V roce 1995 vydala japonská společnost Banpresto pokračování hry Guardians, která o rok dříve vyšla na automatech a také na Super Nintendo. První díl jsem tedy nikdy nehrál, ale podle všeho je dvojka o dost lepší ve všech ohledech. Více hratelných postav, více grafiky, více úrovní, více animací. Připravil jsem si tedy řádku virtuálních čtvrťáků a do této klasicky vypadající beat-em-up jsem vhodil první minci.
Grafika
Nejsem si úplně jistý, jestli se mi líbí zvolená paleta barev, která je na můj vkus příliš "diskantní" a přesaturovaná. Ale ono celá pointa hry je přesaturovat klasické chodičkové mlátičky, takže jsem si docela rychle zvykl. Postavy jsou hezky vysoké a hlavně rozmanité - na výběr máme vlastně od každého stylu jednu figuru - ninja, prsatá bojovnice, wrestler, robot, vetřelec, čaroděj, anděl, kybernetický boxer... fantazie prostě. Úrovně disponují mnohaúrovňovým scrollingem, často dochází k interakci mezi pozadím a popředím. Každá úroveň je prošpikována detaily a vtipnými nápady - například se v jedné úrovni nachází "Gulliver's Land", kde jsou zmenšeniny měst, takže naše postavy proporčně připomínají filmy s Godzillou a podobnými megamonstry. Až na tu celkovou přeleštěnost je nutno grafiku vyzdvinhout - na obrazovce je neustále mumraj, haldy nepřátel, efektům výbuchů, radost pohledět.
Zvuk
Zvukové efekty i hudba jsou více méně standardní. Hudba je pořád čisté MIDI, což je na rok vydání docela škoda, zvuků je málo a pocit opakování se dostaví příliš brzy. Každá úroveň má svůj motiv, úvodní znělka je značně našláplá, ale tyhle vysoké, až skoro pištivé tóny patří podle mne na taneční parket konce osmdesátých let. Ne snad, že by byl zvukový doprovod katastrofální, to vůbec ne, ale nepřišel mi nijak zajímavý ve srovnání s hrami, které vycházely o pět let dříve.
Hratelnost
Co dělá ze hry zážitek je krásně plynulé ovládání a bojový systém. Hra se ovládá třemi tlačítky a hned při výběru postav je nám naznačeno, jaké kombinace s joystickem dělají jaký asi z pěti možných speciálních útoků. Tyto kombinace jsou ovšem pro všechny postavy stejně, takže člověk rád střídá charaktery. Základní tlačítko je útok, pak skok a SUPER. Jeden speciální útok je skryt v kombinaci útok+skok, další je to samé ve výskoky, pak máme běh a obě tlačítka, držení dozadu a pak dopředně s útokem, držení dolů a nahoru s útokem a tak podobně. Paleta tahů je široká a nepřátelé nemají nejmenší šanci. Speciální útoku ovšem vyčerpávají druhý ukazatel pod zdravíčkem, ale není potřeba s ním nějak zvlášť šetřit, protože pouhým stáním se nám tato speciální energie velice rychle nabíjí. A tak je náš svěřenec v permanentní akci, tak to má být!
Obtížnost
Hra mne překvapila, že je poměrně lehká. Od japonské holomajzny jsem čekal desítky vhozených mincí na jednu úroveň, no nakonec jsem ji na první pokus prošel na pouhých 13 mincí! Navíc jde samozřejmě hrát ve dvou hráčích, takže to musí být ještě větší pohodička myslím. Ale rád si ji zahraju znova a znova, protože má vysloveně medovou hratelnost, nevadí mi, že se dá takto snadno pokořit.
Atmosféra
Nepřátel není mnoho druhů, to ne, ale za to jsou hodně odlišní. Výbušní roboti, obří zombie krokodýli, létající koroptve - v kombinaci s opravdu bohatou paletou útoků můžeme hovořit o silné páteři, na které je nalepené hodně masa. Bavilo mne drtit tlačítka a zkoumat, na kterou vlnu nepřátel se hodí která kombinace. Bez zajímavosti také není počítadlo komb, neboli kolik zásahů v řadě jsme byli schopni zasadit našim nepřátelům. Mně se povedlo počítadlo dotlačit na sedmičku mimochodem. A přijde mi to málo, tak hned jak dopíšu tento text, zasedám za joystick znova a zkusím se překonat.
Závěr
Naprosto neznámý titul, možná i díky špatnému časování (polovina devadesátých let se soustředila na přechod do 3D grafiky - i když zrovna tato hra by slušela Saturnu), ale překvapivě velká zábava, vážně! Hlavně se to dobře ovládá a plynule hraje - i bez jakékoliv znalosti speciálních útoků si člověk sedne a dostane instantní zábavu. A to je to, co je na automatech nádherné, takže mi nezbývá, než hodnotit velmi vysoce: 929/M.
Žádné komentáře:
Okomentovat