XBOX večírek

Považuji svou skromnou sbírku herních zařízení za dostatečnou, ale sbírat hry a hrát hry jsou dvě různé věci. Jednou za rok chci vytáhnout každou platformu a řádně ji provětrat. Nyní přišel na řadu XBOX, takže jsem s kamarádem strávil jeden dlouhý večer poznáváním tajů tohoto systému. Při hraní jsem si začal více a více uvědomovat, že vlastně XBOX je platforma, která zřejmě nikdy nedospěje do "retro fáze". Neumím si představit, že bych psal jednotlivé články o každičké hře, co jsme za ten večer vyzkoušeli. Jsou to takové ty hry, ke kterým se nechcete vracet, protože vlastně nemají žádný šarm, žádnou zajímavou přidanou hodnotu. Je to takový chladný kalkul - přebalené PC hry se slušnou grafikou na svou dobu, ale že by tam byly vysloveně nějaké hity, ke kterým se vracet? Ani náhodou. Přesto se XBOX stal předskokanem velice úspěšného XBOX 360 a tak mne vždy velice zajímalo, jak k tomu Microsoft vlastně došel.



Pravdou je, že Microsoft po dlouhá léta zkoušel na herní trh proniknout, ale nikdy mu nevěnoval dostatečnou pozornost. Balíky edukativních her pro Windows, porty arcade her, případně porty starších titulů ze starších osobních počítačů, Microsoft zaštiťující (zashitující?) tituly jako Hellbender - pokusů mnoho, úspěchu málo. Až teprve spolupráce se Segou vyústila v Dreamcast a tam už Microsoft uměl vzít za provaz. První XBOX je takový jakoby nástupce Dreamcastu - spousta značek od Segy byla k nalezení právě zde - jmenujme například Shenmue 2. Gamepad rovněž sdílí podobnost a svým způsobem i grafické pojetí her.

Byla to taková ta doba, kdy sice záleželo na polygonech a texturách, ale zároveň přišly první generace shaderů, které obraz dokázaly řádně vylepšit. Při pohledu na XBOX si neumím představit, že by někdy v budoucnu přišla retrovlna takto vypadajících her. Dnešní úroveň stylizace grafiky je natolik vysoká, že při pokusu opajcovat styl roku 2001 budou výsledky prostě nekoukatelné. Ani hezky stylizované, ani zajímavé technologicky, ani umělecky unikátní. Při hraní na XBOXu necítím takový ten závan "ach, to byly časy", ale spíše "cywe to teda vypadá, no ale nějak se k tomu současnému nextgenu dojít muselo". Nemám chuť na XBOXu hrát. Ale to ho právě činí zajímavým!

Totiž při hraní jsem si uvědomoval, že velice podobně by se dalo mluvit i o hrách pro Playstation 2. Šlo o tu generaci technologie, která už měla na to, aby polygonové krabičky vypadaly lépe, než jenom jako krabičky - což bylo typické pro první Playstation, Nintendo 64, Saturn a částečně i pro Dreamcast. Ale pořád jde o grafiku natolik bídnou, že na ní poznáte, že se platfroma jenom snaží nevypadat, jako krabičky. Různé triky se shadery, s texturami, s donahráváním objektů v pozadí - je to strašně na dřeň. Vezměte si i hry jako God of War, Halo nebo Jak and Daxter - říkáte si, že byste tyto hry brali graficky i dneska? Možná v HD, možná v nějakém remastered balíku - to si umím představit. Ale v originálním nízkém rozlišení a s těmi příšernými loadingy? Jako fakt ne!

Jistě, že i XBOX a i Playstation nabízí hry, které byly dělané na míru a vhodně využívaly prostředků - Forza, Metal Gear Solid 3, Gran Turismo 4 - ale takových her je jako šafránu. Většina her vlastně vypadá jen o málo lépe, než hry pro první Playstation. Pár polygonů navrch na modelech, více paměti na textury - ano, ale modely jsou pořád hodně hrubé a textur je možná více, ale jsou pořád stejně rozplizlé. Je tam toho prostě jenom více, ale vypadá to skoro stejně blbě. V praxi se pak hrubé rozplizlé textury prohnaly bilineárním filtrem a navrch se aplikoval nějaký ten shader, evokující detailnější vzhled, než ve skutečnosti je. Ano, na svou dobu to bylo dobré, ale vracet se k tomu rozhodně nebudu. To už raději absurdní stylizaci, jakou předvádí Strafe.

Poznámka stranou - z této generace čistě z hlediska grafiky vychází nejlépe podle mne GameCube, který se soustředil na menší množství lépe vypadajících objektů na scéně. Takže na GameCube dodnes vypadají hry překvapivě slušně (viz nedávno znovu vydaná Metroid Prime Trilogy pro WiiU - pořád se na to dá koukat!), ale za to na GameCube nenajdete hry s větší rozlohou, protože pak by došlo k degradaci grafiky. Jistě, San Andreas vypadá na Playstation 2 fantasticky, ale jsou to prostě jenom krabičky v impresivním množství, nikoliv dobře vypadající modely na úrovni Gran Turisma 4.

Anyway - když tohleto překousnete a konečně uchopíte gamepad, budete nejspíš příjemně překvapení. Konzole je tichá, gamepad nabízí dost tlačítek i joysticků a vůbec si velice rychle zvyknete. Loadingy z DVD nejsou příjemné, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Kritická je nabídka her. Pro rychlý přehled jsem volil převážně z nabídky multiplayerů, v pozdější fázi večírku (tj. k ránu) jsem sáhl i po singlech. Jak jsem poznamenal výše - o jednotlivých hrách zatím nemám chuť psát samostatné články, ale v několika odstavcích je shrnu. Pravdou také je, že prostě nevím z hlavy, jaké konkrétní tituly bych měl označit za klasiky. Spousta her jsou prostě PC hry a mám tak problém rozlišit, pro jaké konkrétní tituly se XBOX vlastně stal slavný. Pro mne je XBOX synonymem pro službu XLive!, se kterou Microsoft zabodoval. Jestli jsou dané hry jenom portem z PC anebo primárně či exkluzivně designované pro XBOX (jsou-li vůbec takové?), těžko říci, zda na tom záleží.

Halo 2

Začali jsme touto klasikou, kterou jsem kdysi na tomto stroji rozehrál (protože PC verze ve své době vyžadovala Windows Vista, které nikdo neměl) a tudíž vím, že stojí více méně za prd. Avšak v multiplayeru - bavíme-li se o příběhové kampani - nás hra docela bavila. Faktorem zábavy budiž i to, že kamarád vůbec poprvé (!) hrál FPS na gamepadu, takže jsem takticky nastavil nejnižší obtížnost. Zkusili jsme i deathmatch, ale v pouhých dvou hráčích mi to přišlo jako nuda. Celkově ale - ano, kampaň ve dvou je docela psina.

Fable

Tuto hru jsem dohrál v době vydání na PC a světe div se - bavila mne hodně, i když své mouchy měla a zaměření na akční souboje či značně zjednodušený systém roleplaye byl trnem v oku i méně náročným hráčům, než jsem já. Na XBOXu jsem ji ale nikdy nehrál, takže jsme tomu půlhodinku komentovaného průchodu věnovali a podle všeho by to šlo hrát bez problémů. I grafika je velice přijatelná, rychlost jakbysmet a loadingy docela ujdou.

Burnout 3

Odporné loadingy! Všechno se loaduje, menu, menu menu, i jejich submenu. I když dá člověk "retry", tak se dočká loadingu. Příšerný děs! Když už jsme se ale dostali do hry, seznali jsme, že klasické závody na čas jsou docela nuda, ale Road Rage bourací závody jsou naopak docela sranda. Hloupé ale bylo, že od spuštění hry jsou k dispozici jenom tři tratě - vše ostatní je potřeba poodemykat v singlu, takže nakonec palec dolů - kdybych měl nějaký save z pokročilejší fáze hry, asi bychom u ní vydrželi déle. Dodám ještě, že je zde velice zábavný režim hromadných bouraček, ale trpí tak častými loadingy, že u toho prostě nešlo vydržet. A stejný problém s nabídkou scénářů - na začátku hry je jenom jeden! Mimochodem - ze stejného důvodu jsem přestal hrát i Burnout Revenge na PS2 - hratelnost dobrá, čekací doba ostudná.

Baldur's Gate: Dark Alliance 2

Chviličku nám trvalo, než jsme se seznámili s ovládáním, ale pak jsme rychle vyhnali naše postavy  na třetí či čtvrtou úroveň, takže se naše specializace začaly vhodně doplňovat. Oceňuji, že výběr postaviček nepokrývá zrovna klasické kombinace - nenajdete trpaslíka válečníka, ani hobita zloděje. Celkem zábavná diablovka, což o to, ale graficky mi přišla dost monotónní, šedivá a s prapodivným rozhodnutím umělcovým (tváře našich postav jsou jakoby postižené demencí). Ale jo, kdybych neměl nic lepšího po ruce, hrál bych to ve dvou.

Battlefield 2: Modern Combat

Od této hry jsem nečekal mnoho. Co vím, tak série Battlefield (a vlastně i Call of Duty) v šesté generaci konzolí neměli žádného plnohodnotného zástupce - takřka bez výjimky šlo o nějaké spinoffy, které nereflektovaly realismus, pro který se Battlefield proslavil. Tato hra není výjimkou. S klasickým Battlefieldem 2, kterého jsem se něco málo nahrál, to nemá skoro nic společného. Ve skutečnosti jde o arkádovku nejhrubšího zrna, kterou bych očekával v hernách, ovládanou světelnou pistolí! Vlastně jde o hybrid FPS a on-rails střílečky. Vyberete si misi, vlítnete rovnou do akce, střílíte jako obvykle... ale když se to hodí, můžete se kdykoli přepnout na libovolného vojáka v dohledu - i když je třeba v tanku - a hrát za něj (a něco podobného se děje, i když chcípnete). Brzy si všimnete také různých bodových bonusů za splnění přísných časových limitů, ztráty bodů za smrt a tak podobně. Bojiště jsou malá, žijí svým vlastním, předskriptovaným životem a události jsou nastavené tak, abyste využívali přepínání vojáků efektivně. Toto všechno vysloveně vybízí k tomu, aby se dva či více hráčů střídalo za gamepadem a předháněli se v tom, kdo dosáhne více bodů. Lahůdkou byla sniperská mise, kdy máme jen tři vojáky na střeše, s minimálním prostorem k manévrování. Když nečekáte Battlefield, je tato hra skutečně zábavná!

Far Cry Instincts

Dneska si už na původní Far Cry nikdo asi nevzpomene, tím méně bude v hledáčku konzolový spinoff, který se prostě moc nepovedl. Ruku v ruce s Wii verzí Vengeance jde o klasickou šitku, kterou byste neměli brát vážně. No ale kamarád zmínil, že viděl reklamu na Far Cry 4, takže by to rád zkusil. Chtěl jsem mu udělat radost, no touto hrou jsem ji rozhodně neudělal. Slibně vypadající začátek byla jen předehra marnosti. Grafika je na poměry XBOXu hezky barevná, dokud nespadnete do nějaké díry. Pak je to zase klasická šeď. Ubisoft se snažil do hry vložit nějaké ty nové mechanismy, jako možnost kladení pastí (ohnutá větev s bodáky) nebo házení kameny k nalákání nepřátel, ale využitelnost těchto prvků je mimo tutorial sporadická, až nulová. Jádro hry - tedy střelba - je celkem v pořádku. Nezbylo sil na hlubší testování, pustili jsme se dále. P.S.: Na IGN hra dostala známku 9.0!

Half-Life 2

Úděsně dlouhý loading na začátku hry je vlastně jediný důvod, proč se o hře chci zmínit. Trvá tak dlouho, že to ve mně vyvolalo otázky, jak dlouho může trvat zaplnění 64 MB RAM z DVD mechaniky. Jako jo, je to starej hardware, ale tohleto je prostě moc. Představa, že bych při každém spuštění hry absolvoval tuto čekací dobu, mi je opravdu odporná (a světe div se - dneska je toto čekání nahrazeno čekáním na stažení všech patchů...). Hra samotná ale jede podle představ velice slušně. Není úplně plynulá, ale na to, že má XBOX jen 733 MHz a grafický čip z NV2 generace - dobře odvedená práce. Následné loadingy mezi misemi jsou také otravné a časté, ale relativně krátké.

Doom 3

Tato klasika pro high end PC se dočkala své konverze na XBOX v době, kdy jsme téměř měli k dispozici XBOX 360. Bylo to pro mne překvapení, že se k portaci použil tento slabý stroj (tedy v roce 2005). Nutno uznat, že jde o dobře odvedenou práci. Grafika je překvapivě plynulá a nemám pocit, že by hře něco výrazněji chybělo. Tempo hry je i na PC docela pomalé, takže reakce na gamepadu odpovídají potřebám hry. Příjemné překvapení, skutečně.

Závěrem - XBOX mi nijak zvlášť neučaroval, ale jsem tuze rád, že ho mám doma. Jde o významého hráče na trhu a rozumím tomu, že spousta hráčů ho považovala za rozumnou a jedinou alternativu k Playstation. Ti, co přišli o Segu, logicky přestoupili na XBOX. Zaměření na FPS hry (a sportovní, které ale moc nehraju) se ukázalo být výhodou, ani ne tak kvůli hratelnosti, ale kvůli online podpoře, díky které Microsoft vypálil rybník SONY. Ti hráči, co vždy preferovali Nintendo, neměli důvod ke změně - a fandové SONY naopak měli svou Playstation 2. I když je fakt, že do hraní těchto her se musím trochu nutit - když už se donutím, strávím s konzolí poměrně slušně propařený čas, plus docela dost času civěním na loadovací obrazovky ;). Tak jako tak - motivace tady je a budu pokračovat nějakým TOP výběrem pro platformu. Krom obligátní Forzy budu chtít jistě dohrát Knights of the Old Republic, Jade Empire, Oddworld: Stranger's Wrath, Deus Ex 2... vyzkoušet ještě chci i Psychonauts, pokračovat v Halo 2 multiplayeru, stejně jako onen Battlefield 2 mi přijde potenciálně zábavný na párty. Zkrátka - je tam toho dost a konzole je docela držák, jede bez problémů. Pokud máte chuť na staré PC pecky, je XBOX prostě dobrou volbou.

Za praktickou nevýhodu považuji výstup na kompozitní kabel - tak nějak jsem automaticky očekával VGA (ála Dreamcast) - jedinou možností, jak z konzole dostat HD výstup je přes komponentní kabel. Za další přednost bych jmenoval možnost zapojení čtyř gamepadů. A propo - gamepady - samy o sobě se mi líbí, hlavně umístění tlačítek START, BACK a pak černé a bílé tlačítko - vypadá to futuristicky... ale není to zrovna dvakrát praktické. Jde s tím žít, ale nechápu, jak to mohlo projít ani ve své době.

Čistě pocitově mi na XBOXu nejvíce vadí nedostatek "pohádkovosti" či "fantastiky". Všechno se bere hrozně vážně, vzhled konzole, vzhled hlavního menu, většina her je zaměřených pro náctileté, kteří nechtějí býti považovaní za děti - takový ten nástupce SEGA kultury, tím je to hodně cítit. I hry jako Fable nebo Psychonauts jsou v podání XBOXu velice chladné. Jestli je to grafikou, nevím... ale nesedí mi to prostě... No ale pro hry se musí něco vytrpět, takže teď mám Xko jako hlavní retroplatformu na několik následujících týdnů ;).

P.S.: Zpětně mi přijde taktika Microsoftu ponechat název XBOX i pro současnou verzi konzole docela vychytralá. Když hledáte cokoli ve spojení s "xbox", chtě nechtě narazíte na novinky. Ta platforma jakoby nemá minulost, jen současnost a budoucnost. Tj. když už něco hledáte, hledejte "XBOX original".