31. 12. 2012

Paper Mario: Sticker Star


S vydáním konzole SNES se Nintendo rozhodlo vyždímat ze svého maskota maximum. Už na NESu jsme viděli, že kníratý instalatér dostal několik vedlejších rolí jako Dr. Mario například, ale teprve hry jako Super Mario Kart, Mario's Super Picross nebo NES Open Tournament Golf ukazují široký záběr našeho maskota a touhu Nintenda vyrýžovat co nejvíce peněz za každou cenu. To ale neznamená, že by šlo o špatné hry - naopak - z některých se časem vyklubaly nesmrtelné série, které přežívají dodnes. Podobně se lze dívat na Super Mario RPG: Legend of Seven Stars a jeho následníky ve formě Paper Mario her a Saga her.

27. 12. 2012

Centipede


Ach, klasika. Kdo by neznal Centipede. Vesmírná (protože pozadí je černé, takže musí být vesmírná!) stonožka útočí a my se jí musíme zbavit, jak nejrychleji je to jen možné. S podivem musím veřejně přiznat, že jsem tomuto klenotu klasické Atari zábavy nikdy nepřišel na kloub a počet minut strávených se hrou se dá spočítat na jedné ruce. A to není dobře. Naštěstí se u mne objevili kamarádi, lačnící po arcade panelu a jediná hra, kterou chtěli skutečně vyzkoušet, byla právě Centipede. Čili jsem neodolal a pustil jsem se do hraní s nimi a předháněli jsme se v nahraném score.

Crimson Shroud


Na rovinu - tohle není hra pro každého. Crimson Shroud je jedna z těch více-méně pasivních her, kde existuje v zásadě jenom jeden herní mechanismus (byť značně rozvinutý) a zbytek je jen sledování děje bez možnosti ho zásadně měnit. Nebál bych se hru přirovnat k pseudo adventurám jako 999 nebo Last Virtue, akorát Crimson Shroud je pseudo RPG. Když dojde na souboj, máme k dispozici precizně vymyšlený systém s velkým důrazem na detaily. Když ale zrovna nebojujeme, v podstatě vůbec nic neděláme - jenom si čteme množství textů, komentující veškeré dění.

21. 12. 2012

WiiU - první dojmy



Chtěl jsem být skeptický, opravdu, přísahám! Jenže místo toho se prakticky zopakovala zkušenost z konce roku 2006, kdy jsem si domů přitáhl Nintendo Wii a poprvé si na něm zahrál bowling. V případě WiiU je ale samozřejmě zážitek jiný, nebojím se říct unikátní. Zároveň ale si člověk musí nalít čistého vína, že "výhra" WiiU není ani tak kvůli nějakému přínosu v oboru absolutní inovace, ale spíše v chytrém kombinování existujících prvků. A to takových, které doposud nikdo nezkombinoval. V tom vidím svým způsobem přínos v objektivní rovině. V té subjektivní jde - konec konců jako vždy - o hry. Zatím prakticky žádné nejsou. Jako vždy platí, že launchové tituly jsou spíše jen prezentací, referencí nové konzole, takže teprve čas ukáže, jestli někdo dokáže využít WiiU ke stvoření něčeho skutečně nového. Ale ono i ty launchové hry vypovídají o potenciálu. A z toho jsem popravdě a překvapujícně řečeno - nadšen. Až se sám divím, že to píšu zrovna já.

16. 12. 2012

Assassin's Creed 3

Velice dobře si pamatuji, když se někde koncem roku 2005 objevily první záběry na novou franchisu pro chystanou generaci konzolí - jmenovitě Playstation 3 a XBOX 360. Assassin's Creed. Vypadalo to příliš dobře na to, aby to byla pravda. Ale ono se ukázalo, že co do vizuální atmosféry byly trailery relativně blízké realitě. Hra skutečně vypadala neskutečně dobře a dala nám ten správný "next gen pocit". Jak se ale posléze zjevilo, obsah hry nebyl zdaleka tak atraktivní a tak mnozí hru celkem záhy odsoudili. Pro mne bylo dokonce překvapení, že oznámili druhý díl. A ten mi vyrazil dech! Na odzkoušené technologii se konečně rozjel balet, na který byla radost pohledět. Solidní hrdina, úžasná atmosféra měst, skvělé ovládání a i příběh celkem ušel (až na přitroublý konec). A po delším čekání je tady trojka.

Neuroshima Hex


Na Fukovo doporučení jsem sobě zakoupil hru pro Androidí mobilní telefon - Neuroshima Hex. Takže hned  z kraje nutno poznamenat, že jde o počítačovou verzi deskové hry, čili následující text se vlastně ani tak nevztahuje k mobilní verzi, ale k předloze.

Atari Lynx


V roce 1989 se na trhu objevují dva podobné produkty. Jednak je to slavný a nesmrtelný Game Boy od Nintenda a vedle toho také Lynx od Atari. Na první pohled se oba produkty liší v celkem zásadních parametrech. Zatím co Game Boy má černobílý a nepodsvícený display, stavíce tak jen na čtyřech odstínech šedi, vhodném to zobrazování pro dobový osmibitový systém; Lynx nabízí barevný display, podsvícení a 16 bitovou kvalitu her. Také se ho prodalo kolem pěti milionů kusů, což by na svou dobu mohlo být vnímáno, jako úspěch. Jenže Game Boy se nakonec prodal v počtu okolo sta milionů kusů (když se započítají všechny verze až po Color), čili Lynx lze naopak vnímat, jako fatální neúspěch. Proč se tomu stalo?

4. 12. 2012

Hra měsíce - Arcade Volleyball


Když jsem poprvé vstoupil do počítačové učebny gymnázia Botičská (tehdy se dané místnosti ne neprávem přezdívalo "lednice"), panovaly na monitorech třiosmšestek zejména hry. Jelikož ale harddisky byly svou kapacitou značně omezené - jen ty lepší stroje měly disky o velikosti 540 MB - nebylo fakticky možné, aby na každém stroji byly nahrané ty samé hry. Vůně čerstvě nainstalovaného MS-DOSu 6.22, T602, Norton Commander, LOGO (je panic) a k tomu pár her? Hnedle se stroje začaly pojmenovávat podle toho, jaké hry tam byly. Tohle je Doom stroj, tady je Ishar 2, na těhle dvou je Tunneler, Mortal Kombat a Avoid the Noid. No jedna hra byla díky své nevelikosti (cca 50 kB) snad na všech počítačích. Arcade Volleyball!