Hra měsíce: Pitfall

V roce 1982 byla již společnost Activision známá svými obchodními úspěchy, které vycházely z vydávání kvalitních her. Mnoho z nich redefinovalo žánr počítačových her, dokázalo se vymanit z problematiky klonů. Jedna z těchto her je právě Pitfall. A jelikož jde o mou oblíbenou hru (a jelikož další adepti ze slavné Atari éry nezískali dost hlasů), máme tady měsíc s Pitfallem. (Omluvička, že tento článek je chronologicky až druhý v tomto měsíci).



Premisa hry je jednoduchá. Proti nám stojí přibližně pět typů překážek, které musíme překonávat a sbírat poklady - to vše v časovém limitu a se třemi životy. Překážky jsou: bazének s krokodýly, valící se polena, škorpion, jáma a pohyblivý písek. Pozdější obrazovky obsahovaly kombinace těchto prvků a tím zvyšovaly obtížnost. Pokladů je ve hře celkem 32 a obrazovek je celkem 256. Celá hra zabírala na originálním Atari 2600 pouhé 4 kilobajty.

Pitfall se setkal s obrovským úspěchem a byl více méně úspěšně portovaný snad na všechny systémy své doby. Verze pro osobní počítače (Commodore 64 a Apple 2) byla dokonce vytvořena v gamemakeru, jako referenční hra tohoto kusu softwaru. Druhý díl na sebe nenechal dlouho čekat. Dvojka je zajímavá svým nelineárním designem úrovní a také prostým faktem, že hru bylo možné úspěšně dokončit, čímž se hra výrazně lišila od nekonečných titulů své doby.

V moderní éře jsme mohli hrát například Pitfall: Mayan Adventure (1994) na SNES, Mega Drive a dokonce pro PC (Windows 95), případně Pitfall: The Lost Expedition (2004) pro Playstation 2 a přilehlé systémy oné doby. Ani jedna z jmenovaných her nedosáhla masivní popularity, jako původní Pitfall. Bylo to dáno z větší části dobou, kdy tyto novodobé hopsačky s odvoláním se na originál nemohly pochodit v přímé konkurenci.

První Pitfall je ale dodnes hrou, která obsahuje onu magickou hratelnost. Nezestárla. Naopak uzrála. Pokud se dneska bavíte nad casual hrami pro mobilní telefony, velice snadno zjistíte, že vycházejí nejčastěji z éry osmdesátých let. Mají o něco lepší grafiku, o dost horší ovládání a přístupnější hratelnost, ale jejich jádro se nemůže s originálem srovnat. Když už nic jiného, sáhněte po jakémkoliv emulátoru Atari a zkuste žít dost dlouho na to, aby vám vypršel časový limit dvaceti minut.