Alone in the Dark

Nintendo Wii je díky své masové popularitě bohužel cílem chtivých obchodníků, kteří vydáváním laciných podprůměrných her (prodávaných ovšem za plnou cenu) doufají, že i při zaujmutí zlomku majitelů konzole vydělají balík. Nutno přiznat, že jim to celkem vychází. Druhá věc v neprospěch Wii je fakt, že vývojaři tuto konzoli neberou většinou příliš vážně, považují ji za jakousi Playstation 2 s motion sensitive ovládáním - a hry opět podle toho vypadají. Hry se portují z PS2 a i nově vytvářené jsou identické - jako například Manhunt, který byl ale větší zábavou díky ovládání, ale jinak technologicky nic moc. Prostě humus. A přitom zbytečně.


Když jsem viděl první obrázky a videa z Alone in the Dark, byl jsem nadšený. X360 / PC verze vypadala na mutaci Resident Evil 4, založenou na propracovanějším fyzikálním enginu, kde je možné například zapalovat předměty o zdroj ohně (no, PR oddělení na tom založilo většinu argumentace, proč bude hra super duper popiči nextgen, ale...). Sice mne maličko zarážel název hry, protože má jít o pátý díl, ale nakonec se zdá, že jde o úplně jinou herní sérii se stejným názvem - no je to divné, ale co na tom záleží. Když pak následně oznámili i verzi pro Nintendo Wii, byl jsem nadšený ještě více, ale když pak oznámili i verzi pro Playstation 2, začal jsem tušit kulišárnu. Takže hra nedávno vyšla, tak jsem si ji pořídil a dal jsem se do testování.

Je to hrůza, nejhorší hra na tento systém a nejblbější věc tohoto století. Prostě peklo.

Všechno to začíná naprosto ujetým konceptem. Tak například - ve které hře musíte mrkat očima, abyste dobře viděli? V Alone in the Dark musíte po první dva levely každých deset vteřin mačkat tlačítko na mrknutí, abyste si rozzářili pohled, protože jinak vidíte rozmazaně. Příšernost a vopruz. Autoři hry si nebyli jisti, jestli hru pojmout jako first person nebo third person střílečku, takže máme možnost přepínat kameru dle libosti. Ale ouha - je tady problém. First person pohled je značně přehlednější, protože vidíme okolo sebe - poměrně rychle se můžeme otáčet okolo vlastní osy (díky Wiimote), což v third person pohledu moc nejde - tam se otáčíme joystickem a centrujeme kameru. Bohužel - ve first person pohledu se nemůžeme rozhlížet nahoru a dolů více, než o cca 30 stupňů! V tom výsledku máme tedy možnost rozhlížení po prostoru, asi jako v Doomovi - a hře to velice vadí, protože nám to naprosto znemožňuje zaměřovat věci pod a nad námi. A co je nejhorší - jakmile se pokusíme o jakoukoliv interakci s okolím, kamera se vždy bez optání přepne na third person! Takže když sbíráme předměty, skáčeme (!) nebo někam lezeme, kamera se vždy přepne a nastaví se do nějakého defaultu, což stručně řečeno znamená, že ztratíme orientaci. Jako bonus ještě dodám, že ani third person pohled není to pravé - kamera se nastavuje povětšinou automaticky a to tak, abyste vůbec nic neviděli. A samozřejmě - skákání je nepřesné, někdy skáčete metr, jindy tři, nepřehlednost okolí způsobuje, že umíráte náhodně a nevíte proč, prostě je to totální peklo. Hlavně, že musíme mrkat.

Pohled na tyto obrázky nevyvolává dávení, až se tomu divím. V reálu ale hra vypadá opravdu špatně.

Tohle je ovšem jenom legrace proti příběhu hry. Story je tak neuvěřitelně hloupá, že mám z toho ranní kocovinu. Začátek je z příručky pro líné scénáristy, kapitola osmá, odstavec druhý - hlavní hrdina ztratil paměť, ale jen on dokáže spasit svět. Brzy zjistíme, že jsme jakousi hlavou super tajného společenství vyznavačů ... no nevim, nejsem tak daleko. Ale o co jde - celá hra je po obsahové stránce výtvorem dementa! Příklad 1: Hořící a bořící se budova, zaseknutý výtah v osmnáctém patře s ženskou volající o pomoc. Hlavní hrdina se po patáliích spustí na laně na střechu výtahu, a vrchním otvorem se dostane do kabiny. Žena mu začne děkovat za záchranu života. WTF? Jsme oba identicky uvězněni ve výtahu bez možnosti úniku a ona děkuje za záchranu života? Vrcholem pak je, že se po krátkém dialogu výtah utrhne a padá osmnáct pater a OBA TO PŘEŽIJÍ a ona NEUSTÁLE děkuje za záchranu života! Příklad 2: Ta samá žena o pár desítek minut hraní později. Nacházíme se v parku, hlavní hrdina silně krvácí. Žena dává instrukce - "Musíme okamžitě zastavit krvácení, musíme sehnat obvazy a dezinfekci, strašně krvácíš! Přísahám, že tě nenechám ve štychu, zachránil jsi mi život!". Na ta slova podává hlavnímu hrdinovi mobilní telefon, ať si zavolá na 911. A následně ODCHÁZÍ NĚKAM DO PRYČ! Cože? Takže ona nám chce pomoci a odejde, COŽE? Příklad 3: Starý muž vysvětluje hrdinovi bez paměti, že je pouze ten jediný, kdo dokáže spastit svět. "Spěchej", vybízí starý muž hlavního hrdinu, "sejdeme se v hotelu, pokoj 934". Starý muž vytahuje pistoli a ustřeluje si hlavu. V JAKÉM HOTELU? PROČ SE ZASTŘELIL? A samozřejmě, že žena i hrdina jsou absolutně chladní a shodnou se, že musí jít do hotelu. Příběh demence - to se nedá komentovat dál. Hra je celá totálně postižená!

Toto jsou obrázky z devkitu, nenechte se zmát, reálná hra vypadá O HODNĚ HŮŘE.

Ale zpátky ke konceptu. Příšerné ovládání má pak posléze jednu featuru - podržením tlačítka pro mrkání se hrdina svede dívat na svět "všeodhalujícím pohledem", který má sloužit jako nápověda v případě, že nevíme jak dál. To se hra přepne do černobílé grafiky, kde se důležité předměty zvýrazní bíle. Proč ne. Bohužel - bíle se předměty zvýrazní, až když stojíme skoro u nich - na dálku tedy nemáme šanci rozeznat vůbec nic. Typický příklad - hlavní hrdina krvácí a nachází místnost, ve které má být lékárnička. Po chvilce zkoumání zjistíme, že je zde rozbitelná stěna. Do tohoto okamžiku hry se rozbitelné stěny či dveře rozbíjely tak, že se chytil nějaký těžký předmět, typicky hasicí přístroj, a tím se bouchalo do stěny / dveří. Najdeme u stěny jakýsi odpadkový koš, dá se zdvihnout. Bohužel - hlavní hrdina je natolik zraněný, že pro bolest nedokáže koš zdvihnout. Přepneme se do všeodhalujícího pohledu - skutečně svítí rozbitelná stěna. Jak na ni? Než nás něco napadne, hrdina zemře, load a jsme NA ZAČÁTKU LEVELU, který musíme celý proběhnout zase k tomu samému místu. Máme asi tak tři minuty na prozkoumání všeho. V té samé místnosti nacházíme i dveře, které ale nejdou otevřít. Koš, se kterým by asi šly rozbít, stále neuzvednu. Přepnu se do všeodhalujícího pohledu - aha, ony ty dveře nesvítí bíle, takže je to jen kulisa a nemám se tím zabývat. Hrdina zemře, load a jsme na začátku levelu. Opět to proběhnu a napadne mne - co když jde ta zeď prostě rozstřelit? Doběhnu k rozbitelné zdi a vypálím do ní všechny tři zásobníky. Nic se nestane, takže umírám, load a jsme na začátku levelu. Probíhám level, zkoumám zákoutí. Než se dostanu k inkriminovanému místu, umírám, load a jsem na začátku levelu. Opět běžím k inkriminovanému místu a zkoumám detaily, nic nenacházím. Vytahuji tedy pistoli a střílím do odpadkového koše, třeba z něj něco vypadne. To se sice nestalo, ale - omylem se trefím do dveří (neaktivních a nezvýrazněných) a TY SE OTVÍRAJÍ! WTF?! Samozřejmě mi dochází čas, takže umírám, load, jsem na začátku levelu, běžím ku dveřím, střílím do nich, nacházím lékárničku (!!!), léčím se, ale - NEJDE SE VYLÉČIT ÚPLNĚ! Takže pořád trochu krvácím, jen jsem si prodloužil život, každopádně chápu se koše, rozbíjím s ním stěnu, vylezu ven, skáču po laně, šplhám nahoru. Proč jsem nemohl opustit místost dveřmi, kterými jsem přišel? Nevadí - utíkám dál a potkávám hejno nepřátel. Umírám, load a jsem na ZAČÁTKU LEVELU. KDO TOHLE VYMYSLEL, TAKOVEJHLE TOTÁLNĚ UJEŤÁCKEJ SYSTÉM? Demence na entou.

Dva obrázky výše demonstrují zakrývání nedostatků hry rozmělněnou sračkou. Níže první Resident Evil z roku 1996.

Myslíte si, že tím hrůza končí? Záměrně jsem to na začátku jenom naznačil, abych to teď vybalil. Alone in the Dark je jedna z nejodporněji vypadajících her všech dob! Já samozřejmě chápu, že je nesmírně obtížné získat od Capcomu engine na Resident Evil 4 (původně GameXube), dokonce svedu pochopit, že z důvodů snížených nákladů je těžké napsat vlastní engine na úrovni Final Fantasy 12 nebo tak něco, ale aby hra vypadala objektivně HŮŘE, než Alone in the Dark z DOSu v roce 1992, to je nemožné! A to nejde jen o technologickou stránku věc, která sotva sotva převyšuje Resident Evil 1 z Playstation 1, ale o stránku designovou, kdy jsou všechny postavy jedním slovem hnusné! Vypadají jako mrtvoly polité kyselinou a s rozmazanou rtěnkou v oblasti, kde bych očekával ústní otvor. Celá hra vypadá jako vytažená z řitního věnce koně, který právě prošel traumatizujícím zážitkem. Nedá se na to koukat, je to k zblití.

Alone in the Dark 1 a 3 - léta 1992 a 1994. Vypadá to značně lépe, hezčeji a přehledněji.

Ale tím zklamání pořád nekončí. Slibovaná "Havok" fyzika je smrsknuta na padání židle a vlastnost hry, která z vás má udělat údajně pyromana, je v praxi příšerně udělaná baterka. Prostě máte v ruce židli, která jakože hoří (není na ní vidět ani náznak plamene), což okolo vás vykresluje oranžové kolečko jakože světla. Vypadá to příšerně a nefunguje je to. Je to odpornej humus. A co pak nepřátelé? Nejenže jsou dementně naanimovaní, ale navíc nemají hitboxy, takže je lhostejno, jestli pálíte do hlavy, těla nebo nohy - každý zombík vydrží přesně čtyři náboje. A to přitom z nich nestříká krev a dokonce ani nemají ragdoll nebo nějakou fyziku po zásahu - vše je natvrdo a pitomě ručně naanimované - bliju. A jako perlička - většina renderovaných ingame animací, které by měly vypadat lépe, než realitime počítaná grafika, aby hráče inspirovaly, jsou prostě jen uložené snímky ze hry, takže to vypadá úplně stejně hnusně. A když jsem u toho - proč se hra jmenuje Alone in the Dark, když po většinu času se pohybujeme v mléčné šedi? Mám dobře nastavenou TV a kontrast - ale tohle vypadá, jako vyzvracená vodka s pivem.

Resident Evil 4 vyšel v roce 2005 na mnohem slabší platformu Game Cube - přesto vypadá přibližně 100x lépe, nemluvě o hře samotné. Proč tomu tak je?

Takhle - věřím tomu, že verze pro XBOX 360, PS3 a PC, budou graficky značně povedenější, ale pokud vím, tak obsah her je v zásadě identický. To znamená, že většina mých postřehů platí pro všechny platformy. A to si nezaslouží ani sága AITD, ani Wii ba ani Atari, které hru vydalo. Kouknu se na autory hry - Hydravision. Mají na svém kontě asi tak deset sračkózních předělávek z platformy A na platformu B. A jsme doma.

Takto odporně a nevýrazně hra skutečně vypadá. Buďte rádi, že jsem nenašel screenshoty nějaké ženy. Ničí to varlata.

Je na hře nakonec alespoň něco dobrého? A víte, že je? Za prvé - inventory, to je udělané moc pěkně. To samé platí pro léčení zranění. Jsou to detaily, které ale (být to jiná hra) stojí za zmínku, jsou prima. A ještě se mi líbí koncept - nunchuk aktivuje předmět v levé ruce, Wiimote aktivuje předmět v pravé ruce. Bezva to funguje v third person pohledu - zatřesete daným ovladačem a vytáhnete - schováte předmět. Bohužel - to by nebyl Alone in the Dark - ve first person pohledu znamená zatřesení ovladače ztrátu orientace - rozhodíte si kameru. Jo a taky se mi líbilo nabíjení pistole. Nikde totiž nemáte ukazatel nábojů, takže musíte pistoli v ruce natočit zásobníkem k sobě - tím jej hrdina částečně vyjme a vidíme, kolik tam zbývá munice. Tlačítkem se pak dá přebít. To je pěkné. Ale to je doopravdy všechno.

A ještě jedna ukázka prvního Alone in the Dark a prvního Resident Evila. Krása!

Takže - fuck off Playstation 2, fuck off Atari - začněte dělat hry na úrovni. Alone in the Dark vás rozpláče, já vás varoval!

0/10