Dreamweb

Konečně!

Konečně jsem si udělal čas a prostor v hlavě na to, abych KONEČNĚ dorazil naprosto výjimečnou hru jménem Dreamweb. Však se podívejte na dobou recenzi ve Score a řekněte mi, jestli byste okamžitě nevzplanuli touhou si hru zahrát. Mně to trvalo - a neptejte se mne proč - více než deset let od vydání, než jsem si hru nacpal do Amigy a začal pařit. A bohajeho, jaká je to pařba tohleto!



Bohužel, jak to tak chodí, zasekl jsem se někde asi tak v první třetině hry a nikdy jsem neměl nervy ani náladu se dostat dál. Zřetelně si pamatuji, jak jsem se živě bavil s Matějem Smetanou o jednom zákysu, který nakonec on překonal a já nikoliv... no ale prostě - řekl jsem si, že nemusím dohrát všechno, tak o co jde, že jo.

Jenžě svědomí mne trápilo a nedohraný Dreamweb se tu a tam objevil v mých snech, že je jako čas ho konečně pokořit.

Náhoda tomu chtěla, že jsem při hledání jiného dokumentu zabrousil na stránky GameFaqs.com a nějak se mi mimochodem v hlavě spustila vzpomínka na můj dávný zákys v Dreamwebu. A protože jsem měl zrovna velice blbou náladu, nedalo mi to a podíval jsem se na návod. Znáte to, nostalgická nálada, člověka tak nějak zaujme myšlenka, že jsem se možná po celé ty roky vyhýbal hře pro nějaký banální důvod... anebo pro žádný dobrý důvod.

STŘIH

Dreamweb není obyčejná adventura. Není to hra, na kterou si sednete se sklenkou vína a nebudete si ji užívat. Ve hře Dreamweb máte za úkol zavraždit sedm lidí - od vydání Dooma nic zvláštního - ale jde o to, JAK je zabíjíte. Dreamweb je totiž v prvé řadě SVĚT. Svět, ve kterém můžete zkoumat vše od kartáčku na zuby spadlého za záchodovou mísou, po temná zákoutí tamní náhražky internetu. Hra zkrátka nabízí příliš mnoho možností a není snadné na první pohled poznat, co děláte dobře a co už špatně.

STŘIH

Dívám se do návodu a přeskakuji odstavce textu, které důvěrně znám. Celá první vražda se pořád nachází dokonale zdokumentovaná v mé vlastní paměti. Po chvíli jsem konečně našel místo, přes které jsem se nemohl nikdy dostat. Šlo o nějaké dveře.

V návodu prostě napsali, že mám zadat kód 7833 a nijak víc se tím nezabývali.

STŘIH

Strach.

Je to především strach, který mi bránil se podívat do návodu kdykoli předtím. Strach z toho, že mne hra porazila. Strach z toho, že jsem se vyhýbal dost možná dobře nejlepší noir hře všech dob. Strach z toho, že si o mně lidi budou myslet, že jsem podvodník a šejdíř.

Ale tentokrát je tomu jinak.

STŘIH

Tohle nemám rád. Jakože ano, některé návody jsou psané tak, aby nic nevyzradili z detailů příběhu a podobně. Takže jsem začal cíleně hledat postup, jak se k heslu 7833 dostat normálně. Nainstaloval jsem si SCUMMVM a pustil jsem se do rekonstrukce.

Ale to pořád nestačilo.

STŘIH

V dnešní době je to nepředstavitelné, ale zkuste se na chvilku přenést do roku 1994, kdy si ve Score čtete o Dreamwebu. Internet prakticky neexistuje, alternativní zdroje informací jsou leda tak Level a Excalibur (z bláta do louže) a kdybyste si chtěli koupit originálku, museli byste vypláznout brachu 1699 Kč ve Vision (toliko ceník v témže čísle Score). Takže ano, bylo úplně normální, že jste hru hráli v pirátské kopii, cracknutou, zavirovanou a ještě bez manuálu, ve kterém byly mnohdy esenciální informace, potřebné k pohodlnému hraní (či rovnou nutné k dohrání). Pařit hry v té době bylo mnohonásobně drsnějším výkonem, než si umíte představit. My jsme si ty hry dělali těžší, protože tak to tehdy bylo normální (byli jsme tak zvyklí již od osmibitů). Není divu, že celá tato generace hráčů povýšeně shlíží na nejnovější interaktivní filmy...

STŘIH

Na replacementdocs.com jsem si stáhnul manuál ke hře, abych se dostal do autory zamýšlené situace. Hraji necracknutou verzi a hned na začátku si všímám, že musím zadat heslo do počítače. V návodu píšou, že heslo je prostě BLACKDRAGON a že ve wareznuté verzi bylo heslo odstraněno. Dobrá, říkám si. Odkud ale měl majitel originálky dané heslo zjistit? Prošel jsem manuál křížem krážem a na nic jsem nenarazil.

Zároveň jsem si začal uvědomovat, že podobných prvků mohlo být ve hře změněno mnohem více a že bez návodu v dobových časopisech nebylo možné hru prostě dohrát. Nalistoval jsem si tedy Score číslo 12, kde se nachází třístránkový literární objekt od Andreje Anastasova. I ten píše o hesle BLACKDRAGON, o hesle 7833. Jako pěst na oko pak působí návod na tutéž hru v časopise LEVEL, kam se vešla na půl strany - ovšem i ten stačí k pohodlnému dohrání hry.

Kde se sakra stala chyba?

STŘIH

Ryan miluje Eden a Eden miluje Ryana. Ryan se dívá na její nahé tělo pokryté mýdlovými bublinami ve vaně. Ale jeho myšlenky jsou spjaté s těžkými kapkami deště, mezi kterými ještě před malou chvílí stál, když spáchal svou první vraždu v životě. Není si jistý, jestli ji spáchal tak úplně on anebo jestli ho nenavedla nějaká vyšší síla zhůry. Je si ale zcela jistý, že to byla správná věc k udělání. Asi jako zabít Hitlera.

Dreamweb není klasickou adventurou ani smykem. Komplexita světa, detailnost náplně, plynutí času - do popředí se mi pořád cpaly dvě hry - Albion a B.A.T. Albion samozřejmě vyšel dlouho po Dreamwebu, ale je v našich končinách asi známější, proto jsem ho chtěl vyzdvihnout. Ten systém detailního zkoumání každého pixelu, kdy si jde do kapes nacpat prakticky cokoli - to je jádro hratelnosti. Že možné je všechno, ale správné je jenom něco. Předměty můžete naštěstí i pokládat a před těmi X lety jsem si dokonce dělal ve hře vlastní skladiště.

Hru B.A.T. mi zase Dreamweb připomíná v důrazu na plynutí času. Některá hesla - jako například heslo 7833 - se mohou měnit podle toho, v jakém dni se do kancelářského domu vydáte.

Polil mne pot.

A pak jsem na to přišel!

STŘIH

Svírám v rukou Deník Šíleného Muže. Poznávám písmo. Napsal jsem ho já sám. A přitom mám pocit, že ho vidím poprvé. Čtu si o tom, jak moc miluji Eden, že chodí pozdě z práce a že mám poslední dobou divné sny. Celkem nuda. Ale pak jsem našel stránky, které mne vyděsily. To písmo nebylo moje. Ale přitom si pamatuji, že jsem je psal.

Už vím, kdo jsem a co mám dělat. Jmenuji se Ryan, heslo do mého bytu je 5106 a heslo do mého počítače je Howard Blackdragon. Je čas zabíjet.

STŘIH

Dreamweb má skvělou a unikátní grafiku a neméně krásné intro. Ale zjistit teprve ve svých šestatřiceti, že krom manuálu má Dreamweb také separátní brožuru s Ryanovým deníkem, to je teda gól. Tento deník je totiž opravdovým intream do hry, úvodem do mysli hlavního hrdiny. Ve hře je to totiž zmíněno jenom pár slůvky a člověk to tak nějak bere - ale ony Ryanovy sny a celá jeho motivace - konečně to dává smysl! A konečně dává smysl, jak se hráč vůbec mohl dopracovat k určitým klíčovým informacem.

Nebudu lhát - zbytek hry je docela snadný a protože jsem mezitím návody načetl, dorazil jsem hru za dva večery. Už nikdy nezjistím, jaké to je se potloukat městem a prokecávat smažky, doufaje, že nejde o slepou uličku v herním postupu. Ale v menším měřítku jsem to zažil. Ten pocit ztracenosti v prostoru, ponoření až po uši v hutné atmosféře - ať už na Amize nebo na PC - tohle si musíte zahrát. A tím myslím kurňa zahrát, ne se jen koukat na longplay video. Hra je totiž opovážlivě krátká, když jde jenom o dohrání, bude to hodinka maximálně.

Ale je to svět, jak říkám. Je to svět, který je tak temný a prohnilý, že mu v oblasti počítačových her nelze najít konkurenci. Pohlcuje. Nepouští. Baví. Při hraní propadente depresím, nechutenství a pocitem, že tohle snad ani hrát nechcete. Neuvěřitelný výkon společnosti Creative Reality z roku 1994.

Ale vy to chcete.

Neznámá síla vás k tomu nabádá.

STŘIH