Excalibur - byl, není, bude?

Excalibur je bezesporu legenda. Ačkoliv jsem poprvé usedl k Atari 800 XL/XE v roce 1986 (a od té doby jsem od toho prakticky nevstal) ve svých pěti letech, dostal jsem se k herním magazínům paradoxně velice pozdě. Nechci nějak rozebírat rodinnou situaci, ale řekněme, že od té doby, co můj brácha Jedi hrám propadl a později pomáhal start časopisu Riki, u nás doma nebylo na hry pohlíženo v příliš dobrém smyslu, takže jsem ani neměl dlouho vlastní počítač a trávil jsem většinu času u kamarádů s tolerantnějšími rodiči, ve škole po vyučování v počítačové učebně, v maringotkách a tak podobně. Ne snad, že bych si pak "léta strádání" později nevynahradil vrchovatou měrou (vlastně do dneška ;).

Každopádně - myšlenka vydávání časopisu o hrách mi přišla v té době až téměř absurdní - kdo by o hrách četl, když je lepší je hrát? Každopádně všechno se změnilo, když jsem poprvé viděl v březnu 1994 třetí číslo časopisu Score, které si kupoval brácha a půjčil mi ho. V ten okamžik jsem věděl, co bude mým životním osudem. Hrát hry a psát o nich stejně dobře, jako Andrew a Ice a další (bez legrace). Skrz toto přelomové Score jsem se dostal do víru událostí, sháněl jsem všechna čísla (včetně dvojky legendární). Co bylo ale pro situaci podstatnější, že jsem se skrz Score dostal k Excaliburu.

Hned na začátku musím na plnou hubu říci, že v roce 1994 bylo Score MNOHEM lepší, než konkurenční Excalibur a to prakticky po všech stránkách. Layout, grafika, fonty, přehlednost, ale také obsah, humor, aktuálnost, pravidelnost vycházení - zkrátka finanční zázemí bylo znát a autoři sami o sobě dokázali zázraky. Rozumím tomu, že kdo zažil Excalibur od nultého čísla (mne to bohužel minulo, ale zpětně jsem si doplnil vzdělání) má na to jiný názor, ale moje srdce prostě patří prvním třiceti, maximálně pětatřiceti číslům Score, které považuji za vrchol české herní žurnalistiky a to zejména po stránce stylistické (konec konců se neustálým memorizováním textů ze Score a potažmo Excaliburu snažím této úrovni sám přiblížit). Obecně Score se pro mne stalo odrazovým můstkem i do světa kultury, zejména hudební a filmové. Stav božstva byl jasný - píšou o tom ve Score = musí to být super. Tak jsem se dostal vlastně k většině mé oblíbené hudby, k oblíbeným filmům či žánrům knih. No každý měl nějakou cestičku. Pakliže je Score dítkem Andrewa a Ice, tak já jsem jejich vnuk - jsem totiž dítě Score.

Ale zpátky k Excaliburu. Můj první Excalibur, který mi koupil druhý brácha (hrami prakticky nepolíbený, ale to nehraje roli) bylo číslo 28 (nebo 29... na obálce je ženská na bílém koni v bílém vlajícím hábitu a se zlatými vlasy, v pozadí temný hrad... hergot ta paměť) a mohu k tomu říci jenom jedno - šok. Excalibur měl diametrálně odlišnou atmosféru. Ze začátku mne ta atmosféra trochu vadila. Amaterismus z časopisu jenom sálal (proč je třeba na obálce nějaký anonymní obrázek, který evidentně nemá s žádnou počítačovou hrou nic společného? A pokud to náhodou něco společného má, tak s jakou, kde je v čísle o tom jediná zmínka?), layout zmatený, grafika téměř ošklivá, fonty celkem dobré, ale podkladové barvy příšerné. A jak jsem později seznal, bylo toto číslo jedno z prvních, které bylo po redesignu. Třeba ty hodnotící tabulky byly poměrně mimo, ne snad, že by to někoho zajímalo. V každém čísle bylo tehdy zvykem omílat dokola systém hodnocení od deštníku k Excaliburu - ale to byly prostě jen metody, jak zaplácnout stránky a všichni jsme to věděli. Také počet stran byl mám pocit menší a kvalita papíru byla slabá. A pokud si dneska prolistuji nějaká starší čísla, třeba okolo 20 a níže - křiklavé podkladové barvy znemožňující číst většinu textu, ikonky z Kid Pixu, příšerné rozdělování stránek, zmateně rozmístěné obrázky... Čili - kdybych tehdy viděl poprvé Excalibur, řekl bych, že je super a že je Score možná o něco lepší. Jenže opačným postupem se Excalibur zdánlivě posunul na druhou příčku. Ale negativismus není na místě ve všem.

Ve skutečnosti mne na Excaliburu dostala právě ta jiná atmosféra. Byla více domácká. Například totálně přehypovaná recenze na Tajemství Oslího Ostrova mne uchvátila - pirátská loď z intra skoro přes celou stránku. Ve Score odmítli české hry z té doby vůbec recenzovat pro neschopnost konkurovat západu. Sice dneska víme, že úspěch Tajemství Oslího Ostrova byl založen z větší části na tom, že šlo o první "velkou" českou hru (Světák Bob - bez komentáře), ale zatímco Score zaujalo chladně pragmatický postoj "profesionální novinařiny", Excalibur se nebál propadnout nadšení, lidské radosti a obecně byl mému srdci asi bližší. Zatímco Score dávalo člověku pocit, že hraní počítačových her je hrozně dospěláckou záležitostí (přitom hlavní tahouni nejsou o moc starší, než já a bylo jim tak osmnáct?), Excalibur mne utvrzoval v tom, že zábava a nadšení jsou přirozené lidské projevy a že hraní ze mne sice nedělá génia ani dospěláka, ale rozhodně ze mne nedělá blbce nebo retarda. Čtení Excaliburu byla především zábava, protože mnohé redaktory prostě nešlo brát vážně - jejich podléhání hype často zastínilo nějaké objektivní uvažování, ale ono to nevadilo. Svět, který se přede mnou otvíral na stránkách obou časopisů ve mně obrovskou dávku nadšení vyvolával, takže jsem neměl problém ani s jedním z magazínů.

Víte, co si z tohoto památečního Excaliburu pamatuji nejvíc? Otevři šuplík a vezmi z něj nůžky. Z lednice seber magnet. Vyjdi ven, jdi doprava a seber žebřík do klobouku. ... Mluv s princeznou tak dlouho, až se z ní stane prase. Ano. V té době jsem disponoval Didaktikem Gama, takže svět Amigy a PC byl pro mne velkou, nedosažitelnou bublinou (i když třeba někdo měl PC nebo XTčko, ale hry prostě nebyly dostupné), ve výsledku jsem tedy hltal návod na Simon the Sorcerer tak dlouho a dokola, že jsem si ho totálně namemorizoval a jsem schopen ho odrecitovat i po probuzení po kalbě v pět ráno. Samotná hra, když jsem se o nějaký rok později k ní dostal, byla pro mne gamesnickým orgasmem, protože "všechno z návodu tam skutečně bylo". Vůbec se mi Excalibur líbil i v tom, že se nebál podporovat osmibity v době, kdy to opravdu nemělo smysl (například recenze na nějak logické hříčky pro C64 někde kolem roku 1997), podobně tak Amigu. Excalibur vládnul přátelskou atmosférou, kdy nebylo potřeba se schovávat za velkohubá prohlášení "oficiálně přestáváme používat slovo *pařan*; jsme dospělí" (pamatujete si na článek Konec pařanů v Čechách od Iceho?). Časopis byl značně kreativní, i když to byl často maskovaný amaterismus a neschopnost redakce či vydavatele - zavádění nových rubrik bylo stejně rychlé, jako jejich rušení, tabulky se měnily občíslo, stejně jako design, který v jedné fázi s příšernými obálkami veleváženého pana Želízka působily hůře, než obálky časopisu "Umělec".

Tak jako tak - časem dostalo Score obchodní převahu a s Excaliburem to šlo z kopce. A to zejména po té, co byl založen časopis Level (jehož první čísla jsou naprosto příšerná mezi námi). Martin Ludvík, tento vydavatel "který bude Excalibur vydávat i na toaletním papíře", udělal hodně kroků k tomu, aby konkurenci dotáhl. Kupříkladu Excalibur CD, tam je to dobře vidět. Obsah byl povětšinou nadprůměrný - moc se mi líbilo, že se věnovali Amize (pěkná ikonka mimochodem), ačkoliv jsem v Amize neměl CD ROM - přetahování po disketách z PC skrz PC0: byl zážitek. Ale pamatujete si na ODPORNÝ systém Merlin - či jak se to jmenovalo? Tento bezesporu malware měl sice dobrou ideu komfortní kontroly obsahu CD, ale za cenu totálně neergonomického ovládání, které bylo zmatené, pomalé a vůbec - copak si hráči nesvedou otevřít adresář s demoverzí a spustit SETUP? Score CD mělo ve své době asi hezčí systém, ale i když to byla slabota, Merlin byl totálně v řiti. A co slavný Excalibur 50, kde je největší nepoměr mezi textem a bílou plochou? Viděli jste někdy v životě větší mezery mezi písmeny a řádky? Nechci to číslo pomlouvat, mám ho velmi rád (a to nejen pro masturbační recenzi na Knights of Xentar), jenom zkrátka bylo vidět, jaké šílené kroky a šílený hype musel proběhnout, než se Martin Ludvík zase na chvíli uklidnil. Mimochodem rozmezí čísel 50-75 považuji v novodobější éře Excaliburu za opravdu nejlepší - zejména designem a layoutem, ale i obsahem - jen toho bylo zkrátka málo. Jo a vzpomínáte si na konkurenci Pařeništi? Na elektronický magazín Kelt? Ten byl docela super a protože Lobin chodil o rok výše se mnou na střední, tak jsem tam dokonce měl asi dva texty (kupodivu absolutně neherní).

Ale Excalibur 68! Katastrofa nejen po stránce designové (viděl někdy někdo horší obálku časopisu? Tomu může konkurovat jen Nintendo Power), ale hlavně velkohubé výkřiky "Excalibur mění svou koncepci". Hlavní trik byl ve vyhození "recenzí" a zavedení "průvodců". Ve výsledku šlo o "recenzonávody", které se při nejlepší vůli nedaly číst! A co "podčasopis" Joystick? A co "podčasopis" Amiga MAX? A to nemusím komentovat zavedení Excaliburu jako týdeníku s podobně katastrofálním dopadem na prodejnost. Čím více Ludvík experimentoval, tím více to šlo do háje. A objevil-li se náhodou nějaký dobrý autor, velice rychle odešel ke konkurenci. (Když jsme u toho - co se stalo s Karlem Tauffmanem? No nic). A co byl takový obecný problém - Excalibur po kvalitativní stránce neevolvoval. Časopisy se postupně vyvíjely, ne snad, že by byly nutně nějaké dospělácké, ale jak se měnil herní trh, tak se měnil styl psaní - Excalibur díky mladým a nezkušeným autorům nedokázal udržet úroveň. Jasně, dodneška vzpomínám na perfektní sloupky o počítači Maťo (zejména software jako Schody Paint 3 a Lampa 2 - vyšší výkon), vzpomínám na preview hry Gravon, po které jakoby se zem slehla, vzpomínám na perfektní obrázky Legendy Temnot - nikdy nevyšlého českého RPG - ale v noci se budím hrůzou na příšernými obálkami (Adam's Family? PROČ?), mdlými recenzemi ke konci života magazínu a hlavně - nad nekonečnými kydy Martina Ludvíka, který vykřikoval, jak se Excalibur stane nejlepším a nejprodávanějším herním časopisem v Čechách (do tří dnů na počkání).

(Poznámka v mezidechu - co jsem vypozoroval v praxi, tak většina výrazných lidí z herních časopisů skončila hrozně špatně. Samotný Andrew a Ice jsou jedna špička ledovce, ale shodou okolností jsem zjistil, že Haquel P. Tickwa alias Tomáš Mrkvička vyučoval nějakou dobu na Karlovce v oboru nových médií - pokud se nepletu. Hned jsem za nim přispěchal a chtěl jsem si od něj nechat podepsat první Score, kde se stal šéfredaktorem. To přešel s chladným úsměvem. Následně jsem ho požádal o rozhovor na RPGhry.cz o hrách a to byla chyba. Vyčinil mi, že co si o něm myslím, že hraje tak maximálně na Nokii hada, že je to všechno pryč, že ho to nezajímá, že jsem naivní a tak dále. Ze stylu a obsahu jeho vyjádření mne napadá jenom jedno slovo. A sice slovo "blbec", musím to bohužel takhle říci. Říkám vám - nejlepší je legendy nechat ve vzpomínkách a nepátrat, co se s nimi stalo, protože pak přijdete o veškeré iluze a dětství s pubertou strávených nad stránkami časopisu dostane hořkou pachuť).

Od té doby, co to Excalibur více méně zabalil uběhlo dobrých deset, možná vlastně už jedenáct let. Martin Ludvík se mezitím věnoval vydáváním duchovního pokračovatele "Herní Výběr" a několika menším projektům. Přeju mu to. Sice evidentně úspěch není závratný, ale rozhodně je tento projekt alespoň trochu vidět a co si budeme namlouvat - pro doplnění sbírky alespoň nějakou formou jsem pár čísel zakoupil, o tom žádná. Jenže doba se mění a znovuvydávání DOSových pecek (jakkoliv je to činnost z hlediska nostalgie a retrogamingu chvályhodná) se už nenosí a je tedy logické, že se něco bude dít. Za těch deset let odmlky jsme mohli Martina Ludvíka sledovat několikrát ve snaze nás přesvědčit, že bude opět vydávat Excalibur. A tentokrát "to vypadá vážně". Asi tak tři měsíce předtím, než přišel s oficiálním prohlášením, že Excalibur bude (to bylo začátkem května 2008) rozeslal -ml- hromadný mail všem, kteří si u něj objednávali Excalibur Classic s informací o tom, že se něco chystá. V mailu byla i výzva, aby se lidé ozvali, mají-li nějaké připomínky. Ačkoliv by se z předchozího textu mohlo zdát, že bych nechal Excalibur nejraději ve formě mrtvé, zakonzervované vzpomínce na staré dobré časy, nedalo mi to a ozval jsem se.

Celou korespondenci asi nemá smysl kopírovat, ale několik bodů mne tam doopravdy pobavilo, i když spíše k hořkému smíchu. -ml- například tvrdil, že Excalibur nikdy netrpěl nedostatkem dobrých autorů, ba že mu dokonce hromada čtenářů posílala vlastní (a údajně kvalitní) texty. Nemám důvod tomu nevěřit, ale kam se tyto texty poděly? Podle -ml- jejich část byly návody a šly tedy do časopisu Hráč. Proč ne. Bohužel - obě čísla časopisu Hráč mám a je to absolutní mizerie. Takže nelze než konstatovat, že mám na rozdíl od -ml- jinou představu o kvalitních autorech a textech. -ml- také několikrát opakuje, že chce úspěch časopisu postavit na "iPhone efektu". Lidi kupují iPhone, i když není objektivně nejlepším telefonem nebo hudebním přehrávačem nebo digitálním fotoaparátem. Jenže znamená to tedy, že se chce -ml- "lacině svézt" na reklamě a na "zavedené značce"? A přitom nabízet spíše průměrný časopis? I když od tohoto přirovnání odhlédnu, máme tady problém s desetiletou mezerou, kdy se povědomí o Excaliburu přece jen trochu vytratilo, ale hlavně dostalo jiný nádech. Excalibur je první herní časopis, který skončil před více než deseti lety, protože si ho nikdo nekupoval. Je to rozumný způsob, jak dneska zaujmout potenciální kupce? Dále se -ml- vyjadřoval ve smyslu, že by rád dělal "časopis hráči sobě". To je opět chvályhodná myšlenka. Jenže stačí se podívat na praxi (třeba na webu), projekty jako Gaming.Wikia jsou naprosto nečitelné a bez hodnoty. Ačkoliv současnou konkurenci Excaliburu - tedy Score a Level - nemohu považovat za nějak obsahově úžasnou, je fakt, že jde o zaběhnuté projekty, které sice tlučou prázdnou slámu, ale mají dost peněz na to, aby si udrželi minimální úroveň. Zde musím poznamenat, že s -ml- jsme detailněji probírali zejména variantu, že by byl Excalibur online magazínem - formu papírového časopisu jsme brali v té době jen okrajově. Jenže -ml- nemá k dispozici zaběhlou redakci a financování profesionálů, takže zaujímá jinou pozici - Excalibur má být jiný. Prostě jiný. Bohužel se mi nepodařilo ani později, v průběhu založení Excalibur blogu zjistit, v čem má být ta jinakost.

Robotron3 se ve svém komentáři vyjadřuje v tom smyslu, že jinakost by měla spočívat v unikátnosti sestavení redakce. Ač to tak nevypadá, je to skutečně rozdíl proti Levelu a Score, kde krom pár stabilních a zaběhlých osobností jsou zejména víkendoví pisálci - a dohromady mají všichni takřka jednotný styl. Čili jako profíci spisovatelé odvádější slušnou práci, ale "z uměleckého hlediska" je to dost povrchní práce. Unikátnost redakce by měl dělat šéfredaktor - právě Robotron3, možná minitroll, možná já (sám jsem spolupráci -ml- přislíbil již v emailu dříve - pokud bude mít zájem) - o nikom dalším momentálně nevím a pokud někdo další je, -ml- to (celkem pochopitelně) tají. Co jsem chtěl říci - unikátnost redakce je návrat ke kořenům tradice české herní žurnalistiky, na které byl postaven nejen Excalibur, ale i Score a vlastně i Level. Jenže od té doby uběhlo jářku 18 let! Dá se u opakování starého systému v roce 2008 předpokládat úspěch?

Excalibur má oproti konkurenci jednu zásadní výhodu. Pokud se skutečně ve svém obsahu stane alternativou ke Score a Levelu, bude díky své ceně (předpoklad je okolo 50 Kč) prodávaný. Ne možná závratně, ale Excalibur nemá důvod usilovat za každou cenu o nějaké fiktivní první místo v prodejnosti, bude-li se ve svém podnikání držet v černých číslech, bude to obrovský úspěch! Pokud nabídne něco jiného (a toho je možné s dobře sestavenou redakcí docílit), než webové a tištěné magazíny, jistě se stane "bread and butter" herní scény. Score a Level si hráči kupují hlavně kvůli DVD příloze, proč si k tomu nepřikoupit za padesát kaček, tedy za pakatel v dnešní době, časák se zajímavým počtením k tématu? Excalibur, pokud chce být úspěšný, musí být diametrálně odlišný (což právě znamená, že by se neměl nutně soustředit na aktuální recenze, neměl by se snažit předhánět v rychlosti a předstihu informování o novinkách a podobně). V rychlosti informací nemůže tištěné médium konkurovat internetu, DVD přílohu nemá Excalibur mít (ale FTP s placeným přístupem k plným hrám by byla zajímavá alternativa) a jestliže by byl Excalibur "nad věcí", má reálnou šanci na úspěch. Jen se to bude muset obejít bez hesel "nejprodávanější magazín o hrách do dvou let", to je špatný přístup. Jediný, kdo přemůže McPeresama je McPeresam sám - tak je psáno, tak je dáno. Pokusit se pokořit v prodejnosti Score nebo Level (i když jejich náklady nejsou relativně závratné a mají spíše klesající tendenci) by znamenalo přebít je vlastními zbraněmi - jinak to nejde! Ale Excalibur by měl být něco jako Nintendo na poli "nextgen konzolí". Zatímco SONY a Microsoft spolu bojují - majitel XBOX 360 nebo Playstation 3 si obvykle koupí jako rozšíření, jako druhou konzoli právě Wii - málokdy konkurenční "velkou" konzoli, protože mezi Xkem a PS3 není skoro rozdíl, ale mezi Wii už ano a podstatný. Odhlížím od toho, že je Wii v současné době na špici prodejnosti.

(Doplněk: Co několikrát zaznělo a nereagoval jsem na to - je kvalitní text dostatečným důvodem k prodejnosti časopisu? Je pravda, že kvalitní text bude mít lepší odezvu, to je naprosto jasné, ale poznámka "kvalitní texty vidím všude, jen ne v komerčních médiích" je kritická. Excalibur, jako komerční médium, nikdy nezaujme kvalitními texty - jsou to perly sviním! Excalibur nesmí být tedy koncipován komerčně (a zatím to tak vypadá), aby mohl být "úspěšný". Už se s tím opakuji, ale nesnažit se být přímou konkurencí je pro nový Excalibur esenciální. Nový Excalibur bude velice tvrdá práce, jejímž výsledkem mají být nelaciné texty, upřímné a blízké každému z nás. Pokud by byl kvalitní text kriteriem pro komerční úspěšnost, čtu Blesk!).

Jak jsem výše napsal - krach Excaliburu před deseti lety nebyl náhodou, nebyl smůlou. Vlastně mi Excalibur připomíná analogii s firmou Amiga - bombastický hardware, který po letech neevolvoval a inovoval na špatných místech - abychom pak deset let slyšeli velkohubá prohlášení o novém hardwaru, který sice nakonec přišel, ale stojí za starou bedlu. Byla to série špatných rozhodnutí s opravdu špatným managementem - to položilo Excalibur před čtenáři. A to je jádro pudla. Excaliburu nejvíce uškodil samotný -ml-, který dokázal jediný nezávislý herní magazín s více než pětiletou tradicí potopit. Je to možná trochu hořké konstatování, ale nechci být na -ml- krutý, ale měli bychom si to uvědomit. A je tady právě další otázka - pokud "jiný" Excalibur znamená postavit redakci "po staru" na základě unikátních autorů, nebude to také návrat ke starým "šíleným" praktikám "šíleného" vydavatele? Uvědomme si také, že -ml- za deset let pasivního působení v herně-podnikatelské sféře (tím mám na mysli třeba Herní Výběry) nedokázal nic, krom mluvení. Několikrát ohlašoval comeback, který nepřišel. Uznávám, že tentokrát ten comeback vypadá reálněji, ale nečetl jsem od něj jediný argument, neshledal jsem jediný důkaz, že by se změnil samotný -ml-, čili možná že začne Excalibur vydávat, to je myslím téměř jisté, ale nic nenasvědčuje tomu, že jej zase nepotopí. Ba dokonce naopak! Jeho nesmyslné příspěvky na blogu "Dames" a výkřiky "do redakce bereme i psy" - nemůžu si pomoci, ale tohle jsou přesně ty projevy, které mne ke konci života Excaliburu od něj nejvíce vytáčely. Loď se potápí, ale kapitán se směje a po vzoru iráckého ministra zahraničí tvrdí, že "je všechno v pořádku". Ale bohužel - kdokoliv s minimálním odstupem musí vidět, že tomu tak není. Být realista není přece slabost a sny by měly dávat sílu, než nás potápět.

Je mou přirozeností být optimista. I když se říká, že dobře informovaný optimista se stává pesimistou. Já věřím v ideu nového Excaliburu, to je jasné. Jenom už tolik nevěřím samotnému -ml-, protože mne zkrátka nepřesvědčil. Ale pokud bych tam měl psát, byl bych velice rád. Podle mne by nebyl problém vzít nějaké moje příspěvky z blogu, případně z RPGher, které by v tištěném médiu mohly oslovit mnohem více lidí, než doposud. Rád bych psal kritické sloupky k aktuálním událostem. Stejně tak bych byl schopen zaplnit dost stránek věnováním se retrogamingu, sběratelství starého hardwaru, doplňovat současným hráčům vzdělání. Rozhodně jsem pro absolutní multiplatformitu - tj. konzole i PC - věnovat se také obecným tématům. Je toho hodně, co v současných časopisech nenalézám, je zde obrovský prostor pro nabídnutí alternativy. Jenom bych řekl, že -ml- by měl mít pozici vysloveně technickou a podpůrnou a do obsahu časopisu mluvit co nejméně. Místo toho by měl napnout síly do zajištění kvalitního grafického designu časopisu (Score a Level mi přijdou strašně přeplácané), protože obal prostě prodává, na tom nic nezměníme. První a poslední, čeho se musí nový Excalibur držet je heslo "nohama pevně na zemi". Nekonkurovat, ale cíleně doplňovat mezeru na trhu. Pak bych řekl, že bude Excalibur úspěšný a to bez padesátitisícového nákladu - kvantita nesmí nahradit kvalitu. A při té ceně to je reálné.

No koukám, že jsem se tom rozepsal docela dost ;). Názory a debata vítány!