XBOX ONE večírek

Chtěla tomu náhoda, ale díky laskavosti páně Minitrollově se mi poštěstilo na pár hodin si osahat vlajkovou loď Microsoftu. A jelikož jsem nedávno psal o hraní na starém dobrém Xku, přijde mi vhodné podívat se na nástupce podobnou optikou - tedy shrnout dojem z platformy na základě klíčových her, ovládání a tak vůbec - tedy ve stejném stylu, jako posledně. A byl to věru dobrý večírek!

Crimson Shroud podruhé, potřetí, počtvrté...

O Crimson Shroud jsem už jednou psal, ale bylo to málo. Ke hře jsem se před pár měsíci dostal znova a cvičně jsem si ji dohrál podruhé, potřetí, počtvrté, popáté... najednou se něco stalo a já zatoužil hru lépe pochopit a hlavně ji zmapovat, protože ve vodách světového internetu je o této hře pramálo informací. Na jednu stranu je pravda, že z hlediska pouhého dohrání je ve hře prakticky jen jeden zákys. Na stranu druhou je také pravda i to, že hra disponuje překvapivě komplikovaným vývojem postav a unikátním soubojovým systémem, pro který stojí hru za to prozkoumat. A čím více jsem ji zkoumal, tím více jsem byl okouzlen hromadami detailů... a ještě více jsem byl překvapen, že i po pěti dohráních jsou ve hře asi dvě místa, která jsem nedokázal rozluštit.

Pre-Order za pouhých 1886 Kč aneb ANDREW měl pravdu!

Provokativní titulky se nedají brát vážně - však také se nechci o Andrewovi nějak rozepisovat. Už dříve jsem psal, že "o mrtvých jen dobré" a že některé věci je lepší nevědět. Občas je prostě výhodou zachovat si střízlivý nadhled a zachovat si nějaké ty mladické ideály do budoucna, přestože "ve skutečnosti" to bylo všelijak. Referuji nyní k revolučnímu článku "Pokrytectví s úsměvem na rtech" ve Score 26 (únor, 1996), který mne osobně velice inspiroval ve stylu formulace myšlenek budoucích, zejména těch kritických. Ono totiž na první pohled může být až příliš snadné vybrat si cíl, který se nemůže bránit, a atakovat ho jednostranným úhlem pohledu. Ale někdy to může být i zdravé.

XBOX večírek

Považuji svou skromnou sbírku herních zařízení za dostatečnou, ale sbírat hry a hrát hry jsou dvě různé věci. Jednou za rok chci vytáhnout každou platformu a řádně ji provětrat. Nyní přišel na řadu XBOX, takže jsem s kamarádem strávil jeden dlouhý večer poznáváním tajů tohoto systému. Při hraní jsem si začal více a více uvědomovat, že vlastně XBOX je platforma, která zřejmě nikdy nedospěje do "retro fáze". Neumím si představit, že bych psal jednotlivé články o každičké hře, co jsme za ten večer vyzkoušeli. Jsou to takové ty hry, ke kterým se nechcete vracet, protože vlastně nemají žádný šarm, žádnou zajímavou přidanou hodnotu. Je to takový chladný kalkul - přebalené PC hry se slušnou grafikou na svou dobu, ale že by tam byly vysloveně nějaké hity, ke kterým se vracet? Ani náhodou. Přesto se XBOX stal předskokanem velice úspěšného XBOX 360 a tak mne vždy velice zajímalo, jak k tomu Microsoft vlastně došel.

Hlava Kasandry po jednadvaceti letech

Uplynulo neuvěřitelných jednadvacet let od okamžiku, kdy jsem na straně 30 v čtyřiatřicátém čísle Excaliburu spatřil recenzi na hru Hlava Kasandry. Vřele doporučuji na odkaz kliknout a podívat se nejen na samotný text, ale také na ostatní stránky téhož čísla. Co si hned všimnete, že Hlava Kasandry je na první pohled jiná. Podívejte se na také na článek z desátého čísla Score - takřka identický text má úplně jiné vyznění - je téměř posměšně vystaven v rubrice "Lidová tvorba" a v tom samém čísle se dočteme také o Doomovi, Lands of Lore, Alien Legacy, Tie Fighter (hra měsíce) nebo Ultima Underworld. Dojem z Hlavy Kasandry se tedy bude ve čtenářově očích zásadně lišit podle toho, z jakého kotle fanoušků herní žurnalistiky pocházíte. Pro mne to tehdy byl Excalibur, který na sousedních stranách prezentoval Sensible Soccer, Mystic Towers a českou hru Drsná Cesta. Není divu, že mi Kasandra učarovala více, než jakákoliv jiná hra z toho čísla. A tím to teprve začalo - jak jsem již psal dříve.

Studie hratelnosti historických počítačových her (1985-1995)

Amiga na Vítězné Pláni - ilustrační obrázek.

Gymnázium Na Vítězné Pláni pořádá každoročně konference, na kterých se probírají nejrůznější témata. Sám jsem byl překvapený, jako moc různorodé to je. V jedné místnosti se dělala tantra, v druhé se vyučovalo jojování (pobavil mne téměř až imperativní popisek "Pokud nebudete mít své yoyo, bude vám zapůjčeno."), ve třetí se probírala znaková řeč, ve čtvrté jste si mohli pohrát s lasery a v té páté... no, tam jsem uspořádal regulerní Amiga párty! Jistě, bylo to jen povolených devadesát minut, ale za to se mi podařilo stvořit koncentrát čiré Amiga-radosti, kterou jsem studentům vpálil do sítnic (doslova). Ale popořádku, jak to všechno začalo?

System Shock @ RPGHry.cz

V srpnu 2006 jsem za hru měsíce vyhlásil System Shock. Šlo o vůbec historicky první hru, která se tohoto titulu dočkala a chtěl jsem to patřičně vypíchnout. Napsal jsem tedy vlastní recenzi pro svůj server RPGHry.cz, kterou bez zvláštních úprav najdete níže. Zajímavé na ní je i to, že jde o recenzi vesměs vzpomínkovou a je tedy velice krátká, protože předpokládám, že čtenář je již v roce 2006 se hrou rámcově seznámen, pokud jí rovnou nepropadl. Reakce čtenářů byly pozitivní, dokonce došlo na sázku, zda-li dohraju System Shock na nejvyšší obtížnost. Možná, že se blíží čas, kdy jsem na to konečně zralý... příjemnou četbu pařbu přeji!