Další návštěva v Arcadehry.cz

S každou další návštěvou tohoto vynikajícího svatostánku nacházím nové poznatky o starých hrách, na které bych normálně doma v MAME prostě nepřišel. Velkým faktorem je též to, že můj synáček je již ve věku, kdy nabírá seriózní herní zkušenosti a tím pádem se už dopředu těšil na pár her, takže jsem si mohl ve větším klidu věnovat hrám, které zajímaly více mne - ale hrajeme už i spolu, což je bezva. Každopádně při této návštěvě jsem opět zažil mnoho krásných okamžiků a překvapení, o která jsem se chtěl podělit.



Chequered Flag

Ruku na srdce, tato hra mne opravdu překvapila. A to prostě proto, že letmý pohled na nápis ve mně vyvolal vzpomínka na Chequered Flag na ZX Spectru, což vyjma loadovací obrazovky nebyla zrovna žádná diskotéka. (Stranou dávám Atari hry pro Lynx a Jaguar s názvem Checkered Flag). Pak jsem ale pohlédl níže na vertikálně položenou televizi a zatajil se mi dech. Jde o úplně jinou hru od Konami, která se vyznačuje super rychlým scrollingem a zajímavou prací s rotací spritů a mapy. Pokud vezmete v potaz rok výroby - 1988 - přičemž hra připomíná něco z éry SNESu (a jeho Mode7), docela se mi vykloubila sanice. Rovněž efekty jako průjezd pod stromy, ostré zatáčky se smykováním a zmíněné škálování v reálném čase - vsadil bych svou dobrou pověst, že šlo o hardwarovou transformaci. Autíčko přitom okupuje na obrazovce pořád stejnou polohu, takže je ta pixelová rotace fakt znát. A chce to vážně CRT monitor, na LCD (jak jsem pak zkoušel doma v MAME) a ještě bez volantu to není ono.

Asterix (& Obelix)

Věřili byste tomu, že jsem o této hře vůbec nevěděl? Člověk se pořád učí... každopádně je čas, aby i můj syn konečně vstoupil do světa násilných, brutálních a kdovíjak moc Night Trap her, takže proč nezačít touto animovanou pohádkou? (Popravdě - já sám z toho nadšený nijak nejsem a nechtěl jsem, aby takové hry již hrál - ale postavičky zná z komixu, takže mu nějak samy padly do oka). A ono se to sakra dobře hraje! Nepřátelé nejsou zabíjeni, ale jen zaháněni a těch animací je ve hře mraky, nádhera na pohled, mnohem lepší, než televizní produkce ;). Bossové přijatelní, minihry zábavné, gradace hry s magickým elixírem jakbysmet. Hru jsem okamžitě zařadil do seznamu svého MAME stroje. Poznámka stranou - hráli jsme pak spolu i Alien vs Predator, Dinosaurs vs Cadilacs a pád dalších... stačilo bušit otevřenou dlaní do automatu a ono se to hrálo samo. No jo, neomezený počet mincí je zlo ;).

D-Day

Historický automat z roku 1981 - tedy ze stejného roku, kdy jsem se narodil já sám - mne zaujal svou prostotou a maskovanou složitostí. Pominu-li grafického kabátku, dění na obrazovce nebylo o moc složitější, než logika PONGu! Perspektiva je skutečně je v bitmapě, zbytek hry je o nastavení správného úhlu děla (které má navíc vtipně ukazatel stupňů ve formě průhledné nálepky přímo na obrazovce) a stisku tlačítka ve správný okamžik. Vyšší úrovně pak simulují noční fázi, kdy si mířením zároveň svítíme. Analogový joystick má vlastní tlačítko na střelbu, ale lépe se mi hra ovládala tlačítkem na čelním panelu. Nebyla to moc zábava, ale zaujalo mne to.

DDR

Co naplat - zahrát si s kamarády naživo DDR je vždycky zážitek. Je teda nutné začít na nejnižší obtížnost, protože už na tu druhou jsme měli oba dva problémy. Nevím přesně, jakou verzi jsme měli pod nohama, ale výběr skladeb byl skoro katastrofální, a to včetně japonských remixů Queen. Takhle - na okamžik jsem zatoužil mít zase doma dancepad. Ale pak jsem si říkal, že tohle mi stačí opravdu jenom svátečně. Z hlediska profi hráčů jsme předvedli komické výkony, jistě - ale o to snad nejde, ne? A vůbec, kde je Beatmania a Guitar Freaks? ;)

Laser Ghost

Tohle je pro mne opravdu ryzí představitel bezmyšlenkovité řežby, kam vhodíte tři čtvrťáky a se dvěma dalšími kamarády čistíte v ryzí on-rails střílečce duchy , kterých je opravdu úctyhodné množství. Samotná grafika je vlastně docela hnusná, vyblité barvy, nevzhledný design... ale zase se toho děje na obrazovce opravdu hodně, spousty spritů, lze rozbíjet mnoho objektů a duchové nalétávájí doslova ze všech stran a blijí (?) na nás jakési chrchle. Docela se mi líbilo, že scrolling funguje do všech stran a že se dle potřeby mění, abychom opustili jinak nudnou ulici do trochu atraktivnějšího interiéru - a zase zpátky - pořád v rámci jednoho levelu. No hlavní prodejní trik je samotná pistole. Ta má na svých mířidlech přišroubovanou nástavbu, hledí, skrz které lze vidět trojrozměrnou projekci našeho jakože laserového paprsku. K mému úžasu to vůbec nevypadá špatně - obraz samotné hry je pořád dvourozměrný, ale ten pocit, že z naší bouchačky opravdu něco vystřeluje je zajímavý. Až bych řekl, že "ghost" v názvu hry nese dva významy.

Super Street Fighter 2 Turbo

Pic unrelated. Popravdě jsem si zapomněl vyblejsknout Street Fightera, tak tady máte alespoň fenomenální Xybots. Snad to nejednoho Modráka potěší ;).

Nejsem zrovna fanda klasického Street Fightera 2, přestože chápu jeho historický význam. Jeho těžkopádné ovládání a animace jsou dostatečnými důvody k tomu, aby se člověk zajímal jen o novější inkarnace. Po různých Championship a New Challengers edicích je to právě SUPER TURBO varianta, která ovlivnila nejen sérii do dnešních dnů, ale vlastně všechny bojovky. Hrát tento titul má smysl i po těch letech - doslova mi učarovalo, jak hratelné to je! Moje výtka s nedostatkem animací pořád platí - chybí tomu plynulost pro oko. Ale čistě systémově je hra již modernizovaná a paradoxně díky pomalosti grafiky si člověk více uvědomí, kdy provede cancel a kdy třeba charge. To je fakt hezké, i když Chun-Li je na můj vkus pořád dost silná ;).

P.S.: Vůbec mi nevyhovovala tlačítka na tomto konkrétním automatu a to jak rozložením, tak mechanickým pocitem.

PONG

V herně už byla docela tma, takže tady je fotka podobného stolku, pro ilustraci.

No a na závěr perlička - PONG, jak se sluší a patří, tentokrát zabudovaný ve stolku. Po chvilce nejapného kroucení potenciometry jsme nabyli dojmu, že je hra nějaká nudná - ale pak jsem našel tlačítko na start hry ;). Ze statické animace se rázem stala zběsilá pálkovaná a vůbec - věřili byste, že jsem originál PONG nikdy nehrál? Nevím, do jaké míry je samozřejmě vystavený stroj "originál", ale pořád to mělo originálu blíž, než všechny ty klony, co jsem dodneška hrál. Už dříve jsem byl rozhodnutý, že si doma postavím takový stroj svépomocí, ale impuls, který jsem při hraní získal, mne opravdu přesvědčil o tom, že musím jít originálu po krku v maximální možné míře. Takže PONG in chip, analogové ovladače a nějaké to pájení navrch... uvítám jakékoliv rady zejména ohledně vhodné implementace LCD obrazovky, protože bych chtěl mít celek nenápadně zabudovaný doma v konferenčním stolku, abych si mohl s návštěvami zahrát při kávě. No, bude to oříšek, ale jsem přesvědčen, že jednoho dne budu mít tento skvost doma!