Uncharted: Golden Abyss

"Koukej, máme Uncharted do kapsy! Vita rulez!" To je jediný důvod, proč tato hra existuje - má jít o referenční titul
 pro Playstation Vita, který se nesnaží zaujmout hratelnosti nebo originalitou, ale těží jen ze svého grafického vzhledu a snaží se jakože prezentovat úžasné možnosti obou dotykových ploch. Obsah hry je ale směsicí toho nejhoršího klišé, kdy se zdá, že se frenčíza prostě zoufale (a možná předčasně) vyčerpala a neumí nabídnout nic jiného, než generické hlášky, generické hádanky, zrecyklovanou grafiku a konec konců i zrecyklovanou hratelnost. Navrch k tomu, dotykové elementy hratelnosti se smrskávají na šmrdlání po displayi, kterým děláme jakože děláme kopie reliéfů na papír pomocí uhlíku, což je něco, co se přestalo nosit před deseti lety s příchodem Nintenda DS. Je to prostě smutné, jak moc snahy bylo do této hry vloženo.



Kdyby si alespoň hra dělala srandu sama ze sebe, dalo by se to celé přežít. Ale že už počtvrté sledujeme dobrodružství "mladého Indiana Jonese", který je ve skutečnosti jen chodící zabíjecí mašinou, která s prstem v nose vyčistí dvě nemalé armády a rukama od krve čistí vzácné nalezené artefakty. Jednou jsem se zasmál, když Nathan s vážnou tváří vysvětluje své dívce Marise, že jakmile začne jednou se střelbou po lidech, "není cesty zpátky", ale nevěřím tomu, že autoři touto hláškou mysleli něco sebekritického. Prostě se jim to hodilo do seznamu klišé, které Golden Abyss jedno po druhém odškrtává.

Ukázky fantastických grafických možnosti Playstation Vita - JPG fotka nalepená v pozadí. Naštěstí jen menšina hry vypadá takto, zbytek je v tunelu.

Navíc i z hlediska herních mechanismů hra překvapivě selhává. Není možné se přichytávat za každou zeď, jen pečlivě vybrané překážky slouží ke krytí. Hra sama doplňuje munici při visu za ruce. Dobrou třetinu hry není možné ovládat kameru ani vytáhnout bambitku, což v mnoha situacích situaci našemu hrdinovi objektivně komplikuje. Nathan se při pokusu o pád do díry prostě zachytí za okraj, navíc není možné ani kdykoli se pustit a zabít se - jen na povolených místech. Hrdina vydrží extrémně moc zásahů, než konečně zemře. Implementace dotykového ovládání je násilná a brzdí celkovou hratelnost. Odfláklá rychlokvaška, která je tady jenom proto, aby byla.

Uncharted 2 považuji za jednu z nejlepších her pro Playstation 3 a to je přesně platforma, kam tyto epické příběhové kochací hry patří. Hrát Golden Abyss v metru či tramvaji je prakticky nemožné - zážitek z grafiky je ten tam, koncept third person střílečky se na cesty prostě nehodí. Když hraju doma, je to o dost lepší, ale to už bych si mohl rovnou zahrát na velké televizi, ne?

Jestliže tady je jedna věc, kterou musím na hře vyzdvihnout, bude to koncept zaměřování pomocí gyroskopu - nejprve pomocí tlačítka L zaměříte nahrubo, pak lehkým pohybem konzole snadno zacílíte na hlavu a zbytek je otázka stisku tlačítka R. Úplně stejně to fungovalo i v 3D remaku Ocarina of Time a moc se mi to líbí, bylo by fajn, kdyby se tento systém zaměřování propsal i do domácích konzolových stříleček, jestli se nepletu, tak každý ovladač dneska v sobě gyroskop má, takže by se žánr FPS mohl oživit.

Pokud ale s Vitou cestujete, je tento gyroskop spíše na obtíž, protože i dost jemné otřesy pražské MHD rozhodí vaši jistou ruku ostřelovače.

Ztráta času a deviz.