Battle Isle

Když se řekne Battle Isle, představí si každý trochu něco jiného. Všichni si určitě představí Blue Byte a tahové bitvy. Ti mladší z nás v tom vidí vetřelce, chlazení pušek a obrovského bosse na konci (Battle Isle Phase Four – Incubation), ti o něco starší si vybaví gigantické tahové bitvy v roli generálkyně Cara (Battle Isle 2220 aka 3), ale drtivá většina z nás si asi přece jen vybaví tu nejslavnější dvojku, s perfektním vykreslením bitev ve vektorové grafice. A když se řekne Battle Isle 1? Kupodivu poměrně málo hráčů zná tohoto startovního koně série. Co si máte představit, když se řekne Battle Isle? CONRA. To je to, co se vám musí vybavit v první řadě. Ne Contra, ale CONRA.

CONRA je totiž heslo, které spouští singleplayerovou kampaň. Jde o záměr autorů, je to napsané i v manuálu (neověřeno), ale zkrátka při prvním spuštění hry se automaticky navolí hra dvou hráčů, takže si sami moc nezahrajete (i když se to hodí na trénink ovládání). CONRA je heslo, které jsem v dřevních dobách (bez manuálu, internetu atd.) sháněl neskutečně dlouho, protože PC jsem neměl a Battle Isle 2 na Amigu prostě není – a já to tolik chtěl hrát, tak moc jsem záviděl PCčkářům… a místo toho jsem mastil sám se sebou multiplayer. Ale pak přišla CONRA a bylo vymalováno – zázrak sestoupil z nebes do mé svaté Amigy a já konečně okusil, zač je toho loket. A že teda jako je!

Začátek intra...

Krásné intro, ke kterému dělal hudbu ne nikdo menší, než Chris Huelsbeck, zabírá celou jednu disketu a je jedním slovem parádní (i když se v něm nebojuje). Perfektně navozuje atmosféru scifi bitev budoucnosti, kde se utkáme nejen v přestřelkách muž proti muži, ale také tank proti tanku, loď proti lodi a letadlo proti letadlu. Hned ale musím předem říci, že Battle Isle není jedinou strategickou božárnou na témže principu. Hra History Line 1914-1918, která je pro laika na první pohled nerozeznatelná od Battle Isle, vyšla o rok později (1992) a vyjma zasazení do historicky reálného období se vyznačuje tím, že útoky mezi jednotkami jsou pěkně prokreslené a celkově se tedy dá hovořit o skokanském můstku pro Battle Isle 2, akorát že si to můžeme užít na Amize. Jo a taky šla ovládat myší, konečně, sice pořád maličko vachrlatě, ale jde to a to je podstatné. Kdybyste hledali alternativu Battle Isle v dnešní době a v úvodu jmenované tituly máte dávno za sebou, rozhodně se vyhněte „oficiální hře“ Battle Isle Andosia War – protože je příšerná. Místo toho sáhněte raději po sérii Advance Wars pro GameBoy Advance či Nintendo DS. To jen tak pro úplnost.

Sídlo senátu, odkud se vzdáleně řídí přesuny jednotek a jednotlivé boje.

Čím se Battle Isle liší od dalších dílů a od ostatních tahových her je zaměření na multiplayer. Nejenže autoři předpokládali, že dvouhra bude preferovanou činností už od začátku (nezapomeňte si psát hesla po odehrané partii! Hra neumí ukládat pozici!), ale i při hře jednoho hráče zůstane obrazovka napevno rozdělaná na dvě části. Vtip je ale právě v tom, že jeden tah se rozděluje na dvě fáze, pohybovou a útočnou, čímž v jeden okamžik hrají oba hráči svou část – což je oproti ostatním „hot seat“ tahovkám značná změna. Pravda je sice taková, že pohybová část zabere při větších bitvách více času, ale je takto logicky zabráněno tomu, aby se jeden hráč nudil, když hraje druhý – a to je určitě dobré. Minimálně se dá studovat okolí terén, porovnávat jednotky – obě poloviny obrazovky jsou naprosto nezávislé, každý hráč si může dělat co chce, aniž by tím druhého rušil. A jakmile jsou oba hráči spokojeni se svými tahy, stačí vybrat položku v menu „další tah“, role se obrátí a takto se to točí až do úplného vítězství.

A to jsme již v první misi na planetě Chromos, o kterou tu po celou dobu jde.

Bystrý čtenář musí nyní nutně poposkočit a poznamenat – „No jo, ale to znamená, že by to chtělo nějakou zástěnu – něco k optickému zakrytí poloviny monitoru, aby mi druhý hráč nešpehoval taktiku!“ Známe to například u hry Knights, kde je podobná technika takřka nutná pro vrcholové hraní. Leč tady nepochodíte. Ve hře není implementována fog of war, čili máte vždy přesný přehled o svých i nepřátelských jednotkách za všech okolností. Díky tomu nemá dělení obrazu valný smysl a můžeme si tak užít epické bitvy bez zábran.

Útok nepířele v decentním stylu.

Battle Isle je absolutní definicí pojmu „tahová strategie“. Pohyb po šestiúhelníkových polích, hromady jednotek s opravdu diametrálními vlastnostmi a použitím, využívání rozdílnosti terénu, vyrábění jednotek, podpora jednotek v boji, velké i malé mapy a až šachisticky přesná, vybroušená taktika, která vede vždy k vítězství i proti nezměrné přesile. K tomu Blue Byte s typickou německou precizností udělali opravdu skvostné zpracování – skvělá hudba, skvělá grafika, skvělý design jednotek. Pravda – výše zmíněné History Line jsou na tom o dost lépe, co si budeme namlouvat, ale základní design byl kopírován až do Battle Isle 3 a to je podstatný časový odstup. Ale samozřejmě – když si vybavíte dokonalé 3D modely z pozdějších dílů, jsou dneska animace bitev – a to sice formou malých spritů pálících po sobě pixely – maličko úsměvné, ale i tak! Design má tedy hra na totální jedničku.

A naopak můj protiútok v plné síle.

Jednoduchost, ale až křišťálová dokonalost herních pravidel umožňuje také vysokou modifikovatelnost. A to vše od nových map, grafiky, jednotek - až po změnu podmínek k bitvě, časově omezené hraní a podobně. Výsledkem bylo úctyhodné množství datadisků (obvykle ovšem nevyžadující původní hru), osobně jsem našel tři oficiální a nějaké fan projekty. Z dnešního hlediska by stačilo dodělat změny počasí, fog of war a propracovanější management munice a paliva – a získali bychom „Battle Isle 3 na Amize“. Přesto budou nově příchozí hráči maximálně spokojeni, protože původní hra není překombinovaná – já jsem třeba na strategie strašný dřevo a u jedničky mám takový ten pocit, že mi hra jde pod kůži, že mne poslouchá a zároveň mne ovládá. Na Amize jsem nikdy po té neměl podobný pocit.

Toto je ukázka z poslední bitvy, počet jednotek a tedy kombinatorika překračuje normální hranice chápání.

S čím se budou noví hráči také potýkat je patrně ovládání. Kupodivu – na myš se zapomnělo… ale zase tady máme joysticky a těmi si bohatě vystačíme. Stačí podržet tlačítko a následně pohybem páky do jednoho ze čtyř směrů vybereme příkaz na pohyb, útok, informace nebo mapu – analogicky tímto způsobem získáme informace o povrchu, případně o stavu továren. Jakmile si na tohleto zvyknete, začne se vám hra opravdu krásně hrát. Není tedy od věci si i v jedné osobě vyzkoušet dvouhru a naučit se, jak útočit, jak vytahovat jednotky z továren a další finesy. Pak není co vytýkat.

Ukázka z prvního datadisku.

O Battle Isle se nedá psát dlouho. Je to hra s jednoduchým, ale propracovaným konceptem, kdy se dá hovořit pouze o 16ti single a 16ti multi mapách k dohrání. I story na pozadí není kdovíjaká, ale jen podtrhuje atmosféru na pozadí. Pro zaryté stratégy, kterým už leze krkem Civilizace nebo Colonizace je Battle Isle (a potažmo i History Line) nejlepší možností, jak se vyřádit. A vám ostatním to mohu doporučit na zkoušku taky. Takže nezapomeňte – CONRA!

Ukázka z druhého datadisku.

Ačkoliv je hra a její přídavky v podstatě stejná, jsou zde nové jednotky a nové taktiky.

A ještě nějaké ukázky bojové techniky:

A kousky z intra ještě: