Robotron: 2084

Nebylo to poprvé, co jsem někde mimoděk zaslechl, že "Nejlepší hra všech dob je Robotron: 2084". Samotnou hru pochopitelně znám, ale popravdě jsem ji nikdy nehrál na automatu (tedy ani MAME), poprvé před půl rokem U Cválajícího Ducha. Poslední době jsem se hře pověnoval a musím říci narovinu jednu věc: tohle je opravdu archetyp toho, co jsou "počítačové hry". Neuvěřitelně náročná, návyková a sofistikovaná holomajzna. Je rychlá, vyžaduje preciznost a ano, došel jsem po několika hodinách v závěru, že je to právě Robotron: 2084, který by se měl stát základním studijním materiálem všech, kteří si chtějí o médiu počítačových her udělat ucelený obrázek.

Guardians / Denjin Makai II

V roce 1995 vydala japonská společnost Banpresto pokračování hry Guardians, která o rok dříve vyšla na automatech a také na Super Nintendo. První díl jsem tedy nikdy nehrál, ale podle všeho je dvojka o dost lepší ve všech ohledech. Více hratelných postav, více grafiky, více úrovní, více animací. Připravil jsem si tedy řádku virtuálních čtvrťáků a do této klasicky vypadající beat-em-up jsem vhodil první minci.

Shadow Force

Máme tady čas Vánoc a není tedy důvodu se zdržovat zbytečnostmi a rovnou se podíváme na pár her, které jsem objevil (na doporučení kanálu GameSack) v době nedávné a které mne zaujaly svou originalitou, byť samozřejmě jen částečnou. První pán na holení se jmenuje Shadow Force a v roce 1992 ho vydala známá firma Technos. Jde o beat-em-up hru, avšak bylo do ní propašováno mnoho prvků z her bojových, které by člověk rozhodně nečekal. A navíc se v ní lze převtělovat do nepřátel!

Q*bert

Ruku nahoru, pokud jste v mládí pařili Q*berta! No, čekal jsem vás teda trochu víc, ale i tak - že to byla povedená pařba? Vzdálenou asociací jsem si při psaní o hře Joust zavzpomínal u svého domácího arcade automatu právě na Q*berta, protože mají jedno společné. Hra je natolik unikátní a dostatečná, že se nedočkala mnoha klonů ani veleúspěšných pokračování, no přesto nechybí v jakémkoliv seznamu TOP her z osmdesátých let. Taková je to vařba, přátelé!

Joust

Jedna z těch legendárních her, které jsem nikdy nepochopil, jak mohou někoho bavit. Vydaná v roce 1982 od Williams Electronics. Poprvé jsem ji hrál až v hiresovém remaku pro Macintosh a jelikož to byla jedna z mých první her na tomto systému, věnoval jsem jí pravděpodobně víc času, než bych si přál. Základní premisa je jednoduchá, jako facka - musíte shazovat nepřátelské rytíře ze sedla létajících pštrosů, na kterém také sedíme a také létáme. Po nedávné návštěvě Arcadehry.cz jsem se rozhodl, že něco o této hře napíšu, ať je zdokumentovaná.

U Cválajícího Ducha

Letos to bylo poprvé, co jsem navštívil jiný kontinent a neodolal jsem návštěvě vyhlášené arcade herny Galloping Ghost. Byl jsem (samozřejmě) unešen! A nejde jen o to, že nabízí hromady her, samotná návštěva byla velmi zajímavá a inspirativní. Kdyby šlo čistě jen o srovnání velikosti - U Cválajícího Ducha mají asi třikrát tolik automatů, co v Arcadehry.cz - ale to nehraje roli. Rád bych ale vypíchl několik titulů, které mne prostě překvapily. Pokud jen chcete jen podívat na moje fotky, vysdílel jsem s nimi album.

Obrazem: Computerspielemuseum, Berlín

GP2X

Samotná myšlenka emulace je lákavá - však kdo nikdy neemuloval, tomu jistě ušly hromady skvělých titulů. Já sám jsem na přelomu století emulaci notně holdoval a díky vestavěné funkcionalitě savestatů jsem dohrál celou řadu her. Po určité době mne ale emulace začala nudit - byl jsem zahlcený hrami a nevěděl jsem, kam dřív skočit. Hry jsem si přestal užívat, protože jsem se nemusel snažit, postrádalo to atmosféru. Asi posledním pokusem využívat emulátory, byla dlouhodobá zápůjčka zařízení GP32. Od té doby jsem emuloval čistě kvůli testování her, které jsem pak sháněl na eBayi..

Rastan

Hru Rastan z roku (Taito, 1987) mám mylně zafixovanou, jako předchůdce hry Rygar (Tecmo, 1986), kterého jsem se na NESu něco nahrál! Je tomu ale ve skutečnosti naopak - nejprve vyšel Rygar na automatech, teprve po něm Rastan a pak Rygar na NES - proto si to pletu. Jde o kategorii Slash'n'Run her, kdy prostě jen běžíte zleva doprava a kydlíte veškeré nepřátele jediným zásahem a vše strašně rychle utíká. V současnosti bych doporučil sáhnout po hře Volgarr (je i na Dreamcast!), ale pokud chcete jít ke kořenům a zrovna Rygara nemáte v seznamu, je Rastan tou nejlepší možnou volbou!

Frogger

Nedávno jsem si dal do pucu arcade panel a konečně jsem si pohrál i s MaLa frontendem pro MAME, díky kterému lze nejen ovládat menu s výběrem her joystickem, ale také dodat další funkce, jako třeba správa seznamů her. Hnedle jsem si udělal seznam "Fight", "Beat'em'Up", "Run'n'Gun" a také seznam s názvem "Classic", kam jsem nacpal věci jako Centipede, Asteroids, Pac Man... a také Frogger. Hra, kterou jsem poprvé a naposledy hrál, když mi bylo asi tak šest let na Atari 800 XL/XE. Když jsem si tedy dosytosti vyhrál s rozdělováním her do jednotlivých seznamů, řekl jsem si, že některé z nich si rovnou i zahraju, když mám ten čas. A začal jsem právě s Froggerem.

Další návštěva v Arcadehry.cz

S každou další návštěvou tohoto vynikajícího svatostánku nacházím nové poznatky o starých hrách, na které bych normálně doma v MAME prostě nepřišel. Velkým faktorem je též to, že můj synáček je již ve věku, kdy nabírá seriózní herní zkušenosti a tím pádem se už dopředu těšil na pár her, takže jsem si mohl ve větším klidu věnovat hrám, které zajímaly více mne - ale hrajeme už i spolu, což je bezva. Každopádně při této návštěvě jsem opět zažil mnoho krásných okamžiků a překvapení, o která jsem se chtěl podělit.

Boogie Wings

Naprosto miluju, když narazím na hru, která se hraje stejně skvěle, jako vypadá. Boogie Wings jsou hrou, která kombinuje žánr raketkových / letadýlkových stříleček, střílecích běhaček, přidává do toho hrátky s fyzikou (v roli herního mechanismu, nikoliv jen na efekt) a oplývá roztomilým pixel artem, při kterém se tají dech a těšíte se na další obrazovku. A fakt je na co koukat!

R-Type

R-Type je klasika a jakákoliv zmínka o něm je jenom nošením dříví do lesa. I když - ne tak docela. Tahle pecka peckózní od společnosti IREM je od roku 1987 naprostou stálicí v oboru raketkových stříleček. Jistě jste tuto hru hráli - hra byla naportovaná snad na všechno - Amiga, PC, ZX Spectrum, Master System... přitom je často s podivem, že i takto jednoduchá hra působila při portování potíže - například pro Turbografx16 musela být hra rozdělena na dvě části! Já sám jsem hrál několik domácích verzí, hodně jsem si ulétl na verzi pro GameBoy. A jak mi bylo doporučeno v komentářích, přišel čas na originál, arcade verzi, který jsem nikdy vlastně pořádně nehrál (a to je prosím k dispozici v arcadeherně.cz!). Jak jste na tom vy?

Devastators

Moje dětství by se dalo shrnout do několika málo slov. Atari, Star Wars, Indiana Jones, Neverending Story, Rambo, Rocky, Commando, Petržalka, beton a alkohol. Není tedy divu, že jsem k těmto fenoménům odjakživa tíhnul a mimochodem na stránce 28 mého životopisu (který jsem si psal v rozmezí věku 6 až 13 let) najdete nalepený výstřižek z časopisu Filip pro náctileté, na kterém je de facto plakát filmu Rambo 3, s komentářem "tak bych chtěl vypadat". Tomu jsem sice ani tehdy nevěřil, chtěl jsem jen udělat radost staršímu bráchovi, který se tou dobou vážně zabýval kulturistikou - no na druhou stranu nebudu lhát, že by mi Rambo jako hrdina nebyl sympatický. Je to drsný hrdina ze staré školy osmdesátých let a logicky jsem tak i vyhledával počítačové hry s podobnou tématikou. Devastators je přesně jedna z těch her, která esenci zachycuje takřka dokonale, byť bez oficiální licence.

Gun Force 2

Je tolik her, které vám něco připomínají a mnohdy i svedete říci nahlas, co to je. Gun Force 2 je automatová hra, ve které běháte zleva doprava a střílíte všemi směry. I když při hraní najdete spousty originálních drobností, bude jedna věc přehlušovat všechny ostatní. A sice - Gun Force 2 je klonem hry Metal Slug! Vypadá stejně, hraje se velice podobně, sází na stejný efekt. Ale není to pravda. Hru Gun Force 2 (první díl jsem z nějakého důvodu prostě přehlédl) totiž vyrobila legendární společnost IREM a to již v roce 1994, tedy dva roky před Metal Slugem od SNK! A první díl hry je dokonce z roku 1991, a i když je vizuálně podobný, více svým zaměřením připomíná klasický Contra klon. Druhý díl je ale jiná káva - šílená, přepálená a super rychlá běhačka se střílejícím magorem v hlavní roli!

Savage Reign

Je tomu už mnoho let, co jsem chodil do Laser Game na Národní, abych tam alespoň okukoval herní automaty s hrami, o kterých se mi ani nesnilo. Jistěže jsem si byl vědom, že hry byly mnohdy zastaralé už v téže době, stejně tak jsem věděl, že na západě mají "pořádné" herny se stovkami automatů... ale tohle bylo zkrátka to nejlepší, co jsme v Praze měli. Tu a tam se v nabídce objevil nový titul, na který jsme se vhrli, dychtiví po nové grafice a akci. Hra Savage Reign je výjimečná jenom jednou věcí a sice, že po startu celého automatu bylo možné hrát jednu hru bez vhození mince. To byl hlavní důvod, proč nás velice brzy provozovatelé herny identifikovali a vyhodili. Od té doby jsem hru neviděl a zapomněl jsem i její název. Ke hře jsem se dostal teprve nedávno a to více méně náhodou - takže když už jsem o ní věděl, nebyl jediný důvod si ji opět nezahrát!

Metamorphic Force

Když se řekne beat'em'up od Konami, napadnou mne vynikající želvy ninja (Turtles in Time), pak neméně legendární The Simpsons, X-MEN a pak... no jistě jich je celá řada, ale žádné si nevybavím. Každopádně Konami je pojem a když investovali do vytvoření nové řady hrdinů, neměli bychom je brát na lehkou váhu. Metamorphic Force je příběh o skupině kožoměnců, kteří bojují proti teroristům nejen ve své lidské podobně, ale zejména skrz své zvířecí alter ega - puma, vlk, býk a medvěd. Celé to pak vypadá, jako ždímačka peněz pro čtyři hráče, ale jako proč ne?

Captain Commando

Je to už mnoho let, kdy jsem si vysnil, že budu mít doma MAME automat, u kterého budu hrát všechny ty báječné hry, o kterých jsem jenom snil. A hle, je to opravdu tak super, jak jsem si vždy myslel, že to bude super ;). Arcade hry mají jednu obrovskou výhodu - instantní hratelnost. Prakticky okamžitě pochopíte, co od vás hra chce a hra nešetří a láduje do vás grafiku, zvuky, hudbu, atmosféru - a vy oplácíte zuřivým (avšak pečlivě promyšleným) mačkáním tlačítek. Během deseti minut odpadnete plni zážitků a to hlavně kvůli tomu, že vám dojdou mince. Ty jsou sice virtuální, ale mám ve zvyku tam vhodit rovnou tři a dostat se co nejdál. A tak jsem o minulém víkendu proseděl oba večery u automatu a co mne zaujalo popisuji níže. Captain Commando!

Dead Connection

Automatových her, které se nikdy nedostaly na domácí systémy, jsou mraky. Jedna z nich je právě propíraná pářka Dead Connection. Měl jsem to štěstí, že jsem si ji o víkendu zahrál se svým kamarádem ve dvou, později večer pak i sám a byl jsem doslova unešen. Na jednu stranu je fakt, že domácí port téže hry by zřejmě nedopadl moc dobře - ono v zásadě jde o minihru, kterou nelze donekonečna vařit celé noci. Ale to jedno, dvojí zahrání je prostě pecka - přesně proto jsem rád, že jsem si zkonstruoval vlastní arcade bedýnku.

Ninja Baseball Bat Man

Na co chodit okolo horké kaše. K této hře jsem se dostal jedině kvůli tomuto krátkému AVGN videu, které doporučuji ihned shlédnout. A ano, prostota, s jakou IREM zvolil provokativní a lákavý název hry, mi přijde natolik zábavná, že jsem zasedl k domácímu arcade systému a spustil emulaci. Je hra skutečně tak dobrá, aby byla hodna svého bombastického názvu?