Sbohem, Wii U

Není mnoho konzolí, které byly mrtvé před narozením. A ještě méně jich bylo mrtvých před samotným početím. Zatím co o Wii se dá hovořit celé hodiny, Wii U bylo od prvního okamžiku ohlášení v podstatě tuhé. Paradoxně ale mělo vynikající startovní pozici. Nintendo začalo s úvodem osmé generace konzolí o rok dříve, než konkurence. Měli nasysleno hromady peněz z prodejů DS a Wii. A jako vždy měli možnost stavět na solidních základech předchozí produkce - já sám jsem si na pomyslné vítězství byl ochoten vsadit. Jenže pak se rozjela marketingová nekampaň a všechno to šlo do stoupy.

Mario and Sonic Olympic Games in Rio 2016

Rozhodně nejsem fanda sportovních her, rozhodně nejsem fanda kupování prvoplánovitých rychlokvašek a rozhodně se mi moc nelíbily 3DS verze olympijských her z minulých let, jejichž demoverze se mi dostaly do rukou. Jenže jak má člověk děti, které teprve musí vychovat k rozeznávání kvality, je těžké jim neslíbit, že za první vytržené zuby dostanou hru dle svého výběru. A tak se u nás doma objevil titul, o který bych si normálně neopřel kolo.

Armikrog

Neverhood je naprostá klasika, která by si zasloužila pokračování mnohem dříve a jinou formou, než byla crowdfundová kampaň. Jeden s projeků, který vzešel ze stínu mega úspěšného Broken Age a který byl sledován pod drobnohledem. Nevím, čím to přesně je, ale tyhle Kickstarterové adventury dopadly snad všechny stejně. Problémy s vývojem, mnoho odkladů pro sekundární platformy a nakonec hra, která nedosahuje svým předchůdcům tak vysoko, jak bychom si přáli. Na druhou stranu, podobně jako Broken Age, titul samotný není špatnou hrou a je jasně, vidět, že autoři se opravdu snažili do vývoje vložit trochu lásky.

Oddworld: New 'n' Tasty

Jsou hry, u kterých lze existenci HD remaku již považovat jako za poklonu originálu a připomenutí mladším generacím, že ty starší hry mají obecnou platnost. Oddworld nebo prostě česky lidově zvaný Ejb, patří koncepčně k těm nejjednodušším a proto geniálním hrám. Koncept zachraňování pajduláků pomocí několika mála příkazů byl od dob osmibitů a hlavně šestnáctibitů živý (do této kategorie příbuzných puzzloidních platformovek bych zařadil třeba Moogles, přeslavné Lemmings, Humans, Troddlers, Diggers, Krusty's Fun House Timekeepers a novější World of Goo) a to v mnoha podobách. Ale jen Ejbovi se podařilo prolnout tento koncept se žánrem filmových her ála Another World, kdy svět kolem nás dýchá, má logiku, okamžitě se do něj vžijete a nedokážete se od něj odtrhnout.

Star Fox Zero

Je to zvláštní, jak mne Star Fox dohnal v čase. Za poslední dobu jsme doma více méně dohráli všechny hlavní hry ze série, navíc si pořád vybavuji dobré vzpomínky na DSkový Star Fox Command. První trailery Star Fox Zero navíc chvílemi připomínaly nikdy nevydaný druhý díl pro SNES (i když byl v podstatě hotov), nějak to ve mně zabrnkalo a začal jsem se těšit. Plus teda očividný příslib originálního využití tabletu WiiU. Jde bezesporu o hru, která měla definovat launch této konzole. Jenže přichází pozdě, mimo jakýkoliv mainstreamový zájem a i když se nesnažím tvrdit, že by případné vydání v době launche konzole ovlivnilo pozici na trhu, Star Fox Zero si pořád odnáší označení: "Jedna z mála her, u které by my bylo líto, kdybych ji nikdy nehrál".

Fast Racing Neo

Neodolal jsem slevě a za pár babek jsem si koupil tento na první pohled klon Wipeouta. Chudé menu, na první pohled prázdný obsah, ale s tím jsem tak nějak počítal. Faktem ale zůstává, že Wipeout mám rád a je to už dlouho, co jsem hrál nějaký nový. Na Playstation 3 pomalu sedá prach a tak jsem to bral jako dobrý důvod k provětrání Wii U, než nám vyjde příští rok ta Zelda, že jo ;).

Star Fox 64

Nedávno jsem psal o hře Star Fox pro SNES. Hra mne nikterak zvlášť nezaujala (což je na delší povídání, čili doporučuji si přečíst odkazovaný článek předtím, než se pustíte do tohoto), i když špatná rozhodně také nebyla. U přímého pokračování Lylat Wars, neboli Star Fox 64 ale už ochotně propadnu nadšení. Totiž i když je základní premisa hry od originálu takřka k nerozeznání, propracovanost konceptu a jeho variabilita je tady na úplně jiné výši, nemluvě o adekvátním technickém zpracování, rychlosti a celkovém dojmu. Svým způsobem jde o rozšířený koncept on-rails stříleček, ale člověk má nad bojištěm větší kontrolu - ale zároveň hra disponuje atmosférou typickou pro arcade herny, jenom s příchutí Nintenda. A to je jedním slovem skvělé!

Shadow Puppeteer

Shadow Puppeteer je portem indie hry z PC, kde vyšla již v roce 2014. Nyní se dočkala i vydání pro Wii U a protože mne zaujala vizuální stránka věci, celkem s chutí jsem se do hry pustil. Základní premisa mi vzdáleně připomíná hry jako Shadow's Tale nebo ICO - máme k dispozici dvě postavy, malého chlapce a jeho stín, které mají odlišné možnosti pohybu, ale mají stejný cíl. Hráč pak ovládá obě postavičky a logicky tak vzniká prostor i pro kooperační multiplayer - a to byl pro mne hlavní tahák. Pár set megabajtů dat staženo, dejme se do díla!

Space Hulk

Já a Space Hulk, to je na dlouhé povídání. Nejsem žádný expert, ale počítačových inkarnací jsem se trochu nahrál, avšak nejvíce ve mně rezonuje vlastnoručně vyrobená deskovka, položena na chatrném popisu originální deskovky ve Score v sekci Hobby Hry. Počítačové hry na dané téma ale nebyly zrovna ojedinělé - stačí jmenovat klasiku Space Crusade, celou řadu WH40k her a nakonec samozřejmě free předělávku deskovky do počítačové hry v jednoduché top-down grafice. Na té jsem naposledy vykysl někdy před pěti lety a tak mi přišlo k chuti, že na WiiU vyšel port tři roky staré hry z PC, která se chlubí tím, že jde o věrnou adaptaci deskové hry. V tom je její přednost i nedostatek.

Super Mario Maker

Je to hra? Není to hra? Popravdě Super Mario Maker byla mnou velice očekávaná hříčka, která mi nepřišla slibná jenom námětem, ale také potenciálem. Lidi bez znalosti problematiky by mohli dojít k závěru, že jde jen o nějaký level editor, kterých se na internetu jistě povalují mraky (a je jich opravdu hodně). Jenomže ono to není jen ledajaký level editor. Tohle je Super Mario Maker!

Year Walk

Jediný důvod, proč jsem si hru koupil, byl tento článek v Eurogameru. Přesněji řečeno - má jít o další ukázku, kde má smysl zapojit do hry dva displaye, každý se svou vlastní gravitací. Vím, že hra byla původně dělaná pro telefony a tablety, ale mne zajímalo právě, jak se autoři popasovali s platformou WiiU. Jelikož jde o minihru, nelze doopravdy čekat nějaké asynchronní orgie. Přesto musím čistě ze snobského hlediska pokývat hlavou, že celá řada detailů je implementovaná naprosto skvostně a i když je cena za sotva dvouhodinový zážitek celkem vysoká, jsem rád, že jsem tyto nápady viděl implementované v praxi.

Metroid Prime

Žánr FPS není Nintendu úplně cizí, přičemž by bylo dobré dodat, že se od počátku věků nesnažili konkurovat PC scéně a raději si dělali tak nějak po svém, jako obvykle. Náznaky se objevili již na platformě SNES, která díky proslulému Mode7 režimu uměla evokovat trojrozměrný svět, čehož využívaly hry jako Mario Kart nebo Pilotwings, tedy v jakémsi third person režimu. Vydání Wolfensteina 3D a posléze Dooma bylo ovšem pomyslným maximem, co platforma mohla nabídnou a tak se s nadějí hledělo k další generaci.

The Fall

Dlouhodobí čtenáři jistě vypozorovali, že budu-li nucen vyzdvihnout jen jediný herní žánr, který považuji za "prostě nejlepší", půjde o žánr akčních adventur, jak naznačil Another World, Flashback, Black Thorne, později evolucí vylepšený skrz hry jako Prince of Persia, Metroid, Castlevania a s přesahujícím koncepčním vlivem do série Legend of Zelda a tak dále. Prostě systém hry, kdy každá obrazovka obsahuje nějaké tajemství k rozlousknutí, kdy si každou zapamatuji jako samostatnou zkušenost, kdy se dokážu hodiny trápit dumáním nad hledáním řešení... a o to více se pak radovat z vyřešení. Jelikož je obvykle vyžadovaný také nějaký ten akční skill, snoubí se v těchto hrách prostě od každého trošku a výsledkem je pak nebývalá svoboda autorů. Ti se mohou soustředit třeba na příběh, někdy grafiku, no výsledky jsou obvykle dechberoucí. Vzpomeňme na Last Ninja, Shadow of the Beast, Heart of Darkness, OnEscapee, Wasted Dreams... a nyní můžeme přidat The Fall, který na PC vyšel již před nějakým tím pátkem, o něco později i pro WiiU. Takže jsem se na to vrhnul.

Nindies Testdrive - část první

Nintendo skutečně od podlahy mění svou strategii, více vstřícnou k masovému trhu a i když je proces na samotném začátku, některé plody můžeme vidět již nyní. Znásobilo se množství softwaru, které negeneruje zisk přímým prodejem a nyní například Nintendo dovolilo (snad poprvé v historii) hrát na svém hardwaru hry, které nejsou dokončené, neotestované a vůbec nemají pečeť kvality (zatím, protože jsou ve vývoji). Časově omezená akce nám dala možnost nahlédnout pod pokličku indie vývojařů a jelikož tento proud více méně ignoruji (nestíhám sledovat), řekl jsem si, že bude dobrý nápad to pososat rovnou všechno a podívat se na to kritickým okem. Ještě jsem neměl čas si zahrát všechno, takže níže najdete jen pár krátkých odstavců o hrách: Runbow, Rive, Forma.8, Freedom Planet a Mutant Muds Super Challenge.

Affordable Space Adventures

V zásadě se tady bavíme o derivátu hry Artemis, možná by se daly najít i jiné hry, které staví na kooperaci hráčů s výrazně odlišnými rolemi. Nebavíme se nyní o Left 4 Dead samozřejmě, ale o komplexní simulaci kosmické lodi tak, jak jsme viděli v seriálech a filmech Star Trek, kdy každý jeden člen týmu nese odlišnou zodpovědnost a přispívá svým nenahraditelným dílem k chodu celé lodi. Affordable Space Adventures jsou postavené na stejném principu, jenom zmenšené na domácí podmínky. Začátek hry navíc není moc přesvědčivý, takže může některé hráče odradit přílišnou primitivností. A navíc - zíráním na Youtube videa či na screenshoty pranic nepochopíte, jak se hra skutečně hraje. Můžete se jen domnívat, co se odehrává v hlavě hráčů - ale ve skutečnosti jde o individuální zkušenost, která se liší od týmu k týmu. Budete chvílemi až žasnout, jak moc se liší vnímání hry jednotlivých osob v závislosti na rolích. Komunikace, dovednost, odpovědnost - to jsou všechno aspekty, které tato hra dokonale prověří. Co je jednotlivci naprosto jasné, nemusí být jasné celé skupině. A o tom zhruba je tak nějak toto unikátní dobrodružství.

Super Smash - průvodce pro naprosté začátečníky

Opravdu si musíme nalít čistého vína - kouzlo této hry spočívá v tom, že jsou vám sympatické alespoň některé postavičky z universa Nintenda. Že víte, co od takových postav zhruba očekávat. Že Mario umí házet skákací ohýnky, že Pikachu umí přivolat blesk a že Link má vystřelovací hák. Teprve když tušíte, co s danou postavou půjde dělat zhruba za kejkle - pečlivě extrahované ze všech možných her spjatých s danou postavou - začne vás hra bavit. V hlavě si to opravdu představujte tak, že se dva kluci (a asi i nějaké holky) hádají na pískovišti, čí oblíbená postava by v hypotetickém souboji vyhrála. "Ale Mario by upekl Pikačua ohýnkem!" - "Ale Pikaču je malej, Mario se netrefí a dostane bleskem do kníru!" - "To je sice hezký, ale Link by vás trefil šípem z dálky a zblízka rozšvihal mečem na takhle malý nudličky!"

Super Smash Bros. Wii U

Tak tohle bude hodně těžké popsat. Ač jsem velký fanda bojovek, ač jsem velký fanda Nintenda, nikdy zvlášť mi Smash Bros. nepřirostli k srdci. Hrál jsem jejich druhou itiraci na Game Cube, první verzi pouze v emulátoru Nintenda 64. Na Wii jsem si koupil ihned originál, ale neměl jsem ho s kým hrát. Takže se historie opakuje. Jde o to vychytat správný moment, mít kolem sebe správné lidi (alespoň online) a pak tu atmosféru teprve nasajete a začnete hru vnímat ve správném kontextu. Podobně jako krásu Mario Kart jsem objevil až s vydáním na DS, podobně jako krásu Animal Crossing jsem ocenil až s 3DS, tak krásu Smash Bros. začínám objevovat a oceňovat až nyní na WiiU.

Bayonetta 2

Bayonetta 2 je pokračování vymírajícího žánru rubacích her. Prostě jdete z bodu A do bodu B a rubete do dvou tlačítek jako šílení. Odměnou vám je vizuální hostina, která nás s nesmírnou kreativitou krmí po mnoho hodin. Vybavte si hry jako Final Fight, Renegade nebo ještě lépe Double Dragon, Dragon Ninja či klasiku Kung Fu. Porovnejte rostoucí množství grafiky ilustrovalo dění ve hře. Z čistě symbolického vypadnutí nepřítele z obrazovky, přes různé pády blikajícího spritu... a nyní to porovnejte s hrami jako Metal Slug. Rozdíl v množství grafiky je enormní a je jasné, že v Metal Slugu nemá množství grafiky souvislost s ryzí hratelností hry - dění na obrazovce je záměrně přeilustrováno, překračuje vyžadované minimální meze, čistě pro potěchu hráčova oka. Hardware již neplní funkci limitujícího faktoru a tak jde jenom o to, jak moc autoři popustí uzdu své fantazii. A i o tom jsou hry.

Assassin's Creed 4: Black Flag

Slevy pomáhají. Koupit si tento vychvalovaný díl za deset EUR, po té, co jsem strhal nepříliš vydařený třetí díl? Když jsem se o Black Flag poprvé dozvěděl, bral jsem to jako záchranný kruh série, spinoff směrem k tomu málu, čím se třetí díl odrazil od naprostého dna kvality. Námořní bitvy. Pirátské téma mi je asi stejně blízké, jako western, tedy nijak. Přesto na Red Dead Redemption jsem si smlsnul a když jsem pak sledoval nadšené hýkání hráčů, kteří se z Black Flag mnohdy osypali nadšením, řekl jsem si, že v nějaké slevičce tomu dám šanci. A to se stalo asi tak před měsícem. Od té doby jsem se pohodovým hraním před spaním dostal asi do poloviny hry a...

Toki Tori 2+

Nebýt té slevy na eShopu, o této hře bych jenom přemýšlel. První díl této hry vyšel původně pro GameBoy Color, později jsem se dočkali remaku pro mobilní telefony. Už z toho se dá usoudit, že máme co do činění s nenáročnou logickou hříčkou, kdy nám k ovládání stačí jen pár tlačítek. Překvapilo mne ale, s jak nebývalou vytrvalostí se hra začala objevovat na různých platformách a v akčních balících. Z neurčitého důvodu mne hra lákala i odrazovala zároveň. Když jsem ale uviděl dobrou cenu za druhý díl, neodolal jsem. Záhy jsem zjistil, že jsem dobře udělal! Za prvé - druhý díl se od prvního liší více než zásadně. Za druhé - je to dobrá hra, která jakoby osmibitům z oka vypadla. Za třetí - je to roztomilé kuře!