Puzzle Quest Galactrix

Bejeweled známe asi všichni, skoro všichni znají i první Puzzle Quest (s podtitulem Challenge of the Warlords). Pro ty, co neznají - jde o vynikající mutaci Bejeweled, kde kombinováním barevných kuliček sbíráte čtyři druhy many na kouzlení, zkušenosti, útoky a v neposlední řadě peníze. Ano, máte tedy fantasy hrdinu, který má svoje statistiky, sledujete příběh, putujete po krajině a hlavně - bojujete s monstry. Atmosféru bitev docela dobře zachycuje strip Penny Arcade, ale vážně - je to děsná blbost, která je ale tak chytlavá, že prostě musíte tyhle kuličky hrát. Hra se dočkala portu snad na všechny platformy, kde jsem si pochopitelně oblíbil a dohrál DS verzi. Takže suma sumárum - když jsme se dozvěděli, že druhý díl je na cestě, byli jsme nadrženi (my = já a moje okolí, co tomuto démonu propadlo).


Podle názvu druhého dílu se dá usoudit, že největší změnou je posun do vesmíru, místo klasického fantasy. Mnohem podstatnější je ale pojetí samotné hry. V Bejeweled i v Puzzle Questu je hrací plocha složená z různobarevných čtverců, které skládáme do řad nebo sloupců o třech a více shodných barvách. Tyto pak zmizí a na hrací plochu automaticky zvrchu dopadnou nové, náhodně vygenerované barvičky. Galactrix tento principm zajímavě obměňuje tím, že hrací plocha je šestiúhleníková, hexy můžeme posouvat tedy v šesti směrech a hlavně, že náhodně vygenerované nově přibyvší hexy přijdou z té strany, kterým směrem jsme naposledy táhli. Není to sice nějaká brutální redefinice žánru, ale velice příjemné osvěžení a změna herního stylu - určitě.


Opět máme hrdinu, kapitána lodi a jeho partu věrných úslužníků. Za peníze si kupujeme vybavení lodi a na samotné hrací ploše těžíme tři druhy energií pro zbraně / výbavu, doplňujeme energii štítů, sbíráme zkušenosti a psychické body a samozřejmě děláme útoky - reprezentované vesmírnými minami. A nutno říci, že hra je VELICE návyková a chytlavá, velice TĚŽKO se od ní odtrhává. A to zejména v případě, že vás první díl minul.


Je to ale to samé dokola? Není to nuda? Jde na tom vlastně něco zkazit? Kupodivu - po zkušenostech s prvním dílem se budu soustředit na detaily, abych nenarazil na něco, co mne bude odrazovat od hraní už od začátku. A našli poslové, našli. Totiž - nebudeme si namlouvat, že v Puzzle Questu hraje náhoda nějakou malou roli. Naopak. Ale s touto náhodou se dá docela dobře pracovat. Jednak samotné plánování dopadu jednotlivých barevných prvků a pak kombinace se speciálními předměty, které dokážou zamávat s výsledky. Zatímco v Puzzle Questu bylo jasně viditelné, že odmazáním této trojice zbude protihráči jiná kombinace, v Galactrix je to obtížnější, protože přísun nových prvků je z šesti stran, místo z jedné. Tím se dají (ať už záměrně nebo nechtěně) totálně zamíchat karty na mnoho tahů dopředu (navíc je ve hře zbraň, která bez ohledu na náš tah přisouvá nové hexy náhodně ze všech stran). Takže role náhody je v této hře mnohem větší, než by se zdálo na první pohled. A samozřejmě, že máte pocit, že náhoda přeje spíše počítači, než vám. Nejsou pro to důkazy, ale pocitovou statistikou to tak prostě je. A to je sprosté samozřejmě.

Kdyby to zůstalo jen u tohoto, tak by se s tím dalo žít Puzzle Quest je jistě vývážený, možná jsem jen na patnáctém levelu, mám za sebou cca 5 hodin hry, což je prostě možná málo? Možná, třeba se to naučím. Je tady ale nepochopitelná věc, která kazí dojem ze hry snad ještě více. Tou věcí je odfláklé technické zpracování. Jak je možné na Bejewelled něco zkazit? No, podařilo se. Hra na mne působí, jako by běžela v emulaci PC, protože jinak to nechápu.

Téměř každé kliknutí při pohybu na mapách, při lezení do inventory a při braní misí je doplněná OTRAVNÝM loadingem v délce 5-10 sekund (jak co). Tyto loadingy jsou neuvěřitelně, nepochopitelně a nevysvětlitelně časté. K tomu si přičtěte podobně frekventované automatické ukládání pozice, která má 2,2 MB! Takže i ukládání pozice mezi loadingy protahuje hru ad absurdum. Trvá přibližně minutu, než se dostanete vůbec do hry (od okamžiku spuštění včetně úvodních obrazovek) a další minutu, než se proklikáme k nějaké bitvě v sousedním systému. Já vím, že DSko má pouhé 4 MB RAM, ale to, co mi tady konzolka ukazuje nemá 4 MB ani náhodou. A i tyto 4 MB se interním loadingem nemohou nahrávat déle, než jednu sekundu. Kde tedy udělali soudruzi chybu? A proč ji hlavně dělali?


No ale dobře, tak prostě mimo bojování si trochu počkáme, ale většínu času trávíme jinak, no ne? Ano, většinu času trávíme bojováním, smlouváním, těžbou surovin, výrobou předmětů a hackováním mezihvězdných bran. To vše jsou celkem vhodnou mutací na Bejeweled - s výjimkou poslední jmenované. Tam to docela ujelo. Hackování bran je nezbytnou součástí hry, protože jakýkoliv let mezi dvěma systémy je nutné nejprve (jednorázově) odemknout. Při pohledu na mapu systémů odhaduji, že je ve hře více než 200 bran. Systém hackování je jednoduchý - na horní obrazovce vidíme, jakou barvu musíme odpálit v jakém pořadí. Na to vše máme poměrně přísný časový limit. Jak jsem se výše zmiňoval o vlivu náhody, tak tady je to kritické. Náhle se nám odpalují hexy sami, aniž bychom s tím mohli cokoliv dělat. V pořádku, ale bohužel - během této doby běží pořád ten čas! To znamená, že mnohdy prostě ztratíme deset vteřin jenom proto, že se systém zbláznil. Dokonce i při stisknutí tlačítka Start - tedy obvykle zapauzování hry - čas jede dál. Pomůže jen zavření konzole.


Takže co je jasné - vliv náhody zde výrazně převažuje vliv hráčovy taktiky a schopností postavy. To je patrně důvod, proč se nebudu olbřímímu světu věnovat nějak více. Je to rámcově zábava, ale když má protivník převahu od začátku (nepřátelé zdá se levelují s vámi) a více štěstí, tak je to nuda. Naopak se pak občas podaří mnohonásobně silnějšího protivníka téměř vyhladit ve třech tazích, protože to naopak spadne vám. Hra se z velké části hraje sama a to není znak dobré hry.


Hodnotit hru je předčasné, ale zase je jisté, že nemůže již příliš překvapit. Nepřesná reakce na stylus, zpomalená reakce na stylus, neustálé loadingy a zejména nepodchytitelná náhoda - to hru z jinak zajímavého a zábavného základ neuvěřitelně sráží k průměru. Sice je tento průměr složený z několika výrazně dobrých a několika výrazně špatných prvků, takže se některé dají ignorovat a získat tak slušnou hru, ale sám to nevidím na více, než 15 hodin, než se na to vyfláknu úplně.

P.S.: Hra je opět portovaná na kde co, takže si to asi zahrajete kdokoli. Na PC by to mohlo být v zásadě hratelnější.