Jelikož jsem zjistil, že editorial nikdo nečte, neuškodí si jednou za čas připomenout, co se to tady vlastně děje ;).
Snažím se, aby můj blog byl v zásadě mým "osobním herním magazínem", kde píšu to, co mám na srdci tak, jak mne napadne. Nesnažím se o "objektivní posouzení", nesnažím se o "recenze", nesnažím se o "doporučení ke koupi". Snažím se o vyjádření mých pocitů a názorů z různých, převážně softwarových produktů. Pokud možno čtivou formou, protože mne baví psát a jsem na to docela hrdý.
Vyplývá z toho několik zásadních věcí. Například - můj text vznikne často dříve, než hru dohraju do zdárného konce. Jde o záznam mých prvních dojmů - ať už kladných nebo záporných. Většinou hry, které v prvním nástřelu zaujmou, i dohraju - u těch novějších to není vzhledem k délce moc problém.
Stejně tak je docela možné, že některou hru v půlce odsoudím, jako nehratelnou, aby se pak ukázalo, že druhá část hry je o mnoho lepší. Píšu tak článek "... podruhé". Ne vždy se k tomu dokopu, hrát hru do konce, když mne první půlka zklamala. Ale někdy po nějakém inspirativním komentáři dávám hře druhou šanci. Ne vždy. Nemám problém s ponecháním kritiky na polovinu hry - nejsem povinen ani necítím nutnost hru dohrát a pak teprve se vyjadřovat. Je to deník prostě, který zaznamenává aktuální myšlenky. A je přirozené, že se názory časem vyvíjí - proto se k jedné hře mnohdy vyjadřuji vícekrát, s odstupem a podobně.
Taky je důležitý faktor, že osobně zrovna nevyhledávám
například online multiplayerové hry. Znamená to, že obsahuje-li hra krom single player kampaně také online hraní, vyjadřuji se zásadně k singlu. A nehodlám se hádat o tom, že "teprve multiplayer z toho dělá bombu". Možná, že ano, ale já se k tomu nedokopu. Obecně je pro mne multiplayer spíše berlička - vždyť kolik her v historii je ve dvou hráčích horší, než v jednom? Skoro žádná. Jsem přesvědčen, že multiplayer dělá hru lepší jenom kvůli hráčům, ne kvůli hernímu obsahu. Když se sejdou lidi, tak se můžou velice dobře bavit hraním nějaké online hry nebo třeba hraním piškvorků. Ale to je fuk - jenom osvětluji svůj postoj. Samozřejmě, že hraju i online multiplayery, jen jim nedávám takovou váhu (výjimkou budiž Doom). A samozřejmě, že respektuji pouze multiplayerové hry. Ale třeba v případě oblíbeného Halo 3 nebo Killzone 2 to pro mne není zkrátka stěžejní.
Zkrátka a dobře - Deník nespokojeného hráče je opravdu především deníkem v pravém smyslu slova. "Můj milý deníčku, dneska jsem hrál to a to a bavilo mne to tak a tak". Nic víc to není a ani nemá být. Nerad bych se tvářil, jako "recenzent s právem veta". Ale spíše jako nadšený hráč s mnoha zkušenostmi, schopný se vyjádřit k jakékoliv hře. A to přesto, že mnohé žánry nejsou můj šálek kávy. Dokážu hru ocenit přesto, že mi je její vnitřní principy osobně nesedí. Dokážu je myslím popsat a vysvětlit, proč u této hry nevydržím sedět, i když jednotlivé prvky spolu ladí.
Nevím, jak vy, ale já osobně rád pořádám herní večírky. Pozve se hromada kamarádů, nakoupí se nějaký ten chlast a pak se sedí u televize a hrají se celou noc hry. Někdo třeba donese nějakou novinku, mnohdy jsou večírky tématické buď nějakou hrou nebo herní platformou. No a tito lidé se střídají a baví. Když jim ukazuju nějakou hru, kterou neznají, tak jim ji předvedu a dám k ní nějaký slovní doprovod, vychválím ji nebo pohaním. Ti diváci v ten okamžik mají ve mně důvěru - však se známe leta letoucí, rozumíme si a nejednou se stalo, že na základě mého
nedoporučení si někdo hru nadšeně pořídil, jelikož věděl, co se mi na hře nelíbilo, ale jemu to nevadilo. Je to naprosto v pořádku.
Tento deník je v zásadě to samé, jenom ve virtualizované podobě. Je samozřejmě jasné, že vzhledem k použitému médiu ne každý čtenář je "kamarád pozvaný na večírek", ale zároveň je velká šance, že pár z těchto čtenářů by na takový večírek zapadla.
Druhou důležitou částí mého psaní je filtrace mých nápadů na hry. Za ta léta hraní se ve mně nastřádala solidní řádka nápadů, které bych chtěl v nějaké hře realizovat. Leč to není tak jednoduché - "dělat hry" - takže svoje nápady a myšlenky na hry, či na vylepšení stávajících her, dávám do svého deníku, aby případně někoho inspirovaly. Byť jsou tyto články (obvykle se štítkem "gamedesign") v menšině, tvoří ve skutečnosti většinu mého zájmu v herním oboru. Však konec konců mnoho her hraju hlavně proto, abych si z nich něco odnesl, abych se inspiroval k vlastním projektům. A nejen hry - dokážu se inspirovat filmy, komixy, divadlem, pozorováním reality, čímkoli - a pak to má místo v mém deníku. Realizaci ale neřeším.
Tedy vede to asi k tomuto - píšu-li někde, že tuto hru si musíte koupit, je to spíše moje nadšení z toho, jakou to krásnou věc jsem si koupil já a které bych se chtěl podělit. Stejně tak nějaké virtualizované "hodnocení hry ve stupnici od jedné do deseti" je to jenom pokus zaškatulkovat můj názor na to, co jsem ve hře našel. Čili není to směrodatné, ale je to přibližně to, co bych vám o hře řekl, kdybyste byli na večírku u mne doma.
Tento blog je zkrátka a dobře plněním mého snu, přesvědčení a poslání.
Děkuji za pochopení.
