Svým způsobem mne fascinuje orchestrace takto olbřímích prezentací, kde se na scéně vyskytuje živý orchestr, zaplacené publikum, sebevědomé prohlašování o běhu na reálném hardwaru a o úspěšnosti nových produktů + duhové stužky kam se jen vešly. Kolikrát jsme to jen viděli? No, vlastně je to v principu pořád o tom samém, jenom se to víc a víc zvětšuje. Prezentace se už ani nesnaží vypadat, jako reálná hra, vše je pečlivě nakašírované, jako od Horsta Fuchse. Tak se prostě dělá business.
Společným jmenovatelem je jistě termín open-world. Všechno musí být open-world - Zeldou počínaje a God of War konče. Na tom není nic špatného samozřejmě, já miluju open-world hry! Avšak sledoval jsem zajímavý kontrast - jak v otevřeném světě zrealizovat filmový zážitek? Předváděčky se vlastně nesnažili ukázat hru, ale spíše film "ve kterém můžete jít kamkoliv, ale my vám ukážeme tento průchod, protože je cool naskriptovaný". Asi nejlépe to bylo vidět na předváděčce hry Horizon (která mi přijde unikátní svým designem), kdy hlavní hrdinka v podstatě neustále něco brebentí a komentuje, patřičně se zastavuje na místech se skriptem, až absurdně předvádí navigaci pomocí mapy, přičemž cíl cesty je doslova za rohem.
Vedle toho mi přijde zajímavá hra Detroit, která jde ve šlépějích Heavy Rain a tudíž si na hru ani upřímně nehraje - a jsem za to bez ironie rád. Možná, že to bude poprvé, co se David Cage oprostí od neviditelných pedofilních andělů s laserovýma očima. Avšak trailer mne ihned zklamal, jelikož demonstrovaný příklad dopadl přes několik alternativních průběhů pokaždé stejně - android na konci vždy zemře. Ach jo.
Chválím Nintendo za to, že si dělá prezentaci po svém a některé tituly - se Zeldou v čele - se mi docela zamlouvají, i když mne asi nebudou tolik bavit. Jsem rád, že se snaží najít nové cesty pro staré franchisy, ale prostě jim ujel vlak, nevyužili momentum a celkově jsem měl pocit, že tomu chybí leader typu Iwaty (s novými nápady).
Hodně mne zklamal Last Guardian. Nevím, jestli je to jenom můj předsudek, ale měl jsem neodbytný pocit, že Mark Cerny není správná osoba, která by měla do takového projektu kecat. Samozřejmě netuším, nakolik byl obsah traileru ovlivněný Markem, možná že to po obsahové stránce korelovalo s (původní) vizí Fumito Uedy - ale vypráskat tolik spoilerů jenom pro vzdychající publikum mi přišlo prostě nemoudré a celkově jsem z toho měl prostě špatný pocit.
Playstation VR smr(d/t)í, jako Vita, takže se tím nebudu ani sekundu zabývat (i když konkrétně kokpit v X-Wingu je myslím solidní námět). Final Fantasy 15 už není ani vtipně ujetou japonskou blbostí, je to prostě "jen blbost". Nové Call of Duty mne oproti tomu docela zaujaly, série už v podstatě vyčerpala všechny možnosti a "tango down" ve vesmírném prostoru prostě slibuje povedenou taškařici - ta jedna ukázková mise byla nabušená a není pochyb, že nemá s reálnou hratelností nic společného - prostě to byl film v pravém smyslu slova, takový další Hardcore Henry, takže fajn.
"Návrat" Kojimy byl oukej, ale o hře samotné nevím, co bych řekl. Je fajn vidět pánskou řiť a miminko v jednom záběru, ale to je tak všechno. U Microsoftu se mi líbí HD remake Skyrimu, Gears of War 4 (open-world samozřejmě), zmenšený XBOX ONE a celý projekt Scorpio a splynutí s PC. Myslím, že tohle je experiment hodný zkoušky, i kdyby jim to mělo zlomit vaz - alespoň se snaží se SONY bojovat svými zbraněmi. Cením si snahy, ale korunu ode mne neuvidí.
Neudělal jsem si čas na celé prezentace Ubisoftu, ani EA či Bethesdy - jenom jsem kouknul na WatchDogs 2, Titanfall 2 a Battlefield 1 (skrytá ironie detected) a hned jsem to zase vypustil z hlavy. Mdlé tituly dostanou mdlé pokračování, nic víc jsem ani neočekával. Dishonored 2 se tak stává jediným titulem z této kategorie, který je hodný zmínky v dobrém smyslu. Teoreticky ještě Prey 2, ale tam se asi budeme muset nechat překvapit.
Jednoznačným vítězem letošního roku je paralympijský tým SONY.
Žádné komentáře:
Okomentovat