Playstation 4 - druhé dojmy

Přibližně po dvou týdnech "zahoření" jsem se vyblbnul dost na to, abych sepsal nějaké ty (již druhé) dojmy k této konzoli nové generace. A hnedle musím z kraje říci dvě věci. Za prvé - vyplatilo se počkat. Za ty dva roky se podařilo konzoli stabilizovat, koncepty "nedodělaných" her dotáhnout do další fáze a hlavně se nabídka her dá považovat za atraktivní a to přesto, že exkluzivních titulů je pomálu (takových, na které by člověk mohl být hrdý). Za druhé - je to přece jenom taková Playstation 3 HD, neboli "Playstation 3 done right". Když se chopím gamepadu, mám konečně pocit, že ovládám platformu, kterou jsem si přál v roce 2007 (a dokonce pár her jede v 1080p, jak bylo slíbeno už dávno). Fajn, to byl úvod, nyní více do detailu.



Důvod kupovat si herní konzoli je snadný - hry. Takže jaké tituly se za ty dva roky urodily, že jsem neodolal výhodné nabídce a hardware pořídil? Na tuto jednoduchou otázku není tak úplně jednoduchá odpověď. Jednak bych rád řekl, že mé úvahy se odvíjely mimo jiné od faktu, že na nové herní PC prostě nemám prachy, takže multiplatformy hrají velkou roli. Hned takto z kraje by nemělo překvapit, že důležité tituly jsou Witcher 3, Project Cars, Alien Isolation, Wolfenstein: New Order a Fallout 4.

Pak jsou tady exkluzivní tituly, které si jinde nezahraju tak jako tak: Bloodbourne, Driveclub, Everybody's Gone to the Rapture, Infamous (to nechci hrát, to chci jen vidět), Order 1886 (dtto) a God of War 3 (dtto).

Svou roli mají i indie hry, i když těm dávám obecně malou váhu - za zmínku stojí zejména Nidhogg, BroForce a This War of Mine.

A pak je tady řada her v backlogu za poslední dva tři roky, které si chci konečně taky zahrát a Playstation 4 mi přijde, jako vhodná platforma: Life is Strange, GTA5 first person (na to se těším jak malej!), Firewatch, teoreticky The Witness, Street Fighter 5, Valiant Hearths a Outlast.

V budoucnosti (snad nedaleké) pak tituly: No Man's Sky, Last Guardian (i když ...), SMITE, Gran Turismo 7.

V seznamu (kupodivu) chybí Phantom Pain, Uncharted / Last of Us, Killzone a P.T. Poslední jmenovaný kvůli tomu, že byl díky mocnému vydavateli vymazán z historie a to je teda slušné zlo! Ostatní mne nechávají chladným, nikdy jsem nebyl fanda Uncharted / Last of Us ani Killzone. No a Phantom Pain mám na Playstation 3 a není tam moc na co si stěžovat ;).

Digitální distribuce na PS4 postoupila do předvídané fáze, ze které nemám úplně radost - digitální hry jsou opravdu dost drahé (chtít 1999 Kč za Division mi přijde skutečně moc, za Gold edici si dokonce Ubisoft říká 3000 Kč - to je dost peněz za několik bytů ve formě klíče k odemčení existujícícho obsahu). Je to temné, ale je to tak - cena za pohodlnost a dostupnost, v kombinaci se slevovým programem a Playstation Plus - zkrátka se to hodně lidem vyplatí, takže co se dá dělat. Dobrou zprávou je, že v rámci jedné konzole je možné "půjčit" hry i ostatním uživatelům, takže mám takto od prodejce (že pěkně děkuju, pane Petju!) desítky her v širokém záběru žánrů, takže si mohu všechno krásně vyzkoušet. Bohužel, tento systém některé hry obcházejí prostě tím, že implementují sekundární účet, jako je UPlay nebo Square Enix account. Pak se k zakoupenému obsahu samozřejmě nedostanu ze svého Playstation účtu. To je na můj vkus docela blbé.

Samozřejmě je tady pořád možnost si většinu her koupit i na placce, což při nákupu z druhé ruky dává docela dobrou možnost, jak si s minimálním zpožděním užít všechny možné hry za adekvátní ceny. I tak se onlinu dokonale nelze vyhnout - nejde jen o patche, ale o různé (a důležité) dodatečné obsahy, DLC a Season Passy, které si hry skoro až vynucují - dá se s tím žít, ale celkově to prostředí navozuje atmosféru bombastického 4D kina, které nejvíce vydělává na prodeji popcornu a coly. Ale čert to vem.

Gamepad skvěle padne do ruky, ale bohužel dotykovou plochu a světélko nevyužívají prakticky žádné hry - potenciál je promarněný, což je velká škoda. To je zase daň za standardizaci - aby hry šly snadno portovat mezi platformami, jsou tyto ovládací prvky využívány naprosto sporadicky, aby nedělaly problém - žádné zajímavé herní mechanismy zde nelze očekávat. Vliv na vnímání platformy to ale má pramalý (na rozdíl od WiiU, kde mi nevyužívání druhé obrazovky přijde tristní), Playstation 4 jsem si koupil jako nástupce Playstation 3, inovaci v této oblasti neočekávám, i když bych ji samozřejmě uvítal.

Z praktických věcí bych ještě vyjmenoval vysokou hlučnost přístroje (hodně mi to připomíná první generaci XBOX 360, který mám také doma), nenašel jsem tlačítko na vysunutí disku z konzole, ovladač se neuvěřitelně rychle vybíjí a v hlavním menu je pěkný bordel a ani funkce knihovny přehlednosti nepřidá - všechny tituly na jedné hromadě, bez ladu a skladu - to je opravdu mrzuté. Sám v tom spatřuji záměr, jak v hráči probudit pocit, že potřebuje nové hry a že ke starým se nemá vracet a tak jsou schované. Vůbec celé to menu (nastavení, friendlist, notifikace) je podivně strukturované a nepřijde mi zrovna intuitivní. Mně se teda nelíbí ani XMB na Playstation 3... no abych byl přesný - mně se u konzolí nelíbí žádné GUI, nemělo by tam být. Jenom vložím hru a hraju, ne?

Co ale naopak z praktického hlediska oceňuji je celková svižnost sytému, loadingů, dotaženější možnost souběžného přihlášení více uživatelů a online služby jako celek (pokud zrovna fungují), oceňuji třeba možnost nakupovat na PC v prohlížeči a nechat hru stáhnout, než se vrátím z práce. Pořád si říkám, že mohli od Microsoftu opisovat lépe, ale je to rozhodně zlepšení proti minulé generaci - dá se to používat. A navíc má moje konzole na sobě nálepku s Darth Vaderem a to je jednoznačné plus! ;)

Herně vzato jsem okoštoval většinu zajímavých her, co mi byly zapůjčeny a došel jsem k několika závěrům, které potvrzují mé dřívější doměnky. Za vzor bych si nyní dovolil jmenovat hry jako Driveclub a Project Cars.

SONY vzalo vážně koncept "continuous integration / continuous delivery", což je v případě média postaveného tradičně na celistvosti díla skutečně odvážný krok, z hlediska softwarového vývoje zároveň krokem moderním, neřkuli nutným. Vydávat hru za plnou cenu, ke které se postupem času dolepuje obsah a funkce - to zní odpudivě. Na jednu stranu trvá i několik let, než se hra dostane do finální podoby (i když ono z principu věci tady žádná "finální podoba" neexistuje), na stranu druhou nemusíme čekat několik let na to, abychom měli vůbec co hrát. Driveclub je experiment, ze kterého se SONY jistě mnoho hodnotného naučilo, ať už z hlediska (zpackaného) marketingu, tak (zpackaného) vývoje samotného. Zajímavé je, že zrovna v případě Driveclubu se autorům skutečně podařilo dotlačit hru do podoby, kdy bych ji sám označil za velice dobrou a velmi nadprůměrnou. Trik je v tom, že já jsem si Playstation 4 pořídil až nyní, když byla hra "hotová". Nechci si ani představovat, jak bych nadával ty dva roky čekání na základní funkce. Ani nyní není hra kompletní, ale rozhodně je nyní čas říci nahlas, že hra je už v dostatečně propracované fázi na to, aby se vyplatila koupě.

Jenže to je trochu dvousečné. Touto koupí totiž dáváte SONY signál, že toto je správný (zákazníkem akceptovaný) přístup k vývoji. Já sám o tom totiž přesvědčený nejsem, že by se takto měly dělat hry, přestože je to pro SONY zřejmě výhodné. Podle mého názoru a vkusu má zákazník právo za své peníze dostat opravdu celistvé dílo, se kterým může disponovat dle libosti. A to v případě Driveclubu není splněno ani omylem. Proto si hru nekoupím, i když se mi skutečně začíná zamlouvat.

Vedle toho příklad daný hrou Project Cars je pozitivní - na základě feedbacku od hráčů se hra vyvinula do lepšího stádia - menu vypadají k světu, kariéra je zajímavě udělaná, dodatečné vozy jsou vždy plusem - tam si myslím, že koncept CI/CD funguje ku prospěchu zákazníka. Jistě, že i v případě Driveclubu hrál feedback zákazníků klíčovou roli, ale u Project Cars mám už na základním disku se hrou prakticky všechno k dispozici a DLC jsou v podstatě zlepšováky a detaily, které skvělou hru tlačí k naprosté dokonalosti. U Driveclubu mám pocit, že bych si koupil zdechlého koně, kterému někdo skrz DLC nacpal do zadku raketový motor a tvářil se, že kůň je (a vždy byl) v perfektní kondici.

Tento pocit se pak opakoval u více her, ať už epizodických nebo nikoliv - u hodně jsem jsem prostě viděl, že autoři ponechávají spousty hluchých míst, která se vyplní v případě, že "to bude mít smysl", případně na základě zájmu komunity a potenciálního výdělku. A tak hry s nedostatečnou popularitou zůstanou ve skutečně zbídačeném stavu, přestože stavěly na zajímavém, ale obtížně monetizovatelném nápadu. Inu, business je business.

Na druhou stranu by bylo zavádějící tvrdit, že jde o nějaký globální nešvar, který potápí celou platformu - to by bylo nespravedlivé. Ale že vůbec někdo umožní takový proces mi přijde trochu smutné. Směr trendu je tím daný.

Z her jsem již velice zrychleně vyzkoušel:

The Crew - na první pohled hezké, ale ta Amerika je nějaká malá a celkově to připomíná mix mezi Test Drive Unlimited a Burnout.
Wolfenstein: Old Blood - jako vzpomínkový titul to docela ujde, noční můra ve formě levelu z originálního Wolfensteina 3D mne nakonec bavila víc, než hra samotná. Fakt je mi to blbé napsat, vypadá to na prvoplánovitou hlášku, ale fakt - i když je Old Blood oukej, starej Wolf mne prostě víc pobavil (asi i proto, že nešlo o obligátní první level, takže jsem musel fakt hledat... a fungovala tam automapa). New Order je prý lepší, tak se po něm pídím.
Assassin's Creed: Unity - vypadá to docela hezky, ale hra mne po necelé hodině začala nudit. I když mám tuto hru půjčenou na placce, nějak na ni nemám chuť, jsem pořád dost přeassassinovanej.
Unravel - hezká hopsačka, ale nějak jsem si myslel, že koncept příze bude mít většího uplatnění, než jenom omezená vzdálenost chůze a sem tam možnost šplhání. Graficky působivé, ale Playstation 3 by to utáhla myslím taky.
Life is Strange - úvodní trial verze mne utvrdila v tom, že o hru mám další zájem, ale taky že v klidu počká, až nebude co jiného hrát.
Shadow Warrior - nová verze klasiky z Build enginu mne bavila víc, než bych si chtěl přiznat. Úplně první úroveň je dost pitomá, ale pak se to přece jenom maličko rozjede. Je tam ale spousta promarněných míst, jako třeba souboj s katanami v bambusovém hájku bez padání bambusů...
GTA5 - nechtěl jsem si čeřit zážitek, ale nevydržel jsem to a vydal jsem se na prohlídku města z pohledu z vlastních očí. Je to nádhera, tohle chci na Oculus Rift!
Trials Fusion - nová verze Elastomanie je pořád zábavná a celkem vkusně udělaná. To prošpikování season passy (pussy) je ale nevkusné.

Nejvíce času jsem jednoznačně strávil s třetím Zaklínačem a ten si bude muset na svůj oslavný text teprve počkat ;).

Sdílení screenshotů, videí, sledování online dění a živé sledování jiných hráčů - tohle je skutečný krok vpřed v sociálním elementu hraní a díky přístupnosti těchto funkcí lze hovořit o malé revoluci. Dokonce uvažuji o zakoupení slušnějších sluchátek s mikrofonem, možná i kameru - a začnu svou malou televizní herní stanici na Youtube. Ještě teda dořešit kabelový internet ke konzoli (momentálně jsem nouzově na Wifi) a pak hurá mezi slavné a bohaté Youtubery! ;)

Závěrem - za ty dva roky se konzole stabilizovala a koncept se rozrostl. Nabídka her není úplně dokonalá, prakticky žádné zajímavé exkluzivity, ale za cenu lowcostového PC mi PS4 pokryje nabídku her na pár let dopředu v kvalitě, která mi přijde více než dostatečná. Takže to jen musím vyčistit, odhlučnit a prozkoumat výdobytky současného herního průmyslu.