Crash Bandicoot

Jedi měl několik videokazet se záznamy her z Playstation 1, které používal jako podklady pro digitalizaci screenshotů do magazínu Riki. Doba to byla zlá, alespoň co se týče screenshotů z konzolí. Podívejte se například na otřesnou kvalitu obrázků ve Score, to si PC hráči neuměli představit, jak málo to má co společného s realitou a konzole vypadaly prostě v časopise blbě. Ale na VHS vypadaly... no v podstatě tak, jak vypadat měly :). A jedna z těch her, která vypadala zkrátka fantasticky, byl i Crash Bandicoot (i ve Score to vypadalo docela dobře).



Ale k věci. Crash Bandicoot, vlajková loď Playstation, pokus o maskota na této platformě. Autorem není nikdo jiný, než tristní Naughty Dog, autoři hitů jako Keef the Thief, Way of the Warrior a Rings of Power. Jasná sázka na jistotu pro SONY? Nevěřil bych tomu, až když jsem viděl to intro. TO INTRO, které vypadalo na svou dobu, jako ze Silicon Graphics, ale počítané v reálném čase v té malé krabičce pod televizí s logem Playstation.

Byla to jedna z těch prvních her, kterou jsem kdy na Playstation hrál a to prosím pěkně dlouho předtím, než jsem hrál jakoukoliv jinou 3D hru, včetně Mario 64. A tak jse se chopil s velkým očekáváním ovladače a s třesením jsem zmáčkl START. A byl jsem unešen. Od prvního okamžiku, do posledního bosse.

Na hře je krásné, že využívá velice tradičních prvků 2D hopsaček (tj. pikopixelově přesné skoky mezi plošinkami), ale dává je doslova do nové perspektivy. Nic víc. Tím pádem máte hnedka z kraje hry pocit, že se nemusíte nic učit, jenom memorizujete levely. A ty nejsou zrovna lehké a přímočaré. Staví na principu "chybami se člověk učí", takže s každým ztraceným životem se vlastně dostanete o kus dál. No a protože hra životy nešetří, jste od frustrace docela uchráněni.

První díl měl dechberoucí technické zpracování.

Hra ale táhne tou grafikou, co si budeme namlouvat. Levelů je docela dost a každý má vlastní styl a mnohdy uvádí novou kameru do 3D světa. Je to jedna z mála her, kde mi nevadil "běh proti kameře" při úniku před valícím se kamenem. Líbilo se mi závodění na divočákovi. Spousty tajných míst a poměrně originální mechanika k sejvování na memory kartu. A vůbec měl z toho pocit toho správného "nextgenu". Odsejpá to, frčí to, baví to. Naštve to. Byla to klasická hopsačka v neklasickém kabátě. Malý zázrak, opravu.

Druhý díl rozšířil, co se jen dalo a i graficky přitlačil na pilu - všimněte si dalekého výhledu.

Ale to Naughty Dog nestačilo. Pouhý rok po prvním díle, v roce 1997, vydývají druhý díl, který ten první v mnoha ohledech překonal. Už jenom ta grafika, to je prostě boží na pohled a je to jedna z těch her, kterou dodnes rád sleduji na originálním hardware. Hra se nafoukla obsahem, postavami, počtem úrovní. Hře se také zázračně vyhnula primitivní recyklace obsahu, i když šlo pořád hlavně o rozšíření myšlenek prvního dílu. Ne všechny novinky byly vysloveně dobré, třeba létání jetpackem bylo na můj vkus docela nezvládnuté. Hra se také více soustředila na tradiční 2D design levelů, pořád v excelentní 3D grafice.

Třetí díl (screenshot je z emulátoru) šel graficky nejdál, zřejmě mačká z Playstation maximum.

A zase uplynul pouhý rok, aby stihli vydat poslední a definitivní titul pro Playstation 1. Warped je hrou, která technologicky předstihla svou dobu. Hra se vrátila k premise 3D tunelu s 2D ovládáním, ale tentokrát už zde nejsou žádné loadingy mezi lokacemi, vše se plynule streamuje z CD, až si člověk říká, že by Playstation utáhla i GTA3 :). Ale abych byl upřímný, třetí díl série mi přijde jako zdaleka nejvíce přeplácaný. A to jak obsahově, tak graficky. Vizuál ztratil svou čistotu. Některé grafické efekty, které normálně považuji za velice cool, nyní narušují vzhledovou integritu hry a tento díl jsem vlastně ani nedotáhl do konce.

Možná to bylo tou dobou, kdy jsem (v roce 1998) přešel spíše na PC hraní, ale Crash mi postupem času přestal učarovávat. Začal jsem hrát věci jako Quake (3), Jedi Knight, Anachronox a na tuhle přitroublou, byť milou a hratelnou hopsačku, jsem zapomněl.

S multitapem si užijete plnohodnotný multiplayer ve čtyřech. Málokdo tomu ve své době uvěřil, ale tohle je skutečně zdatná konkurence Mario Kart 64.

Hra se ke mně vrátila až v roce 2001, kdy jsme na vojně hráli jak o život tituly z Playstation 1 a mimo jiné jsme tam měli i Crash Team Racing a Crash Bash. CTR je klon Mario Kart a nutno říci, že velice povedený. Sice hře chybí vyhlazování z Nintenda 64 a také chybí tak plynulý framerate, ale zase je prostředí mnohem živější a interaktivnější. Myslím, že pro majitele SONY konzole šlo o více než důstojnou substituci.

Klasická hra na vytlačovanou. Nic nového, ale sranda to je a party her na Playstation nebylo moc.

Crash Bash je pak sérií miniher, které jsou určené samozřejmě na párty a i když jde v tom výsledku o recyklaci starých nápadů, je to prostě švanda hrát, ne že ne. Naughty Dog zkrátka využívali osvědčený 3D engine a co jim na tom vyčítat - marketingově i technicky - za výtečné podpory SONY - zkrátka vytvořili novou a velice úspěšnou značku.

2001, Playstation 2 a stará hratelnost? Ne, děkuji.

S příchodem Playstation 2 se ale situace začala pozvolna měnit. Wrath of Cortex vyvíjelo nové studio Travellers Tales, které vsadilo pouze na to, že hra vypadala lautr stejně, jako klasické díly, jen s lepší grafikou. Zaujmout hráče po pěti letech na nové generaci konzole starou hratelností byl prostě špatný nápad. Naughty Dog se mezitím pustili do nového titulu Jak and Daxter, který dopadl o poznání lépe, leč my, staromilci, jsme si jen tak brblali pod vousy, že jde jen o mutaci her od RARE (jmenovitě Banjo Kazooi, případně Donkey Kong 64), kdy je hráč u hry držen zejména nekonečnou řadu sebratelných předmětů. Dle mého názoru toto byl okamžik, kdy už bylo bezpečné mít na Crashe jen milou vzpomínku.

Překvapivě solidní port pro GBA.

Her je v sérii samozřejmě mnoho a já rozhodně nehrál všechny. Hra také opustila exkluzivitu SONY konzolí, takže se objevuje Crash nyní i na GameCube a XBOX. Za zmínku ale stojí opravdu stojí port hry pro GameBoy Advance, který přes nepokryté 2D zpracování dobře emuluje atmosféru původních her. Věci jako Crash Twinsanity propadly i v recenzích, šance zaujmout klesla na dno.

Asi  nejhorší hra ze série, co jsem měl tu smůlu hrát. Crash se stal něčím, čím se neměl stát.

Poslední šanci jsem dal Crashovi v roce 2007 na DS a Wii, když vyšla hra Crash of the Titans. Slovní hříčka na slavný film měla evokovat zhruba to, že Crash může nyní mountovat nepřátele a kosit s nimi jiné nepřátele. Atmosféra klesla na dno, atraktivita původní pohádkové atmosféry totálně v pdachu. Další zničená značka.

HD remake. Pokud jste nehráli klasické díly, tak naprostá nutnost. Pokud jste hráli klasické díly, tak je to stejně super, jenom v lepším rozlišení. Podle mne to není třeba, ale neurazí, to rozhodně ne!

Milé poklony se původní hra dočkala ve hře Uncharted 4, kdy stárnuvší Nathan bojuje s hrou jeho mládí (?) a hráč hraje emulovanou verzi uvnitř Uncharted 4. Moc milé. A zároveň to byl takový předskokan kompletního remaku - Crash Insane Trilogy, která předvedla první tři díly hry v nové grafice s původní hratelností. Sám jsem si ke hře nedávno sedl na pár levelů a musím konstatovat, že jde o povedený remake. Je až tak dobrý, že je pro majitele původní hry vlastně zbytečný :). A to myslím nyní pozitivně.

Vím, že jsem v tomto názorovém směru osamocený, ale mne samotného docela mrzí, co se Naughty Dog stalo. Jejich neoddiskutovatelná profesionalita po stránce programátorské je zavedla na cestu interaktvních filmů, odkud vlastně není žádná cesta dopředu. Mohou jen redukovat, redukovat, redukovat, více a více se přiblížit masám. Přesto nesmutním, protože Crash svou práci odvedl a vracet se k němu dá v retro náladě kdykoli. Nemyslím si, že je potřeba sérii oživovat a stejně tak si myslím, že by byla šance na této klasické sérii něco nového vystavět.

I když to jsem si o Mariovi myslel taky a koukejte na ten klon XCOMu! :)