Jsou hry, u kterých lze existenci HD remaku již považovat jako za poklonu originálu a připomenutí mladším generacím, že ty starší hry mají obecnou platnost. Oddworld nebo prostě česky lidově zvaný Ejb, patří koncepčně k těm nejjednodušším a proto geniálním hrám. Koncept zachraňování pajduláků pomocí několika mála příkazů byl od dob osmibitů a hlavně šestnáctibitů živý (do této kategorie příbuzných puzzloidních platformovek bych zařadil třeba Moogles, přeslavné Lemmings, Humans, Troddlers, Diggers, Krusty's Fun House Timekeepers a novější World of Goo) a to v mnoha podobách. Ale jen Ejbovi se podařilo prolnout tento koncept se žánrem filmových her ála Another World, kdy svět kolem nás dýchá, má logiku, okamžitě se do něj vžijete a nedokážete se od něj odtrhnout.
Vydání HD remaku jsem nesledoval nijak zvlášť a bral jsem ho pro WiiU více méně pro povinnost ve slevě... ale i tak mi to stačilo k tomu, abych si osvěžil zážitek z Playstation 1, kdy jsem na vojně roku 2001 poprvé dohrál první díl této vynikající ságy. A nikdy není málo dobrých důvodů, proč si na tuhle klasiku nevzpomenout v několika odstavcích.
Ejb vyniká svým humorem. Má vtipné ovládání, skrz které komunikuje s okolním světem. Základní slovník tvoří zásoba příkazů, které slouží k navigaci otroků. Ejb se je rozhodl totiž zachránit po té, co zjistil, že továrna na maso, ve které všichni příslušníci Ejbova národa otrokaří, bude vyrábět nový cuc na kládě právě z Ejbova národa. Námět je tak dokonale prostinký, vtipný a přitom temný, že se nezbavíte uculování při hodně černěhumorných scénách, jako když necháte nepřítele vejít do vámi nastražené pasti plné ostrých rotujících nožů.
Ejb vyniká svou hratelností. Ovládání je dost jednoduché a kontextové, připomíná Prince of Persia svým dlaždicovým systémem levelů. Ale zároveň nabízí pestrou paletu činností a hádanky jsou díky tomu neustále svěží, obtížnější a odvážnější. Zachránit všech 100 Mudokanů vyžaduje opravdu mnoho trpělivosti, z čehož vyplývá, že se ve hře hodně nachcípáte. A to k ní patří a sedí, i rudý vzteky s nalomeným gamepadem jsem se pořád bavil.
Ejb vyniká svou atmosférou. Renderované pozadí levelů se vyznačují tím, že jich je mnoho a prakticky se nikdy neopakují. Pečlivě animované postavičky, nezvyklý design nepřátel a zvukový a hudební zpracování - na logickou hru je ze až přespříliš péče a detailů. A nyní v luxusním 3D HD převedení jsem ani na vteřinu nepochyboval, že jde o vylepšení originálu, aniž by se ho nový remaster snažil popírat.
Ejb je zkrátka novodobou klasikou z éry mnou zvaného mid-ǵenu. Taková ta hra, na kterou jste se v době vydání v roce 1997 dívali, jako časového propadlíka (2D hra pro mighty Playstation a nextgen3dfxVooDooPC?) a přesto o něm nikdy nikdo nepochyboval. Prostě klasika. A HD remaster ji vhodně připomíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat