Prostě miluju Cimrmana a i když jsem například takzvanou volbu o nějvětšího Čecha ignoroval, celkem mi imponovalo, že nejsem sám, kdo si umí na předním místě představit Cimrmana. Tento zapomenutý český génius ovlivnil můj život obrovským způsobem a společně s Voskovcem a Werichem, Šimkem a Grossmanem či divadlem Semafor patří podle mého názoru největší žijící ikony české (potažmo československé) komiky. S tím rozdílem, že Cimrmani jsou z výčtu prakticky jediní dosud žíjící, mají v divadle už čtyřicet let vyprodáno a je tedy možné se na ně podívat. A to nehovořím o odkazu "Cimrmanových" filmů autorské dvojice Smoljak+Svěrák, Jazzovou sekci a o Vinárně u Pavouka. Cimrman je prostě něco.
Teoreticky by se mohlo zdát, že díky enormnímu zájmu je cena lístků astronomicky vysoká, určená jen pro horních deset tisíc. Není tomu tak - cena je stanovena na sympatických 300 Kč, což je naprosto přijatelné. Horší je to s dostupností. Jednou měsíčně si můžete jít stoupnout do fronty na pořadník. Pokud přijdete dostatečně včas, nejlépe tak o půlnoci, tak v osm ráno opravdu dostanete číslo. Pak můžete jít domů se vyspat, protože v půl páté odpoledne dochází k samotnému prodeji lístků. Jedna osoba může koupit maximálně 4 lístky, což obvykle stačí, ale když tak učiní každý, není jistota, že na vás vybydou.
Jelikož tento proces je velice náročný a pro mne prakticky nemožný, rozhodl jsem se najít alternativní cestu. Po chvíli Googlení člověk najde záznamy o tom, že někdo prodal lístky i za pět tisíc korun, což mne vyděsilo, ale nakonec jsem na Aukru našel několik prima nabídek. Abych to ještě vysvětlil - motivace vidět České Nebe je pochopitelně obrovská čistě za mne a za drahou polovičku, ale navíc jsem chtěl dát pěkný dárek rodičům. Štěstí mi přálo. Po troše peripetií se mi podařilo vydražit čtveřici lístků na stejné datum - dva do první řady a dva do čtvrté - a to za slušnou cenu (pouze dvojnásobnou nominální hodnoty). Takže jsme tam včera byli.
Patřím mezi velké fandy, jak jsem již výše naznačil, takže za sebe musím říct, že i Afrika, mnohdy kritizována, se mi moc líbila. Na druhou stranu uznávám za vrcholy tvorby Záskok, Švestku a Lijavec (ale adekvátně zbožňuji všechny hry). Moje očekávání bylo znásobené i tím faktem, že jsem si o Českém Nebi nezjišťoval vůbec nic, čímž se tato návštěva divadla podstatně lišila, od těch minulých (kam jsem šel až po vydání hry na CD). Poprvé jsem mohl zažít opravdu generický zážitek tak, jak byl plánován. Osobně jsem si říkal, že kdyby to bylo stejně dobré, jako Afrika, tak že budu spokojený. Jaké bylo moje překvapení, když se kvalita drasticky přiblížila Záskoku!
Úvodní seminář se nesl v lehkém duchu. Již během něho bylo jasné, že tuto hru pochopí v plné šíři pouze lidé, kteří mají základní přehled v české historii, protože na ní je velká část komiky založena. Však také již samotný seminář byl nepokrytě pojat takřka historicky, o Cimrmanovi se v něm vlastně hovořilo pomálu. Byla to jen nutná a nepříliš dlouhá předehra k opusu v druhé části večera. Tím nechci říct, že by se během semináře nedalo zasmát; naopak. Experiment se živou kopírkou nebo jeho jaterní problémy (anebo "Bez Flašky v posteli neusnu").
Nejvíce překvapující je ta lehkost "neherectví". Při Africe jsem měl občas pocit, že se stáří již zásadně podepsalo na výkonech herců respektive autorů. České Nebe působí, jako čerstvá krev do žil, nemáte pocit, že se díváte na staré lidi při kvalitní, ale přece jen již trochu rutinní práci. České Nebe má nádech Cimrmanových počátků a to přesto, že jde o poslední Cimrmanovu hru (pravděpodobně). "Nabušenost" inteligentním humorem, zapamatovatelnými hláškami a několika až téměř vulgárními narážkami v briliantním a neopakovatelném Cimrmanovském stylu - je to totální luxus!
Nerad bych prozrazoval nějaké citáty nebo detaily, ale neubráním se vypíchnout alespoň něco - další odstavec je tedy spoiler.
Naprosto oceňuji postoj k tradiční křesťanské morálce, která je osobou mistra Jana Husa (Jaroslav Weigel) krásně zkarikována a odlehčena. Když se rozhoduje o přijmutí Josefa Kajetána Tyla, tohoto známého sukničkáře, je Hus jednoznačně proti. Když mu ale Karel Havlíček Borovský (Genadij Rumlena) prozradí, že Tyl napsal o Husovi divadelní hru, polichocený Hus obrátí. Obecně Borovský "je chlapík", srší z nějak hlášky, takže právě o Tylově hře prohlásí, že kritiku uzavřel slovy "Kdo nepláče, není Čech". Epesní nadčasovost jeho hlášek má obrovskou šanci na proniknutí mezi nejširší obecenstvo. A není sám - zpožděný Svatý Václav (Petr Brukner) se omlouvá slovy "Promiňte, trochu jsem se zamodlil". Hus je zase neustále zapálený pro věc. Babička Boženy Němcové (Miloň Čepelka) je svou prostotou opravdu zjemňujícím prvkem, takže její otázky uvádí do rozpaků nejen praotce Čecha (Jan Kašpar) - zejména otázky "Vy jste vdovec? A pramatka Čechová zemřela mladá?" se nedají odrazit jinak než "Já měl pramatek, to víte, jsem pohan". Osoba praotce Čecha je vlastně v Českém Nebi takřka nechtěně a uvádí vše na světskou míru. Neustále si plete autory české literatury a hudební tvorby, protože má plnou hlavu jídla a medoviny. Ze začátku jsem se trochu obával, že v pozadí bude Jan Ámos Komenský (Ladislav Smoljak), ale je tam správně výrazný - "No jakmile jsem udělal třídu smíšenou - z chlapců i dívek, přestaly se tyto geometrické obrazce objevovat. A víte, co mi řekli chlapci na otázku, proč je již nekreslí? Protože zjistili, že to tak ve skutečnosti nevypadá!". Pro úplnost musím ještě jmenovat maršálka Radeckého (Bořivoj Penc) se svým "Ticho blbci!" a také Miroslav Tyrš (Michal Weigel) jim řádně protáhne perka. Každá postava při prvním objevení se na scéně používá specifickou vlastenckou hlášku. Jedním z motivů celé hry je také posouzení děvčat Hanky a Lindy ze jejich podvržené rukopisy, kde se řeší rozpor "lhaly, ale pro dobro národa", než to Borovský rozsekne, že jde o muže, což činí Janu Ámosovi radost, že to může měkkým a tvrdým i/y rozlišit v textu. Tahle hra je prostě totální bomba!
Jsem tuze rád, že ještě v jednadvacátém století fungují divadla. Jde vlastně o jednu z nejčistších forem umění dneska, protože mít dneska divadlo, aby tam lidi měli zájem chodit a zároveň se to uživilo - to je zázrak. A zázraky byste měli podpořit. Pokud se vyskytne sebemenší šance, že byste se k lístkům mohli dostat, neváhejte ani sekundu. Mohli byste přijít o hodně smíchu a radosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat