Wolfenstein RPG

Doom RPG se mi celkem líbilo, takže jsem si do mobilu na ukrácení dlouhých chvil, když dojde baterka v DSku, koupil i toto "pokračování". Jak jsem záhy seznal, tak se obě zmíněné hry od sebe příliš neliší, což je do určité míry dobře a do jisté míry i špatně.

Nic proti Wolfensteinovi. Původní 3D hru mám rád a i pokračování Spear of Destiny, ačkoliv jsem jej pro přemrštěnou obtížnost nedohrál, počítám mezi nejvýznamější hry v historii. Ovšem cokoliv bylo potom - to mne nebavilo. Return to Castle Wolfenstein beru ještě na milost díky Enemy Territory, ale obecně mi vadí zakomponování zombií a magie do "prostého" světa druhé světové války. Já vím, že i v původních hrách byly určité nepřirozené příšery, jako létající Hitler nebo mutantí voják - ale to jsou dva kusy ujetých potvor (když vynecháme Blinkyho, Inkiho, Pinkyho a Clyda), které netvoří hlavní náplň dějové linie. Zaměření na "nečisté rituály" mi prostě k Wolfensteinovi nesedí, takže se ani na připravovanou hru s prostým názvem "Wolfenstein" moc netěším. A také je v této věci hlavní jádro mé kritiky vůči mobilní hře.


Hlavní dějová linie je neskutečně hloupá. Já vím, že od mobilní hry člověk nečeká mnoho, ale ze začátku hry člověk prožívá určitou zábavnou gradaci problému, který se nakonec smrskne a vyšumí. Totiž během hry potkáváte na různých místech svého úhlavního nepřítele, kterého nakonec porazíte v pěstním souboji - leč na poslední chvíli unikne. To se mi líbilo. Ale do konce hry již nedošlo k žádné konfrontaci, jenom se nám občas někde zjeví a to je tak všechno. Krom toho je tady hlavní dějová linie, která je prostě - ehm - o ovládnutí světa pomocí supermutantíchmonster. No teda!


Jádro hry je v chodbičkaření po políčkách. To je celkem v pořádku. Celá hra probíhá na tahy, kdy můžeme neomezeně rotovat nebo měnit zbraně, ale pohyb, střelba nebo používání předmětů v inventáři posouvá čas o jeden tah. Nepřátelé jsou na tom podobně s tím rozdílem, že za jeden tah mohou někdy udělat i více věcí, jako je třeba pohyb a útok. Je to logické, B. J. Blazkowitz je mnohem silnější a odolnější, než většina běžných nepřátel, takže je jejich přesila a lepší možnosti pochopitelná. Inteligence nepřátel je dost sporná, obvykle vychází z aktuálního prostředí - na které políčko se pohnou. Ale pokud na jejich tělo nalepíte dynamit, začnou utíkat místo toho, aby ho ze sebe sundali. Ale to je herní mechanismus, nechme to být.


Nejzásadnější problém hry je nízká variabilita. Drtivá většina herních situací - soubojů, mají jednotvárný průběh. Použít co nejsilnější zbraň, doléčit se přehoušlem lékárniček - opakovat. Občas, ale to skutečně jen výjimečně, je vhodnější použít ku svým akcím svého okolí - napříklat nepřátele ubít utrženým záchodem, občas lze na ně shodit lustr nebo tak něco a ještě finální boss je celkem prima (u něj jsem mimochodem poprvé za hru zemřel), ale 99% hry je jednotvárná nuda. Přitom zbraně samy o sobě jsou celkem zábavné, líbí se mi implementace sniperky a rovněž možnost používat dynamit pod vodou (?!), ale většinou je to prostě jedno - stojíte v chodbě a klikáte útok, dokud všichni v dohledu nezemřou. Sem tam se doléčíte - to je celá hra.

Jak logicky vyplývá - dost přísná linearita a nízká variabilita znamená, že "RPG vývoj postavy", pokud to tak honosně nazvu, je také velice lineární a nízko variabilní. Zkušenosti automaticky zvyšují zdravíčko a pár vlastností hrdiny, ale není to ve hře moc poznat. Takže vlastně o žádný vývoj postavy nejde. Modifikací je možnost vyrábění injekcí s lektvary, kterých je několik desítek druhů. Jelikož jsem se ale na ně vyflákl, musím referovat, že hra se obejde i bez nich.


Tak já nevím. Doom RPG se mi líbilo, protože to bylo nové. Wolfenstein RPG nepřináší nového nic, jenom sází na osvědčené prvky. Jistě, dá se trávit čas hledáním tajných míst či získáváním medajlí za speciální úkoly, ale ta motivace je téměř nulová - zejména po dohrání hry. Grafika je po většinu času nadprůměrná, ale postavičky by si zasloužily lepší prokreslení. Zvukové efekty na úrovni. Zábavnost těsně nad bodem mrazu. Dialogy nejsou vtipné ani jinak zábavné. Hloupý příběh v mých očích hru shodil úplně. Ale zase jsem byl schopen ji po malých dávkách dohrát a délka hry je vlastně docela dobrá. Takový průměrný titul, který se dá hrát, ale nesmí se brát vážně bych řekl.