Monster Hunter Generations

Po padesáti hodinách se konečně cítím dostatečně silný na to, abych sepsal své dojmy z této monstrózní hry. Samozřejmě - jako obvykle - není možné shrnout vše o této hře do jediného článku. Ale přesto je toho tolik, co bych rád napsal, jelikož toto nemá své obdoby v dnešním světě. Takže počítejte s osobní sondou ze života starého lovce (tj. předpokládám, že jste už některé starší články četli - úvodní texty pro neznalé v tomto článku nenajdete, ale zkuste něco na netu). Velice stručně - zdaleka nejpřístupnější a nejvariabilnější titul série, fantastické zpracování, hraní za kočky a tuna nostalgie pro pamětníky.



Všechno je ve hře mnohem rychlejší - lovy, sběr materiálů, upgrady zbraní. Je to logické, protože obsahu (brnění, zbraně, questy, kočičí styly) je nyní ve hře enormní množství a klasickým tempem (které já znám z Monster Hunter Tri) bychom většinu hry prostě nikdy neviděli. A to by byla škoda, takže se nyní hra už od lowranku hraje na plné pecky.

Je ale fakt, že hovořím z pozice starého harcovníka. Pochopit tři nové bojové styly mi netrvalo dlouho, takže šlo o vychytání korespondujících stylů. Hned na začátku jsem si udělal brnění z Great Maccao, který dává bonus k útoku ze vzduchu. Takže jsem si udělal Great Sword a Aerial styl - s tím jsem v pohodě vydržel až do high ranku.

Na Kiranicu se objevil seznam key questů, takže jsem efektivně proplouval hrou a neměl jsem nouzi o žádné materiály s výjimkou medu. Drtivou většinu questů jsem zvládal jen s výbavou z bedny (pár lektvarů, trochu jídla, případně zahřívací nápoj a brousek), upgradoval jsem jenom jedno brnění a jednu zbraň, takže jsem po necelých čtyřiceti hodinách došel na high rank, kdy hra citelně přituhla, ale pořád je to na hony vzdálené G ranku. Pro mne vlastně hra teprve nyní skutečně začala.

Jestli chápu strukturu hry správně, máme tady tři hlavní části. Questy ve vesnici končí u šesti hvězdiček, online questy u sedmi hvězdiček a pak je tady kategorie Permit questů, která má až 12 hvězd. Permit questy obsahují speciální varianty příšer, kdy si povolenku musíme zakoupit předem za získané body - zřejmě má jít o náhradu Guild Questů ze čtyřky, kombinované s G rankem. Zatím samozřejmě nedokážu posoudit, jak velký sranda to je, protože sám mám povolenky jenom na Dreadqueen Rathian (4 hvězdy), kterou jsme ve čtyřech jakože pokosili (ale trvalo nám to bratru 18 minut).

Změn je celá řada a asi nemá smysl je tady všechny vyjmenovávat. Za zásadní považuji sjednocení matematiky útočných čísel. Ne snad, že by mi to vadilo, ale hra prostě přišla o část svého kouzla, mám rád ono mystérium, které vyžaduje hlubší studium k plnému chápání. Obecnou změnou je pak překopání více než stovky monster do kategorií low-high-special permit - nyní je možné na lowranku potkat třeba Seregiose, ale jeho zbraně nemají stejné statistiky.

Přibyla řada skillů, ale hlavní tahounskou novinkou jsou podle mne kočky. Skutečně - Capcom povýšil tuto support pozici na plnohodnotný herní styl a kočky se tak stávají patnáctou zbraní ke zvládnutí. Od lovce se liší naprosto vším - kočky mají svou paměť na dovednosti, vrozené vlastnosti, vlastní výbavu, mohou se od sebe učit nové útoky nebo chodit na lovy samostatně, posíláte je na obchodní stezky a tak podobně. Během hry je kamera pěkně u země a ovládání je značně zjednodušené (prostě taková arkáda), ale jakou radost mi to jako lovci působí, když kolega s kočkou zatroubí léčení včas a nikoliv sekundu po mém omdlení? No velkou! Je to prostě naprosto boží!

Na příběhu oceňuji, že se nesnaží být vlezlý - hrajeme za studenta lovecké akademie a z počátku plníme úkoly prostě pro naše učitele, klasická podržtaška. Ale pak se profilujeme a úkoly jsou náročnější - a tím se naše pověst šíří. Nikdo nás neponižuje hloupými osloveními, hra dává najevo svůj respekt, palec nahoru! Hlavně ale potkáme všechny staré známé (i když někdy jen jako bezvýznamné cameo). Tohle se mi líbí - ty postavy jsou v zásadě placaté a měly za celou svou dobu existence možná pár vět... ale jak je potkáváte po 500+ hodin, tak k nim prostě máte vztah a je milé je opět vidět.

To samé platí pro lokace i monstra. Jelikož ve hře není opět plavání, byl jsem zvědavý, jak Capcom očůrá vodní potvory ála Lagiacrus. Byl jsem mile překvapen - sice občas uteče do vody, kde ho nemůžeme pronásledovat, ale jeho síla je na souši navýšena zbrusu novými útoky. Stejně tak lze komentovat možnost osedlání starých potvor - kupříkladu Uragaan z Monster Hunter Tri. Tuny nových animací osvěžují i staré známé a je radost je zase sklízet. Co se návratu starých lokací týče - rovněž prošly mírným faceliftem a celkově hra vypadá prostě fantasticky, více vzdušného prostoru podtrhuje pocit velkoleposti. I když jsem na Playstation 2 a PSP hrál starší díly jenom chviličku, při vstupu do starých lokacích mne obejmula nostalgie - docela si umím představit, jak to zahýbalo se srdéčky těch, co se hrou žijí už od roku 2004. (Já sám jsem měl slzu na krajíčku, už když jsem v seznamu misí zahlédl "Topple the Monarch", ano, tak málo mi stačí).

Ale i nové příšery mne potěšily - Great Maccao je dobrou náhradou nudného Great Jaggi, Glavenus je ohromující, Astalos nádherný, Mizutsune podivný a Malfestio překapující - plus je tady celá řada variant starých známých. Atmosféra bitev nezná z hlediska epičnosti mezí - mnohé souboje připomínají finální bosse z Final Fantasy nebo jiných JRPG. Napíšu to znova - jde o nejvíce kompaktní balení prakticky všeho, co kdy Monster Hunter mohl nabídnout, obsahu je tady přehoušle!

Capcom rovněž doladil řadu drobných bolístek z předchozích dílů, jako třeba organizaci online místností, možnost zkoumání statistiky ostatních hráčů během čekání na quest, sběr nyní probíhá pouhým držením tlačítka a tak dále. Za jediný zápor považuji implementaci neprůhledných nápisů během bitvy, tohle nechápu, jak mohlo projít QA.

Z čeho jsem byl dále trochu rozčarovaný? V Monster Hunter 4 Ultimate se mi velice líbily úvodní představovací animace příšer. Hře to dodávalo pocit příběhu, že je osoba lovce skutečně interesovaná v ději. Monster Hunter Generations představuje potvory velice trapně - monstrum naskočí, napíše se název a hotovo. Nejen tato změna mne přivedla k názoru, že Monster Hunter "zarkádovatěl".

Souvisí to i se zavedením bojových stylů - variabilita přerostla veškeré přijatelné meze, ale v praxi? Striker je přímočarý tah na branku, ála Golden Axe. Aerial je přehnaně nadužívaný, proti minulému dílu lze totiž útočit na příšeru během osedlání. Adept je obtížný na zvládnutí a Guild style je prostě klasika. V onlinu hned od začátku potkávám velice dobře vybavené lovce, což nebylo dříve zvykem.

Co tím chci říci? Že Monster Hunter v této podobě již nemá jít kam dál. Je to podobný syndrom, jako u GTA5. Je to naprosto super zakončení jedné obrovské kapitoly, ale další díl už bude muset přinést něco skutečně nového, abych si z něj sedl na zadek. Dostal jsem se ve hře už tak daleko, že mne přestávají ohromovat speedruny profesionálů - hra se pro mne stala takřka dokonale čitelnou a i když umí pořád překvapit, to okouzlení z překvapení je kratší a kratší - což je naprosto normální a pochopitelné! Chtěl bych ještě někdy v životě zažít tu fascinaci novou hrou, kdy se učím vše od nuly a selhávám v triviálních věcech -  a to mi tato hra už nemůže dát.

V žádném případě to nesnižuje kvalitu Monster Hunter Generations - tato hra si zaslouží jakékoliv vysoké hodnocení, medajli za vítězný poměr cena / výkon a technické zpracování (i ve 2D vypadá famózně, zvuk je naprosto skvělý).

Je to pátý díl Monster Huntera? Dostane G rank edici v Ultimate balení za rok? Ne tak docela. Capcom se vyjádřil v tom smyslu, že jde spíše o spinoff, jakým byl například Street Fighter Alpha. Stará dobrá (komplikovaná) hra s novými super komby a pár vychytávkami navíc, atraktivní (čti: přístupný) pro nové hráče. Monster Hunter Generations si nenechte ujít!