Metal Gear Solid 4

Nejde jenom o to, že je Metal Gear Solid 4 nejlepší (a prakticky jedinou pořádnou) hrou na Playstation 3, ale o to, že Hideo Kojima dotahuje věci do konce. To mi přijde fascinující více, než cokoli jiného. Samozřejmě, že i člověk neznalý příběhu her, které chronologicky zabírají události od konce druhé světové války po rok cca 2015, bude na hru koukat jako pudlík, protože skvělost a úžasnost této hry je neměnná. Ale takové to hluboké vychutnávání si užijí teprve lidé, kteří sledovali dobrodržství Solid Snaka od roku 1987 (Metal Gear, MSX) nebo alespoň od roku 1998 (Metal Gear Solid, PSX), mezi které se řadím i já.

Metal Gear, ten původní, byl v zásadě klasickou 2D akční hrou, nejvíce připomínající Commando, ale nebylo nutné tam vše zabíjet, bylo nutné používat předměty a byly přítomny rozhovory - směsice klišé - to vše v pozadí opravdu vtipných jmen, jako například finální nepřítel "Big Boss". Nechci té hře křivdit, ale od začátku do konce to vypadá, jako kdyby patnáctiletí fracci spíchli scénář a Konami to vydalo jako hru. Že se z toho stala jedna z nejcennějších herních sérií? Inu, je to pořád dobrá hra, i když je to okoukané téma "klaďas jde sejmout záporáka, co chce ovládnout svět".

Jenže pak, po patnácti letech se dozvíte po několika dílech hry, že Big Boss není vlastně vůbec trapné jméno pro finálního záporáka, když odhalíte bohatě dějové pozadí - kdo je kdo. Samozřejmě, že Kojima neměl šanci navrhnout takto precizní strukturu děje v osmdesátých letech, ale když pak sledujete poslední titulky v MGS4, tak vás to napadne. Napadne vás, že to možná přece jen zamýšlel od začátku, protože tohle prostě není možné!

Ale k MGS4. Do nejmenšího detailu je zde zpracován osud všech hlavních i vedlejších postav. A to vše naprosto nenásilně a bez příchuti lacinosti nebo patosu - a to přesto, že nás k tomu Kojima ze začátku hry nabádá, že vyměkl a dělá primitivní fóry. Jenže on vás vypeče jak škvarky. Na konci hry se "samozřejmě" z nepřátel stanou přátelé a je tam svatba, ale po celou tu dobu jste natolik vžití do role pěšáka, ze kterého se stane ústřední postava, že to prostě žerete, dnes již zapomenuté, "rytířské" pojmy jako zodpovědnost, sebeobětování, upřímnost, přátelství a láska. V té hře je to servírované způsobem, kdy ani na vteřinu nepochybujete o tom, že jste to udělali správně. Ta hra vás ovlivní, změní. Měl jsem hodně dlouho o čem přemýšlet. A to je skvělé.

Tuto hru řadím mezi vrcholná umělecká díla na poli interaktivní animace. Hráč zde vlastně hraje minimální roli, jste spíše divák famózní operety, kterou si můžete vychutnat o to více, díky interaktivitě. Jistě by to šlo předat i pomocí filmu, knihy, komixu... ale hra tomu sedí jistě nejlépe, bez diskuze. Jistě, musím uznat, že to tam asi na dvou místech maličko skřípe, ale je to detail. Pokud neoznačit MGS4 za hru bezchybnou, tak je to určitě hra s nejméně chybami vůbec.

Další díly ale budou. Již nyní se hovoří o Ocelot Files pro PSP, které se budou odehrávat v sedmdesátých letech, kde nechal Kojima docela velkou díru a tím pádem prostor pro dokreslování detailů. A ono - v edici MGS3 Subsistence je možnost si zahrát první dva díly Metal Geara z původního MSX (NES, C64 a další verze jsou zmršené!), takže mám co dělat.

Záměrně bych se rád vyhýbal nějakému zevrubnému shrnutí dějů všech her, na to jsou tady fanweby, ale pokud se hodláte do MGS4 pustit, zahrajte si tři předchozí díly (místo čtení fanwebů) pro plnotučný zážitek. Tohle nejde jen tak shrnout.

P.S.: Kojima z neznámého důvodu tíhne ke slovanským národům. Nejenže se v MGS3 dozvídáme o okupaci Československa během války, nejenže v MG2 je postava českého profesora (ve hře jsou české titulky s diakritikou!), ale navíc celý jeden level v MGS4 se odehrává v Praze. A parádně.