16. 12. 2008

Hrátky s Home

SONY se dokopalo k vypuštění dlouho slibovaného projektu - Playstation HOME. I když pouze jako open betaverzi. Podle všech dostupných informací má jít o jakýsi přizpůsobený Second Life, což je pro mne irelevantní, protože Second Life znám pouze z doslechu a to jako nástroj pro ukojení asexuálních asociálů. Takže proč to nepovýšit na kumšt a neudělat z toho vlajkovou loď prakticky potápějící se konzole?


Abych byl upřímný, myšlenka Home mi přijde stejně pitomá, jako myšlenka sexu s březí vakojezevčicí. Co z toho? Na druhou stranu je fakt, že integrace HOME jako prostředí pro vystavování trofejí a pořádání turnajů v minihrách, jakož i v normálních hrách - na tom by mohlo něco být. "3D chat" by se tak mohl stát ideálním místem, kde potkat podobně zaměřené lidi, vybrat si hru a přímo z HOME ji spustit tak, že se všichni ocitnou v multiplayeru spolu. A to je jedna z mála chvályhodných myšlenek, kterou SONY vymyslelo.

Vím, že jde o beta verzi, ale mohl by mi někdo vysvětlit, proč se mi nedaří se přihlásit pod evropským accountem? Nějaký bambilion chyb a hotovo. Každopádně nepochopitelně pod americkým účtem jsem se relativně bez problémů dostal "do hry". HOME si ochotně vyhradí 3 GB místa na harddisku, kam se budou stahovat další data, jelikož samotná hlavní instalačka má jen 77 MB - ovšem jakékoliv objekty, doplňky a celé lokality se během hraní downloadují (jedna lokalita má okolo 30 MB). 3 GB jsou docela dost na "3D chat", ale je fakt že jde o velkou rezervu do budoucna.

Nastalo pekelné rozhodování o tvorbě avatara - postavy, se kterou se budu ve virtuálním prostoru pohybovat. Nakonec jsem se rozhodl, že realizuji svůj pubertální sen, na který jsem v době XChatu neodhodlal - budu se vydávat za ženu. Možnosti tvorby postavy jsou poměrně slušné, ale ve skutečnosti je modeláž postavy a obličeje skutečně kosmetické, nějak divokých výsledků jsem nedosáhl. Rovněž nabídka výchozích oblečků je poměrně chudá, no ale nakonec jsem udělal příjemnou černovlásku s výraznými rty a sexy sukýnkou. Vzhůru do kyberprostoru.


Jestli autoři HOME šetřili na defaultních hadrech, nešetřili nás na defaultním baráčku (teda pokud neexistuje více default domečků, ze kterých dostanete random). Nádherná vilka na kopci, někde na Krétě, s výhledem na moře a malebný přístav - tady si člověk uvědomí, že grafika je skutečně pěkná, stylová. Zdaleka ne realistická, naopak komixová a dobře zpracovaná. Trochu sprcha byla, že do vlastního bytu si můžu nasázet dva druhy sedaček, dva druhy stolů a jednu lampičku. Ale co, je to beta, takže vzhůru do města.

Prakticky okamžitě po vstupu na náměstí jsem byl osloven prvním náhodným kolemjdoucím ve stylu "Hi cuttie, ASL?". Jde to rychleji, než jsem čekal! Brzy na to jsem byl ubíjen otázkami, lichotkami a hlavně nemravnými pohyby, které tedy byly jakože virtuálním tancem, který poblíž mé virtuální osoby nejvíce připomínal soulož psa s lidskou končetinou. Bylo mi posláno několik friend requestů (v rámci Playstation Network, tedy mimo HOME) a obecně se na mne mladíci lepili a nabízeli chatování skrz mikrofony. Na to jsem nemohl pochopitelně přistoupit, ale chopil jsem se klávesnice a chvíli mladíky dráždil. Těžko samozřejmě říci, jestli na druhé straně nebyl podobně smýšlející člověk, ale z těch deseti lidí, co se mnou komunikovalo, tak minimálně polovina věřila mou vymyšlenou identitu - dokonce jsem vyhrabal nějakou fotku reálné dívky z internetu, nápadně podobnou mému avataru, a tu jim poslal (s cenzurou pochopitelně), aby mi věřili moje tvrzení, že je moje virtuální podoba téměř shodná s reálnou.

Můj experiment potvrdil moje očekávání. Stejně, jako v případě nenávisti, je i sexuální pud v anonymním prostoru desetinásobný oproti realitě. A za druhé - už jsem na tohle starej, takže asi tak po hodině blbnutí jsem toho nechal a vydal se zkoumat hlubiny betaverze HOME. Dost mne to vyděsilo.


V současné době je na HOME k dispozici asi deset lokací, z toho větší část "normálních", tedy osobní byteček, náměstí, nákupní centrum a centrum zábavy. Dále jsou k dispozici dvě lokace z Far Cry 2 (prostě předělané kousky levelů ze jmenované hry, kde se ale nedá dělat nic speciálního navíc) a také ze hry Uncharted. HOME je po grafické stránce dost zmáknuté, takže ačkoliv je v jádru věci nesmysl srovnávat engine 3D chatu a FPS hry, z hlediska dojmu jde o velice povedenou práci. Bohužel, obsah je to, co mne zajímalo a tady jsem byl celkem zklamán. Už jenom kvůli tomu, že naprosto jakýkoliv bonus v obchodním centru je za reálné peníze - tu za dolar, tu za osmdesát centů - no byl jsem poměrně překvapený. Také minihry v hracích automatech jsou dost o ničem a o sledování trailerů v kině nemluvě - je to v první řadě NUDA. Full frontal merchandising. S přihlédnutím k tomu, že featury výše vyzdvihované nejsou v betě prostě funkční.

Je mi jasné, že beta má za úkol odladit komunikaci klient-server a v tomto smyslu jde o neodvratný krok. Že je v současné době HOME nepoužitelný software je v podstatě jasné, je ale otázka, čím se jeho atraktivita zvýší v plné verzi. Bude-li to dostatek contentu zadarmo a více možností komunikace vyjma miniher a chatu, tak by to mohlo být zajímavé. Přesto jsem dost skeptický. Údajná osekaná kopie Second Life zaujme pravděpodobně jen dost úzkou (přesto početnou) skupinu uživatelů. Osobně bych základní výhody HOME uvítal integrované do hlavního menu Playstationa, abych například nemusel kvůli naplánovaní multiplayerové seance spouštět další aplikaci navíc. (Nemluvě o tom, že tyto funkce má v sobě obvykle zabudovaná samotná hra, ale určitá unifikace na systémové úrovni by nebyla od věci).

Jestli mne ale něčím HOME potěšilo (i když je mi jasné, že nejde o první 3D chat), tak je to splněním proroctví různých publikací pro začátečníky s internetem, vydávaných v polovině devadesátých let. Rozesmál jsem se při představě trojrozměrného chatu "tehdy" a "dnes". Ale to je tak všechno.

Žádné komentáře:

Okomentovat