Virtue's Last Reward

Po hrách jako 9 hours, 9 Persons, 9 Doors, se přenosná platforma může pochlubit dalším zářezem do pažby kvalitních interaktivních románů. Virtue's Last Reward je do jisté míry remakem výše zmíněného titulu, od kterého se liší samozřejmě příběhem, ale jinak jde v zásadě o stejnou hru. Nejprve čtete spousty textu, pak chvilku řešíte logické zápletky a završíte to rozhodnutím, které větví děj. A to se opakuje asi tak třikrát, což vede k úctyhodnému výčtu dvaceti možných konců. Alespoň to se nám snaží hra namluvit - skutečnost je prostší, ale to hře neubírá na kouzlu.

Sbohem, Vito

Někde jsem četl, že štěstí se dá definovat, jako překonání očekávání. Když něco dopadne ještě lépe, než čekali ti největší optimisté. Konzole Playstation Vita mne nečiní šťastnou z mnoha důvodů a po dvou měsících aktivního používání mne omrzela. Některé důvody jsou ryze osobní, jiné jsou ale řekl bych dost obecné a souvisejí právě s managamentem očekávání ze strany SONY. Po stránce hardwaru nemám než slova chvály, ale jakmile došlo na využívání tohoto stroje, byl jsem často prostě na rozpacích.

Tearaway

Ne, nejde o pokračování relativně populární hry z Amigy - Tearaway Thomas (avšak doporučuji longplay video od Lemona). To si zase jen Media Molecule řekli, že udělají nějakou další hopsačku, která se bude vyznačovat netradičním materiálem, ze kterého je celá hra udělaná. Jejich prvotina - vřele přijatá Little Big Planet - měla za téma látkové zpracování, plyš, pytlovina, knoflíky, nitě a podobné materiály. Většina objektů v této hře jsou pak loutky vycpané vatou nebo něčím podobným, jde tedy o trojrozměrné objekty - avšak hratelnost byla prakticky bezezbytku dvourozměrná. Tearaway si jako téma bere papír, tedy materiál, který si instinktivně spojím s dvourozměrným zpracováním. Avšak Media Molecule tento papír zohýbá a vytváří tak skutečně trojrozměrnou hru, plnou placatých papírků.

Dragon's Crown

Při oznámení této hry jsem nijak zvlášť vysoko do stropu neskákal. Na první pohled se zdálo, že půjde o klasickou kopírku arcade chodiček-mlátiček, které jsme už tady viděli mnohokrát. Za vzor lze postavit bezesporu Shadows over Mystara, ale tentokrát se ATLUS rozhodli přihodit nějaké ty kozy navrch. Alespoň tak působila reklamní kampaň. Líbivá, byť tématicky omšelá grafika, megalomanské efekty a trochu toho poctivého automatového běsnění navíc. Proč by mne to mělo vůbec zajímat?

Gravity Rush

O Gravity Rush se obecně hovoří, jako o killer titulu pro Playstation Vita. Hned zkraje musím přitakat, že jde asi o nejzajímavější velkou hru pro tento systém. Hra se rozhodně snaží zaujmout tím, že je jiná, než ostatní hry. Má zvláštní atmosféru, mnohdy úžasné okamžiky a pěkné vizuální zpracování, plus povedená hudba. Proti tomu ale stojí velice plytký a primitivní soubojový systém, opravdu odpudivé dialogy a chvílemi skutečně nezvládnuté ovládání kamery.

Uncharted: Golden Abyss

"Koukej, máme Uncharted do kapsy! Vita rulez!" To je jediný důvod, proč tato hra existuje - má jít o referenční titul
 pro Playstation Vita, který se nesnaží zaujmout hratelnosti nebo originalitou, ale těží jen ze svého grafického vzhledu a snaží se jakože prezentovat úžasné možnosti obou dotykových ploch. Obsah hry je ale směsicí toho nejhoršího klišé, kdy se zdá, že se frenčíza prostě zoufale (a možná předčasně) vyčerpala a neumí nabídnout nic jiného, než generické hlášky, generické hádanky, zrecyklovanou grafiku a konec konců i zrecyklovanou hratelnost. Navrch k tomu, dotykové elementy hratelnosti se smrskávají na šmrdlání po displayi, kterým děláme jakože děláme kopie reliéfů na papír pomocí uhlíku, což je něco, co se přestalo nosit před deseti lety s příchodem Nintenda DS. Je to prostě smutné, jak moc snahy bylo do této hry vloženo.

Guacamelee

Co zaručeně zkazí jinak docela pěknou hru? Když je trestuhodně krátká. Skutečně - stanout po třech a půl hodinách tváří v tvář finálnímu bossovi, to není zrovna vizitka, kterou by se hry mohly chlubit. O to je horší, že bez vysbírání všech bonusů se dočkáme jen smutného konce. Dalších tři a půl hodiny lze tedy se hrou v pohodě strávit, ale už je to jen taková pachuť.