11. 8. 2008

Gamedesign - Bushido Blade

Je jen málo her, o kterých nelze pochybovat, že jsou to nejlepší, co kdy vzniklo. A je ještě méně her, které přes nesporné kvality zanikly v historickém šumu. Jedna z těchto her je Bushido Blade, respektive jeho druhý díl.


Bushido Blade byl experiment, který se podařil, ale nikdo tomu nechtěl doopravdy věřit. V roce 1997, tedy dva roky po uvedení Playstation na světlo boží a rok po vydání přelomového Tekken 2, vydává Square svoji bojovou hru. Square, tito autoři prakticky všech dobrých japan RPG se pustili do bojovky. Square, kteří svou pověstí nejlepších vypravěčů příběhů na světě se snížili k druhému nejnižšímu žánru na světě - mlátička. Neuvěřitelné. Ale jak to dopadlo?


Překvapivě dobře. Hned od startu se musí říci naplno, že Bushido Blade je konceptuální bojovka. Jejím cílem je co nejvíce zprostředkovat filmové prožitky z asijských filmů. Dociluje toho pomocí originálních metod, které od té doby nebyly zkopírovány žádnou hrou a to je velká škoda. Samozřejmě, že hra se snaží odvyprávět jakýsi příběh, ale je to přibližně stejně hodnotné, jako Kačer Donald v nejlepších letech. Vrhněme se tedy na hru.


Základem je samozřejmě výběr panáčka, postavy, kterou budeme hrát. Na výběr máme mnoho bojovníků, avšak nadpoloviční většina je ze začátku uzamčena. Jsou mezi nimi ovšem velké rozdíly - zejména ohledně síly a rychlosti. Druhou částí vyýběru je zbraň. Ano, podobně, jako v Soul Edge, zde máme možnost vybrat si jednu z desítky zbraní. K dispozici máme klasickou katanu, čínský meč, kopí, kladivo, naganatu a obouruční meč - plus nějaké varianty, takže představu máte. Už tady je ale kriticky důležité vybrat k postavě vhodnou zbraň. Slabá postava se bude s těžkou zbraní vláčet po zemi a než se odhodlá k útoku... pomalá postava s lehkou zbraní zase nevyužije její přednosti a bude prohrávat. Ale ta možnost tady není nesmyslná, protože to právě podtrhuje tu filmovou atmosféru "co kdyby Jet-Li měl k dispozici jenom válečné kladivo".


Oba díly se od sebe liší a ačkoliv je dvojka určitě lepší, zmizela z ní možnost dát slabé postavě absurdně těžkou zbraň, což je podle mne škoda, ale na druhou stranu má dvojka hodně předností, pro které se vyplatí hrát právě tu. Jednou z těch předností jsou arény. Ty jsou kompletně trojrozměrné a můžeme v nich libovolně pobíhat a jelikož jsou prostory opravdu plastické, můžeme lézt na střechy, přeskakovat ploty, spouštět se ze skal. Ale k dispozici jsou i jinak koncipované arény, například na špičce střechy, což je klasická 2D aréna. To vše bylo podmíněno (na bojovku relativně komplikovaným) ovládáním, které všechny tyto akce umožnilo dělat.

První Playstation měl gamepad okopírovaný ze SNESu + dvě další čelní tlačítka. Prakticky všechna tlačítka jsou využita (tj. čtyři směry a osm akčních) a i to bylo málo - na některé akce musíme použít dvouhmat. Nejdůležitejší je postoj postavy, respektive její držení zbraně. Každá zbraň má tři postoje a z ní pak vyplývají jednotlivé útoky. Dvě tlačítka jsou pak vertikální a horizontální útok. Pak je tady skákání / lezení a skrčení / slézání. Tlačítko pro běh a pak takzvané zákeřné tlačítko. To slouží při kombinaci se skrčením k zákeřnému hodu dýky, vějíře nebo dokonce meče, pokud jím postava disponuje. Lze také, je-li k tomu vhodný povrch arény, házet soupeři písek do očí a tím jej na chvíli oslabit. A nesmím zapomenout na sepukku tlačítko, kterým se vzdáváme a kdy nás protihráč prostě a jednoduše popraví (ale je možné *údajně* se tajnou kombinací dostat do protiútoku).


A nyní pointa celé hry - Bushido Blade neobsahuje žádný health bar! Ze všech bojovek na světe se dá řici, že je to hlavní charakteristika - dvě postavy se řežou a které klesne zdravíčko na nulu - prohrála. Jenže v Bushido Blade zdravíčko není a je to tak správné. Automatické blokování je schopné vykrýt až 85% útoků a navíc postavy vydrží neomezeně "částečných zásahů". Nutno poznamenat, že hra je dostatečně nadčasová v tom smyslu, že po zásahu ramene nemůže zraněná postava používat obouruční zbraň naplno, stejně tak, že po zásahu nohy se začneme spíše plahočit. Zkrátka a dobře - Bushido Blade hraje na jeden smrtelný zásah, pokud se jednou dobře trefíte, máte vyhráno. Není to ovšem tak snadné. Pravě nyní nastupuje studování časování útoků v závislosti na postavě a zbrani. Sledujete odkrytí protivníka a kombinujete a učíte se. Každá postava a zbraň má přibližně desítku pokročilejších kombinací, co jsem se díval na internetu na seznamy tahů, většina je dost šílená, ale polovina určitě využitelná.


Bushido Blade disponuje neuvěřitelnou atmosférou, která jej vyšvihla na jedinou konkurenci Tekkena 3 ve své době (mezi námi, profíky samozřejmě). Například možnost skákání je tady parádně naddimenzována (zapomeňte na útoky ze skoku, hra je příliš realistická), takže bitva v bambusovém hájku, kde je samozřejmě možné usekávat jednotlivé stvoly trávy, je doopravdy požitkem, který mi nejvíce připomínal vrcholné scény z filmů jako Tygr a Drak. Grafika je samozřejmě hodně hranatá, ale zároveň je barevnost velmi kontrastní. Bohužel zcela chybí jakákoliv hudba, takže během bitvy slyšíme tak leda šumění moře nebo cikády. A také loadingy jsou nezvykle dlouhé na to, že má Playstation pouhé 4 MB RAM a že nenahrává nijak extra komplikované data - takový Tekken 3 má grafiku mnohem lepší a loaduje pod deset sekund. Ale to nevadí, jakmile je jednou hra nahrána, můžete odehrát mnoho zábavných bitev.


Mezi poslední technologické perličky patří rozhodně možnost hrát na dvou Playstationech, propojených sériovým kabelem. Tato funkce je zdánlivě bezpředmětná, jednak to podporuje jenom první, stará verze Playstation a pak potřebujete dvě televize - což je docela k ničemu, když dvouhra je možná i na jednom. Jenže podržte se - Bushido Blade lze hrát ve first person pohledu! Nahoře máte ikonku postoje figury (což mi připomíná, že vyjma této ikonky se celá hra obejde bez jakéhokoliv HUD), jsou prohozené směry na šipkách, ale jinak vše při starém - jenom ve first person! Je to pochopitelně ujetá nehratelnost, ale pomyslete na to, že 3D brýle tou dobou frčely a krok do virtuální reality byl tedy na dosah ruky! (VFX1, hahaha).


Takže shrnuto a podtrženo - Bushido Blade patří mezi nejoriginálnější bojové hry vůbec s nebývale filmovou atmosférou a unikátním konceptem samotného boje. Nevím, jaké byly prodeje, ale něco mi říká, že Square by měli urychleně oznámit Bushido Blade 3 pro současné systémy, protože tahle nedoceněná legenda si zaslouží pokračování mnohem víc, než mnoho her, které dneska vidíme na krámě.

3 komentáře:

  1. Tak prvni mlaticka co me bavi a musim rict ze hodne. Jen by me zajimalo co je dle tebe vubec nejnizsi zanr games.

    OdpovědětVymazat
  2. No tak samozřejmě FPS, ale jde o nadsázku ;).

    OdpovědětVymazat
  3. nejnizsi zanr? urcite FPS a sporty - bez nadsazky :D

    OdpovědětVymazat