do mého kouzelného kufru stál skutečně za to. Snad ještě nikdy se mi nepodařilo postavit vedle sebe tolik kusů hardwaru, které dokonale zachycují atmosféru hektického vývoje, úspěšných hitů i naprostých propadáků. Jakoby někdo vyškubal reklamy z dobových časopisů a poskládal je vedle sebe.
Po vstupu do místnosti a rozložení základního hardwaru jsem zhruba deset minut hovořil o samotných systémech. I když jsem si připravil tvrdá data, neměl jsem v plánu mládež nudit suchopárným výkladem dat. Chtěl jsem jen několika větami shrnout, o co jde, proč o to jde a co si odnést. Byl jsem skutečně rád, že měli všichni zájem. Sesypali se kolem mne jako vosy na med a prohlíželi si ty kousky, které byly zhruba tak dvakrát starší, než oni sami. "A je to funkční?", zeptal se familierní hlas.
Neasi. Proč bych se s tím jinak tahal, ukazovat rozbité kusy plastu.
Takže se nám v jedné místnosti sešli tyto kousky:
Digihra "Pan Palačinka" v ruské mutaci - originál od Nintenda. Celkové prodeje kolem 80 milionů kusů, ale to jen oficiální Nintendo. Počet klonů, ať už ruských, čínských nebo od Tiger Games - musí toto číslo znásobit bez mrknutí oka.
Game Boy - klasický design. Zapomněl jsem bohužel doma Game Boy Pocket, ale to nevadilo. Vzal jsem na ukázku R-Type a Zeldu a pak takovou tu čínskou cartridge s 999 hrami (a to jenom proto, že tam je i Super Mario Land.)
Game Boy Advance - celkem tři kusy, pro demonstraci rozdílů během let. Originální Advance není moc dobrá konzole, ale vzal jsem k tomu Boktai, aby to hraní na sluníčku dávalo smysl. Pro Advance SP jsem vzal nějakého Harryho Pottera a Two Towers - vypadají velice dobře na malém, podsvíceném displayi. Třetí Advance Micro pak hostoval Metroid Fusion a překvapilo mne, že to jednoho kluka docela chytlo hned v první misi.
Nintendo DS - zde jsem vzal na ukázku Chinatown Wars a Metroid Prime Hunters. Tady jsem si byl docela jistý, že si lidi smlsnou, protože ta konzole (Lite verze) skutečně dobře vypadá i zvučí. Už jsem skoro zapomněl, jak moc suprová konzole to je. A taky mi došlo - po těch letech - že jde o jediného "pravého nástupce" klasického GameBoye, z hlediska délky podpory, revolučnosti, vydaných her a vlastně i výdrži baterie (proti konkurenci).
Playstation Portable - klasické PSP první generace, na tom není co zkazit. Jednoznačně nejsilnější hardware prohlídky, vzal jsem jenom jednu hru a sice God of War: Chain of Olympus. Pobavilo mne, že jeden hráč přirovnal God of War k Dark Souls, čistě jako hodnocení obtížnosti. Ale jasně, měl to v ruce poprvé a nevěděl, že tlačítkem L se dá blokovat ;).
Atari Lynx - naprostá ostuda přenosného designu, za kterou by měly padat hlavy - a ve své době nejspíš i padaly. Přesto nemohu říci, že by si nezasloužila zájem - netradiční (barevný) display a solidní zvuk - to udělalo z této konzole zajímavý objekt k prozkoumání, přestože jedinou hratelnou hrou byl Switchblade 2.
Game Gear - SEGA je možná super na poli domácích strojů, ale tento kousek se moc nepovedl. I když Sledgehewer vyměnil kondíky, display dost nechutně poblikával a konzole se několikrát prostě zasekla bez zjevného důvodu. Výběr her byl ale kvalitní - Sonic, Sonic Chaos, Lion King, Talespin... ale zlatý pohár si odnáší jistě Mickey Mouse and Legend of Illusion, která splňuje všechny atributy skvělé hry. O Game Gear chystám speciální článek, až systém podrobím řádnému hernímu testu, ale pro účel nyní musím říci, že byl přijat podobně, jako Lynx - jako rarita zajímavé, ale doma by to asi nikdo chtít neměl. Natož s tím chodit ven.
Nintendo 3DS s jedinou hrou - Mario Kart 7. Tady jsem šel na jistotu. Banda gymnazistů okupovala stolečky po celou dobu workshopu, tedy hodinu a půl. Vystřídalo se všech dvacet lidí a když mi chvilkami věnovali pozornost a pochopili, jak se smykuje, bylo docela dobře poznat talenty mezi nimi. Jo a mimochodem - na celé akci byla jenom jediná dívka a pánové ji nenechali ani jednou vyhrát! Taková ostuda! ;)
Nintendo tedy jasně dominovalo celé akci, což jsem chtěl docílit - vytvořit kontrast mezi hraním hříček na telefonech a "pořádným hraním" na dedikovaném hardwaru. V místnosti byl neustále šum - nejen kvůli právě rozbitým dlouholetým přátelstvím v Mario Kart ("Kdo poslal tu modrou?"), ale také bylo cítit ve vzduchu určitý úžas nad tím, že to vůbec funguje. Jistě, že na mobilech je celá řada her, které jdou hrát online s kamarády i neznámými lidmi, ale tohle mělo úplně jinou atmosféru, kterou těžko zreplikujete kusem iPhonu.
Zároveň mi ale bylo jasné, že propast způsobená technologickým skokem za posledních dvacet let prakticky vylučuje, aby libovolný účastník akce skutečně plně docenil design těchto hraček. Je to i filozofií výroby, která se změnila, takže pro současné náctileté to musí být nutně trochu jako zjevení. Přesto mne někteří hráči překvapili tím, že se zmínili, že měli GameBoye, jako malí - tj. muselo jít už tehdy o hraní na historickém hardwaru. A to mne zase potěšilo, že někteří starší rodiče byli natolik osvícení.
Co mi bylo trochu líto, že další rok - ať už bude téma jakékoliv (budu-li požádán samozřejmě) se již nepotkám se známými tvářemi, pokud nepropadnou ;). Ale přesto to byla myslím úspěšná a hlavně užitečná akce! Pařbě zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat