Třetího listopadu 2007 jsem poprvé okusil organizování akce, která dodnes nese přívlastek "legendární". Šlo o první Amiga párty ve Vraném, tehdy ještě v papírnách, která byla iniciována po úspěšném celorepublikovém sletu u Josky kdesi uprostřed Vysočiny, a také po Galaga párty od Ghh. Retrospektivně je také zajímavé, že jsem takovouto akci uspořádal pouhý rok po té, co jsem se zaregistroval na neméně legendární Amigaportál.cz, tedy kdy jsem se v této komunitě teprve profiloval. Akce dopadla veleúspěšně a stanovila měřítka kvality. Od té doby těch akcí pár proběhlo - Worms párty (2010 - dvouletá pauza byla dána několika neúspěšnými pokusy navázat na celorepublikové srazy (Vrané bylo příliš zaměřené na Pražáky, podle mnohých, což se nakonec ukázala být ne zcela pravda), ze kterých nakonec sešlo a už bylo pozdě cokoli reorganizovat - ale probíhaly alespoň Galaga párty a podobně), Body Blows párty (2011), Banshee párty (2012), Hired Guns párty (2013, to již v budově Staré Školy), Chaos Guns párty (2014) - no kvalita akcí kolísala, podle toho, jaká byla účast, nálada a hry samotné. Letos jsem uspořádal tedy již sedmou akci s tématem Skidmarks. A mohu s potěšením konstatovat, že od dob Lotusů jsme neměli tak vysokou účast, tak horlivé hráče, natolik pohodové setkání a vůbec - že šlo o akci, která si opět zaslouží nálepku "legendární". Proč tomu tak bylo a je?
Je to jednoznačně o lidech. A o Předsedovi, který v sanitce z Bohnické léčebny dovezl miniaturu závodiště ze Skidmarks, včetně asi tří desítek maličkatých plastových autíček. A o Lasici, který donesl sponzorský dar ve formě sudu piva. Když někdo vloží tolik snahy do tak milého nápadu, musí být všem jasné, že Amiga párty ve Vraném akce již nabyly kultovního statusu, pro který se vyplatí se snažit, pro který se vyplatí dýchat a žít jí.
Zkusím z hlavy vyjmenovat seznamy lidí, kteří se zúčastnili:
Staří známí: Dave, Předseda, Dami, Dóďa, JayTee, TosaInu, Minitroll, Šlacha, Lišiak, Petju, Rohlík, Krtek, Fery, Mraf, FCI, Bigmac + jeho syn Honza (ten byl teda poprvé, jestli si to dobře pamatuju).
Místňáci: Jeník, Herák, Venca a jeho ženuška.
Nové tváře: Roman, Radim, Michal, Marek, Jarda, neviditelná čivava a můj syn Matěj.
Omlouvám se všem, na které jsem zapomněl, bylo tam TOLIK lidí, že to prostě člověk neudrží. Příště zavedu návštěvní knihu, slibuji!
Ale k věci. Hlavním cílem bylo zprovoznit Skidmarks na dvou Amigách tak, aby jedna počítala levou část tratě a druhá počítala druhou část tratě - a to všechno s napojením na dva projektory, které s průmětem pak vytvoří kompozici, ze které jsem měl nejeden mokrý sen. Hned takto z kraje tedy mohu s úsměvem referovat, že se podařilo a to dokonce na 200%! OPRAVDU je to takovej nářez, o jakém jsem vždycky snil. OPRAVDU je to nejhratelnější autíčkovej mulťák, jaký jsme kdy na Amigách hráli. OPRAVDU JE TO MASAKR, po kterém toužíte a nemůžete umřít, dokud to nezažijete.
Ono to začalo polehoučku. Nastavit nejnižší rychlost Pedal Cars, nechat tam základní trať a nechat chvilku zúčastněné kroužit. Jasně, to je dobrý. Pak ale změníme trať a potrápíme orientační smysl - ale pořád je to pohodička. Další závod je tedy na stejné trati, ale s vyšší Classic rychlostí. To už začínají padat první sprostá slova. Takže se zvolí nová trať, ve které se již jezdí i v protisměru, pak se zase zvedne rychlost... některé vulgarismy jsem ani neznal! Ale teda ten smích osazenstva stál za to!
Obecně - ten koncept toho, že po závodě je možné změnit jenom jednu ze dvou věcí - tj. trať anebo rychlost aut - je vynikající. Jasně, kdykoli lze odejít do hlavního menu tlačítkem ESC, ale v rámci zachování dynamiky hry je vhodnější se vyhnout loadingu, tj. změníte rychlost aut NEBO trať a hnedle je závod. Hráči tak mají jistotu, že minimálně 50% zkušenosti mohou přenášet z jednoho závodu do druhého. A navíc si takto vyzkoušejí postupně všechny tratě a všechny rychlosti aut. Opravdu elegantní systém!
Jediné peklo, na které asi současní hráči nebudou zvyklí, je s úvodním nastavováním. Protože čtyři hráči na dvou Amigách, to není sranda na první pohled. Není to zas tak žhavé, je důležité pochopit několik věcí.
1) Ten, kdo joystickem ovládá hlavní menu, je vždy JOY1, tím pádem druhý joystick v Amize (mouse port) je automaticky JOY2, takže podle toho pojmenujete své hráče v tabulce na LEVÉ straně.
2) Identifikace hráčů na rozdvojce paralelního portu je problematická, pravda - takže nastavit dle citu a pak kdyžtak prohodit joysticky no.
3) Druhá čtveřice hráčů na druhé Amize musí udělat to samé, tj. opět nastavit všechny čtyři hráče na LEVÉ straně obrazovky (což se první čtveřici jeví, jako pravá strana - a odtud to zmatení).
4) Tohle všechno je potřeba samozřejmě dělat až po té, co jsou Amigy úspěšně prolinkovány ;).
Jakmile jsou jména rozdána, můžete jít do nastavení aut a přiřadit si unikátní vozy, barvy a navolit rychlost. Tady jedna veledůležitá poznámka - rychlost auta je vždy aplikovaná na všechny vozy stejně, s jedinou výjimkou. Jde o volbu CUSTOM, což je řekl bych něco, co ocení až závodní profíci. V režimu CUSTOM totiž máte vlastnosti vozu na míru vaší volbě, tj. formule pojede jako formule, žigulík jako žigulík a kráva... jako kráva. Na kolečkách. Jak jinak.
No, tohoto faktu výše si nebyl nikdo kromě mne vědom, takže jsem si lišácky nastavil formuli a vyhrál jsem závod o dvě kola ;). Nebylo to spravedlivé, ale někdo to udělat musel. Pravdou ale je, že jsem si ověřil přilnavost pneumatik, kdy formule i v absurdní rychlosti udržela stopu a řezala zatáčky, jakoby šlo o elektrickou autodráhu! No ostatní se s různou rychlostí autíček vyrovnávali po svém, obvykle bouráním do mantinelů ;).
Asi největší legrace byly ale hrátky s globální rychlostí, tedy Grunty, Zippy, Rippy a Slippery - to se pak autíčka jen otloukají z jedné straně trati na druhou, přičemž akcelerace a maximální rychlost je daleko za hranicí rychlosti světla.
Pro úplnost ještě dodám, že tratě se skrývají pod tlačítkem READ CD, které lze stisknout opakovaně, takže v základním balíku najdete zábavy hodně - a vsadím svou dobrou pověst, že jich lze sehnat na internetu mnohem více (byť na Aminetu jsem našel jenom nová autíčka).
Celá ta technologie s předrenderovanými sprity aut a pseudo 3D tratí, je primitivní co do myšlenky, ale je udělaná skutečně tak přesvědčivě, že máte opravdu pocit plnohodnotného 3D prostoru - což je umocněno právě stopami po pneumatikách. Pod grafikou se jistě skrývá jakýsi bagatelizovaný 3D model povrchu, ze kterého se vypočítává náklon auta, jeho akcelerace a podobně, no ale díky tomuto triku je možné hru spustit bez vážnějších problémů i na Amize 500 a to ve všech verzích hry! Bravo, tleskám! A ještě je na úvodní obrazovce PONG!
Takže ano, i kdyby akce skončila zprovozněním této aparatury na hlavní stejdži, považoval bych to za super úspěšnou akci.
Ale tahle akce byla super úspěšná, protože jsme potřebovali oslavit kulaté třicáté narozeniny Amigy! A tak se jelo skutečně na třista procent!
Dóďa vybalil svou Amigu 500, rozšířenou o Indivision nástavec, do kterého se vejdou nejen CF karty místo harddisku, ale také turbokarta s procesorem 060, čímž se z této lowendové Amigy stal přímo ďábelský stroj na úrovni mé vlastní, vytuněné Amigy. Mimo jiné na tomto strojku pouštěl Dooma, který i v režimu 256 barev jel bezchybně - což jsem čekal. Zajímavější pro mne ale bylo, že Doom šel spustit i v EHB režimu, tedy s menším počtem barev, což k mému překvapení nevypadalo vůbec zle! Chybějící barvy způsobily, že obraz byl mnohem více kontrastní, syrovější, více horrorový, vlastně to chvílemi vypadalo lépe, než klasický Doom! Na Youtube jsem našel srovnání obou grafických režimů, není to úplně ideální ukázka, ale pro představu to snad stačí. Samozřejmě ale, na Dóďově magické pětistovce to jelo jako blesk a ne jako šnek z videa, což je pochopitelné (030 vs 060).
Vykydlil jsem nekompromisně Předsedu ve Wiz'n'Liz. Předseda stárne. A bez Kvina se už lepšími nestaneme.
Lasicova dvanáctikule poskytovala prostor velkému množství klasických her. Viděl jsem tam Project X, Disposable Hero, Tubular Worlds, zahlédl jsem i Goblins 3 a podobné adventury. Šlacha dotáhnul nějakou novější Amigu - bohužel jsem nezaznamenal detaily, jestli to byla X1000 nebo X500 - tak jako tak tam pouštěl moc hezká dema, také tenis pro čtyři hráče a nějaké sprosté obrázky, docela hezké na pohled to bylo. Zadní část místnosti patřila Bigmacovi a jeho synkovi, se kterým jeli nějaké střílečky (jakoby v emulaci, nepoznal jsem konkrétní titul, vypadalo to trochu divně) a ladili snad nějaké FPGA...
Později večer jsme ještě přivezli od nádraží Damiho, kterému jsme nakukali, že dorazili jen tři lidi a ten chudák tomu po celou dobu patnácti minut věřil, než to pokazil Dóďa, který mu volal mezitím na mobil. Každopádně Dami přijel z dovolené ze Slovenska, takže jen vytuhnul na podlaze (vedlejší, spací místnosti tedy).
Stranou nesmí zůstat ještě moje pochvala před nastoupenou jednotkou - Dóďa opravil mou Amigu, resp. přebastlit mi tam Classic Workbench, přičemž zachoval MAC a PC diskové oddíly. Samé skvělé zprávy prostě! A to byl teprve pátek, tedy první den akce!
V sobotu jsme nahodili volnější tempo, většina z nás dospávala noc (já spal asi tři hodiny ve stoje), ti línější zašli na ranní pivo do hospody a vůbec jsme se věnovali bohulibé činnosti v míru. Jelikož jsem už před týdnem pososal z pouet.net všechna relevantní dema z roku 2015 pro AGA i ECS Amigy, měl jsem čas si je všechny prohlédnout. Šlo často o soutěžní příspěvky s velikostí do 64 kB, takže programátorsky úchvatné, vizuálně a hudebně spíše průměrné, obecně tomu chyběl nějaký vtip nebo originalita. Nebyl jsem vysloveně zklamaný, třeba Binary Roads vypadají velice slušně, stejně jako Devolution - jenom prostě chybělo něco nového od Black Lotus. Ale i tak jsem rád, že jsem si udělal čas a klid na doplnění vzdělání.
Také někteří nás opustili a jeli domů, noví zase přijeli. Krtkova Amiga jela klasického českého Rebela (hmm, asi bych si měl konečně zapařit a napsat o tom něco...), za to Dami se probudil s chutí na Powermogera. Jelikož jsem také přivezl Mega Drive (to sice není Amiga, ale je tam Motorola), mohli jsme porovnat obě verze. Tomuto budu ještě věnovat separátní článek stranou, protože některé detaily jsou zarážející - ale tak jako tak - podařilo se nám propojit dvě Amigy a experimentovat s multiplayerem. A mimochodem - ve stejném stylu se nám podařilo propojit i hru Popolous, o které zlí jazykové Předsedovi tvrdili, že to nejde. Jde. Ale zas tako moc zábavné mi to nepřišlo, což asi bude tím, že mi moc zábavný Popolous nepřijde ani při hře jednoho hráče (po těch letech, na svou dobu je to bomba samozřejmě).
Zcela novou dimenzi zábavy ale přinesli nově příchozí čivavisté, kteří neváhali a rozbalili médium nové generace - Amigu CDTV. Tento stroj jsem už kdysi dávno viděl a vyzkoušel jsem si na něm pár her - no je to prostě přebalená pětikoule, čili co čekat za rozdíly? Tehdy jsem hrál Wrath of Demon, nyní jsem zkusil CD verzi Prehistorika - no hrát to na bezdrátovém ovladači skutečně moc nešlo ;). Avšak pak došlo na sahání na dno žumpy! A opět si to nechám na samostatný článek. Vy otrlejší můžete vygooglit "Psycho Killer", ale neříkejte pak, že jsem vás nevaroval.
Ale vážně - samotné CD demo Psygnosis Commodore Amiga CDTV Demo CD jsem v běhu nikdy neviděl a musím uznat, že je docela působivé. Přesto, a to říkám skrz optiku roku 1991, to nevypadá zdaleka tak dobře, jako Laserdiscové hry typu Dragon's Lair nebo Space Ace, které vyšly o pěkných pár let dříve. Největší překážkou je zřejmě počet barev - na ECS čipech si nelze moc vyskakovat a tak je drtivá většina scén takřka monochromatická. Hudba v CD kvalitě, respektive možnost bohatě namluveného audia skrývala jistý potenciál, ale jak se rozepíšu později, to nebyl ten hlavní problém. Jako jo, je to humus, ale jsou to pionýři a tak jsem se rozhodl prozkoumat tento segment hlouběji. Nikdy jsem netíhnul k FMV hrám, ale tady čuchám kořeny všeho zla...
Když jsem se probral z transu, byl sobotní večer a to znamenelo, že nám slunce dovolilo svou nepřítomností zapnout projektory naplno a opět se věnovat Skidmarks. Tentokrát jsme se ale rozdělili na dvě grupy - jedna hrála na Amigách vzadu, na dvou klasických monitorech - druhá na zdi. Takovou simultánní pařbu si nepamatují ani Jaro CD-ROM Filip, Jedi, Andrew, ICE a další bývalí skalní amigisté. Tohle prostě muselo počkat do roku 2015... včetně odhalení zajímavého bugu, kdy autíčka mizela při přejezdu z jedné Amigy do druhé ;).
Snad nemusím nahlas zmiňovat, že jsme tradičně hráli i Lotus 2 po kabelu (a klasicky skončili v levelu PEACHES), tradičně předváděli Turricana 2, zableskl se také Chaos Engine ve dvou a tak dále - čili z hlediska tradice jsme dodrželi co se dalo, Amigám byly provětrány řádně všechny čipy, porty a sloty.
Nedělní ráno už bylo vyklidněné. Probrali jsme se z mrákot a začali balit, nálada byla pořád skvělá, ale samozřejmě trochu unavená. Ti starší znás rovnou vsedli do sanitky, my mladší jsme rozflákali jeden LCD monitor (bude mi chybět...) a také se odebrali do svých domovů. Úklid byl rychlý a efektivní, stejně jako opětovné tříhodinové spaní ve stoje ;).
Shrnuto do páru slov - nezapomenutelná událost. A už teď vymýšlím, jaké téma vybereme pro tu příští.
Kluci, díky moc za účast!
Amigo, díky za těch třicet let s tebou!
Legenda pokračuje...
Žádné komentáře:
Okomentovat