Space Siege - demo

Nikdy jsem nebyl příznivce Diabla a mutací, ale musím se přiznat, že u Dungeon Siege jsem strávil pěkných pár hodin, i když druhý díl mne zdaleka nebyl schopen uspokojit. Tak jako tak - oznámení Space Siege, jakožto duchovního pokračovatele Dungeon Siege - ovšem v kosmu - no scifi mám rád, tak proč ne. První obrázky nevypadaly nejhůře, to nemohu říci ;), ale teprve ohlášená demoverze v mém srdci zažehnula plamínek - jaké to asi tak bude? Během deseti minut, co jsem přibližně gigabajtové demo dohrál mám jasno. Tudy ne, přátelé!

Gas Powered Games se začínají pomalu, ale jistě, stávat jakýmsi mistrem slepých uliček v herní branži. Po poměrně slušném, akčním RPG vydají slabší druhý díl, aby pak zcela změnili žánr a udělali nadprůměrného Supreme Commander (ne snad, že by byl dokonalý), aby si pak řekli - "Hej, co teď? Neuděláme teda ten scifi Siege, co? Sega to prej zaplatí...". Krok zpátky a to hned na několika frontách.

OK, přeskočíme celkem pěknou, ale designově nevýraznou grafiku, přeskočíme techtle mechtle s fyzikálním enginem, přeskočíme ucházející hudbu a dabing a podíváme se, co je podstatou hry. Podstatou hry je chození a střílení vetřelců. Opakuji: chození a střílení vetřelců. Je to neuvěřitelné, že za třicet let existence herního trhu tady máme Space Invaders 3D, ale zhruba to tak odpovídá popisu 99%, co jsem v demu prováděl. Chodil a střílel.

Nechci být na hru přísný zbytečně, takže co je to zbývající 1% činností? OK, sem tam zmáčkneme nějaké tlačítko, občas potkáme NPC, které se k nám na chvíli přidá a vrcholem všeho jsou pak upgrady - kybernetické končetiny, které zvyšují všechny možné vlastnosti. A samozřejmě zbraně. Ty jsou v demu celkem tři, z toho jedna na blízko (jakýsi meč ála Halo design) a dva megapráskové kulomety. Neomezená munice je samozřejmostí. Do toho všeho si přidejte extrémně imbecilní intro a vůbec začátek děje, který skutečně věrně kopíruje Space Invaders. Suma sumárum - čistá nula. A jaké je to střílení?

Space Siege je skutečně scifi Diablo. Klikáním na zem se pohybujeme, pomocí šipek na klávesnici můžeme rotovat a zoomovat kamerou (včetně poměrně blízkého "narcis" pohledu na hlavního hrdinu), další klávesa hází granáty a další klávesou automaticky sbíráme nejbližší předměty. Jakmile se objeví v dostřelu vetřelec, klikneme na něj a začnou se sypat nábojnice. Zbraň má obvykle nějaký rozptyl, takže krosíme i poměrně velké hordy alienů najednou. Mimochodem tito alieni jsou okopírovaní nejspíš z Halo série, ale potkal jsem i nefalšované Metroidy. Invence je to, co autorům rozhodně chybělo. Hloupé je, že u samotného střílení je to celkem prima zábava, kdyby se postavička ovládala klávesnicí, jak se na third person střílečku sluší. Co je ale ještě hloupější, že jednotlivé přestřelky jsou prokládány nudným chozením po nudných a hlavně prázdných chodbách. To je problém. A to i přesto, že jde jen o demo.

Uznávám, že z deseti minutové prezentace toho člověk nemůže usuzovat mnoho, ale jakýsi dojem to ve mně zanechalo. A říkám si - kdyby Space Siege nemělo prázdné chodby a dalo se ovládat z klávesnice - myší jen zaměřovat, byla by z toho celkem dobrá střílečka. Ale pak si říkám - proč? Takovýchto stříleček jsme viděli za život milion a proč teda dělat další, která se rovnou v demoverzi otevřeně přiznává k tomu, že nemá zhola nic navíc? Zbytečná snaha, vyhozené peníze za "vývoj" a to přesto, že mnozí budou Space Siege omlouvat, jelikož jde přece hlavně o multiplayerovou zábavu. Osobně v tom vidím Diablo bez vývojového stromu, což je hodně slabé.

Expendable. To je ta hra, která strčí Space Siege do kapsy. V roce 1998 šlo navíc i o technologický zázrak (komprese textur v S3 kartách dělala divy) a řekl bych, že designově je na tom hra mnohem lépe. Non stop akce krosení monster, perfektní bossové, upgrady zbraní, skvělý soundtrack, identický příběh a perfektní dvouhra - coop i deathmatch. Proč to dělat jednoduše (tj. vydat pořádné Expendable 2, místo Space Siege nebo nepovedeného Mutanta od Napoleon Games), že? Copak si někdo vážně myslí, že si po tomto demu někdo Space Siege koupí? Že se na něj bude těšit? Já tedy si to nemyslím a tímto vás varuji.