Rastan

Hru Rastan z roku (Taito, 1987) mám mylně zafixovanou, jako předchůdce hry Rygar (Tecmo, 1986), kterého jsem se na NESu něco nahrál! Je tomu ale ve skutečnosti naopak - nejprve vyšel Rygar na automatech, teprve po něm Rastan a pak Rygar na NES - proto si to pletu. Jde o kategorii Slash'n'Run her, kdy prostě jen běžíte zleva doprava a kydlíte veškeré nepřátele jediným zásahem a vše strašně rychle utíká. V současnosti bych doporučil sáhnout po hře Volgarr (je i na Dreamcast!), ale pokud chcete jít ke kořenům a zrovna Rygara nemáte v seznamu, je Rastan tou nejlepší možnou volbou!



Grafika

Konec osmdesátých let byl jednoznačně ve znamení přerodu v novou generaci hardwaru. Takže i když je úvodní obrazovka převážně černá (jak bylo standardem v té době), samotná hra těží z mnohabarevných spritů, rozsáhlých backgroundů, rozmanitého prostředí, velkého množství animací, slušného množství nepřátel a vůbec - asi jsou lépe vypadající hry podobného stáří, ale na Rastana je pořád radost pohledět. Příjemnou změnou jsou také nové zbraně, které mění animace a dosah útoků, zde zkrátka nemám moc výhrad. Plynulost především!

Zvuk

Hudba není technicky vzato vůbec zajímavá, ale její motiv mne okamžitě chytil u srdíčka. Melodie je jednoduchá, chytlavá a od první sekundy si budete pobrukovat po fousy a podupávat nohou do rytmu. Rytmus je dokonce tak rychlý, že se v podstatě kryje s tempem hry, takže jsem za chvíli měl pocit, že hraju nějakou mutaci na DDR ;). Zvuky jsou oproti tomu docela chudé, pár svistů švihů mečem, výkřik umírajícího a to je tak všechno. Normálně bych řekl "škoda", ale kontinuálně se valící hudba z repráků vlastně bohatě stačí. Vynikající zvukový podkres pro epickou ságu!

Hratelnost

Rastan se hraje v podstatě tak, jak byste očekávali od filmové adaptace Conana (což samozřejmě není, ale mohla by být!). Neustále běžíte dopředu a ve vhodný okamžik tisknete tlačítko útoku a skoku. Level design je přímočarý - sem tam vám dovolí si vybrat alternativní cestu (a je možné se i vracet) a sem tam je úroveň osvěžena pasážemi, kdy na lanech ručkujeme nad ohněm, utíkáme před strážemi v paláci, bojujeme s bossem a podobně. Parádní je, že meč umí zabít i více nepřátel najednou, když se sejdou na jednom políčku, takže akce je skutečně přímočará a rázná. Nepřátelé navíc nemají žádnou inteligenci, je možné je i přeskočit nebo oběhnout alternativní cestičkou. Přesto se brzy naučíte útočit v podřepu, ve výskoku nebo i při pádu. Z některých nepřátel vypadávají předměty, jako jsou náhrdelníky, prsteny, štíty a podobně - ty pak přidávají hrdinovi na odolnosti. Z počátku jsem tomu nevěnoval pozornost, ale je to skutečně na hratelnosti znát. Palec nahoru!

Obtížnost

Velkou a zásadní výhodou je, že hrdina má ukazatel zdravíčka, takže pár zásahů vydrží. Obtížnost pak závisí na konkrétní situaci. Je skvělé, že nepřátelé se generují dynamicky, takže i když je jejich likvidace primitivně snadná, musíte pohotově reagovat na to, co se vám zrovna "narodilo do rány". Díky tomu i průchod stejnou úrovní není nudný, pokaždé to působí svěže. Že se občas narodí moc nepřátel najednou nevadí, protože mečem je můžete sejmout na jedinou ránu -  a naopak je to vyváženo tím, že rychlým úprkem generujete nepřátele až za vašimi zády, takže nejsou vzácné okamžiky bez jakýchkoliv bojů. Pokud bychom poměřovali obtížnost na základě vhozených mincí, tak mohu s radostí referovat, že na tři mince jsem na první pokus dokončil kompletní první úroveň i s bossem a ještě jsem zvládl kus druhé. Úrovně jsou totiž dost dlouhé a checkpointy jsou poměrně logicky rozmístěné. Ideální ukázka vyvážené obtížnosti, člověka to neštve, že ztratil život.

Atmosféra

Rastan ve vydání pro západní teritoria prakticky neobsahuje příběh, což je teda kritika na vydavatele, který se nepáral s překladem, ale zase nutno uznat, že hru mi absence příběhové motivace nekazila. Od prvního okamžiku spuštění se mi v hlavě vizualizoval Conan a to mi vlastně dokonale stačilo. Neohrožený hrdina, který se klestí přes živá těla nepřátel, démonů, hyder a podobné havěti. Umocněno přesným ovládáním, jasnou skladbou nepřátel, snadno čitelnými patterny úrovní, obstojným množstvím grafiky a silnou hudbou v pozadí - tohle se prostě hraje samo a měl jsem problémy nevhazovat další minci. Pořád jsem totiž chtěl vidět, co je ve hře dál za prostředí, čím vším si musí Conan Rastan projít, že se dostane ke své vyvolené (i když vlastně vůbec nevím, proč Rastan cestuje...). Hra zkrátka skvěle evokuje putování hrdiny a jako hráč u toho prostě chci být.

Závěr

Odpočinková hra, kterou můžete hrát pět minut nebo hodinu a máte jistotu, že se budete bavit. I na jednu minci se dostanete dost daleko, věcí k naučení tady mnoho není, ale proměnlivost prostředí táhne vpřed. Jestliže hledáte Conana na automatech a nedaří se vám ho najít, jděte do Rastana a nebudete litovat. Hodnotím 878/M.