Uncharted 2

Na Uncharted 2 jsem se docela těšil. Jednak mne zajímalo, jak se Naughty Dog zlepšili, jelikož od doby prvního dílu pokud vím nedělali nic jiného. Druhak proto, že z dostupných ukázek by mohlo jít o opravdovou prezentaci hardwaru, který se skrývá pod lesklou černou skořápkou s nápisem Playstation 3.

První díl se mi celkem líbil, ale měl hodně hluchých míst a stejně tak mne nepřesvědčily mnohé herní mechanismy a nápady, za které se dříve střílelo bez soudu. Ale špatná hra to rozhodně nebyla, to nemohu říci. Jenom mi ušel ten důvod se z hry lidově řečeno posrat. S radostí ale mohu konstatovat, že v případě Uncharted 2 jsem se v mnoha okamžicích skutečně málem posral.

Nejzajímavější věc, kterou na hře shledávám je zjištění, že nejde pouze o techdemo. Tato hra by mohla mít klidně slabší technologickou stránku a pořád by ji byla radost hrát. S klidným srdcem ale můžeme konstatovat, že je to právě technologie, která hře pomáhá vykreslit na obrazovce perfektní design, který musí zaujmout i toho největšího skeptika.

Skutečně jsem v to nedoufal, že se dožiji v této generaci konzolí tak kvalitní grafiky, jako má právě Uncharted 2. Je to precizní mix designu a technologie, který mne přikoval na těch asi deset hodin do křesla, ze kterého se mi nechtělo vstávat, než se dokonale nenabažím té krásy, která byla poskytnuta mému zraku.

Uncharted 2 dokazuje, že i na Playstation 3 s relativně omezenou pamětí lze nacpat obrovské lokace, obrovské množství předmětů, sněhové pláně, hory, džungle – a to vše okořenit neuvěřitelně ostrými texturami, které jsou „nekonečně“ ostré při jakémkoliv zoomu. To vše se streamuje s neuvěřitelnou rychlostí z Blue Ray disku a i když místy najdete místa, kde grafika „doskočí“, jde o naprosté výjimky, které nijak nesesazují Uncharted 2 z trůnu, na který minimálně z hlediska grafického dosedl s nebývalou jistotou.

Oproti například Crysis se Naughty Dog nesnažili o vynucení fotorealismu. Místo toho si prostě řekli, že udělají hru „prostě pěknou“. Snadno se to řekne, ale hůř se to dělá. Ale povedlo se to prostě na výbornou. Veškeré scény jsou přecpané objekty, které do dané lokace prostě patří a dělají ji živou, uvěřitelnou. Pohled na nekonečné pohoří, moře, džungle, města – to všechno vyráží dech. Ne vždy je nám dovoleno dojít „na obzor“, ale na kulisu to vypadá prostě MOC dobře. Nejde o nějaký obrázek na pozadí, nalepený v nějakém mrzkém rozlišení. Je to prostor, kterého se chci dotknout, chci se jím projít nebo proletět. A když mi to bylo několikrát během hry prakticky dovoleno, málem jsem se posral.

Upřímně řečeno – grafická stylizace Uncharted 2 se mi velice líbí, přesto bych mnohé designy uvítal v jiném stylu. Vybavujíce si perfektně zpracované vojáky v Metal Gear Solid 4, přišli mi mnozí panáci docela fádní, opakující se, bez nápadu. Ale není to důvod nad hrou lámat hůl, to vůbec ne. Prostě bych si uměl představit některé věci udělané trochu jinak. Každopádně z hlediska síly enginu není o čem debatovat – Naughty Dog předvedli něco, do čeho bych si přál předělat všechny moje oblíbené hry. Předělat do tohoto enginu zmíněný Metal Gear Solid 4, Dark Forces 2 Jedi Knight, Doom a další. Koupil bych si pak pleny a uhrál bych k smrti.

Nedá se říct, že Uncharted 2 nějak drtí grafickou konkurenci z PC. Špatně se to vysvětluje, protože současná PC jsou přece jenom minimálně o jednu třídu výše, než Playstation 3, co se hrubého výkonu týče. Problém ale není v hardware, ale v lidech. Naughty Dog vložili OBROVSKOU POCTIVOU PRÁCI do této hry, aby vypadala tak, jak vypadá. Ani Crysis, ani Call of Juarez, ani žádná jiná hra, mi nevykloubila čelist tímhle způsobem. Přitom to je všechno „jenom trik“. Ty hory v pozadí jsou jen vtipně natexturované jednoduché modely. Domy na obzoru jsou jenom vtipně nasvícené krabičky. Podobně tak džungle – to nejsou všechno 3D modely. Ale není to poznat, ne na první, ne na druhý pohled. Důležitý je přece výsledek. Hory vypadjí jako hory, město jako město, džungle jako džungle. Ano, Crysis má vymodelovaný každý kamínek na pláži, ale k čemu mi to je, když se na tu pláž ani nepodívám. V Uncharted 2 se chcete dívat, kochat se, protože je čím. Chytré kombinovaní prvků dokazuje, že na skvělou grafiku vám stačí „pouze“ 256 MB VRAM. Jde to. Viděl jsem to. Jde to.

Těch triků jsem si za celou hru všimnul celkem dost, ale neberu to jako nějakou negativní kritiku. Jsem naopak rád, že někdo inteligentně rozhodnul o tom, že modelovat každý prd je zbytečné, protože pak ve výsledku nebude stačit výkon na vykreslení toho, co je opravdu podstatné v nejbližším okolí hráče. Například scéna ve vlaku, podle mne nejlepší část hry, vtipně dává hráči za úkol dojít po střechách až na lokomotivu a aby se hráč nemohl vyhnout nástrahám podél trati, je tento level dynamicky „slepen“ z prvků, které se opakují tak dlouho, dokud jich nepřekonáte „předepsaný počet“. Stejně tak jízda tunelem je jasnou záminkou k loadingu nové grafiky. A stojí to za to. Ta minuta tunelu, který propojí džungli a zasněžené hory – to byl pro mne vrcholný zážitek. Ve hře je celkem chytře omezená fyzika na to nejnutnější, podobně tak rozbitelnost prostředí – vyjma několika explozivních scén to není žádný problém. A na závěr mi uniká, jak se dokázali popasovat se zcela závěrečnou částí hry, která je totální grafický orgasmus a dlouho jsem přemýšlel, jaký trik použili. Neodhalil jsem to – vypadá to neskutečně dobře.

Hry pro Playstation 3 velice často trpí špatnými texturami a Uncharted 2 se vysmívá prakticky všem – ukazuje prstem na grafiky, programátory a leveldesignéry, vysmívá se jím. Abychom ale maličko srazili hřebínek – k naprosté dokonalosti chybí antialiasing a podpora 1080p rozlišení. Nechci tím říct, že by hra nějak trpěla, to ne, ale je to ten maličký krůček k naplnění trenek exkrementy. Viditelné pixely nejsou pěstí na oko, ale spíše upřímnou otázkou: „Je toto strop toho, co můžeme od Playstation 3 očekávat?“. Nevadí mi to, jenom se dívám na SONY, jestli se maličko nestydí prezentovat „pouze“ v 720p. I tak jsem ale spokojený, fakt by stačil antialiasing a držím hubu na hodně dlouho.

Nechme ale chvály grafiky. Ta jediná si bez mrknutí oka zaslouží samostatnou známku 10/10. Jak dopadla samotná hra?

No, nedopadlo to zas tak zle! Dokonce bych řekl, že to dopadlo velice dobře!

Je fakt, že mi nesedí hlavní hrdina, jeho hlášky a koketování s okolím. Naugty Dog si z něj navíc dělají docela často legraci a nechají v mnoha animacích postavičku otloukat až absurdním způsobem, který by normálního člověka zabil tisíckrát. Ale to nevadí – je to hrdina. Co je velice dobré, že množství hlášek a komentářů je prostě enormní, což hře dává skvělou atmosféru a živost. Vedle Uncharted 2 jsou hrdinové jiných her prakticky němí – a nemám na mysli jenom slavného vítěze hlasování o hrdinu her – Gordona Freemana. Drake je zkrátka trochu přerostlý pubescent a odpovídá tomu jeho vyjadřování. Neustálé narážky na ženské zadky mají asi upevnit jeho alfa samčí pozici. Ha ha ha, no, stačilo by to jednou. Celkem jasně je z toho cítit cílová skupina spotřebitelů, se kterou se trošku v tomto směru rozcházím. Přesto mnohé hlášky a narážky na nelogičnosti samotné hry mne opravdu donutily k úsměvu.

Podobně tak bych řekl, že veškerá motivace konání, tedy příběh, je vlastně velice triviální. Uncharted 2 by si zasloužilo lepší story, lepší postavy, zajímavější pointy a zvraty – ty prakticky chybí. Možná si řekli, že se nebudou snažit srát se do něčeho, v čem nejsou silní v kramflecích. Servírují tak celkem obyčejný, ale v zásadě snesitelnou pohádku o záchraně světa před zlým ruským generálem. Oukej, těžiště hry v tom není, beru to. Příběh je vyprávěn celkem klasicky, ale například mi uniklo, proč je vlastně první půle hry vyprávěná retrospektivně, jelikož to nemá žádný přínos, ba naopak je to zbytečné. No ale přeskočme to.

Hra fantasticky graduje. Začátek je v podstatě úvod do nového stylu hraní (v rámci série) a sice stealth akce. Hodně herních situací má navržené dva průběhy. Můžeme se pokusit lokaci vyčistit hrubou silou a nemůžu říct, že je to špatný nápad. Spustí se poplach, na scéně se objeví noví vojáci a jednoho po druhém pěkně sejmeme. Není problém. Mnohdy je ale možné a mnohdy i výhodné pokusit se o vyčištění lokace tiše. Drake umí zabíjet pohlavkováním, přehozením přes rameno (eee?), ale taky lámat vazy, což je prima. Trochu komicky pak působí scény, kde patero vojáků hlídá místnost tak, že upřeně bez mrknutí oka koukají do zdi, abychom je mohli zezadu pěkně v klídku zavraždit smrtícím obejmutím. Lze shazovat vojáky i skrz okno a je divné, že při všech těchto úkonech nikdy nevydají ani hlásku, asi proto, aby nevzbudili spoluvojáky, hlídající koukáním do zdi. No dobře, trochu to s tím koukáním do zdi přeháním a to s tou mlčenlivostí beru, jako povolenou herní nadsázku. Ale občas to prostě působí divně.

Zatímco mnoho jiných her má tendenci gradovat do jistého bodu, kterému my hráči říkáme „došly nápady“, Uncharted 2 nešetří od začátku až téměř do konce. Zprvu malé, převážně interiérové akce, se rychle vyvíjí a s každou další hodinou hraní objevujete více a více. Uncharted 2 přikládá do kotle a ten se rozpaluje celkem rychle. Vždy vás něco překvapí, nedá se to předvídat. Možná proto musím s trochou lítosti napsat, že úplný konec hry je spíše zklamáním. Neodpovídá to zkrátka té gradaci, které jsem byl svědkem posledních devět hodin. To je trochu škoda. Pohled na Draka se svou přítelkyní, jak se domlouvají, co bude k večeři, to není moje představa o epickém konci.

Ještě taková zmínka mimochodem – práce s kamerou je oproti prvnímu dílu nesrovnatelně lepší. Častěji jsme svědky fixovaného pohledu, který nás bezpečně provede komplikovanými pasážemi. Několikrát za hru jsme ale téměř mučeni nutností běžet směrem ku kameře, což společně v minimálním výhledem před sebe znamená, že budeme naštvaní. Je fakt, že před námi nejsou skoro žádné překážky, takže pevná kamera z hlediska atmosféry odvádí dobrou práci. Kde jsem se ale dožral byl finální boss fight, který krom nepříliš vysoké uspokojivosti, byl koncipován také, jako běh směrem ku kameře. S tím rozdílem, že kameru jsme si museli natáčet sami a že okolí bylo velice komplikované, nemluvě o možnosti spadnout do díry a zhebnout jen tak. To, co jsem čekal, že se mi vryje do paměti, se tak změnilo ve škrábanec na jinak opravdu pěkném vinylu.

Jelikož ve hře jsou dohromady tři primitivní puzzly, je zřejmé, že 99% hry budeme střílet. To zbývající procento jsou také nepříliš četné, ale pěkně udělané mírové scény, kde se procházíme mezi civilisty, kde člověk najde hodně schovaných fórků. Ale ke střelbě – je udělaná celkem dobře. Zajímavé je, že vlastně skoro nezáleží na typu zbraně, jelikož pistole mnohdy odvede práci za samopal. Díky tomu vlastně není nikdy nedostatek munice – stačí sebrat to, co se válí na zemi – největší dilema vždy je, jestli sklízet vojáky brokovnicí na blízko nebo ostřelovačkou na dálku. Zbraně jsou celkem obyčejné, ale základní bum prásk dělají dobře.

Systém krytí je díky leveldesignu krásně využitelný a funkční. Kdyby se mne někdo zeptal na srovnání střílecích pasáží s Gears of War 2, asi bych se pořád přiklonil k této klasice pro XBOX 360. Gears of War 2 je v první řadě válka superhrdinů proti superpříšerám, takže čistě z hlediska uspokojivosti je o krok dále. Také proto, že se Uncharted 2 musí držet současnosti a nemůže si dovolit „tak krásně přehánět“, jak právě Gears of War 2. Nijak to ale neznamená, že by střílení v Uncharted 2 byla nuda! Naopak – je to opravdu velká zábava! Jenom je to udělané maličko jinak, což je tak nějak logické, když proti sobě stojí soukromá armáda vycvičených profesionálů a na straně druhé pubertální dobrodruh. I když rozum velí vsadit všechny peníze na armádu, na konci se Drake může pochlubit přibližně sedmi sty vraždami plus několik helikoptér plus tank plus jeden údajně nesmrtelný generál. Slušný výkon!

Tak trochu problém Uncharted 2 vidím mimo jiné v jedné, relativně zásadní věci. Naughty Dog v mnoha místech využijí nadsázky i proti sobě samým, aby hráče pobavili. Na několika místech to ale s nadsázkou poněkud přestřelili. A to doslova.

Jak je asi zřejmé, tak hlavní hrdina disponuje automatickou regenerací a vydrží i na normální obtížnost OPRAVDU HODNĚ, než chcípne. Tank ho sice dokáže uzemnit, ale nejste-li vysloveně obklíčeni desítkou vojáků, dá se Drake označit za nesmrtelného. Je to nutné – nepřátelé totiž disponují mnohnásobně lepší muškou, než hrdina sám, takže nám dokážou ustřelit palici na kilometr bez nějakých obtíží i z pistole. Jak automatická regenerace, tak extrémní přesnost nepřátel mi sice nějak neimponuje, ale dobře, beru to.

Co ale neberu, že přibližně čtyřikrát za hru jsme svědky toho, jak se postava – automaticky regenerovaná i ve sprše olova - v rámci dějové animačky dá zabít či smrtelně ranit doslova jediným výstřelem. Je to obzvláště trapné, když pomáháte někomu, kdo je „dějově postřelený“ a zároveň jste pod palbou z tanku, z čehož se vylížete bez problémů. Je trapné, že jste právě sestřelili helikoptéru – ale bum – v animačce mužně přijmete olovo do břicha a najednou omdlíte. Je trapné, že se vylížeme z každé šlamastiky – ale bum – v animačce nám bouchne granát, takže jsme skoro mrtví. Je to přesně to místo ve hře, kdy si říkám: „Proč jako?“

Přitom neexistuje důvod, proč nenechat tyto situace vyřešit jinak. Například – hrdina by si mohl zlomit nohu, mohl by být pod vlivem nějaké drogy (kuše, která si říká o použití s uspávacími šipkami ve hře je. Mimochodem uspávací pistole z první mise hry se pak již ve hře nevyskytuje – všeobecně mi stylizace hlavního hrdiny – sympatický dobrodruh plus masový vrah, moc nesedí), mohl by být spoután třeba želízky (v dané situaci by nebyla k dispozici zbraň, se kterou by se daly ustřelit) – a tím by se krásně vysvětlila nutnost někoho přenášet nebo omdlít. Jeden výstřel v tomto případě nestačí. Zde si myslím, že se Naughty Dog mohli zamyslet, jestli takto rušivý element nenaruší jinak příjemně lehkou atmosféru.

Uncharted 2 nepřináší moc novinek. Vlastně skoro žádnou. V zásadě bych hru mohl shrnout, jako dotažení prvního dílu takřka k dokonalosti. Implementace stealthu je dobrá věc, ale jinak se to vážně od prvního dílu moc neliší. Možná by nebylo od věci do hry vložit možnost hrát ve dvou na jedné konzoli a projít si nejenom příběhový režim, ale i přiložené kooperativní mise. Je to do očí bijící, jelikož většinu hry skutečně hrajeme ve dvojici, i když se druhý do páru během hry několikrát změní. Chápu, že by to znamenalo osekat grafiku, ale pro tu zábavu bych to udělal.

Vůbec mne během hraní napadala celá řada věcí, jak by šlo hru ještě vylepšit a přitom by to nebyla žádná práce navíc. Během hry jsme mnohokrát svědky nějaké animačky, kde hrdinové dělají triviální věc, kterou mohl odehrát interaktivně samotný hráč. Mnohé adrenalinové akce končí naskriptovanou sekvencí, kde neexistuje hráčův vklad – hrdina sám automaticky skočí, sám automaticky někoho na poslední chvíli chytí a podobně. Stejně tak bych si uměl mnoho menších prvků představit, jako zpracování minihrou. Místy by hra mohla překvapit nějakým quick time eventem – jenom tak, pro rozptýlení, velice snadné, nefrustrující. Těchto věciček je celá řada a unikl mi důvod, proč nebyl hráč do hry začleněn ještě více.

Délka hry okolo desíti hodin pro zkušené hráče napovídá, že je hra vlastně celkem dlouhá. Hlavně vzhledem k tomu, že každých deset minut jsme svědky nových a nových scenérií, musím pokývat hlavou, že obsahu je ve hře tuny. Přesto mi vrtá červík v hlavě, jestli se vlastně se hrou nepárali „zbytečně moc“, protože většinu lokací projdeme celkem rychle. Vůbec bych se nezlobil, kdyby byly všechny levely koncipované více otevřeně, třeba s možností dvojího průchodu – anebo si některé zvlášť fascinující lokality neprohlédnout déle nutností je projít důkladněji. Umím si zkrátka hru představit o polovinu delší, aniž by tím něco utrpělo. Ono je tady pak tak otázka se znovuhratelností, kterou u Uncharted 2 nevidím nějak moc růžově. Ano, scéna na vlaku patří mezi ty, které do konce života budu chtít ještě někdy vidět, ale přes fascinující potěchu oka nemůžu upřímně prohlásit, chci-li znovu hrát celou hru. Motivace ve formě vyšších obtížností a hledání stovky pokladů mi nepřijde dostatečná. Možnost projít každý level více způsoby by to ale byl. Je to ale nakonec možná dobře, protože lineárními levely si Naughty Dog poradili vlastně velice dobře. Jen neusínat na vavřínech! Pořád je kam jít – tunelovité hry by neměly být pro vývojáře konečnou, i když jde o hry zábavné.

Hra má online multiplayer, takže jestli máte pocit, že musíte anonymnímu hráči z internetu dokázat svou nadřazenost nebo si zahrát s kamarádem kooperační levely, máte tu možnost. Co jsem zkoušel asi hodinku trial verzi, nebyl jsem ohromen – dobrý standard.

Uncharted 2 je v první řadě kvalitní řemeslná práce. Ať už mluvíme o level designu, dabingu, herních mechanismech a hlavně grafiku – je to kus práce, před kterým upřímně smekávám klobouk. Z velké části to vyvažuje malé množství inovací a absenci lokálního multiplayeru, mnohé chyby či nedostatky narušující atmosféru. V jistém smyslu jde o revoluční hru, jelikož nyní vidíme, co asi tak naše Černá Vdova dokáže a máme k čemu vzhlížet (po MGS4). Obávám se ale, že to příliš nezmění situaci na trhu a že další hry si nevezmou z Uncharted 2 příklad. Playstation 3 je tak „odsouzena“ ke své desítce inhouse projektů za stovky milionů dolarů, což je trochu škoda. Neboli – čekáme na Gran Turismo 5, God of War3 a Last Guardian? A pak?

Uncharted 2 není revolucí herní. Přínáší to, co od her očekávám a servíruje je to s nevídanou lehkostí, je to opravdu zábava a radost to hrát. Nejsem si ale jistý, jestli jsou na místě orgastické výkřiky „nejlepší hra všech dob, hodnocení nejméně 12/10“. To prostě ne. Uncharted 2 ve mně na dlouhou dobu zůstane, jako krásná hra, leč touha hrát tuto hru teď či zítra znova a znova – to ve mně prostě nevyvolává. Nejde ale polemizovat o tom, že jde o hru výjimečnou po mnoha stránkách a že mnohé pasáže bych označil za (převážně grafický) orgasmus. Hodnocení 9/10 je myslím velice adekvátní. Kdyby to nemělo takto fantastickou grafiku, dal bych o bod méně – z čehož vyplývá, že jde o vysoce nadprůměrnou hru tak jako tak. Nevím, jestli si hru koupím (děkujeme páně Clavenově za laskavou půjčku), budu o tom vážně přemýšlet, chvíli počkám. Fakt mi tam chybí delší hrací doba, znovuhratelnost, podstatně lepší příběh a doladil bych nepřátele. Jinak ale není co řešit.

Naughty Dog odvedli skvělou práci a věřím, že s Uncharted 3 udělají opravdovou díru do světa. Mají skvěle našlápnuto, mají můj respekt a fandím jim.

Neboli: neposral jsem se. Ale chvílemi to lízalo trenky.

P.S.: Umělá inteligence protivníků je celkem v pořádku, ale generál je mohl alespoň naučit, že dopadne-li vedle vás odjištěný granát, není nejlepší nápad si lehnout vedle něj na zem a držet se za hlavu. Nebo že by šlo o pokus zachránit vlastním tělem své kamarády před střepinami? Nevím, ale byl jsem toho svědkem docela často. Morální chlapíci tohleto!

P.S.2: V prvním díle mne vytáčelo zbytečné zasazení nacistických zombií, které tam opravdu nemusely být. V díle druhém si Naughty Dog opět neodpustilo jistý mystický prvek, který do hry moc nesedí a je v zásadě zbytečný, hra by se bez toho v pohodě obešla. Naštěstí je tam toho celkem málo.